Jak se vysmutnit?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No Gina to na první pohled snáší dobře, není to tak, ale je ukňouraná a samotná na zahradě více méně leží, dřív tam s Jessinou řádily, se mnou jí to nebaví, druhý pes jí moc chybí, já jí ho nahradit nemůžu, takže jí stejně budeme muset pořídit psího kámoše......a protože vím, že ne všichni psi jí naturelem a způsobem hry vyhovují....v tomhle si s Jessinkou sedly teda hodně...tak to bude asi BSP, protože jednoho má jako kámoše a to teda byla láska na první pohled.
Ona je prostě pes, který nás sice miluje, ale ke svému štěstí potřebuje psího kámoše.

Potřebuje psího kámoše...


Budete to tedy řešit nějakým jiným psem ?

Určitě jste to asi psala (já na tohle vlákno moc nechodím je to tu smutné... a dneska tedy zde takové hrozne bomby ) , když se vám bude chtít opakovat - proč se holky nesnesly - dominance ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Ježíš néééééééééé to je strašné.
Je mi to moc líto. Držte se
Ať je mu krásně ve psím ráji.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

...prosím to ne, ne, ne....vůbec nemám slov....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Je to strašně smutné, byl to nádherný chlapeček 💔 upřímnou soustrast oběma páníkům 😪

Teda jak moc nepiju, jdu si nalít panáka 😪 ať Night dál běhá s ostatními miláčky za duhovým mostem🐾🌷...už je mu dobře....😪

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Potřebuje psího kámoše...


Budete to tedy řešit nějakým jiným psem ?

Určitě jste to asi psala (já na tohle vlákno moc nechodím je to tu smutné... a dneska tedy zde takové hrozne bomby ) , když se vám bude chtít opakovat - proč se holky nesnesly - dominance ?

Z mého pohledu to klasický boj o to, která bude hodnostně výš, nebyl. Gina...ta starší...totiž absolutně nemá tendence a ambice být dominantní a nebo bojovat o to, kdo je kápo.
Ale ve své podstatě v tom určitě hrála roli....k prvnímu incidentu došlo když Jessina hárala tak, že Jessinka ležela na jednom gauči, já seděla na druhém..naproti.. a Gina (ta strarší) měla lumpačivou, přišla vlezla mi defakto za záda, hrábla po mě packou, zamručela a naznačila kousnutí...takhle ona vyzývá ke hře a Jessina po ní vystartovala.
Mohlo to možná vypadat, že to špatně vyhodnotila a běžela mě bránit, ale vzhledem k tomu, že s Ginou vyrostla a viděla to milion šestkrát, navíc stejně tak Gina vyzývala i jí, tak vím, že je blbost, aby si myslela, že jsem v ohrožení. Takže spíš bych řekla, že měla v tomhle povahu, jako naše Sára...zjednávat pořádek a vyhodnotila to jako drzost.

Já bych to, co dělala Jessina obecně nazvala šikanou......nebyla to řárlivost, protože jsem mohla jednu a nebo druhou a nebo obě najednou mazlit, pamlskovat, přetahovat se.....nebylo to ani o tom, že by se holky hrdlily o hračky, jídlo....naopak hračky si nosily vzájemně pod čumák jakože "pojď se honit...pojď se přetahovat" a bez problémů jedly i z jedné misky najednou, když na to přišlo.....měly spolu moc hezký vztah, hrály si, blly spolu. Jessina byla na Gině vlastně taková závislačka, že bez ní nechtěla ani opouštět pozemek.

Ta šikana začala gradovat až tak, že jsem se na zahradě nesměla zvednout ze židle, bez toho, aby měla Jessina Ginu okamžitě v merku a vystartovala.
Zpětně myslím, že to mohlo být tím, že jsem nebyla dostatečně velkej kápo, že když mi odešla Sára a zůstal mi Jack a následně přibyla Gina, tak jsem nepotřebovala, abych neustále v hlavě měla, že jsem "bůh" protože u těch dvou to nebyla potřeba. No a jak to nebylo potřeba ani u malé Jessinky, tak jsme dospěly do bodu, kdy bylo bezvládí, které já jsem možná nevnímala, protože všechno fungovalo bezva, ale že to vycítila Jessina, když začala dospívat a že jí teda nezbylo nic jinýho, než vzít tu zodpovědnost na sebe.......myslím, že to břímě jsem z ní úspěšně sejmula a už jsme spíš dořešovali pozůstatky, bohužel jenom v mé přítomnosti a doma zatím jen, když jsem byla s holkama sama. Bohužel, pokud jsem tam nebyla, tak se situace naopak zhoršila, protože hlavní kápo je pryč a druhá v pořadí byla dle jejího mínění Jessinka a třeba můj syn nemohl ani vylézt z baráku na dvůr.....a to je prostě něco, co jsem nebyla schopná změnit, protože nevím, jak mám usměenist fenu a vysvětlit jí že takhle nee, když u toho nejsem.

Navíc se tohle všechno seběhlo v naprosto nevhodnou dobu...nejdřív hárala Jessina, já neměla lehké období, takže úzkosti, strach, který sice neměl souvislost s holkama, ale pokud to Jessina ze mě cítila, jakože asi jo, tak si mohla myslet, že to je třeba úzkost z Giny...do toho doma manžel, který okamžitě šel a odvedl Ginu, pokud na ní Jessina jen vrkla a nebo se poštěkaly..takže z pohledu Jessiny to byla vždycky její výhra neboť konkurentka vyklidila pole....no a pak přišla Jessiny faleška a pak začala hárat Gina.......

Takhle to vidím já...........dokonce si myslím, že kdybych si vzala 14 dní dovču, vyexpedovala manžela a začala po holkách šlapat (řečeno obrazně), tak bych to zmákla......na druhou stranu, co kdyby se za rok, za dva objevily nějaké další problémy...tak teď už vím, že by to rodina nedala a raději jsme našla Jessince milující domov, když je ještě kontaktní štěně, než to v budoucnu řešit s dospělou a třeba už radikální kavkazačkou......

Bože, broučkovi přeju krásnou novou existenci a vám hodně síly. Stejně se nakonec všichni znovu potkáme. A tu zk..... torzi by měli vymazat, je strašná. Také mě připravila o tehdy 3letého barzoje. 14 let trvalo, než jsem měla odvahu si pořídit nového. Tentokrát jsou to dva bráchové, je jim něco přes rok a jen doufám, že tentokrát ten černý Petr zůstane v balíčku 😭

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jinak holky děkuju za vaše slova, ale nezasloužím si je, spíš bych zasloužila na přes držku

Já jsem dostala nápad se podívat i sem....no to byl naprosto debi.í nápad vlbec dneska vlézt na psy, řvu tu už čtvrt hodiny. Prosím tě nic si nevyčítej, dělala jsi, co jsi uměla, mohla, něco neovlivníš. Proto jsem já k Workovi nového psa nebrala, i když mi to x lidí radilo. Bála jsem se, co by se stalo, dělo, nechtěla jsem mu to komplikovat, stáří je i tak hrozné. Ty jsi chtěla, aby Mladá Gina nebyla sama...Člověk míní, život mění, x věcí prostě neovlivníš. Jesinku prostě budeš muset vypustit z hlavy(ne, nedovedu si představit jak) ale buď tam už na 100% pro Ginu a vem ji takovou, jaká je. Ano, bojím se, že až si někdy zase pořídím nové psy, budu zklamaná, nebudou to už moji kluci, každý bide jiný než ten předešlý a třeba tak, že se mi to nebude líbit vůbec. Neumím si představit, co pak Asi vás teď nedokážu dlouho pustit z hlavy, myslím na tebe

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Upřímnou soustrast

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No Gina to na první pohled snáší dobře, není to tak, ale je ukňouraná a samotná na zahradě více méně leží, dřív tam s Jessinou řádily, se mnou jí to nebaví, druhý pes jí moc chybí, já jí ho nahradit nemůžu, takže jí stejně budeme muset pořídit psího kámoše......a protože vím, že ne všichni psi jí naturelem a způsobem hry vyhovují....v tomhle si s Jessinkou sedly teda hodně...tak to bude asi BSP, protože jednoho má jako kámoše a to teda byla láska na první pohled.
Ona je prostě pes, který nás sice miluje, ale ke svému štěstí potřebuje psího kámoše.

Sousedů pyrenejka byla první a myslím i jediná fena, která si vybrala Beruška Doufám, že už jdeš do kluka Pyrenejku Arinku uspali před Vánocema, už ochrnula

lesnížínka napsal(a):
Sousedů pyrenejka byla první a myslím i jediná fena, která si vybrala Beruška Doufám, že už jdeš do kluka Pyrenejku Arinku uspali před Vánocema, už ochrnula

Jo kluka...už nemám žádný ambice, berňačka holka by stejně nedávala smysl.
Prostě momentálně je priorita hodnej a nekomplikovanej psí troubelínek, jako společník pro Ginu...no a samozřejmě i náš.
Teď je jeden pejsek aktuálně k odběru...teda ono jich je asi víc, ale u berňáků už přeci jen vybírám chovku...ale to nevím jestli klapne, takhle narychlo jsem s tím nepočítala a bohužel si myslím, že je sci-fi, aby mi teď v lednu dali v práci 14 dní dovolenou.

Jinak chovku už jsem vybrala, štěňata by se měla narodit koncem ledna, ale bohužel jsme až pátí v čekatelství na psího kluka, tak uvidíme kolik se jich narodí....no a pokud to neklapne, tak žádnej spěch, v dohledný době jim má začít hárat druhá fena, co budou nakrývat, tak bychom počkali. Koukají tam hodně na zdraví a na dlouhověkost. A ten pejsek, co je teď k odběru, tak toho mi doporučili právě v této chovce, že je po jejich odchovankyni. Ale jak říkám, tomu dávám tak 15%, že bych si ho vzala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Panebože, další ztráta!
Posílám sílu překonat ztrátu parťaka!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo kluka...už nemám žádný ambice, berňačka holka by stejně nedávala smysl.
Prostě momentálně je priorita hodnej a nekomplikovanej psí troubelínek, jako společník pro Ginu...no a samozřejmě i náš.
Teď je jeden pejsek aktuálně k odběru...teda ono jich je asi víc, ale u berňáků už přeci jen vybírám chovku...ale to nevím jestli klapne, takhle narychlo jsem s tím nepočítala a bohužel si myslím, že je sci-fi, aby mi teď v lednu dali v práci 14 dní dovolenou.

Jinak chovku už jsem vybrala, štěňata by se měla narodit koncem ledna, ale bohužel jsme až pátí v čekatelství na psího kluka, tak uvidíme kolik se jich narodí....no a pokud to neklapne, tak žádnej spěch, v dohledný době jim má začít hárat druhá fena, co budou nakrývat, tak bychom počkali. Koukají tam hodně na zdraví a na dlouhověkost. A ten pejsek, co je teď k odběru, tak toho mi doporučili právě v této chovce, že je po jejich odchovankyni. Ale jak říkám, tomu dávám tak 15%, že bych si ho vzala.

Budu na vás myslet, ať to vyjde A hlavně...ať tam pro změnu nebudou zdravotní patálie, za pár let. Kámoška si bere berňáky jednoho za druhým a bohužel od prvních zdravých před 15lety, už to jede jak na běžícím pásu, samé sra.ky

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bohužel, byla jsem pitomá....prostě jediné, co mě nenapadlo, při pořízení druhé feny a zvažování případných problémů, že to co následně bude fungovat mě, tak nebude fungovat ostatním členům rodiny a že to riziko u kavkazský holky tam je o to větší, že zdaleka nemusí za autoritu uznávat celou rodinu. Což asi nevadí v nějakém běžném provozu, ale co je velký problém v šikanování druhé feny.
A dál si musím nasypat hodně popela na hlavu a říct, že jsem se hodně spletla v tom, když jsem spoléhala na povahu Giny, která rozhodně nemá tendence být dominátor popř. bojovat o nějaké vyšší postavení ve smečce a tak nebude mezi holkama docházet k šarvátkám kvůli tomu.
Myslela jsem, že budou stačit moje instrukce k členům rodiny, že se budou muset dodržovat nějaká pravidla, že to už nebude tak volnomyšlenkářská a benevoletní domácnost jako s jedním psem a nebo s berberama a prostě jsem vůbec nevzala potaz, to, co neustále omílám, že pes pastevecký to může mít s velkou pravděpodobností tak, že je pán, pak pes, pak dlouho nic a pak zbytek rodiny, kterou sice bezmezně zbožňuje, miluje a položil by za ní život, ale když dojde na lámání chleba, tak je jejich názor naprosto irelevantní.

Moc mě to mrzí, protože poté, co jsem to tady probírala, tak musím říct, že hlavně díky příspěvkům od Meggíí jsem se uklidnila, zabejčila a to zlepšení bylo vidět takžka okamžitě, což mi samozřejmě nahodilo sebevědomí někam na půdu, už byl ze mě zase ten suverén jako jsem musela být za Sáriny a defakto mi přišlo, že je všechno na dobré cestě.....což by asi bylo, ale to bych s holkama musela bydlet sama.

A máte pravdu, zdrcující to teda je...o to víc, když člověk ví, že našel přesně to, co hledal, ale musí se toho vzdát, protože líp si na nový domov zvykne odrostlé kontaktní štěně, než velmi rezervovaná a nekontaktní téměř dvouletá Gina.

Sardullah, nenazývejte se takovými ošklivými přízvisky. Udělala jste chybu, ale jsem si jistá, že jste ji neudělala s cílem komukoli ublížit. Občas se to tak přihodí, jsme lidé - tvorové chybující. A že to pro Vás byla tvrdá lekce. :-( Do budoucna budete moudřejší. Dívejte se na to z té lepší stránky - Jessinka měla krásné dětství, byla opečovávaná, pečlivě socializovaná. Do života dostala ty nejlepší vklady, a to je Vaše zásluha.

Mrzí mě, že jste se musela vzdát toho, co jste dlouho hledala. Ale... jak se to říká? Pokud to nedopadlo dobře, tak ještě není konec?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Je mi to moc líto, upřímnou soustrast. Je to velký šok i pro nás, kdo jsme Vašeho výjimečného Nighta osobně neznali. Jak jste ve venčícím vláknu popisovala dnešní procházku - inu, otevřelo to i moje bolístky, a o to víc na Vás (a všechny zdejší opatrovatele psích důchodců) myslím. Jdu zapálit svíčku.

lesnížínka napsal(a):
Budu na vás myslet, ať to vyjde A hlavně...ať tam pro změnu nebudou zdravotní patálie, za pár let. Kámoška si bere berňáky jednoho za druhým a bohužel od prvních zdravých před 15lety, už to jede jak na běžícím pásu, samé sra.ky

No když ono to není jednoduchý, pokud nemůžu mít psa, jakýho chci, tak berňák k Gině je jasná volba, vlastně jsem o něm přemýšlala i vloni. Prostě budeme doufat, že nám ho nějaká ošklivá nemoc nevezme moc brzy.

Já právě sjela chovky horem dolem a tahle se mi líbila nejvíc. Už jen když se jim kouknu na stránkách do rubriky vzpomínáme, tak mimo jednoho psa, který se dožil sedmi let-torze a jedna fena 8 let-rakovina, tak jinak všechno 9-11 let a tak si říkám, že to nemůže být náhoda, že se prostě do svého chovu snaží vybírat zvířata z dlouhověkých linií...nebo jak to nazvat.
Tak jako jasně nikde není záruka, že se takový odchovanec dožije vysokého věku, ale proč nejít štěstíčku naproti.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No když ono to není jednoduchý, pokud nemůžu mít psa, jakýho chci, tak berňák k Gině je jasná volba, vlastně jsem o něm přemýšlala i vloni. Prostě budeme doufat, že nám ho nějaká ošklivá nemoc nevezme moc brzy.

Já právě sjela chovky horem dolem a tahle se mi líbila nejvíc. Už jen když se jim kouknu na stránkách do rubriky vzpomínáme, tak mimo jednoho psa, který se dožil sedmi let-torze a jedna fena 8 let-rakovina, tak jinak všechno 9-11 let a tak si říkám, že to nemůže být náhoda, že se prostě do svého chovu snaží vybírat zvířata z dlouhověkých linií...nebo jak to nazvat.
Tak jako jasně nikde není záruka, že se takový odchovanec dožije vysokého věku, ale proč nejít štěstíčku naproti.

A proč ne kluk PHP ? Tam snad to zdraví není tak tragický jako u bernů, tak proč jít zbytečně dalším problémům naproti ? Nebo útulkáč ...

lupus4 napsal(a):
A proč ne kluk PHP ? Tam snad to zdraví není tak tragický jako u bernů, tak proč jít zbytečně dalším problémům naproti ? Nebo útulkáč ...

Souhlas. Do berňáka bych nešla ani omylem. V naší ulici se dožili dva jen šesti let. Druhý pyrenej by byla myslím dobrá volba.

lupus4 napsal(a):
A proč ne kluk PHP ? Tam snad to zdraví není tak tragický jako u bernů, tak proč jít zbytečně dalším problémům naproti ? Nebo útulkáč ...

No přiznám se, že za prvé pro mě PHP není úplně topten povaha...jasně Ginu miluju a z fleku řeknu, že je dokonalá a že PHP z fleku doporučím do každé rodiny, která má na takového psa podmínky, dle hesla "každé správné dítě, má pyrenejku v bytě" a za druhé čistě moje pohodlnost....Gina prostě nemá 100% přivolání tudíž je na "volno" na stopovačce....resp. někdy už mám dvě spojený, takže 40 metrů šňůra a tak nějak si neumím představit, že bych měla ještě druhého psa, kterého nemůžu pustit.
S Ginou mi to nevadí, protože nejdřív byla s Jackem a pak s Jessinkou a ti na volno mohli, protože přivolání měli a ta jedna šňůra se zvládne.
Nemůžu říct, že by Gina na zavolání nepřišla, ale je to tak 80%....prostě poslouchá, poslouchá a pak uvidí v dálce křovíčko, co musí nutně prozkoumat a ladně odkluše do západu slunce.......navíc terénní motorky a třeba cyklista v místech, kde cyklisty nepotkáváme....to je taky problém.

No a útulkáč....nebydlím sama a tak pes z útulku nepřipadá v úvahu. To možná až už budu stará na to, abych si pořídila dalšího medvěda, tak třeba nějakej dědeček a nebo babička na dožití.

Nechci se dohadovat, ale přijde mi to jako výmluva, to s kavkazandou chodit na volno by taky byla stejně scifi
prostě jedna ženská s neovladatelnými 2 medvědy je "hámotina " ,

ale Gina + něco středního ovladatelného, to si už představit dovedu

GAELLE napsal(a):
Souhlas. Do berňáka bych nešla ani omylem. V naší ulici se dožili dva jen šesti let. Druhý pyrenej by byla myslím dobrá volba.

"Gaelle", pokud jsi tu, napsala jsem Ti SZ...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No přiznám se, že za prvé pro mě PHP není úplně topten povaha...jasně Ginu miluju a z fleku řeknu, že je dokonalá a že PHP z fleku doporučím do každé rodiny, která má na takového psa podmínky, dle hesla "každé správné dítě, má pyrenejku v bytě" a za druhé čistě moje pohodlnost....Gina prostě nemá 100% přivolání tudíž je na "volno" na stopovačce....resp. někdy už mám dvě spojený, takže 40 metrů šňůra a tak nějak si neumím představit, že bych měla ještě druhého psa, kterého nemůžu pustit.
S Ginou mi to nevadí, protože nejdřív byla s Jackem a pak s Jessinkou a ti na volno mohli, protože přivolání měli a ta jedna šňůra se zvládne.
Nemůžu říct, že by Gina na zavolání nepřišla, ale je to tak 80%....prostě poslouchá, poslouchá a pak uvidí v dálce křovíčko, co musí nutně prozkoumat a ladně odkluše do západu slunce.......navíc terénní motorky a třeba cyklista v místech, kde cyklisty nepotkáváme....to je taky problém.

No a útulkáč....nebydlím sama a tak pes z útulku nepřipadá v úvahu. To možná až už budu stará na to, abych si pořídila dalšího medvěda, tak třeba nějakej dědeček a nebo babička na dožití.

a co nějakej megavořech?

https://zvirata.bazos.cz/inzerat/146684470/bernsky-salasnicky-pes-krizenci.php
https://zvirata.bazos.cz/inzerat/146700381/krizenec-nemecka-doga-x-novofundlandsky-pes.php

Proč sardullah zrazujete od berňáka? Já jí fandím, chovku vybírá uvážlivě. Křížence berňáka už měla. Snad ví, proč jde do psa s původem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč sardullah zrazujete od berňáka? Já jí fandím, chovku vybírá uvážlivě. Křížence berňáka už měla. Snad ví, proč jde do psa s původem.

jsme v diskuzi milá paní, tož jsme si dovolili mít svůj názor

lupus4 napsal(a):
jsme v diskuzi milá paní, tož jsme si dovolili mít svůj názor

Milý pane, a protože jsme v diskuzi, tak jsem položila tu otázku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a co nějakej megavořech?

https://zvirata.bazos.cz/inzerat/146684470/bernsky-salasnicky-pes-krizenci.php
https://zvirata.bazos.cz/inzerat/146700381/krizenec-nemecka-doga-x-novofundlandsky-pes.php

https://zvirata.bazos.cz/inzerat/146699696/prodam-pri-rychlem-jednani-sleva.php

Proč nepodpořit nějakou tu množku, že?
Poněkud rozpor v názorech, když v jiných vláknech tazatel, majitel křížence či bezpapoše, dostane kartáč tak, že se radši deaktivuje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč nepodpořit nějakou tu množku, že?
Poněkud rozpor v názorech, když v jiných vláknech tazatel, majitel křížence či bezpapoše, dostane kartáč tak, že se radši deaktivuje.

Ztotožňuji se.
Btw po zdůvodnění,proč chce sardullah berňáka (povaha) a proč ne (povaha),bych jí teda rozhodně nedoporučovala křížence pastevců jako je kavkazák a moskevák. Trošku soudnosti

ježišmarjá
sardullah 100% nebude pořizovat psa z útulku (ani křížence, protože se moc neví budoucí povaha), protože nebydlí sama. O psy se v nepřítomnosti stará dítě a další člen domácnosti je velmi moc nepejskař!
Už je tomu rozumět?

Hlasuji pro bernieho a už se těším na fotografie malého buřtíka :-)
sardullah, už máte jméno? Přemýšlejte, protože můj pes se téměř měsíc jmenoval pes. A to je fena :-)

lupus4 napsal(a):
Nechci se dohadovat, ale přijde mi to jako výmluva, to s kavkazandou chodit na volno by taky byla stejně scifi
prostě jedna ženská s neovladatelnými 2 medvědy je "hámotina " ,

ale Gina + něco středního ovladatelného, to si už představit dovedu

To není výmluva, to je spíš o mojí ochotě..........kvůli Jessině bych byla ochotná chodit klidně na prochajdy s každou extra....to jsme chodily částečně i teď, protože Jessina byla ve výchovném procesu.
Ale pokud si mám vybrat psa více méně hlavně kvůli štěstí mojí bílé krasavice, tak bych šla ráda tou nejjednodušší cestou.

Ne prosím, nehádejte se tady kvůli mě.......co se týče plemene, tak jsem rozhodnutá, to jsem měla k Gině vybráno už před tím, možná další volba by byl leonek...pak jsem si pořídila Jessinku a teď se zase vracím k původnímu vývěru parťáka pro mojí holku.

Manžel sedí na netu a říká a co tohle (čuvač) a co tenhle (husky) a co tenhle (ausík)....a ve své podstatě jsem si musela dupnout, že to bude BSP a začal hledat inzeráty na BSP...hele tady mají za 12 tisíc...a já, to je bez papírů a tady mají za 14 tisíc a jak je možný, že ty štěňata nemají papíry, když oba rodiče jsou s PP a vždyť je to jedno, vždyť stejně nechceš jezdit na výstavy...........

No zatímco já sedím na netu a snažím se studovat rodokmeny, odchovy, zdraví...no prostě, abych byla trochu v obraze.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč nepodpořit nějakou tu množku, že?
Poněkud rozpor v názorech, když v jiných vláknech tazatel, majitel křížence či bezpapoše, dostane kartáč tak, že se radši deaktivuje.

Jenže kartáč dostala ode mě, ne od ir.my, a já sardullah křížence těchto plemen, co jsou v odkazech, nikdy nedoporučím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jenže kartáč dostala ode mě, ne od ir.my, a já sardullah křížence těchto plemen, co jsou v odkazech, nikdy nedoporučím.

Jámyslím,že to bylo psáno obecně

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
https://zvirata.bazos.cz/inzerat/146699696/prodam-pri-rychlem-jednani-sleva.php

Hele, já si otevřela ten odkaz od Tebe, a vykoukl na mě nějaký spíš minipsík. Nebo se pletu? Něco neurčitého...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne prosím, nehádejte se tady kvůli mě.......co se týče plemene, tak jsem rozhodnutá, to jsem měla k Gině vybráno už před tím, možná další volba by byl leonek...pak jsem si pořídila Jessinku a teď se zase vracím k původnímu vývěru parťáka pro mojí holku.

Manžel sedí na netu a říká a co tohle (čuvač) a co tenhle (husky) a co tenhle (ausík)....a ve své podstatě jsem si musela dupnout, že to bude BSP a začal hledat inzeráty na BSP...hele tady mají za 12 tisíc...a já, to je bez papírů a tady mají za 14 tisíc a jak je možný, že ty štěňata nemají papíry, když oba rodiče jsou s PP a vždyť je to jedno, vždyť stejně nechceš jezdit na výstavy...........

No zatímco já sedím na netu a snažím se studovat rodokmeny, odchovy, zdraví...no prostě, abych byla trochu v obraze.

To je dobře, že to neděláš nijak unáhleně. Těším se později na fotky nového přírůstku!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jenže kartáč dostala ode mě, ne od ir.my, a já sardullah křížence těchto plemen, co jsou v odkazech, nikdy nedoporučím.

Já jsem nikoho necitovala, psala jsem obecně.
Teď jste to byla vy, jindy někdo jiný, samozřejmě i já, protože já jsem velmi prudce proti množení psů bez PP a kříženců...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jsem nikoho necitovala, psala jsem obecně.
Teď jste to byla vy, jindy někdo jiný, samozřejmě i já, protože já jsem velmi prudce proti množení psů bez PP a kříženců...

Jo, v pohodě. Já jen aby se třeba kvůli mě někdo necítil dotčen. Není to nic proti nikomu tady.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč sardullah zrazujete od berňáka? Já jí fandím, chovku vybírá uvážlivě. Křížence berňáka už měla. Snad ví, proč jde do psa s původem.

Vím, že pejsové Sardullah byli kříženci, hlavně u Sáry ta povaha, alespoň dle popisu moc berňácká nebyla, ale jinak si myslím, že pro lidi, kteří chtějí nekofliktního zlatého psa, na kterého je 100% spoleh, je to jasná volba.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ježišmarjá
sardullah 100% nebude pořizovat psa z útulku (ani křížence, protože se moc neví budoucí povaha), protože nebydlí sama. O psy se v nepřítomnosti stará dítě a další člen domácnosti je velmi moc nepejskař!
Už je tomu rozumět?

Hlasuji pro bernieho a už se těším na fotografie malého buřtíka :-)
sardullah, už máte jméno? Přemýšlejte, protože můj pes se téměř měsíc jmenoval pes. A to je fena :-)

Ne jméno ještě nemám, na to se přiznám nemám ještě patrony. Navíc vždycky dříve jsme pořizovali nový přírustek po úmrtí předchozího psa. Teď je to jiné a hodně těžké vybírat nového psa, když jsem toho předchozího dala pryč. Ta pachuť toho, že to s jedním psem nevyšlo, tak ho dám pryč a druhý pokus....to je hodně těžké a i když to tak není, i když to není náhrada za Jessinku, tak se necítím moc dobře, naopak.
Jessinka je u cizích (i když už pro ní teď cizí nejsou) a já tradá a nový štěně.

Musím říct, že když mi umře pes, tak je to hrozný, všichni víme, skoro každému z nás už nějaká psí duše odešla do psího nebe, ale když jsem se musela vzdát mladého, zdravého a dokonalého psa, tak je to prostě ještě horší.
Když měla Sára rakovinu, tak jsem děkovala bohu za každý den, kdy to ještě bylo v poho a kdy jsme mohly být ještě spolu a když jsem jí musela nechat uspat, tak už prostě nebylo zbytí, už nebyla jiná cesta a dala bych nevím co za další den, týden, měsíc......a jak to strašně bolí, když vám pes naposled vydechne v náručí a najednou není. Myslela jsem si, že to je to nejtěžší, co člověk musí udělat, ale dát psa pryč je ještě těžší a to i když vím, že se má Jessinka královsky a že je rozmazlovaná a milovaná.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne jméno ještě nemám, na to se přiznám nemám ještě patrony. Navíc vždycky dříve jsme pořizovali nový přírustek po úmrtí předchozího psa. Teď je to jiné a hodně těžké vybírat nového psa, když jsem toho předchozího dala pryč. Ta pachuť toho, že to s jedním psem nevyšlo, tak ho dám pryč a druhý pokus....to je hodně těžké a i když to tak není, i když to není náhrada za Jessinku, tak se necítím moc dobře, naopak.
Jessinka je u cizích (i když už pro ní teď cizí nejsou) a já tradá a nový štěně.

Musím říct, že když mi umře pes, tak je to hrozný, všichni víme, skoro každému z nás už nějaká psí duše odešla do psího nebe, ale když jsem se musela vzdát mladého, zdravého a dokonalého psa, tak je to prostě ještě horší.
Když měla Sára rakovinu, tak jsem děkovala bohu za každý den, kdy to ještě bylo v poho a kdy jsme mohly být ještě spolu a když jsem jí musela nechat uspat, tak už prostě nebylo zbytí, už nebyla jiná cesta a dala bych nevím co za další den, týden, měsíc......a jak to strašně bolí, když vám pes naposled vydechne v náručí a najednou není. Myslela jsem si, že to je to nejtěžší, co člověk musí udělat, ale dát psa pryč je ještě těžší a to i když vím, že se má Jessinka královsky a že je rozmazlovaná a milovaná.

Vyprávěla jsem tu tvoji patálii muži a říkala jsem mu, že je mi tě strašně líto, že pro tebe to bude extra zlé, máš to se psy jako já, by jsi za ně dýchala..

lesnížínka napsal(a):
Vyprávěla jsem tu tvoji patálii muži a říkala jsem mu, že je mi tě strašně líto, že pro tebe to bude extra zlé, máš to se psy jako já, by jsi za ně dýchala..

Zlato, lítost si nezasloužím, nejsem žádná naivní nezkušená nanynka, co by si nebyla vědoma toho, že to nemusí s dvěma holkama dopadnout. naopak.Jedinou lítost si zaslouží Jessinka, syn, který jí taky hodně miloval, vlastně i manžel, který se i odhlásil ze skupiny kavkazáků na FB, protože každá fotka mu připomínala Jessinku a dcera, co to ořvala a mámě jsem to ještě ani neřekla, té to snad řeknu, až jí přivezu ukázat nový štěně, protože vím, že jí ořve taky. A hlavně teď bych to nezvládla bez toho, že bysme řvaly obě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Pan Night...
Nighte, good night! Šťastnou cestu, chlape!

fikovnice napsal(a):
Hele, já si otevřela ten odkaz od Tebe, a vykoukl na mě nějaký spíš minipsík. Nebo se pletu? Něco neurčitého...

Spíš střeďák, protože to bylo 2m štěně.

Ale já jsem to nemyslela vážně, to měl být vtip na bodlinku...
Jakože ona navrhuje křížence moskeváka, tak já to vyvažuju chlupatým roztomiloušem😉

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne prosím, nehádejte se tady kvůli mě.......co se týče plemene, tak jsem rozhodnutá, to jsem měla k Gině vybráno už před tím, možná další volba by byl leonek...pak jsem si pořídila Jessinku a teď se zase vracím k původnímu vývěru parťáka pro mojí holku.

Manžel sedí na netu a říká a co tohle (čuvač) a co tenhle (husky) a co tenhle (ausík)....a ve své podstatě jsem si musela dupnout, že to bude BSP a začal hledat inzeráty na BSP...hele tady mají za 12 tisíc...a já, to je bez papírů a tady mají za 14 tisíc a jak je možný, že ty štěňata nemají papíry, když oba rodiče jsou s PP a vždyť je to jedno, vždyť stejně nechceš jezdit na výstavy...........

No zatímco já sedím na netu a snažím se studovat rodokmeny, odchovy, zdraví...no prostě, abych byla trochu v obraze.

Nenapadlo Vás kouknout na berňáky v nouzi?

https://www.facebook.com/Ber%C5%88%C3%A1ci-v-nouzi-zs-177717502266330/

A já si myslím, že by Gina možná uvítala, kdyby byla 1. Bude nové roztomiloučké štěně a ona bude zas na druhé koleji. Možná, kdyby měla paničku jen pro sebe, byla by míň rezervovaná. Vždyť je to nehotové mladé psisko.

Fiona.Praha napsal(a):
Nenapadlo Vás kouknout na berňáky v nouzi?

https://www.facebook.com/Ber%C5%88%C3%A1ci-v-nouzi-zs-177717502266330/

Koukali jsme a Monty se nám i líbil, ale za prvé tam píšou, že nemusí pejsky a za druhé 5,5 roku...to si představuju něco mladšího.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A já si myslím, že by Gina možná uvítala, kdyby byla 1. Bude nové roztomiloučké štěně a ona bude zas na druhé koleji. Možná, kdyby měla paničku jen pro sebe, byla by míň rezervovaná. Vždyť je to nehotové mladé psisko.

No ona ta její rezervovanost se neprojevuje tak, že by se se mnou nemazlila, to nee...spí část noci i se mnou v posteli, dokonce je i větší mazel, než byla Jessinka, ale jak to napsat, ona je spíš jako divoké ochočené zvířátko. Ona byla taková už jako štěndo, což na její povaze velmi oceňuju....připomíná mi trochu chrťáka.
Navíc u nás to nefunguje tak, že se všichni poprdíme ze štěněte a služebně starší pes je na druhé koleji...řekla bych, že spíš naopak, že se starčímu psu věnuju víc než před štěnětem, prostě proto, že štěndo vyžaduje větší péči a tak, aby to bylo spravedlivý, tak o to víc pozornosti má i starší pes.

Není to tak, že bych já nutně potřebovala dalšího psa, ale znám svojí psí holku a vím, jak byla šťastná s Jessinou, obzvlášť, když už Jessina povyrostla a byla rovnoceným partnerem při hře.
Vlastně to pořízení druhého psa zvažuju hlavně kvůli ní.....
Gina je teď jedináček a bohužel, i když se snažíme si s ní hrát a věnovat se jí víc, než když byla s Jessinkou...to nás holky samozřejmě na hraní tolik nepotřebovaly, vyhrály si spolu...tak vidím, že to není ono, že nemá moc zájem....já nezvládnu s ní běhat tryskem po zahradě a to i pod křovím, já s níí nebudu ležet na dvoře na zemi a okusovat si s ní klacek a ani to mordování není stejné jako s druhým psem....
Holky si třeba vzájemně nosily hračky a nebo klacky a pak se o ně tahaly, ale s náma lidma se Gina přetahovat nechce,.....nebo se s hračkou naháněly, ale s náma lidma to prostě taky není ono, protože jsme prostě pomalí a nevlezeme všude.....

Prostě, pokud je v mé moci zařídit, aby byla zase ta vysmátá psí holka jako když jsme měli Jessinku, tak to zařídím a to i přesto, že bych se momentálně bez druhého psa obešla a to i přesto, že budu muset vytáhnout ze strožoku minimálně 30 tisíc v situaci, kdy teda nemám našetřený velký rezervy...kdy budu muset šáhnout i do mého fondu, co mám pro případ, že se mi rozbije můj autoobilová vůz na opravy a doufat, že se auto nerozbije než zase něco ušetřím.
Věřte, že tohle nedělám z plezíru, ale pro tu naší bílou holčinku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Spíš střeďák, protože to bylo 2m štěně.

Ale já jsem to nemyslela vážně, to měl být vtip na bodlinku...
Jakože ona navrhuje křížence moskeváka, tak já to vyvažuju chlupatým roztomiloušem😉

Jo ták!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A já si myslím, že by Gina možná uvítala, kdyby byla 1. Bude nové roztomiloučké štěně a ona bude zas na druhé koleji. Možná, kdyby měla paničku jen pro sebe, byla by míň rezervovaná. Vždyť je to nehotové mladé psisko.

Sardullah :
Napadá mě to samé., co orionku.
Nechala bych to uzrát. Pár týdnů/ měsíc. Ať se neunahlite... bývá fajn si dát rozestup, kdy člověka už neovládají emoce.

Neznám Vaši fenku,ani jsem nebyla ve vaší situaci...
Ale nepřijde mi, že mohla být šťastná z toho co jste psala,... jste to nazvala šikanování ze strany Jessiny. Určitě ji tedy nemůže chybět, a nové stěně může v jejich očích taky způsobit strach, co z něj zase vyroste .... kdyby si rozumnely, hrály si spolu, nevygradovalo by to do toho stavu.
Možná si hrály, když byla štěňata. Ale teď dospěly obě.

Já bych počkala.

Já bych taky doporučila chvilku počkat. Třeba zjistíte, že je Gina šťastnější, když vás má jen pro sebe. Když se o vás nemusí dělit. Nebo zjistíte, že vám k ní bude stačit něco menšího...

Sardullah, co já to tu čtu. Mrzí mě, že je Jessi pryč, ale důležité je, že se má dobře, určitě bude spokojená na statku.
A já bych teda taky s pořízením dalšího medvěda počkala, aspoň pár měsíců. Celé to pořizování psů u tebe za ten poslední rok, dva, mi přijde takové... Zkratkovité.. Nemyslím to špatně, chápu, že když umřela Sara a pak Jack, že člověk potřebuje to stěně hned. Ale snad nekecám, ale Gina po Sare nezvládla to místo zaplnit tak dobře, cítila jsem i jemne zklamání, potom hned Jessinka, snad konečně ta správná druhá Sara. No a nevyšlo to a teď hned zase jiného psa. Asi bych se víc zaměřila na tu Ginu. :)

Holky já vám rozumím, ale musím vás ubezpečit, že to je snad poprvé, kdy panicky nehledám štěně po odchodu druhého psa, kdy nepotřebuju štěně teď hned k tomu, aby mi pomohlo se vyrovnat s tím, že mi odešel psí přítel...resp. abych neměla tolik času smutnit.
Taky to není o tom, že vidím v inzerátu štěně a tradá pro něj....ona i ta Jesssinka byla spíš náhoda, než nějaké okamžité hledání nového psa.
Takže momentálně jsem ve fázi, kdy jsem si vybrala chovku, kde se teprve očekává narození štěňátek a kde ani není jasné, jestli se z tohoto vrhu na nás dostane. Možná, že budeme čekat na další vrh....takže pořízení štěněte by stejně bylo v řádech měsíců.

Teď je to snad poprvé, kdy v tom moje emoce nehrají žádnou roli....kdy se nejedná o to nahradit Jessinku, protože vím, že ta se nahradit nedá, kdy nehledám zoufale druhou Sáru, kdy nehledám druhou Jessinu.

Možná to vypadá, že Gina je mnou opomíjená, že je defakto ta odstrčená, ale věřte, že tomu tak není. To, že Jessinka byla ta slečna úžasňáková nemění nic na tom, že Ginu miluju, akorát prostě miluju každého psa jinak. Bylo to stejné i u Sáry s Jackem, s každým z nich jsem měla jiný vztah, protože nebyli stejní. S Jackem se člověk musel víc crcat, byl opravdu moje adoptované děcko, můj chlapeček. To, že Sára byla povahově víc vyhovující, že jsem si s ní víc sedla nemělo vliv na mojí lásku k Jackovi.

Ona Gina je ve vztahu ke psům hodně podobná mému chrťákovi a dodnes mě mrzí, že jsme Lumbovi nepořídili psího kamaráda, protože jsme na to prostě neměli podmínky.

sardullah, já myslím, že na to jdete dobře.
Když si najdete kluka, myslím, že Gina trochu zešelmovatí. :) Bude z ní čupr fenka, sice ne jak Sára nebo Jess, ale po svém - bude naprosto báječná. Ona si najde způsob, jak si omotat pejska kolem drápku, jak spolupracovat, jak se Vás zastat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Koukali jsme a Monty se nám i líbil, ale za prvé tam píšou, že nemusí pejsky a za druhé 5,5 roku...to si představuju něco mladšího.

Tenhle Monty?
Tomu jsou 2 roky. Třeba by ocenil klidnou rodinu a mladou fenku.

https://www.facebook.com/media/set/?vanity=177717502266330&set=a.3669705986400780

Fiona.Praha napsal(a):
Tenhle Monty?
Tomu jsou 2 roky. Třeba by ocenil klidnou rodinu a mladou fenku.

https://www.facebook.com/media/set/?vanity=177717502266330&set=a.3669705986400780

Problémáka, který je neudatelný a vystřídal už několik domovů? To asi není dobrý nápad, vzhledem k situaci...

Fiona.Praha napsal(a):
Tenhle Monty?
Tomu jsou 2 roky. Třeba by ocenil klidnou rodinu a mladou fenku.

https://www.facebook.com/media/set/?vanity=177717502266330&set=a.3669705986400780

Ne, tohodle jsem nemyslela. V každém případě já si netroufnu vzít zvíře s takovými problémy...jak píše výše ir.ma. Upřímně na to nemám čas a nevím, jestli i schopnosti.
A navíc Gina je mladé játro...sice je moc hodná, ale o "klidné feně" se nedá mluvit.
Na velké psy reaguje stresem a agresí..neumí na vodítku, jezdit autem...to je pro mě velké sousto, obzvlášť, když jsem vybrala berňáka právě kvúli jejich povaze.

Edit. a ještě bych dodala, že u těch berňáků bych se bála asi i tak...manžel našel v inzerátu nějaké půlroční štěně bez PP.....ale já jsem teda proti. Strávila jsem teď dost času, když jsem hledala chovku zaměřenou na zdraví a dlouhověkost psů. Tu jsem vybrala...samozřejmě to nezaručí nějaký zdravíčko, ale proč nejít štěstí naproti...a čekám na štěně od nich. Půlroční BSP by byl možná fajn, ale berňáka bez PP, kde nemám šanci dohledat informace...děkuji nechci.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne, tohodle jsem nemyslela. V každém případě já si netroufnu vzít zvíře s takovými problémy...jak píše výše ir.ma. Upřímně na to nemám čas a nevím, jestli i schopnosti.
A navíc Gina je mladé játro...sice je moc hodná, ale o "klidné feně" se nedá mluvit.
Na velké psy reaguje stresem a agresí..neumí na vodítku, jezdit autem...to je pro mě velké sousto, obzvlášť, když jsem vybrala berňáka právě kvúli jejich povaze.

Edit. a ještě bych dodala, že u těch berňáků bych se bála asi i tak...manžel našel v inzerátu nějaké půlroční štěně bez PP.....ale já jsem teda proti. Strávila jsem teď dost času, když jsem hledala chovku zaměřenou na zdraví a dlouhověkost psů. Tu jsem vybrala...samozřejmě to nezaručí nějaký zdravíčko, ale proč nejít štěstí naproti...a čekám na štěně od nich. Půlroční BSP by byl možná fajn, ale berňáka bez PP, kde nemám šanci dohledat informace...děkuji nechci.

Já ho nevnucuji.
Berňáci nejsou moji vyvolení, ale věděla jsem, že mají svou skupinu na FB "v nouzi". Tak jsem tam jen nakoukla a objevila jsem tohohle Montyho a nehrál mi věk. Tak jsem se zeptala.

Fiona.Praha napsal(a):
Já ho nevnucuji.
Berňáci nejsou moji vyvolení, ale věděla jsem, že mají svou skupinu na FB "v nouzi". Tak jsem tam jen nakoukla a objevila jsem tohohle Montyho a nehrál mi věk. Tak jsem se zeptala.

Jo, já to nebrala jako vnucování...

Ma koukali na tohodle https://www.facebook.com/Ber%C5%88%C3%A1ci-v-nouzi-zs-177717502266330/photos/a.1652471201457612/4397141583657213/

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Tohle je mi tak strašně líto 😢😢
Upřímnou soustrast. Byl to nádherný pes a sledovala jsem vaše výlety. 😢
Doprdele, někdy člověk má pocit, že musí něco napsat ...ale vůbec nenachází slov.

Achjo, to je vlákno.
Sardullah, je mě to moc líto. Ano nevíte jak. Doposledka jsem věřila, že to dobře dopadne.
Ale vůbec nic si nevyčítejte.
Ono totiž...teď nechci aby to vyznělo blbě, ale některé věci jsou prostě tak, jak mají být. I když to v ten moment nechápeme.
Když jsem měla obrovský životní krize, vždycky mi tuhle větu někdo řekl. Pokaždé jsem ho poslala do někam, že tyhle moralistické trapné motivační kecy nebudu poslouchat.
Ale s odstupem času jsem tomu (ač nerada) vždycky dala za pravdu, že na tom něco bylo. Bez ohledu jak strašný mi to v ten moment připadalo.
Nikdy nevíme, když už si myslíme, že nemůže být hůř, čeho mnohem, mnohem horšího jsme byli třeba ušetření, jen jsme si to neuvědomili.
Vy jste si to uvědomila. A proto jste se rozhodla nejlíp jak mohla.
Jste moc silná ženská. ❤️

Xerxová - To je teda rána, upřímnou soustrast. Co víc k tomu říct, snad jen, že mě to opravdu mrzí a přeji hodně sil. Najtík byl impozantní pes, moc ráda jsem sledovala jeho fotky a příběhy z procházek .

Sarduallh - i Vaše situace mě moc mrzí. Ale nevyčítejte si to. Našla jste Jessi skvělý domov, a "včas", určitě lepší tohle rozhodnutí udělat v době, kdy byla Jessi ještě štěně, než to nechat nějak vygradovat a řešit to až v dospělosti, to by bylo horší. Za mě naopak palec nahoru, že jste uznala, že to tak bude lepší po všechny . Ale chápu, že se cítíte hrozně, vím jak mě vzalo, když jsme vraceli Bailyo, kterého si pořizovali rodiče - a to u nich byl jen pár dní a nebyl to vyloženě můj pes, i přesto jsem to dost prožívala a bylo mi to líto. Nicméně s odstupem času vím, že to rozhodnutí bylo správné, někdy je opravdu nejlepší uznat včas, že to nebude klapat, a najít psovi nový domov. Přeji hodně štěstí s novým štěndem a budu se těšit na fotky . ( A to platí i pro Xerxovou, i tam se těším na dogátko)...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne nikdo mi neumřel, ale Jessince jsme našli nový domov, od 28.12. bydlí na statku, kde před nedávnem museli nechat uspat kavkazandu 14 let, spinká v posteli s mladým páníčkem (plnoletý syn nového majitele), jezdí s ním na traktoru, dělá mu ocásek. Celá rodina jí rozmazluje, hlavně děda s babi jí podstrojují. K papání má masíčko, kuřátka, jehněčí....
Zvykla si hodně rychle, naštěstí je ve své podstatě ještě štěndo a kontaktní k cizím lidem. Nová rodina je z ní nadšená, jak je hodná a miloučká a jak jsou do ní všichni zamilovaní.
Někam, kde by byla čistě jako venkovní pes na hlídání, bych jí nedala. Tady žije prostě s rodinou. A byli jsme domluvení, že kdyby to bylo na pytel, tak se prostě seberu a přijedu si pro ní.

Horší je to se mnou, protože tohle je něco, co si do smrti neodpustím, zradila jsem psí dušičku, je to to nejhorší a nejhnusnější, co jsem ve svém životě udělala. Navíc po Jessince ve mě zbyla totální prázdnota, ona byla dokonalá. Byla moje štěstí, které jsem vzala a dala někomu jinému, nemůže mě utěšit ani to, jak se má dobře..asi ještě lépe než u nás...život ztratil smysl a nemám ani naději do budoucna, že ještě někdy smysl bude mít. Už teda nebrečím nonstop, jen ráno, večer, s Ginou na procházce, s Ginou na zahradě a když bezděčně použiju "povel"...tak pojď hopi hopi, protože to byl povel, který jsem používala jenom na Jessinku.
Nový majitel mě zval, že se můžu na Jessinku kdykoliv přijet podívat, ale nepojedu, za prvé jí nechci motat hlavu a za druhé bych to prostě nedala.

Bylo to těžké rozhodnutí, ale neviděla jsem východisko, zatímco v mé přítomnosti mi holky začaly docela dobře fungovat, když jsem se zabejčila. Brala jsem je domů, když manžel vypadnul z baráku třeba na nákup a už i tam to začalo vypadat nadějně...když už se poštěkaly, což už bylo spíš vyjímečně, tak je stačilo důrazně okřiknout, ať mě nes.erou nebo je vyhodim na mráz a koukaly obě jak sůvy z nudlí, pokud měla Jessina tendence zaměřit se na Ginu a zavrčet, tak stačilo okřiknout jí, ať se laskavě uklidní....prostě vypadalo to víc než dobře, ale o co lépe začaly fungovat mě, tak o to hůř synovi. Ten nemohl ani vystrčit nos z baráku, aby Jessina hned nešla po Gině...defakto mohl vycházet jen v mé přítomnosti, jakmile vyšel sám, tak bylo zle...a protože on je ten, kdo se o psy stará v mojí nepřítomnosti, tak si neumím představit, že by s nima zůstal sám.

Moc mě mrzí, že jsem při honbě za druhou Sárou Jessinku vůbec pořídila, o to víc je mi to líto, protože Jessinka byla na té nejlepší cestě se druhou Sárou stát...ona více méně druhá Sára byla. Že jsem sice byla přesvědčená, že to zvládneme, ale zároveň jsem byla připravená na variantu, že holky budou muset být oddělené. Jediné, co jsem do těch mých úvah nezahrnula, byla bohužel rodina. Všechno jsem brala jen ze svého pohledu, jen dle zhodnocení mých schopností.

Četla jsem dodatečně a zaregistrovala jsem, že již máte Matýska...tak snad bude v psím soužití již jen dobře.

Zeptám se, možná ne moc příjemně, tak promiňte tedy, není to ve zlém - v reakci na v citaci výše psané, že Jessinka byla v podstatě druhá Sára, takže výjimečný a nenahraditelný životní pes, proč jste se rozhodla, že doma zůstane Gina?

Děkuji.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Četla jsem dodatečně a zaregistrovala jsem, že již máte Matýska...tak snad bude v psím soužití již jen dobře.

Zeptám se, možná ne moc příjemně, tak promiňte tedy, není to ve zlém - v reakci na v citaci výše psané, že Jessinka byla v podstatě druhá Sára, takže výjimečný a nenahraditelný životní pes, proč jste se rozhodla, že doma zůstane Gina?

Děkuji.

Rpzhodla jsem se tak proto, jaké holky jsou....Gina rezervovaná, naprosto nekontaktní k cizím lidem a i s tím jídlem je na štýru, navíc už jí budou skoro dva roky. Gina je spíš jako když si ochočíte divoký zvíře než "normální" pes.
Jessinka hodně kontaktní, navíc i v těch devíti měsících a i když už odhárala, tak to bylo spíš takové odrostlé štěně.
Takže byť je Jessinka druhá Sára a teď nemyslím povahou, to ne, to byla každá jiná, ale vztahově jsem to s ní měla hodně podobně jako se Sárou, tak jsem zároveň věděla, že pokud jí najdu vhodný domov,...což se nakonec podařilo, tak je ještě ve věku a s povahou, kdy si rychle zvykne. Což se potvrdilo a Jessinka se má královsky a je středobodem moc hodné rodiny, která je šťastná, že jí má a Jess si zvykla rychle.

Prostě nemohla jsem být sobec a nechat si tu, která je mi bližší, ale musela jsem si nechat tu, o které jsem věděla, že by nový domov zvládala o moc hůř a že by si asi nakonec zvykla, ale trvalo by to dlouho.

Divoké zvíře To dám přečíst Workovi
Dneska jsme u tchánů vysedali z auta a kolem šli kámoši, co mají chovku berňuch, tak šli se všema, se psem, fenou i jejich už dospělým štěndem, holkou. To byla trojka teda, jsme si pomuchlali, je psi odtáhhnuli k bráně za tchánů zlaťákem, no bylo to jak krocení šelem, rozjívených pošuchů A muž se smál, že by ho teda zajímalo, jak ty dvě, matku z dcerou od sebe rozeznají. Já jsem nestíhala sledovat, ale tipuju, že jak rodiče svá dvojčata...prostě po ksichtu Vždycky tam jemná nuance je A hned jsem si vzpomněla na tvůj popis Matesa tady Jsem to vyprávěla muži, jen kroutil hlavou(steně jako já) ,,šmarjá, co tohle jsou za berňáci?!? To se nedá s Beruškem srovnat!"

lesnížínka napsal(a):
Divoké zvíře To dám přečíst Workovi
Dneska jsme u tchánů vysedali z auta a kolem šli kámoši, co mají chovku berňuch, tak šli se všema, se psem, fenou i jejich už dospělým štěndem, holkou. To byla trojka teda, jsme si pomuchlali, je psi odtáhhnuli k bráně za tchánů zlaťákem, no bylo to jak krocení šelem, rozjívených pošuchů A muž se smál, že by ho teda zajímalo, jak ty dvě, matku z dcerou od sebe rozeznají. Já jsem nestíhala sledovat, ale tipuju, že jak rodiče svá dvojčata...prostě po ksichtu Vždycky tam jemná nuance je A hned jsem si vzpomněla na tvůj popis Matesa tady Jsem to vyprávěla muži, jen kroutil hlavou(steně jako já) ,,šmarjá, co tohle jsou za berňáci?!? To se nedá s Beruškem srovnat!"

No vidíš...já poté, co jsem měla dva kluky naprosto nekousací a holky všechny kousací, navíc Jack kříženec berňáka byl takovej hodnej troubelínek, kam ho posadíš, tam ho najdeš, tak že každej malej berňuška je prostě hodnej troubelínek.
Moje nejhorší..."nejagresivnější" štěně byla Sára a musím říct, že Mates jí teda v tomhle dost šlape na paty. Ale na druhou stranu si myslím, že s ním bude lehčí pořízení, protože mu to rychleji zapaluje.
Ale to je dobře, k Ginuši se určo hodí větší akčňák než byl Jácíček a my lidi to prostě nějak vydržíme, než dostane rozum.

Jen podávám takové, pro mě dost smutné, info. Po čase jsem byla za tetou. Přijela jsem večer, BOCák byl sám na zahradě. Už si mě nepamatoval, bál se, štěkal a utíkal přede mnou. Ptala jsem se, jestli je takto sám často a odpověď:"Ale ne, třeba dopoledne bývá doma!" Já jsem absolutně přesvědčená o lásce tety ke zvířatům, v tomto ohledu se o něj nebojím. Ale ona už absolutně nemá fyzicky na to, cokoli s BOCákem dělat. Takže podle mých info si žije tak nějak sám pro sebe na zahradě. Info o nějakém větším vyžití s těmi, co si jej pořídili, jsem jaksi neobdržela . A další věc: V předsíni má pelech s dekami. A ty prý každý večer nahrne pod sebe a začne do toho bušit, až se klepou dveře . Říkala jsem, že se z toho stane zlozvyk a že dalším krokem může být obskakování nohou lidí. Odpověď: Jen pokrčení rameny.

fikovnice napsal(a):
Jen podávám takové, pro mě dost smutné, info. Po čase jsem byla za tetou. Přijela jsem večer, BOCák byl sám na zahradě. Už si mě nepamatoval, bál se, štěkal a utíkal přede mnou. Ptala jsem se, jestli je takto sám často a odpověď:"Ale ne, třeba dopoledne bývá doma!" Já jsem absolutně přesvědčená o lásce tety ke zvířatům, v tomto ohledu se o něj nebojím. Ale ona už absolutně nemá fyzicky na to, cokoli s BOCákem dělat. Takže podle mých info si žije tak nějak sám pro sebe na zahradě. Info o nějakém větším vyžití s těmi, co si jej pořídili, jsem jaksi neobdržela . A další věc: V předsíni má pelech s dekami. A ty prý každý večer nahrne pod sebe a začne do toho bušit, až se klepou dveře . Říkala jsem, že se z toho stane zlozvyk a že dalším krokem může být obskakování nohou lidí. Odpověď: Jen pokrčení rameny.

Jani, já mám teďka tohle u tchánů, jen si mladí pořídili zlaťáka. Tcháni pro něj naopak mají jen palici a nadávky, protože pes se nudí a ničí a divočí. Když brblám, tak mi jako velké plus oznámí, že tento týden ho jednou někdo vzal na prochajdu Ano, mají velký pozemek, takže si všichni myslí, že mu to přece musí stačit a bude tam hnít bez povšimnutí, jako ten předešlý Ten se snažil všemožně zdrhnout naproti k nám, zničil ploty a u nás byl při každé příležitosti. Nikdy neutekl jinam. Tenhle už nás tolik nezná, Worku téměř vůbec. Vloni udělali nové ploty a...už je tam dole krom podesty i kari síť, protože už asi dvakrát utekl. Kam? Jsem se nedozvěděla. Asi běhal někde po okolí. Ty tam tak často nejezdíš, já to mám bohužel před očima každý víkend

lesnížínka napsal(a):
Jani, já mám teďka tohle u tchánů, jen si mladí pořídili zlaťáka. Tcháni pro něj naopak mají jen palici a nadávky, protože pes se nudí a ničí a divočí. Když brblám, tak mi jako velké plus oznámí, že tento týden ho jednou někdo vzal na prochajdu Ano, mají velký pozemek, takže si všichni myslí, že mu to přece musí stačit a bude tam hnít bez povšimnutí, jako ten předešlý Ten se snažil všemožně zdrhnout naproti k nám, zničil ploty a u nás byl při každé příležitosti. Nikdy neutekl jinam. Tenhle už nás tolik nezná, Worku téměř vůbec. Vloni udělali nové ploty a...už je tam dole krom podesty i kari síť, protože už asi dvakrát utekl. Kam? Jsem se nedozvěděla. Asi běhal někde po okolí. Ty tam tak často nejezdíš, já to mám bohužel před očima každý víkend

No, je to moc smutné...obojí. Ono je toto i další důvod, proč tam tak málo jezdím... Navíc si vezmi povahu mladé BOCky... Neříkám, že zlaťák není akční, ale BOCka - to je pes, který potřebuje zaměstnávat, co to jde.

lesnížínka napsal(a):
Jani, já mám teďka tohle u tchánů, jen si mladí pořídili zlaťáka. Tcháni pro něj naopak mají jen palici a nadávky, protože pes se nudí a ničí a divočí. Když brblám, tak mi jako velké plus oznámí, že tento týden ho jednou někdo vzal na prochajdu Ano, mají velký pozemek, takže si všichni myslí, že mu to přece musí stačit a bude tam hnít bez povšimnutí, jako ten předešlý Ten se snažil všemožně zdrhnout naproti k nám, zničil ploty a u nás byl při každé příležitosti. Nikdy neutekl jinam. Tenhle už nás tolik nezná, Worku téměř vůbec. Vloni udělali nové ploty a...už je tam dole krom podesty i kari síť, protože už asi dvakrát utekl. Kam? Jsem se nedozvěděla. Asi běhal někde po okolí. Ty tam tak často nejezdíš, já to mám bohužel před očima každý víkend

A jak to myslíš, že "tcháni pro něj mají palici"? Snad jej nemlátí...???

Hele tohle je hrozný, nejsou to sice příbuzní, ale mám to u sousedů... Kde fena žila několik let doma, a poslední dva roky na stáří, z pro mě neznámého důvodu, je venku v kotci, pořád. Když byla velká zima, tak byla občas v dílně, ale i tam naříkala, protože tam byla sama. Na procházku ji občas vezmou, ale fakt ojediněle, nárazově, asi když se jim zrovna chce....Občas ji pustí na minutu vyvenčit... Ale jinak je během dne a noci pořád slyšet kňučet v kotci za barákem. Co kňučet, to není kňučení, to je vyloženě naříkání... A to nemluvím o tom, když já jsem se psema na zahradě a hrajeme si tam ,nebo cvičíte.... To řve o to víc....

fikovnice napsal(a):
A jak to myslíš, že "tcháni pro něj mají palici"? Snad jej nemlátí...???

No mlátí bych to nenazvala, ale berou si hůl a když po nich začne skákat, tak ho praští. Většinou s ní už teda jen hrozí. Jako ne, že bych souhlasila, ale trochu je chápu, jsou to staří lidi, taťka sotva jde s chodítkem a kdyby ho pes shodil, tak by to mohlo dopadnout tragicky Vina je jednoznačne(stejně jako u vás) u mladých, kteří si psa pořídili, aniž by brali na ně ohled a o ohledech na psa ani nemluvím

lesnížínka napsal(a):
No mlátí bych to nenazvala, ale berou si hůl a když po nich začne skákat, tak ho praští. Většinou s ní už teda jen hrozí. Jako ne, že bych souhlasila, ale trochu je chápu, jsou to staří lidi, taťka sotva jde s chodítkem a kdyby ho pes shodil, tak by to mohlo dopadnout tragicky Vina je jednoznačne(stejně jako u vás) u mladých, kteří si psa pořídili, aniž by brali na ně ohled a o ohledech na psa ani nemluvím

Ach jo...
No a nemůžeš nějak zasáhnout Ty? Vždyť s takovým přístupem to bude ještě horší. Znala jsem takový příběh a pes po x letech utrpení vyjel po té hůlce (tu bral jako tu trestající "ruku") a dotyčnou/dotyčného (už si to přesně nepamatuji) poslal na zem a ten/ta skončil/a s nějakou hnusnou zlomeninou.

marcelaamax napsal(a):
Hele tohle je hrozný, nejsou to sice příbuzní, ale mám to u sousedů... Kde fena žila několik let doma, a poslední dva roky na stáří, z pro mě neznámého důvodu, je venku v kotci, pořád. Když byla velká zima, tak byla občas v dílně, ale i tam naříkala, protože tam byla sama. Na procházku ji občas vezmou, ale fakt ojediněle, nárazově, asi když se jim zrovna chce....Občas ji pustí na minutu vyvenčit... Ale jinak je během dne a noci pořád slyšet kňučet v kotci za barákem. Co kňučet, to není kňučení, to je vyloženě naříkání... A to nemluvím o tom, když já jsem se psema na zahradě a hrajeme si tam ,nebo cvičíte.... To řve o to víc....

Ježiš, to bych nedávala psychicky - poslouchat to naříkání...

A OT: Marci, jak se daří? V SZ...?

fikovnice napsal(a):
Ach jo...
No a nemůžeš nějak zasáhnout Ty? Vždyť s takovým přístupem to bude ještě horší. Znala jsem takový příběh a pes po x letech utrpení vyjel po té hůlce (tu bral jako tu trestající "ruku") a dotyčnou/dotyčného (už si to přesně nepamatuji) poslal na zem a ten/ta skončil/a s nějakou hnusnou zlomeninou.

Ano, už jsem ji to nějak takhle vysvětlovala. Že až se jednou nase.e a ožene, nedopadne to pro ně dobře. Problém je, že hlavně tchýně má zvířata ráda, jak osinu v prd... Na druhou stranu si proti němu nic horšího nedovolí(jako že kotec nebo tak něco) protože pes je ofiko vnučky a to je jejich modla

Tak se obávám že se asi brzo přidám do stejné skupiny Fena rok léčba s nemocným srdcem a v pátek po dlouhé době při posledním venčení u výtahu omdlela a tentokrát to trvalo delší dobu než se probrala a od té doby je divná, jen leží pod lavicí, nevyleze ani na zavolání jen se dojde napít. Nic nežere , venku chodí divně, nejraději by asi jen ležela odpoledne volám na veteránů,ale proč přestala žrát a je tak apatická? Přestala i štěkat a ani do postele nemá zájem jít

Markéta80 napsal(a):
Tak se obávám že se asi brzo přidám do stejné skupiny Fena rok léčba s nemocným srdcem a v pátek po dlouhé době při posledním venčení u výtahu omdlela a tentokrát to trvalo delší dobu než se probrala a od té doby je divná, jen leží pod lavicí, nevyleze ani na zavolání jen se dojde napít. Nic nežere , venku chodí divně, nejraději by asi jen ležela odpoledne volám na veteránů,ale proč přestala žrát a je tak apatická? Přestala i štěkat a ani do postele nemá zájem jít

Dýchá zrychleně? Nemůže se jednat o srdeční selhání? Já bych na tu veterinu vyrazila pro jistotu neodkladně, jestli je to kardiačka s nějakou dekompenzací…

veteránčina má až od 15h, dýchá normálně. Ale od pátku jak spadla a byla delší dobu mimo tak je prostě divná. Ale proč nežere? když jí něco nabídnu tak max odvrátí hlavu . Léky bere a do pátku sice ve všem hodně pomalá, ale do postele vyskočila, štěkala jen se nezapojovala s ostatními do hry.

Markéta80 napsal(a):
veteránčina má až od 15h, dýchá normálně. Ale od pátku jak spadla a byla delší dobu mimo tak je prostě divná. Ale proč nežere? když jí něco nabídnu tak max odvrátí hlavu . Léky bere a do pátku sice ve všem hodně pomalá, ale do postele vyskočila, štěkala jen se nezapojovala s ostatními do hry.

Naprosto si nedovedu představit, že bych s něčím takovým nešla na veterinu. Nevím proč, mám dojem, že jste z Plzně - pokud se pletu, omlouvám se.
Tady rozhodně nefungujou veteriny až od 15, je jich tu milion včetně několika klinik s vybavením.
Možná nemáte auto, ale máte, pokud vím, malý psy, takže nemůže být problém dopravit se tam MHD nebo taxíkem.
Kdysi před léty byla moje fena divná, zmatená, nežrala...měla jsem zrovna auto v servisu, jely jsme tedy taxíkem a byla to osina zapíchnutá v ušním bubínku a okolo zánět jako hrom.
Cestu zpět už jsem plánovala MHD, ale jelikož osinu vyndavali v narkóze, volala jsem si taxi znovu.

Markéta80 napsal(a):
veteránčina má až od 15h, dýchá normálně. Ale od pátku jak spadla a byla delší dobu mimo tak je prostě divná. Ale proč nežere? když jí něco nabídnu tak max odvrátí hlavu . Léky bere a do pátku sice ve všem hodně pomalá, ale do postele vyskočila, štěkala jen se nezapojovala s ostatními do hry.

Mrtvice?
Na tu veterinu určitě zajeďte. Může to být v podstatě cokoliv počínaje tím srdečním selháním a slabší mozkovou příhodou konče. Ti nemocní jsou rizikoví vždycky. Bohužel.

Chodím jen na jednu veteránů kde už vím že doktorka udělá co jde. Děti tady samotné těžko nechám. manžela taky napadla mrtvice, ale to by asi měla nějaké ochrnutí? Ostatní psi k ní ani nejdou? veterinářka říkala že to srdce je zvětšené hodně tak zlepšení stavu at moc neočekávám a skoro rok byl klid....

Markéta80 napsal(a):
Chodím jen na jednu veteránů kde už vím že doktorka udělá co jde. Děti tady samotné těžko nechám. manžela taky napadla mrtvice, ale to by asi měla nějaké ochrnutí? Ostatní psi k ní ani nejdou? veterinářka říkala že to srdce je zvětšené hodně tak zlepšení stavu at moc neočekávám a skoro rok byl klid....

Já jenom, že pokud se fena takto chová, znamená to, že je jí blbě.
Možná nelze očekávat zlepšení stavu, ale velmi pravděpodobně jí lze ulevit anebo v nejhorším nechat uspat.
Nedovedu si představit, že nechám psa v takovým stavu, že budem doma tipovat, jestli je to mrtvice nebo ne a nebudeme řešit.

Markéta80 napsal(a):
Chodím jen na jednu veteránů kde už vím že doktorka udělá co jde. Děti tady samotné těžko nechám. manžela taky napadla mrtvice, ale to by asi měla nějaké ochrnutí? Ostatní psi k ní ani nejdou? veterinářka říkala že to srdce je zvětšené hodně tak zlepšení stavu at moc neočekávám a skoro rok byl klid....

Ti ostatní psi poznají, že je tomu pejskovi zle a prostě ho šetří. Dejte pak vědět, jak jste dopadla. Co vlastně máte za pejska?

Markéta80 napsal(a):
Chodím jen na jednu veteránů kde už vím že doktorka udělá co jde. Děti tady samotné těžko nechám. manžela taky napadla mrtvice, ale to by asi měla nějaké ochrnutí? Ostatní psi k ní ani nejdou? veterinářka říkala že to srdce je zvětšené hodně tak zlepšení stavu at moc neočekávám a skoro rok byl klid....

U slabší mrtvice ochrnutí být nemusí. Jestli je od pátku apatická a nežere, tak už jste na veterině měla být dávno. Čekat s tím 3 dny na oblíbenou doktorku mi u vážně nemocného zvířete nepřijde rozumné. Taky už mohla umřít...

Držím palce, ať je to ještě léčitelný problém

A to je ta fena od pátku zalezlá pod lavicí?

To si teda absolutně nedokážu představit, že mám téměř 4 dny doma apatického psa zalezlého pod lavicí a nic s tím nedělám...

Teď už je to asi jedno, teď už ta půlhodina asi nebude hrát roli.. Dejte vědět jak jste dopadli. Držím palce.

Trickyvoo napsal(a):
Ti ostatní psi poznají, že je tomu pejskovi zle a prostě ho šetří. Dejte pak vědět, jak jste dopadla. Co vlastně máte za pejska?

Až takhle altruisticky bych to neviděla. Spíš psi jsou nesví z té divnosti, jinakosti...neumějí si jí vysvětlit.

Terven napsal(a):
Až takhle altruisticky bych to neviděla. Spíš psi jsou nesví z té divnosti, jinakosti...neumějí si jí vysvětlit.

Tak do hlavy psovi nevidím. Beru to tak, že poznají nemocného člověka a třeba rakovinu, tak proč to samé nepoznát u psa. První pes nesnášel kámoščinu fenku a když k nám přišla nemocná, tak k ní nejen nešel, ale zavrtěl s mírně svěšeným ocáskem. Za týden už byla fenka po smrti. Poznal i u mě, jestli se jen tak valím na gauči nebo jsem nemocná. Když jsem byla nemocná, tak sotva jsem si lehla, už jsem ho měla u nohou, když jsem byla nešťastná, nacpal se mi do náruče, takový můj lékař. Nicméně to nevylučuje, co jste napsala vy, ale to vaše vysvětlení je takové strohé.
Vlastně i druhý pes, začal mému tátovi pořád lehat k zádům nebo ke břichu, což mi u sedmiletého psa přijde zajímavé, když to před tím neměl rád, no a táta měl rakovinu ledviny.

Trickyvoo napsal(a):
Tak do hlavy psovi nevidím. Beru to tak, že poznají nemocného člověka a třeba rakovinu, tak proč to samé nepoznát u psa. První pes nesnášel kámoščinu fenku a když k nám přišla nemocná, tak k ní nejen nešel, ale zavrtěl s mírně svěšeným ocáskem. Za týden už byla fenka po smrti. Poznal i u mě, jestli se jen tak valím na gauči nebo jsem nemocná. Když jsem byla nemocná, tak sotva jsem si lehla, už jsem ho měla u nohou, když jsem byla nešťastná, nacpal se mi do náruče, takový můj lékař. Nicméně to nevylučuje, co jste napsala vy, ale to vaše vysvětlení je takové strohé.
Vlastně i druhý pes, začal mému tátovi pořád lehat k zádům nebo ke břichu, což mi u sedmiletého psa přijde zajímavé, když to před tím neměl rád, no a táta měl rakovinu ledviny.

Teď ale píšete trochu o něčem jiným
Já nerozporuju, že psi jsou schopni poznat problém, nemoc...že se někteří snaží nemocného nebo nešťastného majitele chránit apod.
Jen si nemyslím, že důvod, proč se vyhýbají apatickému psu je ten, že by ho záměrně šetřili.
Reagujou prostě na tu divnost...je to podobné, jako když zvířecí matky opustí mláďě, které je "jiné", slabé, nestandardní.

Markétě...taky si myslím, že slabší mrtvice. U Worky něco proběhnulo minulý týden, ráno byl divný, zmatený, moc nekomunikoval a oslepnul. Ne, vetku jsem ani nevolala, co už s tím. Druhý den už byl trochu lepší, bohužel zrak se mu vrátil jen částečně a špatně ovládá nohy...nějak je nemůže srovnat, jako by mu každá z těch 4 nožek šla jinam...hrůza pohledět. Pak chvilku jde skoro normálně, najednou klopýtne a zase mu ta chůze vůbec nejde. Je starý, už moc, takže řešit tohle už není jak, spíš už jen čekám, jestli to tělo ještě zvládne. Bere Karsivan.

lesnížínka napsal(a):
Markétě...taky si myslím, že slabší mrtvice. U Worky něco proběhnulo minulý týden, ráno byl divný, zmatený, moc nekomunikoval a oslepnul. Ne, vetku jsem ani nevolala, co už s tím. Druhý den už byl trochu lepší, bohužel zrak se mu vrátil jen částečně a špatně ovládá nohy...nějak je nemůže srovnat, jako by mu každá z těch 4 nožek šla jinam...hrůza pohledět. Pak chvilku jde skoro normálně, najednou klopýtne a zase mu ta chůze vůbec nejde. Je starý, už moc, takže řešit tohle už není jak, spíš už jen čekám, jestli to tělo ještě zvládne. Bere Karsivan.

Chápu, člověk pořád doufá, že to ještě nějak půjde a bude pár lepších dnů.

lesnížínka napsal(a):
Markétě...taky si myslím, že slabší mrtvice. U Worky něco proběhnulo minulý týden, ráno byl divný, zmatený, moc nekomunikoval a oslepnul. Ne, vetku jsem ani nevolala, co už s tím. Druhý den už byl trochu lepší, bohužel zrak se mu vrátil jen částečně a špatně ovládá nohy...nějak je nemůže srovnat, jako by mu každá z těch 4 nožek šla jinam...hrůza pohledět. Pak chvilku jde skoro normálně, najednou klopýtne a zase mu ta chůze vůbec nejde. Je starý, už moc, takže řešit tohle už není jak, spíš už jen čekám, jestli to tělo ještě zvládne. Bere Karsivan.

Ježkovy voči...
Zdráhám se to napsat...ale není to už na uspání ("jako by každá ze 4 nožek šla jinam...hrůza pohledět")?

fikovnice napsal(a):
Ježkovy voči...
Zdráhám se to napsat...ale není to už na uspání ("jako by každá ze 4 nožek šla jinam...hrůza pohledět")?

Jani, uvažuju o tom čím dál častěj, to víš. Jenže pak se mu zase povede nožky srovnat a jde. On asi neví, že jde tak hrozně. Dokud dokáže sám jít a zbytek pejska bude fungovat, tak ještě ne. Alfíčkovi jsme poslední půlrok zadní nohy nosili, aby si obešel rajon, mohl se vyprázdnit, ale byl to pes do 10kg. U Worky je to nemyslitelné, i pro mě fyzicky nemožné, takže tam až to nedojde.

lesnížínka napsal(a):
Jani, uvažuju o tom čím dál častěj, to víš. Jenže pak se mu zase povede nožky srovnat a jde. On asi neví, že jde tak hrozně. Dokud dokáže sám jít a zbytek pejska bude fungovat, tak ještě ne. Alfíčkovi jsme poslední půlrok zadní nohy nosili, aby si obešel rajon, mohl se vyprázdnit, ale byl to pes do 10kg. U Worky je to nemyslitelné, i pro mě fyzicky nemožné, takže tam až to nedojde.

..nech Worku důstojně odejít než to bude pořád horší a horší...I to je láska nenechat zbytečné trpět....uvaz co měl ten půlrok Alfícek asi za život....je to všechno nesmírně těžké, sama jsem si tím několikrát prošla, tak vím.....člověk musí umět toho koho miluje take jednou , když už to není k životu a prijde čas pustit aby mohl odejít..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..nech Worku důstojně odejít než to bude pořád horší a horší...I to je láska nenechat zbytečné trpět....uvaz co měl ten půlrok Alfícek asi za život....je to všechno nesmírně těžké, sama jsem si tím několikrát prošla, tak vím.....člověk musí umět toho koho miluje take jednou , když už to není k životu a prijde čas pustit aby mohl odejít..

Já nevím, ale pokud pes nemá bolesti...resp. dá se mu pomoct nějakými léky na bolest, pokud normálně jí, pije, vyprazdňuje se a pokud se dokáže radovat ze života, tak to za mě na utracení není.
Ono to třeba dopadne tak, že se jednoho dne Worka "odejde" na zadní nohy...že už se nezvládne postavit a pak už nebude o čem rozhodovat, ale pokud ještě ťape, byť se mu motají nohy, tak si myslím, že je potom velký rozdíl v tom, že třeba pejsek si z toho nic moc nedělá a pořád má radost, když na těch svých vratkých nožkách ještě někam dojde a má z toho radost, že někam dojít může a nebo že je na něm vidět, že je z toho sám nešťastnej.......a páníček, který svého psa miluje a zná ho, tak by tohle měl asi poznat.

Jack třeba ke konci nebyl schopný zvednout se sám na chodbě z dlažby, jak to klouzalo, tak už neměl sílu se z lehu zvednout.....sice jsem mu tam dala podložku, aby mu to neklouzalo, ale to on shrabal někam do rohu, protože si chtěl lehnout na tu dlažbu. Dcera když přijela a viděla ho, jak se chudák rozplácnul, tak hodně brečela....já protože jsem v tom žila, tak jsem mu prostě nasadila postroj, protože fyzicky si nechtěl nechat pomoct zvednout a za ten postroj jsem ho drapla a pomohla mu dstat se na nohy.....taky by třeba někdo řekl, že je to na utracení, ale jak ho člověk postavil, tak to byl zase ten šťastný pejsek. Daleko už nikam nedošel, taky se mu už občas pletli nožičky, musela jsem dávat pozor i na malou Ginu, protože kdyby do něj prudčeji strčila, tak ho povalí, ale i tak se na prochajdu moc těšil a to i když ta prochajda pak byla už třeba jen 15 minut.
Kdyby nepřišel ten zápal plic a byl by problém "jen" s těma nožkama, tak dokud bychom ho byli schopní postavit na nohy a on by sám chodil a měl by z toho radost, tak bych ho určitě uspat nenechala.

Lesnížínko, jsem si jistá, že až to přijde, tak poznáš, že už je čas a že pak Worička necháš odejít. Vím, že víš, že ten čas už se blíží a vím, že určitě na to myslíš, obzvlášť, když nemá Woriček den a jsem si jistá, že bys Worku nedržela při životě, když by to pro něj už bylo jen trápení., prostě proto, že ho miluješ

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já nevím, ale pokud pes nemá bolesti...resp. dá se mu pomoct nějakými léky na bolest, pokud normálně jí, pije, vyprazdňuje se a pokud se dokáže radovat ze života, tak to za mě na utracení není.
Ono to třeba dopadne tak, že se jednoho dne Worka "odejde" na zadní nohy...že už se nezvládne postavit a pak už nebude o čem rozhodovat, ale pokud ještě ťape, byť se mu motají nohy, tak si myslím, že je potom velký rozdíl v tom, že třeba pejsek si z toho nic moc nedělá a pořád má radost, když na těch svých vratkých nožkách ještě někam dojde a má z toho radost, že někam dojít může a nebo že je na něm vidět, že je z toho sám nešťastnej.......a páníček, který svého psa miluje a zná ho, tak by tohle měl asi poznat.

Jack třeba ke konci nebyl schopný zvednout se sám na chodbě z dlažby, jak to klouzalo, tak už neměl sílu se z lehu zvednout.....sice jsem mu tam dala podložku, aby mu to neklouzalo, ale to on shrabal někam do rohu, protože si chtěl lehnout na tu dlažbu. Dcera když přijela a viděla ho, jak se chudák rozplácnul, tak hodně brečela....já protože jsem v tom žila, tak jsem mu prostě nasadila postroj, protože fyzicky si nechtěl nechat pomoct zvednout a za ten postroj jsem ho drapla a pomohla mu dstat se na nohy.....taky by třeba někdo řekl, že je to na utracení, ale jak ho člověk postavil, tak to byl zase ten šťastný pejsek. Daleko už nikam nedošel, taky se mu už občas pletli nožičky, musela jsem dávat pozor i na malou Ginu, protože kdyby do něj prudčeji strčila, tak ho povalí, ale i tak se na prochajdu moc těšil a to i když ta prochajda pak byla už třeba jen 15 minut.
Kdyby nepřišel ten zápal plic a byl by problém "jen" s těma nožkama, tak dokud bychom ho byli schopní postavit na nohy a on by sám chodil a měl by z toho radost, tak bych ho určitě uspat nenechala.

Lesnížínko, jsem si jistá, že až to přijde, tak poznáš, že už je čas a že pak Worička necháš odejít. Vím, že víš, že ten čas už se blíží a vím, že určitě na to myslíš, obzvlášť, když nemá Woriček den a jsem si jistá, že bys Worku nedržela při životě, když by to pro něj už bylo jen trápení., prostě proto, že ho miluješ

..jenom jsem reagovala jak to pro mně vyznělo....I na kočkách Žinka popisuje v jakém je spatbem stavu a takřka rok už ho denně pohrbiva, takže proto tento můj názor....držím moc palce aby Worka ještě chvilku pobyl...

@Markéta80 Byla jste na té veterině? Jak je na tom fenka?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já nevím, ale pokud pes nemá bolesti...resp. dá se mu pomoct nějakými léky na bolest, pokud normálně jí, pije, vyprazdňuje se a pokud se dokáže radovat ze života, tak to za mě na utracení není.
Ono to třeba dopadne tak, že se jednoho dne Worka "odejde" na zadní nohy...že už se nezvládne postavit a pak už nebude o čem rozhodovat, ale pokud ještě ťape, byť se mu motají nohy, tak si myslím, že je potom velký rozdíl v tom, že třeba pejsek si z toho nic moc nedělá a pořád má radost, když na těch svých vratkých nožkách ještě někam dojde a má z toho radost, že někam dojít může a nebo že je na něm vidět, že je z toho sám nešťastnej.......a páníček, který svého psa miluje a zná ho, tak by tohle měl asi poznat.

Jack třeba ke konci nebyl schopný zvednout se sám na chodbě z dlažby, jak to klouzalo, tak už neměl sílu se z lehu zvednout.....sice jsem mu tam dala podložku, aby mu to neklouzalo, ale to on shrabal někam do rohu, protože si chtěl lehnout na tu dlažbu. Dcera když přijela a viděla ho, jak se chudák rozplácnul, tak hodně brečela....já protože jsem v tom žila, tak jsem mu prostě nasadila postroj, protože fyzicky si nechtěl nechat pomoct zvednout a za ten postroj jsem ho drapla a pomohla mu dstat se na nohy.....taky by třeba někdo řekl, že je to na utracení, ale jak ho člověk postavil, tak to byl zase ten šťastný pejsek. Daleko už nikam nedošel, taky se mu už občas pletli nožičky, musela jsem dávat pozor i na malou Ginu, protože kdyby do něj prudčeji strčila, tak ho povalí, ale i tak se na prochajdu moc těšil a to i když ta prochajda pak byla už třeba jen 15 minut.
Kdyby nepřišel ten zápal plic a byl by problém "jen" s těma nožkama, tak dokud bychom ho byli schopní postavit na nohy a on by sám chodil a měl by z toho radost, tak bych ho určitě uspat nenechala.

Lesnížínko, jsem si jistá, že až to přijde, tak poznáš, že už je čas a že pak Worička necháš odejít. Vím, že víš, že ten čas už se blíží a vím, že určitě na to myslíš, obzvlášť, když nemá Woriček den a jsem si jistá, že bys Worku nedržela při životě, když by to pro něj už bylo jen trápení., prostě proto, že ho miluješ

...ale Worka bolesti má...to "Lesnížínka" psala už dávno...
Jinak ale nemám právo do toho kecat, je to vždy na majiteli psa. Jen přeji Radce, ať se rozhodne správně a ve správný čas!

fikovnice napsal(a):
...ale Worka bolesti má...to "Lesnížínka" psala už dávno...
Jinak ale nemám právo do toho kecat, je to vždy na majiteli psa. Jen přeji Radce, ať se rozhodne správně a ve správný čas!

No já myslela, že na to Worka bere léky na bolest a že zabírají......ale je fakt, že nečtu vše do podrobna, něco mi uteče......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já myslela, že na to Worka bere léky na bolest a že zabírají......ale je fakt, že nečtu vše do podrobna, něco mi uteče......

Jsem tady Ano bere, dostává injekce Librella. Doteď zabíraly dobře, občas byl výkyv, když se aplikace řádně nepřekryla s předchozím působením, tak se na pár dní zhoršila chůze. Tentokrát nevím, jestli se i přidala nějaká ta mrtvička, se týden hodně zhoršil, už jsem fakt myslela, že bude konec. Včera večer na prochajdě bylo teplo funěl a nožky vypovídaly, zase mu šly na všechny strany, šel blbě prostě. Doma jsem hodinu prořvala, pak jsem napsala vetce, že zkusíme dát ještě Trocoxil, jestli uvidím změnu, tak ta Librella nějak nezabírá. Ještě ho nemám, ale teďka ráno, už šel skoro stejně, jak před tím velkým zhoršením, už pravou přední tak nevytáčel a zadní celkem dobré. Janaa mi psala, že kamarádům to u psů zabírá pěkně, ani nemusí přepíchávat přesně měsíc, nám ale nevydrží ani ten měsíc...očividně. To by nevadilo, jen kdyby to neudělalo tohle zhoršení. Bohužel vetka nemá čas vždycky, někdy jí to nevyjde přijet zavčasu a takhle to pak končí. Druhá věc je, že určitě ani s tímto, to nevydrží věčně a jednou už nebude jak mu pomoct. A to se právě vždycky děsím, že už to přišlo. Takže ano, Radka ho pohřbívá už rok, jenže nejsem pán Bůh, abych věděla, jestli to zlepšení ještě přijde, tudíž se mezitím dost hroutím.

lesnížínka napsal(a):
Jsem tady Ano bere, dostává injekce Librella. Doteď zabíraly dobře, občas byl výkyv, když se aplikace řádně nepřekryla s předchozím působením, tak se na pár dní zhoršila chůze. Tentokrát nevím, jestli se i přidala nějaká ta mrtvička, se týden hodně zhoršil, už jsem fakt myslela, že bude konec. Včera večer na prochajdě bylo teplo funěl a nožky vypovídaly, zase mu šly na všechny strany, šel blbě prostě. Doma jsem hodinu prořvala, pak jsem napsala vetce, že zkusíme dát ještě Trocoxil, jestli uvidím změnu, tak ta Librella nějak nezabírá. Ještě ho nemám, ale teďka ráno, už šel skoro stejně, jak před tím velkým zhoršením, už pravou přední tak nevytáčel a zadní celkem dobré. Janaa mi psala, že kamarádům to u psů zabírá pěkně, ani nemusí přepíchávat přesně měsíc, nám ale nevydrží ani ten měsíc...očividně. To by nevadilo, jen kdyby to neudělalo tohle zhoršení. Bohužel vetka nemá čas vždycky, někdy jí to nevyjde přijet zavčasu a takhle to pak končí. Druhá věc je, že určitě ani s tímto, to nevydrží věčně a jednou už nebude jak mu pomoct. A to se právě vždycky děsím, že už to přišlo. Takže ano, Radka ho pohřbívá už rok, jenže nejsem pán Bůh, abych věděla, jestli to zlepšení ještě přijde, tudíž se mezitím dost hroutím.

Tam jde o to,že Librella funguje na osteoartritidu, takže jestli je tam navíc problém třeba s páteří, tak na klouby zabere,na záda už ne...a pak samozřejmě ne každého všechno funguje stejně. Jinak je ale výhoda,že u ní jde přidat i něco jiného. A jestli tam byla i nějaká mrtvička nebo neorologického,tak je jasné,že to nezabere. Já mám doma nonstop Cimalgex, pro strýčka příhodu, abych mohla dát,kdyby přišel nečekaně nějaký akutní problém, u nás jde samozřejmě hlavně o úrazy apod
Woričkovi držím palce

janaa napsal(a):
Tam jde o to,že Librella funguje na osteoartritidu, takže jestli je tam navíc problém třeba s páteří, tak na klouby zabere,na záda už ne...a pak samozřejmě ne každého všechno funguje stejně. Jinak je ale výhoda,že u ní jde přidat i něco jiného. A jestli tam byla i nějaká mrtvička nebo neorologického,tak je jasné,že to nezabere. Já mám doma nonstop Cimalgex, pro strýčka příhodu, abych mohla dát,kdyby přišel nečekaně nějaký akutní problém, u nás jde samozřejmě hlavně o úrazy apod
Woričkovi držím palce

Ano, díky, mrknu, poradím se s vetkou. To víte, tonoucí se stébla chytá. Děkujem, i Worka

Ferda...
Včera uspán. Kříženec mé kamarádky a její postižené dcery. Já psíka znala prakticky od jeho narození, bydlel jen dvě patra nade mnou. Je fakt, že měl snad 15 let a že pohled na něj v posledních týdnech - měsících už byl dost úděsný...já bych jej nechala uspat dříve. Včera prý náhle ochrnul na zadní nohy. Kamarádka mi volala, já měla vybitý telefon!
Nevím, jak to zvládne ta dcerka (sice dávno dospělá, ale mentálně na úrovni dítěte). Já byla večer v občerstvovně a tam mi poslala sms o Ferdově odchodu. Pak ale napsala, že prý na podzim budou mít maltézáka...

Dám to sem, protože to sem pravděpodobně směřuje

Mamky pes začal frkat, má výtok z čenichu, nejdřív byl čirý, pak s příměsí krve, pak už i sraženiny. Začalo to jednou dírkou, teď už z obou. Stav se rozvinul během 3 dnů.
Vet neudělal žádné vyšetření, rozbor, nic, řekl, že to budou možná polypy a doporučil proplachování řepíkem. Kdyby to nepomohlo, tak příští týden na kontrolu.
Co si myslím o přístupu veta sem psát nebudu, ALE je ještě nějaká šance, že to nebude konečná?
Samozřejmě s ním pošlu mamku k jinému veterináři, a to co nejdřív.

Psovi je 18, bere amprilan, loradur a oxyphyllin. Žere, pije, močí, kálí, běhá. V posledních letech ztrácí svalovou hmotu, ale to může být i věkem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dám to sem, protože to sem pravděpodobně směřuje

Mamky pes začal frkat, má výtok z čenichu, nejdřív byl čirý, pak s příměsí krve, pak už i sraženiny. Začalo to jednou dírkou, teď už z obou. Stav se rozvinul během 3 dnů.
Vet neudělal žádné vyšetření, rozbor, nic, řekl, že to budou možná polypy a doporučil proplachování řepíkem. Kdyby to nepomohlo, tak příští týden na kontrolu.
Co si myslím o přístupu veta sem psát nebudu, ALE je ještě nějaká šance, že to nebude konečná?
Samozřejmě s ním pošlu mamku k jinému veterináři, a to co nejdřív.

Psovi je 18, bere amprilan, loradur a oxyphyllin. Žere, pije, močí, kálí, běhá. V posledních letech ztrácí svalovou hmotu, ale to může být i věkem.

Iri, je to krásný věk. ♥️
Myslím, že krvavý výtok z nosu se tu kdysi řešil, pokud se nepletu. Bodlinka bude vědět.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Iri, je to krásný věk. ♥️
Myslím, že krvavý výtok z nosu se tu kdysi řešil, pokud se nepletu. Bodlinka bude vědět.

To už jsem pročítala, ale tam to bylo jednostranné a spojené s "ujíždějícím" okem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dám to sem, protože to sem pravděpodobně směřuje

Mamky pes začal frkat, má výtok z čenichu, nejdřív byl čirý, pak s příměsí krve, pak už i sraženiny. Začalo to jednou dírkou, teď už z obou. Stav se rozvinul během 3 dnů.
Vet neudělal žádné vyšetření, rozbor, nic, řekl, že to budou možná polypy a doporučil proplachování řepíkem. Kdyby to nepomohlo, tak příští týden na kontrolu.
Co si myslím o přístupu veta sem psát nebudu, ALE je ještě nějaká šance, že to nebude konečná?
Samozřejmě s ním pošlu mamku k jinému veterináři, a to co nejdřív.

Psovi je 18, bere amprilan, loradur a oxyphyllin. Žere, pije, močí, kálí, běhá. V posledních letech ztrácí svalovou hmotu, ale to může být i věkem.

V 18 letech bych to viděla spíš na tu konečnou. I vzhledem k rychlosti.

Osmnáctiletý pes to je pro mě jako sci-fi. Moc jsem si to přála u prvního psa, ale vzhledem k celoživotní obezitě, a taky přežil celkem dost nepříjemných věcí, to nebylo příliš reálné, dožil se 14-ti let. Druhý pes,Tímík, chodil k veterináři jen na očkování a jinak jsme na něm nepozorovali žádný problém, tam jsme věřili, že se toho dožije a on nakonec jen 9 let .

fikovnice napsal(a):
Ferda...
Včera uspán. Kříženec mé kamarádky a její postižené dcery. Já psíka znala prakticky od jeho narození, bydlel jen dvě patra nade mnou. Je fakt, že měl snad 15 let a že pohled na něj v posledních týdnech - měsících už byl dost úděsný...já bych jej nechala uspat dříve. Včera prý náhle ochrnul na zadní nohy. Kamarádka mi volala, já měla vybitý telefon!
Nevím, jak to zvládne ta dcerka (sice dávno dospělá, ale mentálně na úrovni dítěte). Já byla večer v občerstvovně a tam mi poslala sms o Ferdově odchodu. Pak ale napsala, že prý na podzim budou mít maltézáka...

Také jsem něco dám: Včera jsem potkala "malou" od Ferdy... Příští týden si jedou pro štěndo "boloňáka". Uvozovky proto, že samozřejmě bez PP. Přeji jim nového člena rodiny, ale osvěta stran PP a bPP prostě nefunguje. Alespoň tedy ne v mém okolí. Tři moji blízcí si po úmrtí psíka pořídili "plemeno" bez PP. Jakékoli moje argumenty neberou... Někdy mám pocit, že problematiku chápeme jen my, co jsme zde...
No, co už... Budu jim přát, ať mají aspoň psíka zdravého!

fikovnice napsal(a):
Také jsem něco dám: Včera jsem potkala "malou" od Ferdy... Příští týden si jedou pro štěndo "boloňáka". Uvozovky proto, že samozřejmě bez PP. Přeji jim nového člena rodiny, ale osvěta stran PP a bPP prostě nefunguje. Alespoň tedy ne v mém okolí. Tři moji blízcí si po úmrtí psíka pořídili "plemeno" bez PP. Jakékoli moje argumenty neberou... Někdy mám pocit, že problematiku chápeme jen my, co jsme zde...
No, co už... Budu jim přát, ať mají aspoň psíka zdravého!

Já jí taky pochopila až po té, co jsem začala chodit sem. V mém okolí taky nikdo nelpěl na tom mít psa s papíry. Když si takového po xtém NO pořídil kámoščin táta, tak se mu nedožil roku, tak se hned říkalo, že lepší je bezpapírák, ti se dožijou a myslím, že dál bral ty bezpapíráky. Pak měli ještě doma jezevčíka, papíráka, tedy kámoščina babička a tam zase, že je blblá, že papíráka fakt ne. Zpětně si uvědomuji, že ta jezevčice blbá nebyla, ale vyčůraná jako beruška a prostě spíš moc nechápali tu její svéhlavost a osobnost.

fikovnice napsal(a):
Také jsem něco dám: Včera jsem potkala "malou" od Ferdy... Příští týden si jedou pro štěndo "boloňáka". Uvozovky proto, že samozřejmě bez PP. Přeji jim nového člena rodiny, ale osvěta stran PP a bPP prostě nefunguje. Alespoň tedy ne v mém okolí. Tři moji blízcí si po úmrtí psíka pořídili "plemeno" bez PP. Jakékoli moje argumenty neberou... Někdy mám pocit, že problematiku chápeme jen my, co jsme zde...
No, co už... Budu jim přát, ať mají aspoň psíka zdravého!

Myslím, že hodně dělají i emoce. Přišli o pejska a chtěli rychle jiného, možná kvůli dceři, aby nesmutnila.

A jinak souhlasím, většina lidí nějakému PP/bezPP nerozumí, resp. nedojde jim, že to souvisí s problematikou množíren...

fikovnice napsal(a):
Také jsem něco dám: Včera jsem potkala "malou" od Ferdy... Příští týden si jedou pro štěndo "boloňáka". Uvozovky proto, že samozřejmě bez PP. Přeji jim nového člena rodiny, ale osvěta stran PP a bPP prostě nefunguje. Alespoň tedy ne v mém okolí. Tři moji blízcí si po úmrtí psíka pořídili "plemeno" bez PP. Jakékoli moje argumenty neberou... Někdy mám pocit, že problematiku chápeme jen my, co jsme zde...
No, co už... Budu jim přát, ať mají aspoň psíka zdravého!

Obecně je to jak píšete.
Já mám radost, že syn s partnerkou si po smrti jejich (vlastně původně její) fenky bišonka bez PP pořídili nejprve jednu fenku bišonka s PP a po roce druhou. Jsou ze stejné chovky i ze stejné matky, otce mají každá jiného. Zpočátku to ale tak nevypadalo, nechtějí na výstavy, a i když syn vyrůstal v prostředí se psy s PP, tak se nikdy o tuto problematiku nezajímal, je zaměřen jinak. Ale dopadlo to dobře.
A druhý úspěch - kamoška si pořídila fenku SBT s PP, i když v širší rodině měli vždy psy bez PP, a asi ani ona nebude obrážet výstavy. Pochopila, že když chce nějaký vzhled a povahu, že nejsnazší cesta je pořízení psa s PP. Jiní kamarádi to uchopili jinak, mají SBT bez PP a rozdíl je na první pohled patrný. Hlavně že ušetřili...

fikovnice napsal(a):
Také jsem něco dám: Včera jsem potkala "malou" od Ferdy... Příští týden si jedou pro štěndo "boloňáka". Uvozovky proto, že samozřejmě bez PP. Přeji jim nového člena rodiny, ale osvěta stran PP a bPP prostě nefunguje. Alespoň tedy ne v mém okolí. Tři moji blízcí si po úmrtí psíka pořídili "plemeno" bez PP. Jakékoli moje argumenty neberou... Někdy mám pocit, že problematiku chápeme jen my, co jsme zde...
No, co už... Budu jim přát, ať mají aspoň psíka zdravého!

V mém venčícím prostoru je nějaká osvěta taky k ničemu. Už jsem to vzdala a plíce si zbytečně nevětrám. Téměř nikdo nepotřebuje "papíry" a nakonec jim ani nevadí, že pes se chová jako pako a je jen vzdáleně podobný plemeni, které chtěli, resp. štěně tak kupovali. Pak jsou z toho hlášky - my máme toho maxi yorka s těma spadlýma ušima. A je naprosto zbytečné vykládat, že existuje nějaký standard a york má mít 3 kg a ne 9 kg a uši mu prostě mají stát.
Na internetových diskusích (stejně i tady) to končí tím, že ho mají stejně rádi, že se jim takhle líbí víc, bude zdravý, protože není zdegenerovaný jako ti s PP, a pes bez PP má právo na život a podobná "moudra".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím, že hodně dělají i emoce. Přišli o pejska a chtěli rychle jiného, možná kvůli dceři, aby nesmutnila.

A jinak souhlasím, většina lidí nějakému PP/bezPP nerozumí, resp. nedojde jim, že to souvisí s problematikou množíren...

Já se nejčastěji setkávám s názorem, že přece nedají za psa 20/30 tisíc, na mě koukají jak na blázna, když mám dva papírové psy.
Bohužel ne každý bere psa jako člena rodiny, i když to tvrdí, peníze jsou vždy až na prvním místě a podle toho to vypadá (psa milují ale hlavně ať je moc nestojí - marketovky, co nejlevnější zaručeně čistokrevný bez pp, místo k vetovi psát na sociální sítě jestli se problém nevyleci samodomo...)

Já mám poslední dobou pocit, že tu problematiku PP x bez PP nechápe v okolí snad nikdo. Jako když beru rodinu, známé, kamarády (krom lidí, se kterými se znám skrz psy, ze cvičáku, z akcí, ti to samozřejmě chápou).

Jedna kamarádka měla zamluvené štěně bez PP (jak se později zjistilo, tak rodiče byli sourozenci, byla z toho "kauza") a zrovna u mě byla na návštěvě, tak jsme se daly do řeči, jen jsem se zmínila, jestli nechtějí radši psa s PP, začala klasika, že na výstavy nechtějí. Vysvětlila jsem jí, že to není jen o výstavách a ta to teda pochopila hned. Jen opravdu neměla tušení, co ten PP vlastně je. Hned potom odřekla štěně bez PP a hned další den začali obvolávat CHS a nakonec mají psa s PP. Další byl otec, toho se mi teda nepovedlo přesvědčit na psa s PP, nepořídil by si ho, ale alespoň začal hledat mezi útulky a nebo lidmi, co psy darovali. Nakonec si vzal dospělou týranou fenu.

No a jinak ostatní z okolí to nechápou. Čerstvě máme v rodině štěndo čuvače bez PP, řekla jsem svůj názor, ale už se ani nesnažím vyloženě nějak přesvědčovat nebo to hrotit, protože to nemá smysl. Navíc by se to pak mohlo obrátit proti mě, až by byl se psem s PP nějaký problém, což je taky dost časté. Ono se jednou v rodině zmíníte, že třeba štěně s PP je alespoň po rodičích, co má vyšetřené klouby, srdce atd. a pak jedete třikrát po sobě se psem na veterinu s úplně jiným problémem, a hned se to obrátí proti vám, že pes je s PP a jste tolik na veterině, zatímco oni mají psa bez PP a jsou tam jednou za rok na očkování, no a už je z toho samozřejmě to, že pes bez PP je zdravější .

A zrovna mi to ještě připomnělo, řešil se ve vesnici agresivní pes, který pokousal své majitele, byl problémový už dlouho. A byl to údajně labrador (ale určitě ne čistokrevný). No a teď všichni úplně jako udivení, jak tohle mohl udělat labrador, takovej hodnej pes, vždyť to není možný. A ti lidi (nejem majitele, ale široké okolí z vesnice) nejsou schopni pochopit, že to není labrador... oni ho prostě jako labradora koupili, tak to labrador je, a tečka. A teď budou všude vyprávět, jak je labrador nebezpečnej...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já se nejčastěji setkávám s názorem, že přece nedají za psa 20/30 tisíc, na mě koukají jak na blázna, když mám dva papírové psy.
Bohužel ne každý bere psa jako člena rodiny, i když to tvrdí, peníze jsou vždy až na prvním místě a podle toho to vypadá (psa milují ale hlavně ať je moc nestojí - marketovky, co nejlevnější zaručeně čistokrevný bez pp, místo k vetovi psát na sociální sítě jestli se problém nevyleci samodomo...)

Já zase čelila ve venčícím prostoru udiveným pohledům, proč mám PP pesy, když nevystavuji a nemám štěňata. Argument, že mám PP pesy, aby vypadaly a chovaly se tak, jak se mají jedinci tohohle plemene chovat a proto nechci sídlištní parodie (tj. bez PP, údajně čistokrevné za zlomek ceny), vyvolal další udivený pohled.
Už ani na tohle mne nebaví odpovídat, tak neznámé kolemjdoucí nechám, aby si mysleli, že jsou to prostě wořeši. Mně to nevadí a ani pesám to nevadí a neuráží je to
Něco jiného je na různých psích akcích, kde je myšlení lidí jiné.

@ir.ma Nemám žádnou radu, ale moc na Vás (a hlavně na pejska) myslím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@ir.ma Nemám žádnou radu, ale moc na Vás (a hlavně na pejska) myslím.

Děkuji mockrát. 🌷

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Obecně je to jak píšete.
Já mám radost, že syn s partnerkou si po smrti jejich (vlastně původně její) fenky bišonka bez PP pořídili nejprve jednu fenku bišonka s PP a po roce druhou. Jsou ze stejné chovky i ze stejné matky, otce mají každá jiného. Zpočátku to ale tak nevypadalo, nechtějí na výstavy, a i když syn vyrůstal v prostředí se psy s PP, tak se nikdy o tuto problematiku nezajímal, je zaměřen jinak. Ale dopadlo to dobře.
A druhý úspěch - kamoška si pořídila fenku SBT s PP, i když v širší rodině měli vždy psy bez PP, a asi ani ona nebude obrážet výstavy. Pochopila, že když chce nějaký vzhled a povahu, že nejsnazší cesta je pořízení psa s PP. Jiní kamarádi to uchopili jinak, mají SBT bez PP a rozdíl je na první pohled patrný. Hlavně že ušetřili...

Jé, až Váš příspěvek "Balu" mě přiměl uvědomit si, že ti moji známí si jedou pro "bišonka", ne pro "boloňáka". No, budu jim přát hodně štěstí...budou je potřebovat!
Ano, lidé říkají, že nebudou chodit na výstavy, tak na co PP, ale ten hlavní důvod je, že ušetří několik tisíc Kč za parťáka na třeba 15 let, smutné!

Fiona.Praha napsal(a):
V mém venčícím prostoru je nějaká osvěta taky k ničemu. Už jsem to vzdala a plíce si zbytečně nevětrám. Téměř nikdo nepotřebuje "papíry" a nakonec jim ani nevadí, že pes se chová jako pako a je jen vzdáleně podobný plemeni, které chtěli, resp. štěně tak kupovali. Pak jsou z toho hlášky - my máme toho maxi yorka s těma spadlýma ušima. A je naprosto zbytečné vykládat, že existuje nějaký standard a york má mít 3 kg a ne 9 kg a uši mu prostě mají stát.
Na internetových diskusích (stejně i tady) to končí tím, že ho mají stejně rádi, že se jim takhle líbí víc, bude zdravý, protože není zdegenerovaný jako ti s PP, a pes bez PP má právo na život a podobná "moudra".

Jo jo, původně prý ti moji známí měli jet pro "mini" maltézáka... Ach jo...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím, že hodně dělají i emoce. Přišli o pejska a chtěli rychle jiného, možná kvůli dceři, aby nesmutnila.

A jinak souhlasím, většina lidí nějakému PP/bezPP nerozumí, resp. nedojde jim, že to souvisí s problematikou množíren...

Určitě jsou v tom emoce...ale zase "malé" je asi 26let...a původní info bylo, že pes bude na podzim! Během jednoho či dvou dnů se "zbláznili" a pojedou tedy pro štěníka bPP "bišonka"... Nekomentuji to, řekla jsem jedinou větu - že nemají záruku, co jim vyroste a oheň byl na střeše. To nemám zapotřebí!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Děkuji mockrát. 🌷

...a jak to vypadá, jaká je situace?

Chlapům problematiku čistokrevný bez PP pes vysvětluji přes auta. Chceš BMW, ale taky chceš ušetřit, na srazy BMW milců jezdit neplánuješ. Přesto si ale koupíš BMW, vyrobeného v BMW, z dílů na BMW v továrně na BMW. Nebo si koupíš auto z číny, svařené ze zaručeně originálních dílů BMW, ale bez dokladu, že je tomu opravdu tak a bez toho odznáčku na kapotě (kdo potřebuje odznáček na kapotě?)? Pravé BMW stojí milion, to čínské jen 800 000. A stejně je to z čistokrevnými bezPP psy. Můžeš mít štěstí a auto bude jezdit bez poruch, dokonce bude i bezpečné, jen časem zjistíš, že má jiný tvar řadicí páky a čudlíky v pravém BMW taky vypadají jinak, ale to je malá věc, spokojenému provozu to nevadí. Taky můžeš mít smůlu, při první jízdě po dálnici upadne výfuk, neprojdeš přes technickou a navíc bude žrát jako tank. Většinou to pochopí. U ženských je to marný. Ty vidí (často ukradenou) fotku roztomilého štěňátka, zapnou emoce a vypnou rozum... A je to marný, je to marný, je to marný. Navíc jestli je to tak, tak to malé nebohé chuďátko potřebuje zachránit!

fikovnice napsal(a):
Určitě jsou v tom emoce...ale zase "malé" je asi 26let...a původní info bylo, že pes bude na podzim! Během jednoho či dvou dnů se "zbláznili" a pojedou tedy pro štěníka bPP "bišonka"... Nekomentuji to, řekla jsem jedinou větu - že nemají záruku, co jim vyroste a oheň byl na střeše. To nemám zapotřebí!

Jo ták, já myslela, že mají malé děcko 😂
Tím můj argument samozřejmě padá...😉

fikovnice napsal(a):
...a jak to vypadá, jaká je situace?

Krvácení se zastavilo a ráno vyfrkal hustý sopel. Od té doby zatím nic, tak mamka ještě vyčkává, jak se to bude vyvíjet. Zatím pokračuje v proplachování řepíkem.

Jsem ráda, že pejsa je lepší
Ještě to naruším tím bez PP. Spolužákovi umřela bišonka(na pyometru mimochodem) a pořídili si havaňáka bez PP, černého. Venčil ho, já koukám, jééé co to máš? Havaňáka. Fakt? Ani jsem nevěděla, že jsou i černí. Jelikož je máme v rodině, koukám na to štěndo, fakt je to havaňák? No je, ale je bez PP, s PP byli moc drazí Potkala jsem ho za půl roku, vůbec se to havaňákovi nepodobalo. Teď - pes má tak 15+ kilo, vypadá spíš jak malá bordera....no absolutně jiný pes Jen si tak říkám, když je potkám, jestli se chytili za nos, že si koupili psa bez PP

lesnížínka napsal(a):
Jsem ráda, že pejsa je lepší
Ještě to naruším tím bez PP. Spolužákovi umřela bišonka(na pyometru mimochodem) a pořídili si havaňáka bez PP, černého. Venčil ho, já koukám, jééé co to máš? Havaňáka. Fakt? Ani jsem nevěděla, že jsou i černí. Jelikož je máme v rodině, koukám na to štěndo, fakt je to havaňák? No je, ale je bez PP, s PP byli moc drazí Potkala jsem ho za půl roku, vůbec se to havaňákovi nepodobalo. Teď - pes má tak 15+ kilo, vypadá spíš jak malá bordera....no absolutně jiný pes Jen si tak říkám, když je potkám, jestli se chytili za nos, že si koupili psa bez PP

Havaňáci už nejsou pouze bílí, i s PP seženete všechny možné barvy. Černé, černé s tříslovými znaky, hnědé...

Co se týká PP, řekla bych, že je to záruka toho, že si kupujete dané plemeno, jinak absolutně ničeho... I lidé, kteří mají oficiální status chovné stanice mohou produkovat vrhy na nemocných, nebo labilních rodičích. To že se testujou nějaké dvě, tři nejčastější choroby vůbec nic neznamená, bohužel, je to jen zrnko písku v moři. Jen aby bylo jasno neobhajuji zde množírny, pouze vidím v PP chovech mezery, které nejsou nijak ošetřené.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Havaňáci už nejsou pouze bílí, i s PP seženete všechny možné barvy. Černé, černé s tříslovými znaky, hnědé...

Co se týká PP, řekla bych, že je to záruka toho, že si kupujete dané plemeno, jinak absolutně ničeho... I lidé, kteří mají oficiální status chovné stanice mohou produkovat vrhy na nemocných, nebo labilních rodičích. To že se testujou nějaké dvě, tři nejčastější choroby vůbec nic neznamená, bohužel, je to jen zrnko písku v moři. Jen aby bylo jasno neobhajuji zde množírny, pouze vidím v PP chovech mezery, které nejsou nijak ošetřené.

Jenže u toho chovu s PP je alespoň nějaká šance toho dost zjistit. Obzvlášť v dnešní době sociálních sítích. Naše plemeno má třeba přímo skupinu nedoporučované CHS, můžete se tam zeptat na CHS, případně na konkrétní spojení a lidi Vám napíšou zkušenosti. Napíšou Vám třeba, že ta určitá chovka měla vrhy s alergiemi a kožními problémy, přesto opakuje stejné spojení atd. Dost často tam taky píšou, jak ne/byl problém s danou CHS něco řešit, když se vyskytl problém. Případně tam píšou právě o povahách chovných jedinců.

Kdo už se nějakou dobu mezi plemeny pohybuje, tak ví, jaké CHS jsou prostě problémové. Nebo že třeba byla CHS, která dělala podvody s PP, zakázali ji chov, tak si manžel založil CHS novou a vesele si chovají dál, a všichni, co se chvíli pohybují okolo plemen tak přesně vědí, o jaké CHS jde.

Jo když se člověk v tom plemenu ještě nějak neorientuje, nemá žádné známé mezi chovateli, tak je to těžší. Ale právě třeba ta skupina na FB je dobrá věc, můžete si tam projet historii, některé CHS se tam několikrát opakují a uděláte si rychle obrázek, odkud štěně rozhodně ne.

Jinak ale samozřejmě souhlasím s Vámi, že mezery v PP chovech jsou, ale je to jako všechno o lidech. My máme povinný DNA test a dvě výstavy, toť vše. Ale spoustu chovatelů dělá další nepovinná vyšetření, takže si člověk může vybrat štěně po testovaných rodičích, což v bez PP chovu jaksi není.

To máte určitě pravdu, sociální sítě a obecně internet může hodně pomoci a také v tom ohledu doba hodně pokročila, což je dobře. Také asi záleží na tom, které konkrétní plemeno řešíte, některá jsou "profláklejší" než jiná a i od toho se odvíjí množství informací. Je potřeba aby si zájemci hledali a nevěřili slepě tomu, že status CHS jim automaticky zajistí zdravé a vyrovnané zvíře.

Já jsem třeba v době, kdy jsem si kupovala štěkanátka prolezla internet, a kontaktovala klub. Na chovnou stanici, která mě zajímala jsem neslyšla ani jednu špatnou reakci, přesto se přihodily věci, které sem úplně nechci vypisovat a ze kterých teď pramení mé frustrace. Samozřejmě nelze generalizovat a i přes všechno špatné, pokud budu vybírat někdy znova štěně opět sáhnu do PP chovu, jen si dám ještě větší pozor.

Jen občas nabývám dojmu, že se zde někdy horuje pro PP až zaslepeně a uvadí se pouze A a ne i to B.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To máte určitě pravdu, sociální sítě a obecně internet může hodně pomoci a také v tom ohledu doba hodně pokročila, což je dobře. Také asi záleží na tom, které konkrétní plemeno řešíte, některá jsou "profláklejší" než jiná a i od toho se odvíjí množství informací. Je potřeba aby si zájemci hledali a nevěřili slepě tomu, že status CHS jim automaticky zajistí zdravé a vyrovnané zvíře.

Já jsem třeba v době, kdy jsem si kupovala štěkanátka prolezla internet, a kontaktovala klub. Na chovnou stanici, která mě zajímala jsem neslyšla ani jednu špatnou reakci, přesto se přihodily věci, které sem úplně nechci vypisovat a ze kterých teď pramení mé frustrace. Samozřejmě nelze generalizovat a i přes všechno špatné, pokud budu vybírat někdy znova štěně opět sáhnu do PP chovu, jen si dám ještě větší pozor.

Jen občas nabývám dojmu, že se zde někdy horuje pro PP až zaslepeně a uvadí se pouze A a ne i to B.

No jistě, zdraví nejde přece zaručit, je to živý tvor. Přesto tam jdou vyloučit dědičné vady, nemoci...testováním chovu. A koupit si ,,havaňáka", co z toho plemene nemá shodný ani jeden chlup...to se vám u PP chovu taky nestane.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo ták, já myslela, že mají malé děcko 😂
Tím můj argument samozřejmě padá...😉

Ta dcerka je postižená a mentálně je na úrovni cca 14leté slečny, no...

fikovnice napsal(a):
Ta dcerka je postižená a mentálně je na úrovni cca 14leté slečny, no...

Aha, tak to je zase něco jiného. Jestli byla na pejska fixovaná, tak chápu snahu pořídit nového parťáka rychle.
Pokud se v problematice neorientují, pravděpodobně hledali v inzerci...

lesnížínka napsal(a):
No jistě, zdraví nejde přece zaručit, je to živý tvor. Přesto tam jdou vyloučit dědičné vady, nemoci...testováním chovu. A koupit si ,,havaňáka", co z toho plemene nemá shodný ani jeden chlup...to se vám u PP chovu taky nestane.

Jenže ono je to těm lidem většinou celkem jedno a neřeší to.
Mají toho svého a že by měl být menší, větší, širší, delší nevědí většinou oni, ani jejich okoli.. případně si to nepřipustí... maji pejska za půlku a to je pro ně podstatné.

Ja jsem smysl PP pochopila taky az tady na těch stránkách... a nejspíš mam štěstí, že mi všichni bPP vyrostli v to, co jsem čekala.

A proto, že se v chovech neorientuji vůbec a přijde mi hooodne složité se dopatrat co vše bych si měla u dané CHS ohlídat, budou moji další psi vždy jen už utulkacci :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Aha, tak to je zase něco jiného. Jestli byla na pejska fixovaná, tak chápu snahu pořídit nového parťáka rychle.
Pokud se v problematice neorientují, pravděpodobně hledali v inzerci...

No, myslela jsem, že se mladá složí...a ono ne. Až mě to překvapilo. Nejvíc fixovaná na psíka byla matka té mé kamarádky. Je jí k 90, psa venčila a milovala jej. U ní ani nechci vědět, jak jí teď je... Dřív říkávály, že až Ferda nebude, budou cestovat. A nakonec to dopadá takto.

Ti moji přátelé, co jim byla zadávena čivava, už mají také novou - samozřejmě bPP. Úplně se v čivavách nevyznám, ale přijde mi, že je to taková třasořitka, strašně prťavá... A to přitom jejich druhá, již dospělá, dcera má čívu bPP, sama o ní říká, že je úplně blbá, má hydrocefalus a kdoví co ještě a stejně i oni pořídí také bPP!!!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Aha, tak to je zase něco jiného. Jestli byla na pejska fixovaná, tak chápu snahu pořídit nového parťáka rychle.
Pokud se v problematice neorientují, pravděpodobně hledali v inzerci...

Jo a mladá mi v den úmrtí Ferdy dokonce psala, že našly pejska na iFAUNĚ a jestli je to bezpečné! Jenže jsem nebyla zrovna na netu...

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Jenže ono je to těm lidem většinou celkem jedno a neřeší to.
Mají toho svého a že by měl být menší, větší, širší, delší nevědí většinou oni, ani jejich okoli.. případně si to nepřipustí... maji pejska za půlku a to je pro ně podstatné.

Ja jsem smysl PP pochopila taky az tady na těch stránkách... a nejspíš mam štěstí, že mi všichni bPP vyrostli v to, co jsem čekala.

A proto, že se v chovech neorientuji vůbec a přijde mi hooodne složité se dopatrat co vše bych si měla u dané CHS ohlídat, budou moji další psi vždy jen už utulkacci :-)

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Jenže ono je to těm lidem většinou celkem jedno a neřeší to.
Mají toho svého a že by měl být menší, větší, širší, delší nevědí většinou oni, ani jejich okoli.. případně si to nepřipustí... maji pejska za půlku a to je pro ně podstatné.

Ja jsem smysl PP pochopila taky az tady na těch stránkách... a nejspíš mam štěstí, že mi všichni bPP vyrostli v to, co jsem čekala.

A proto, že se v chovech neorientuji vůbec a přijde mi hooodne složité se dopatrat co vše bych si měla u dané CHS ohlídat, budou moji další psi vždy jen už utulkacci :-)

Já mám jednoho útulkového kocoura, jednoho od vesnické kočky a jednu papírovou MCO. Dnes už toho taky vím víc a např. mi neměl být zadržován PP (tedy asi :-)) do doby než předložím zprávu o její kastraci... Také jsem platila zálohu a neměla jsem na to papír...
Ale CHS jsem navštívila několikrát, prostředí pěkné, i když paní asi teda mrská koťat hodně... Na stranu druhou kočky byly ve vyhovujících podmínkách, Elsa byla vymazlená a jediné, co ji chovatelka nenaučila - nechat si vyčesávat srst. A přitom dredovatí a vyčesat ji = že budu poškrábaná jak kdybych prošla roštím s trny!

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Jenže ono je to těm lidem většinou celkem jedno a neřeší to.
Mají toho svého a že by měl být menší, větší, širší, delší nevědí většinou oni, ani jejich okoli.. případně si to nepřipustí... maji pejska za půlku a to je pro ně podstatné.

Ja jsem smysl PP pochopila taky az tady na těch stránkách... a nejspíš mam štěstí, že mi všichni bPP vyrostli v to, co jsem čekala.

A proto, že se v chovech neorientuji vůbec a přijde mi hooodne složité se dopatrat co vše bych si měla u dané CHS ohlídat, budou moji další psi vždy jen už utulkacci :-)

Mám to stejně. Čín víc vím o PP chovu, tím jsem si jistější, že PP psa prostě nechci, nepotřebuji. Mám to usnadněné tím, že mě absolutně nelákají žádné psí akce, psí sporty, nemám ambici na provozování canisterapie, myslivosti, záchranařiny, chov ovcí... Prostě nepotřebuji psa s určitými vlohami. A současná psice mi zas a znovu ukazuje, že i v obyčejném městském útulku se objevují drahokamy.

lesnížínka napsal(a):
No jistě, zdraví nejde přece zaručit, je to živý tvor. Přesto tam jdou vyloučit dědičné vady, nemoci...testováním chovu. A koupit si ,,havaňáka", co z toho plemene nemá shodný ani jeden chlup...to se vám u PP chovu taky nestane.

Jenže kolik těch nemocí se opravdu sleduje a testuje? Veterinární genetika je v plenkách, bohužel. Konkrétně u havan se sleduje luxace patel a progresivní retinální atrofie a co dál? To je prostě nic... O tom, co se u daného plemene bude testovat rozhodují členové klubu. Jsou to odbornící? Jsou to genetici, veterináři? Kolikrát se musí genetická vada vyskytnout, aby se odhlasovalo, že bude povinně testována? Kdo rozhodne, že x- krát je to v pohodě a xy-krát už ne? Samozřejmě je tu i otázka financí, testy něco stojí. Řeší chovatelé vždy, když zjistí, že třeba krycí pes přenáší chorobu yz, nebo se to snaží utajit, když majitel postiženého štěněte nespustí humbuk na všechny strany, protože faktor lidské povahy? Některé choroby ani testovat nelze, prostě se vyskytnou, vyřadí pak chovatel okamžitě chovný pár, nebo změní spojení psů? Nebo si řekne, to byla "jen náhoda" a zkusí to znova...

Ono se to snadno řekne, v CHS se sledují nemoci a testuje chov, ale když se nad tím zamyslíte podrobněji je tam asi tak 1000 dalších ale... Je to správná cesta, to nepochybně, ale do budoucna ještě velmi dlouhá...

A jinak se omlouvám, že plevelím ve vlákně o vysmutnění, ale mám dnes nějakou psavou a vlastě z části také takovou smutnící, byť se nejdená o to poslední loučení, ale takové životní smutnění ohledně psích chorob.

fikovnice napsal(a):
No, myslela jsem, že se mladá složí...a ono ne. Až mě to překvapilo. Nejvíc fixovaná na psíka byla matka té mé kamarádky. Je jí k 90, psa venčila a milovala jej. U ní ani nechci vědět, jak jí teď je... Dřív říkávály, že až Ferda nebude, budou cestovat. A nakonec to dopadá takto.

Ti moji přátelé, co jim byla zadávena čivava, už mají také novou - samozřejmě bPP. Úplně se v čivavách nevyznám, ale přijde mi, že je to taková třasořitka, strašně prťavá... A to přitom jejich druhá, již dospělá, dcera má čívu bPP, sama o ní říká, že je úplně blbá, má hydrocefalus a kdoví co ještě a stejně i oni pořídí také bPP!!!

Kvůli té devadesátileté se podle mě na toho pejska tak spěchá. U nás to bylo stejný. Říkala jsem si, že Timík je poslední. Dcera má totiž alergii na psa a co si budeme namlouvat, jsou místa kam psa člověk vzít nemůže. Matky na hřištích se divily, že jsme se psa nezbavili, když je dcera alergik. Jenže mně se začal po smrti psa hroutit taťka. Je mu 80 let a několikrát denně mě prosil ať koupím psa. Nakonec jsem ho pořídila ještě s přípravkem pro alergiky, který se vetře do srsti. Když jsme jeli kouknout na Malinu, nechali jsme dceři olízat ruce a obličej, abysme viděli jakou na ní bude mít reakci, neměla žádnou. Byla i před týdnem na testech na alergologii a dopadlo to tak dobře, že se na léto budou vysazovat léky. Ulevilo se mi. Prý to tak může někdy být, že jí vadil předešlý pes, ale ten nový nemusí. Stejně ale dodržujeme určitá pravidla, po hlazení se myjou ruce, nesmí k nám do ložnice... Na výběr psa jsem byla tak pod tlakem, že od doby, co zemřel Timík do získání Maliny jsem spala jen dvě hodiny denně, místo menšího psa jsem nakonec vzala většího. Jediné, co jsem vybírala byla srst a povaha psa. Nakonec jsme měli šťastnou ruku, ale ty nervy, když člověk vidí, jak mu strádá otec a hrozí, že to úplně zabalí, bych nikomu nepřála.

fikovnice napsal(a):
No, myslela jsem, že se mladá složí...a ono ne. Až mě to překvapilo. Nejvíc fixovaná na psíka byla matka té mé kamarádky. Je jí k 90, psa venčila a milovala jej. U ní ani nechci vědět, jak jí teď je... Dřív říkávály, že až Ferda nebude, budou cestovat. A nakonec to dopadá takto.

Ti moji přátelé, co jim byla zadávena čivava, už mají také novou - samozřejmě bPP. Úplně se v čivavách nevyznám, ale přijde mi, že je to taková třasořitka, strašně prťavá... A to přitom jejich druhá, již dospělá, dcera má čívu bPP, sama o ní říká, že je úplně blbá, má hydrocefalus a kdoví co ještě a stejně i oni pořídí také bPP!!!

Prostě je to marný, je to marný, je to marný,...

Jenže u toho chovu s PP je alespoň nějaká šance toho dost zjistit.

No a o tom to je a to nejsem žádný PP fanatik.

K těm bez papírákům. Dneska jsem viděla dva jorkšíry a ten jeden měl z tlamy visící jazyk. Nevím, jestli měl předkus nebo co měl za problém, ale vydalo to sice chvíli roztomilé než člověk zjistil, že to má takhle furt. Nicméně to byl první přátelský jork, kterého jsme potkali. Hned se k Malině hrnul, vrtěl ocáskem a vypadalo, že by si i hrál. Já teda měla nutkání volat za pánem, který o žádné kamaradění nestál, jestli je to papírák .

Trickyvoo napsal(a):
Kvůli té devadesátileté se podle mě na toho pejska tak spěchá. U nás to bylo stejný. Říkala jsem si, že Timík je poslední. Dcera má totiž alergii na psa a co si budeme namlouvat, jsou místa kam psa člověk vzít nemůže. Matky na hřištích se divily, že jsme se psa nezbavili, když je dcera alergik. Jenže mně se začal po smrti psa hroutit taťka. Je mu 80 let a několikrát denně mě prosil ať koupím psa. Nakonec jsem ho pořídila ještě s přípravkem pro alergiky, který se vetře do srsti. Když jsme jeli kouknout na Malinu, nechali jsme dceři olízat ruce a obličej, abysme viděli jakou na ní bude mít reakci, neměla žádnou. Byla i před týdnem na testech na alergologii a dopadlo to tak dobře, že se na léto budou vysazovat léky. Ulevilo se mi. Prý to tak může někdy být, že jí vadil předešlý pes, ale ten nový nemusí. Stejně ale dodržujeme určitá pravidla, po hlazení se myjou ruce, nesmí k nám do ložnice... Na výběr psa jsem byla tak pod tlakem, že od doby, co zemřel Timík do získání Maliny jsem spala jen dvě hodiny denně, místo menšího psa jsem nakonec vzala většího. Jediné, co jsem vybírala byla srst a povaha psa. Nakonec jsme měli šťastnou ruku, ale ty nervy, když člověk vidí, jak mu strádá otec a hrozí, že to úplně zabalí, bych nikomu nepřála.

Kéž byste měla pravdu! Ale nemáte...
V té rodině dcera na starou matku nebere absolutně žádné ohledy, jsou tam extrémně špatné vztahy (ze strany dcery). Stará paní u mě i v minulosti plakávala...
Je to byt té staré paní a mladé už odlifrovaly z bytu starého otce, tím rozdělily manželský pár, který spolu žil snad skoro 70let!!! A chudák stará paní je uzurpovaná i místem, prostě dcera se roztahuje po celém bytě. Je těžké sem vůbec vše vypisovat.

fikovnice napsal(a):
Kéž byste měla pravdu! Ale nemáte...
V té rodině dcera na starou matku nebere absolutně žádné ohledy, jsou tam extrémně špatné vztahy (ze strany dcery). Stará paní u mě i v minulosti plakávala...
Je to byt té staré paní a mladé už odlifrovaly z bytu starého otce, tím rozdělily manželský pár, který spolu žil snad skoro 70let!!! A chudák stará paní je uzurpovaná i místem, prostě dcera se roztahuje po celém bytě. Je těžké sem vůbec vše vypisovat.

Tak to je děs. Kolik let jim ještě zbývá? Proč jim znepříjemňovat zbytek života. Tak snad té paní zpříjemní život ten nový pes, i když nebude její.

Trickyvoo napsal(a):
Tak to je děs. Kolik let jim ještě zbývá? Proč jim znepříjemňovat zbytek života. Tak snad té paní zpříjemní život ten nový pes, i když nebude její.

Ano, je to hrozné...a je to jeden z důvodů, proč ta kamarádka už není mojí kamarádkou... Ve středních letech se jako by úplně zbláznila. Totálně se upnula na tu postiženou dceru, ale začala být zlá na rodiče, vůči mně měla také několik dost nehezkých výstupů, tak jsem naznala, že takové přátelství nemá smysl. Je to svým způsobem škoda, protože jsme se přátelily od úplného dětství... Já fakt vůbec nechápu, co se s ní stalo - její maminka mi říkala, že s ní tak zamávaly asi hormony, já nevím...ale změnila se o 180 stupňů.

Trickyvoo napsal(a):
K těm bez papírákům. Dneska jsem viděla dva jorkšíry a ten jeden měl z tlamy visící jazyk. Nevím, jestli měl předkus nebo co měl za problém, ale vydalo to sice chvíli roztomilé než člověk zjistil, že to má takhle furt. Nicméně to byl první přátelský jork, kterého jsme potkali. Hned se k Malině hrnul, vrtěl ocáskem a vypadalo, že by si i hrál. Já teda měla nutkání volat za pánem, který o žádné kamaradění nestál, jestli je to papírák .

Tak zrovna visící jazyk z tlamy toho moc o původu psa neříká . Má to hodně jorků a je to tím, že nemají zuby, takže jim nemá ten jazyk co držet v tlamě. Mají to i papíroví psi .

fikovnice napsal(a):
Jé, až Váš příspěvek "Balu" mě přiměl uvědomit si, že ti moji známí si jedou pro "bišonka", ne pro "boloňáka". No, budu jim přát hodně štěstí...budou je potřebovat!
Ano, lidé říkají, že nebudou chodit na výstavy, tak na co PP, ale ten hlavní důvod je, že ušetří několik tisíc Kč za parťáka na třeba 15 let, smutné!

Dobrý den 😜,
Fíkovnice prosím můžete zjistit odkud mají pejska? Pokud mají Bišonka nebo Boloňáka.
Dája

marcelaamax napsal(a):
Tak zrovna visící jazyk z tlamy toho moc o původu psa neříká . Má to hodně jorků a je to tím, že nemají zuby, takže jim nemá ten jazyk co držet v tlamě. Mají to i papíroví psi .

Tak tenle teda jako senior nevypadal a ještě jsem to u žádného psa neviděla, tak mě ty zuby nenapadly. Neměla by jazyk v tlamě držet dolní čelist?

Trickyvoo napsal(a):
Tak tenle teda jako senior nevypadal a ještě jsem to u žádného psa neviděla, tak mě ty zuby nenapadly. Neměla by jazyk v tlamě držet dolní čelist?

Dobrý den,
nedrží, měla jsem staršího pejska a přišel o zuby, jazyk čouhal ven, ale opravdu jen maličký kousek, nebylo to nic hrozného. Druhý pes taky přišel o spodní zuby a jazyk venku nebyl. Ono záleží na délce asi tlamy.
Co já viděla pejsky s jazykem venku byly většinou po nemoci mrtvička, tak mi to bylo řečeno a nebo byla vada nějaká ( už si nevzpomenu na název).
Dája

Dája6 napsal(a):
Dobrý den 😜,
Fíkovnice prosím můžete zjistit odkud mají pejska? Pokud mají Bišonka nebo Boloňáka.
Dája

"Dájo", mohu to zkusit...ale já s tou "kamarádkou" z výše uvedených důvodů nekomunikuji. Jen s tou postiženou dcerkou...vždy mě měla ráda, téměř na mně visela. Rozpřátelením se s její matkou trpí ona možná nejvíc, tak se snažím s ní aspoň občas komunikovat... Ale jsem si téměř jistá, že jde o bPP, čili ne z CHS. Zkusím to každopádně zjistit!

fikovnice napsal(a):
"Dájo", mohu to zkusit...ale já s tou "kamarádkou" z výše uvedených důvodů nekomunikuji. Jen s tou postiženou dcerkou...vždy mě měla ráda, téměř na mně visela. Rozpřátelením se s její matkou trpí ona možná nejvíc, tak se snažím s ní aspoň občas komunikovat... Ale jsem si téměř jistá, že jde o bPP, čili ne z CHS. Zkusím to každopádně zjistit!

Poslední info bylo, že pátrají na Bazoši...

fikovnice napsal(a):
Poslední info bylo, že pátrají na Bazoši...

Hmmm, to mě napadlo, že bude bez PP, ale možná i tak budu vědět.
Dája

Trickyvoo napsal(a):
Tak tenle teda jako senior nevypadal a ještě jsem to u žádného psa neviděla, tak mě ty zuby nenapadly. Neměla by jazyk v tlamě držet dolní čelist?

Ne. Drží ho tam zuby (řezáky). Trvale vyplazený jazyk můžete vidět i u bezzubých koček.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dám to sem, protože to sem pravděpodobně směřuje

Mamky pes začal frkat, má výtok z čenichu, nejdřív byl čirý, pak s příměsí krve, pak už i sraženiny. Začalo to jednou dírkou, teď už z obou. Stav se rozvinul během 3 dnů.
Vet neudělal žádné vyšetření, rozbor, nic, řekl, že to budou možná polypy a doporučil proplachování řepíkem. Kdyby to nepomohlo, tak příští týden na kontrolu.
Co si myslím o přístupu veta sem psát nebudu, ALE je ještě nějaká šance, že to nebude konečná?
Samozřejmě s ním pošlu mamku k jinému veterináři, a to co nejdřív.

Psovi je 18, bere amprilan, loradur a oxyphyllin. Žere, pije, močí, kálí, běhá. V posledních letech ztrácí svalovou hmotu, ale to může být i věkem.

Reaguji sama na sebe, abych zachovala návaznost...

Pes se zdá být relativně v pořádku, krvácení do 2 dnů ustalo. Dostal pak ještě ATB kvůli hnisavým soplům, které frkal z té postiženější dírky a od té doby je klid (skoro 3 týdny).
Tak snad mu to ještě chvíli vydrží.🙏

Ještě edit: Psala jsem tu před časem i o našem starouškovi, tak tomu se pacina taky už zahojila, po odstranění zbytků granulomu se rána zatáhla a teď je z ní jen jizvička 2x3mm. Takže taky "jedeme dál"🤗

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Reaguji sama na sebe, abych zachovala návaznost...

Pes se zdá být relativně v pořádku, krvácení do 2 dnů ustalo. Dostal pak ještě ATB kvůli hnisavým soplům, které frkal z té postiženější dírky a od té doby je klid (skoro 3 týdny).
Tak snad mu to ještě chvíli vydrží.🙏

Ještě edit: Psala jsem tu před časem i o našem starouškovi, tak tomu se pacina taky už zahojila, po odstranění zbytků granulomu se rána zatáhla a teď je z ní jen jizvička 2x3mm. Takže taky "jedeme dál"🤗

Na chvilku to tu zase oživím... Dnes je to přesně rok, co mi Popelka odešla za duhový most... Všechno se mi vrací, poslední procházka, poslední snídaně, poslední pohled... Říká se, že čas hojí rány, ale... dává si načas, stále je to bolavé stejně jako před rokem... Tak jsem jí chtěla věnovat malou vzpomínku...
A jak se daří vám ostatním?

turistka napsal(a):
Na chvilku to tu zase oživím... Dnes je to přesně rok, co mi Popelka odešla za duhový most... Všechno se mi vrací, poslední procházka, poslední snídaně, poslední pohled... Říká se, že čas hojí rány, ale... dává si načas, stále je to bolavé stejně jako před rokem... Tak jsem jí chtěla věnovat malou vzpomínku...
A jak se daří vám ostatním?

Jsem ráda, že jste se ozvala, občas na Vás a Vaši Popelku myslívám, a to nejen tehdy, když si vzpomenu na bělouše č. 1...Vaše situace je ale složitější, Vy víte, co myslím, no a tím pádem je to všechno takové hodně bolavé a k tomu se točíte ve smyčce vzpomínek. Ach jo.
Jste ale dobrá, že zvládáte, musíte se Vy sama taky umět pochválit, protože s dětmi prostě zvládat musíte, je to náročné...
to není póza, Vy prostě jste dobrá, chválím Vás a bělouš na to dává pac 🐾
My se máme s chlupáčem fajn a musím říct, že teď na jaře mě ten život baví víc 🌞 co slunko, působí na Vás taky pozitivně? Dnes se teda schovalo, ale voda je taky potřeba 👍

turistka napsal(a):
Na chvilku to tu zase oživím... Dnes je to přesně rok, co mi Popelka odešla za duhový most... Všechno se mi vrací, poslední procházka, poslední snídaně, poslední pohled... Říká se, že čas hojí rány, ale... dává si načas, stále je to bolavé stejně jako před rokem... Tak jsem jí chtěla věnovat malou vzpomínku...
A jak se daří vám ostatním?

Naprosto chápu, předloni cca touto dobou mi odešla feňule Sára, cca rok po ní pes Jack a letos jsem musela najít nový domov mojí mladé kavkazandě. Musím říct, že třeba toto nesu nejhůře a brečím pro ní i o těch pěti měsících denně.
Zdálo by se, že nemusím, protože feňulka se má moc dobře, ale pro mě osobně je to na smíření horší než smrt pejska, protože když přijde konec, tak prostě nejde nic dělat, ale při představě, že moje štěstíčko žije, ale ne se mnou.....hrůza. A bolest je o to větší, že ona mi hodně pomohla smířit se se smrtí mojí milované, osodové fenky a měla docela slušně našlápnuto, že bude "druhá Sára"...ne povahově, ale vztahově.
Navíc když mi umře pes, tak mám svědomí čistý....když jsem dala psa pryč, tak svědomí čistý nemám a o to je všechno milionkrát horší.

Takže teď brečím defakto pro obě a plus do toho manžel včera oslovil naše berňuší štěně Matese omylem "Jacku" , to jsem v noci brečela do polštáře.

Brečím i teď.

Naprosto vám rozumím.....ono bude líp, ale chce to prostě víc času. Já se snažím na svoje "bývalé" psy nemyslet, potom to docela jde, ale pak mě vzpomínka přepadne a je to....minule jsem přijela uřvaná z nákupu, protože jsem si v autě vzpomněla.

mám to tak nějak nastavené jinak. Nebrečím, neteskním. Myslím, že každý náš chlupáč prožil docela solidní psí život... trápit jsem nenechala žádného, odešli všichni vlastně rychle a v pokoji. Svět jde dál

Jasně že si vzpomenu - ale ve smyslu "to teta Beta už dááávno uměla...", "jó - strejda Najtík se vody nebál"... vzpomínáme, co udělal ten či ona, kde jsme byli s Arou, jak reagoval Xerda... Ale vzpomínáme skoro vždy s úsměvem.

Když odešel Night, rozdělali jsme archívní kvalitní víno, Pepa dopisoval poslední psí týdeníček ... a já ihned začala hledat. Kdy, kde, jaké krytí, jaké rodokmeny... a za tři dny byl Yoda zamluvený...

Často na něj zavolám Najte... Ale nebrečím... Ondá se mohl vnuk smíchy potrhat, když jsem na štěníka zařvala Viléme... a že se těší, až mu přestanu říkat Najte a povýším ho na Mistra Yodu... Srandu si ze mě dělají všichni - a tak to má být.

Jsem ráda, že to mám takto nastavené - stejně s láskou a úsměvem vzpomínám i na ty člověčí blízké, kteří již nejsou. A je mi líto těch, kteří to neumí. Trápí se, smutní... Mají to mnohem těžší

Ondá se mohl vnuk smíchy potrhat, když jsem na štěníka zařvala Viléme... a že se těší, až mu přestanu říkat Najte a povýším ho na Mistra Yodu.

Tak to chápu....Mistr Yoda je cool

Jinak teda moje děti jsou zvyklé, že je oslovuju psími jmény a psy zase naopak jejich.
No už začínám být jak moje máma...a to jsem se jí smála, když mi "nemohla přijíz na jméno"

U mě ten smutek pramení hlavně z toho, že pokud mám se psem velmi intenzivní vztah, tak je to pro mě aková berlička...mám Sáru, zvládnu všechno na světě....nemám Sáru...je to na prdlačku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
mám to tak nějak nastavené jinak. Nebrečím, neteskním. Myslím, že každý náš chlupáč prožil docela solidní psí život... trápit jsem nenechala žádného, odešli všichni vlastně rychle a v pokoji. Svět jde dál

Jasně že si vzpomenu - ale ve smyslu "to teta Beta už dááávno uměla...", "jó - strejda Najtík se vody nebál"... vzpomínáme, co udělal ten či ona, kde jsme byli s Arou, jak reagoval Xerda... Ale vzpomínáme skoro vždy s úsměvem.

Když odešel Night, rozdělali jsme archívní kvalitní víno, Pepa dopisoval poslední psí týdeníček ... a já ihned začala hledat. Kdy, kde, jaké krytí, jaké rodokmeny... a za tři dny byl Yoda zamluvený...

Často na něj zavolám Najte... Ale nebrečím... Ondá se mohl vnuk smíchy potrhat, když jsem na štěníka zařvala Viléme... a že se těší, až mu přestanu říkat Najte a povýším ho na Mistra Yodu... Srandu si ze mě dělají všichni - a tak to má být.

Jsem ráda, že to mám takto nastavené - stejně s láskou a úsměvem vzpomínám i na ty člověčí blízké, kteří již nejsou. A je mi líto těch, kteří to neumí. Trápí se, smutní... Mají to mnohem těžší

Tak rychle jako vy to neumím, ale taky kdovíjak nesmutním. Spíš vzpomínám, co všechno jsme spolu zažili. Nejdřív dojatě a časem s úsměvem. Však tam na nás někde čekají...😇

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
mám to tak nějak nastavené jinak. Nebrečím, neteskním. Myslím, že každý náš chlupáč prožil docela solidní psí život... trápit jsem nenechala žádného, odešli všichni vlastně rychle a v pokoji. Svět jde dál

Jasně že si vzpomenu - ale ve smyslu "to teta Beta už dááávno uměla...", "jó - strejda Najtík se vody nebál"... vzpomínáme, co udělal ten či ona, kde jsme byli s Arou, jak reagoval Xerda... Ale vzpomínáme skoro vždy s úsměvem.

Když odešel Night, rozdělali jsme archívní kvalitní víno, Pepa dopisoval poslední psí týdeníček ... a já ihned začala hledat. Kdy, kde, jaké krytí, jaké rodokmeny... a za tři dny byl Yoda zamluvený...

Často na něj zavolám Najte... Ale nebrečím... Ondá se mohl vnuk smíchy potrhat, když jsem na štěníka zařvala Viléme... a že se těší, až mu přestanu říkat Najte a povýším ho na Mistra Yodu... Srandu si ze mě dělají všichni - a tak to má být.

Jsem ráda, že to mám takto nastavené - stejně s láskou a úsměvem vzpomínám i na ty člověčí blízké, kteří již nejsou. A je mi líto těch, kteří to neumí. Trápí se, smutní... Mají to mnohem těžší

"Jsem ráda, že to mám takto nastavené - stejně s láskou a úsměvem vzpomínám i na ty člověčí blízké, kteří již nejsou. A je mi líto těch, kteří to neumí. Trápí se, smutní... Mají to mnohem těžší"


Kéž bych se to od Vás uměla naučit (mě třeba doteď strašlivě bolí odchod mých nejbližších lidí)...ale asi je to tak na světě zařízeno. Každý si musí své bolístky i velké bolesti odžít a zpracovat sám a je asi jen dobře, že to není na světě uniformní. Někdo pláče - a je to v pořádku, někdo vzpomíná s úsměvem na rtech - a je to naprosto stejně v pořádku! Nikdo neurčil a ani nikdo nemá právo určovat, jak má kdo smutnit.
Přesto...trochu Vám závidím...vlastně hodně!

fikovnice napsal(a):
"Jsem ráda, že to mám takto nastavené - stejně s láskou a úsměvem vzpomínám i na ty člověčí blízké, kteří již nejsou. A je mi líto těch, kteří to neumí. Trápí se, smutní... Mají to mnohem těžší"


Kéž bych se to od Vás uměla naučit (mě třeba doteď strašlivě bolí odchod mých nejbližších lidí)...ale asi je to tak na světě zařízeno. Každý si musí své bolístky i velké bolesti odžít a zpracovat sám a je asi jen dobře, že to není na světě uniformní. Někdo pláče - a je to v pořádku, někdo vzpomíná s úsměvem na rtech - a je to naprosto stejně v pořádku! Nikdo neurčil a ani nikdo nemá právo určovat, jak má kdo smutnit.
Přesto...trochu Vám závidím...vlastně hodně!

Mám o taky tak. Pořád mi tí mí oblíbenci chybí, pořád na ně vzpomínám. Babičce by bylo letos 106 let, umřela před deseti lety, ale pořád vzpomínám, co by řekla, co by se jí líbilo a už jsem měla několik snů, kde jí sděluji, co je nového a povídám si s ní. Na mamku zas vzpomínám, jaká byla dřív, a taky pak v těch souvislostech, co by se jí líbilo a řekla, ale zdálo se mi o ní jen jednou. Viděla jsem jí na smuteční hostině, jak chodila od jednoho k druhému a poslouchala s úsměvem, co kdo říká. Mrzí mě, že měla alzheimera a neužila si ten důchod s tátou, tak jak si oba zasloužili. Nejhorší je, že mi za ní dost smutní i můj táta. Nevíme, jak to dá. Rychle se letos horší.

No a pejsi? Po devítiletech taky u Stypíka, přemýšlím a vzpomínám, co mu šlo nešlo a většinou už bez bolesti. Timík umřel v listopadu a ten mi pořád chybí, i když už to tolik nebolí, asi dost pomohlo, že jsme si pořídili tu Malinu. No vlastně mi teď došlo, že umřel v prosinci Stypík a v lednu má milovaná babička a to samé Timík, umřel v listopadu a v lednu maminka. Teď mi to vehnalo slzy do očí. Určitě je lepší to brát jako Xerxová, je to pak v životě snažší, než se vracet k tomu, co bylo, zabývat se něčím, co už nejde změnit.

Velký smutek umí být tuze nebezpečný. Viděla jsem to v úzkém okruhu hned dvakrát. Člověka odchod milovaného zkrátka sundá a on se utrápí. Jasně, asi to nebyla příčina smrti, ale z obecného a lidského pohledu to tak rozhodně bylo. Jednou to trvalo 3/4 roku, podruhé dva týdny.

Mám to hodně podobně jako Xerxová. Snažím se smutkům nepropadat, moc se neplácat v té absolutní konečnosti smrti a koukat se dopředu. Jen hezky vzpomínat, třeba i se slzama v očích, ale pokud možno bez náporů bezradnosti. Není nic horšího, než bezradnost.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Velký smutek umí být tuze nebezpečný. Viděla jsem to v úzkém okruhu hned dvakrát. Člověka odchod milovaného zkrátka sundá a on se utrápí. Jasně, asi to nebyla příčina smrti, ale z obecného a lidského pohledu to tak rozhodně bylo. Jednou to trvalo 3/4 roku, podruhé dva týdny.

Mám to hodně podobně jako Xerxová. Snažím se smutkům nepropadat, moc se neplácat v té absolutní konečnosti smrti a koukat se dopředu. Jen hezky vzpomínat, třeba i se slzama v očích, ale pokud možno bez náporů bezradnosti. Není nic horšího, než bezradnost.

Mně bylo vštěpováno, že nejhorší je bezmoc a sebelítost...
Takže je to podobné tomu, co píšeš Ty.

Turistko, zdravím Vás! Nedávno jsem na Vás myslela, jak se asi máte, taky jsem nedávno měla roční výročí… A zrovna dneska se mi zdál sen, v němž jsem měla doma současně svého nebožtíka, a k němu již dospělého pejska, který je ale reálně zatím malý a u maminky. Takže tak nějak je to u mě. Přeji Vám, aby brzy bylo lépe, abyste na duši měla pokoj a klid.

Před chvílí se vydala na cestu k Duhovému mostu naše kavkazanka Agi z Jižní růže... 12 let a 8 měsíců...
Děkujeme holčičko a nikdy nezapomeneme!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Před chvílí se vydala na cestu k Duhovému mostu naše kavkazanka Agi z Jižní růže... 12 let a 8 měsíců...
Děkujeme holčičko a nikdy nezapomeneme!

Krásný věk. Ať je jí za Duhovým mostem krásně se všemi pejsky, co nám tam odešli. Hodně sil 🌷

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Před chvílí se vydala na cestu k Duhovému mostu naše kavkazanka Agi z Jižní růže... 12 let a 8 měsíců...
Děkujeme holčičko a nikdy nezapomeneme!

..je mi to nesmírně lito...držte se.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Před chvílí se vydala na cestu k Duhovému mostu naše kavkazanka Agi z Jižní růže... 12 let a 8 měsíců...
Děkujeme holčičko a nikdy nezapomeneme!

Je mi to moc líto. Ať je jí za Duhovým mostem krásně ............

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Před chvílí se vydala na cestu k Duhovému mostu naše kavkazanka Agi z Jižní růže... 12 let a 8 měsíců...
Děkujeme holčičko a nikdy nezapomeneme!

To je mně moc líto. Krásného věku se dožila.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Před chvílí se vydala na cestu k Duhovému mostu naše kavkazanka Agi z Jižní růže... 12 let a 8 měsíců...
Děkujeme holčičko a nikdy nezapomeneme!

"Balu", to mě nesmírně mrzí! Prosím, držte se, posílám Vám sílu!

Všem vám děkuji za milá slova.

Balu, moc mě to mrzí. I já posílám sílu, držte se.

je mi to líto.....
balu, drž se

Ach netušila jsem, že se k tomu schyluje.....
Balu hodně sil......další slova jsou myslím zbytečná. Dožila se krásného věku, ale vím, že je to úplně jedno, vždycky je ta doba krátká i kdyby to bylo 20 let, člověk vždycky doufá v nějaký ten rok navíc.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Před chvílí se vydala na cestu k Duhovému mostu naše kavkazanka Agi z Jižní růže... 12 let a 8 měsíců...
Děkujeme holčičko a nikdy nezapomeneme!

krásný věk. A vy se držte...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem ráda, že jste se ozvala, občas na Vás a Vaši Popelku myslívám, a to nejen tehdy, když si vzpomenu na bělouše č. 1...Vaše situace je ale složitější, Vy víte, co myslím, no a tím pádem je to všechno takové hodně bolavé a k tomu se točíte ve smyčce vzpomínek. Ach jo.
Jste ale dobrá, že zvládáte, musíte se Vy sama taky umět pochválit, protože s dětmi prostě zvládat musíte, je to náročné...
to není póza, Vy prostě jste dobrá, chválím Vás a bělouš na to dává pac 🐾
My se máme s chlupáčem fajn a musím říct, že teď na jaře mě ten život baví víc 🌞 co slunko, působí na Vás taky pozitivně? Dnes se teda schovalo, ale voda je taky potřeba 👍

Vahine, moc Vám děkuji za Váš příspěvek, vehnala jste mi slzy do očí❤️ Jak píšete, s dětmi zvládat musím. Jaro a slunce tu ponurost určitě rozzářilo, já jaro, slunce a i světlo jako takové miluju, zimu spíše přežívám a dělímna milníky, které mě přibližují k jaru. Letos jsem se přistihla, že s tou zimní šedivostí nějak splývám, na jaro jsem se ale těšila, bohužel když přišlo, nějak jsem ho nedovedla prožít do hloubky... Závidím lidem jako Xerxová jejich prožívání smrti jako přirozené součásti života, takto je to správně, kéž by to tak dokázal každý...
Ale přiznám se, že abych přežila a trochu rozmotala tu smyčku bolesti, rozdupala jsem všecky klacky pod nohama, nas.ala celé své okolí a pořídila znovu koně. S ním se mi alespoň častečně vrátilo kousek mého já, ta část, co někam patří a má díky tomu nějaké sebevědomí, takže má sociální fobie se zmírnila. Nicméně na nemocenské od psychiatra nadále zůstávám😞

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Naprosto chápu, předloni cca touto dobou mi odešla feňule Sára, cca rok po ní pes Jack a letos jsem musela najít nový domov mojí mladé kavkazandě. Musím říct, že třeba toto nesu nejhůře a brečím pro ní i o těch pěti měsících denně.
Zdálo by se, že nemusím, protože feňulka se má moc dobře, ale pro mě osobně je to na smíření horší než smrt pejska, protože když přijde konec, tak prostě nejde nic dělat, ale při představě, že moje štěstíčko žije, ale ne se mnou.....hrůza. A bolest je o to větší, že ona mi hodně pomohla smířit se se smrtí mojí milované, osodové fenky a měla docela slušně našlápnuto, že bude "druhá Sára"...ne povahově, ale vztahově.
Navíc když mi umře pes, tak mám svědomí čistý....když jsem dala psa pryč, tak svědomí čistý nemám a o to je všechno milionkrát horší.

Takže teď brečím defakto pro obě a plus do toho manžel včera oslovil naše berňuší štěně Matese omylem "Jacku" , to jsem v noci brečela do polštáře.

Brečím i teď.

Naprosto vám rozumím.....ono bude líp, ale chce to prostě víc času. Já se snažím na svoje "bývalé" psy nemyslet, potom to docela jde, ale pak mě vzpomínka přepadne a je to....minule jsem přijela uřvaná z nákupu, protože jsem si v autě vzpomněla.

Často na Vás myslím, když vzpomínám na svoji prodanou kobylku. Vím moc dobře, jaké pocity prožíváte, ano, smrt je větší vysvobození než vědomí, že ta bytost stále žije, ale ne pro mě. Už jsem to tu psala, 2x jsem zažila pohled, jak mého koně odváží kafilerka, ale pohled na hengr, kterým odváží mého koně cizí lidí, to doslova rve srdce na kusy.
Moc Vám přeju, ať čas obrušuje hrany těch střepů a Vaši dva současní psi Vám co nejméně dovolí ohlížet se nazoět❤️

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Před chvílí se vydala na cestu k Duhovému mostu naše kavkazanka Agi z Jižní růže... 12 let a 8 měsíců...
Děkujeme holčičko a nikdy nezapomeneme!

Je mi to moc líto, držte se!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ondá se mohl vnuk smíchy potrhat, když jsem na štěníka zařvala Viléme... a že se těší, až mu přestanu říkat Najte a povýším ho na Mistra Yodu.

Tak to chápu....Mistr Yoda je cool

Jinak teda moje děti jsou zvyklé, že je oslovuju psími jmény a psy zase naopak jejich.
No už začínám být jak moje máma...a to jsem se jí smála, když mi "nemohla přijíz na jméno"

U mě ten smutek pramení hlavně z toho, že pokud mám se psem velmi intenzivní vztah, tak je to pro mě aková berlička...mám Sáru, zvládnu všechno na světě....nemám Sáru...je to na prdlačku.

I tu 'berličku' máme podobnou, taky se bez Popelky, bez jejího kožichu na vyplakání a jejího pohledu do očí, připadám strašně bezmocná😞

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Velký smutek umí být tuze nebezpečný. Viděla jsem to v úzkém okruhu hned dvakrát. Člověka odchod milovaného zkrátka sundá a on se utrápí. Jasně, asi to nebyla příčina smrti, ale z obecného a lidského pohledu to tak rozhodně bylo. Jednou to trvalo 3/4 roku, podruhé dva týdny.

Mám to hodně podobně jako Xerxová. Snažím se smutkům nepropadat, moc se neplácat v té absolutní konečnosti smrti a koukat se dopředu. Jen hezky vzpomínat, třeba i se slzama v očích, ale pokud možno bez náporů bezradnosti. Není nic horšího, než bezradnost.

Existuje dokonce závislost na smutku...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Turistko, zdravím Vás! Nedávno jsem na Vás myslela, jak se asi máte, taky jsem nedávno měla roční výročí… A zrovna dneska se mi zdál sen, v němž jsem měla doma současně svého nebožtíka, a k němu již dospělého pejska, který je ale reálně zatím malý a u maminky. Takže tak nějak je to u mě. Přeji Vám, aby brzy bylo lépe, abyste na duši měla pokoj a klid.

Odetto, moc Vám děkuji za milá slova, zase brečím...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Před chvílí se vydala na cestu k Duhovému mostu naše kavkazanka Agi z Jižní růže... 12 let a 8 měsíců...
Děkujeme holčičko a nikdy nezapomeneme!

Balu, nejde napsat víc než to, jak moc mě to mrzí. Držte se, hodně sil. Ať je jí za Duhovým mostem dobře...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Před chvílí se vydala na cestu k Duhovému mostu naše kavkazanka Agi z Jižní růže... 12 let a 8 měsíců...
Děkujeme holčičko a nikdy nezapomeneme!

Balu, je mi moc líto, že Vás opustila Vaše holčicka. 😔 myslím na Vás, držte se! 🌷🌷🌷

Všem vám moc děkuji za účast.
Znáte to - víte, že to může přijít, protože věk se zastavit nedá a víte, že není zdravá, bulky kolem mléčné lišty nevěstí nic dobrého a srdíčko taky neměla úplně zdravé. Měla brát už od loňska vetmedin, ale bylo jí po něm špatně, úplně přestala jíst. Po vysazení se jí chuť k jídlu vrátila. Po konzultaci s naším vetem jsme se rozhodli jí už znova vetmedin nenasazovat a nechat věcem volný průběh. Vet nám řekl, že to dožití s vetmedinem by bylo cca rok, patnáct měsíců, abychom víc nečekali. Bulky jsme vůbec neřešili, operací bychom ji netrápili a nějakým chemem též ne.
Dodýchala nám v náručí v sobotu v poledne...
Dnes jsme ji s mými syny pohřbili...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Všem vám moc děkuji za účast.
Znáte to - víte, že to může přijít, protože věk se zastavit nedá a víte, že není zdravá, bulky kolem mléčné lišty nevěstí nic dobrého a srdíčko taky neměla úplně zdravé. Měla brát už od loňska vetmedin, ale bylo jí po něm špatně, úplně přestala jíst. Po vysazení se jí chuť k jídlu vrátila. Po konzultaci s naším vetem jsme se rozhodli jí už znova vetmedin nenasazovat a nechat věcem volný průběh. Vet nám řekl, že to dožití s vetmedinem by bylo cca rok, patnáct měsíců, abychom víc nečekali. Bulky jsme vůbec neřešili, operací bychom ji netrápili a nějakým chemem též ne.
Dodýchala nám v náručí v sobotu v poledne...
Dnes jsme ji s mými syny pohřbili...

Udělala bych to úplně stejně jako vy. Mám teď doma babču 12 let, biochemka je v pořádku, ale jeden cecík je hrozně oteklý a zánět to není. Řezat to nebudeme.
Je hezké, že odešla doma s vámi a doma taky zůstala. Tuhle výsadu nemá každý.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Udělala bych to úplně stejně jako vy. Mám teď doma babču 12 let, biochemka je v pořádku, ale jeden cecík je hrozně oteklý a zánět to není. Řezat to nebudeme.
Je hezké, že odešla doma s vámi a doma taky zůstala. Tuhle výsadu nemá každý.

Držím palce, aby s vámi ta vaše babča byla ještě dlouho.

Balu, je mi to moc líto. Prožila jsem to před půl rokem, ještě mám čerstvě v paměti, jak velká to je ztráta. Držte se ...

turistkaa napsal(a):
Často na Vás myslím, když vzpomínám na svoji prodanou kobylku. Vím moc dobře, jaké pocity prožíváte, ano, smrt je větší vysvobození než vědomí, že ta bytost stále žije, ale ne pro mě. Už jsem to tu psala, 2x jsem zažila pohled, jak mého koně odváží kafilerka, ale pohled na hengr, kterým odváží mého koně cizí lidí, to doslova rve srdce na kusy.
Moc Vám přeju, ať čas obrušuje hrany těch střepů a Vaši dva současní psi Vám co nejméně dovolí ohlížet se nazoět❤️

Nezlobte se, ale nepřijde Vám to sobecké? Pochovala jsem milované psy i milované koně, i spoustu jinych zvířat. Mého milovaného kocourka jsem našla staženého autem. Jak bych byla šťastná, kdyby se odstěhoval někam do vsi a spokojeně žil dál! Poslední kobylka mi odešla po uraze, bylo jí 16 let a byla úplně zdravá. Klidně bych ji dala i zadarmo do dobrých rukou, jen aby mohla dalších třeba 10 let spokojeně žít! Chápu, že vzdat se milovaného zvířete je těžké, ale jeho život jinde je pro mě daleko, daleko lepší představa než jeho smrt.

juhaj napsal(a):
Nezlobte se, ale nepřijde Vám to sobecké? Pochovala jsem milované psy i milované koně, i spoustu jinych zvířat. Mého milovaného kocourka jsem našla staženého autem. Jak bych byla šťastná, kdyby se odstěhoval někam do vsi a spokojeně žil dál! Poslední kobylka mi odešla po uraze, bylo jí 16 let a byla úplně zdravá. Klidně bych ji dala i zadarmo do dobrých rukou, jen aby mohla dalších třeba 10 let spokojeně žít! Chápu, že vzdat se milovaného zvířete je těžké, ale jeho život jinde je pro mě daleko, daleko lepší představa než jeho smrt.

"Nezlobte se, ale nepřijde Vám to sobecké? "


jsou psychicke stavy, kde logika nehraje roli.
Trochu empatie by to chtelo.
Proste nereagule kazdy logicky -protoze proste -nemuze.

juhaj napsal(a):
Nezlobte se, ale nepřijde Vám to sobecké? Pochovala jsem milované psy i milované koně, i spoustu jinych zvířat. Mého milovaného kocourka jsem našla staženého autem. Jak bych byla šťastná, kdyby se odstěhoval někam do vsi a spokojeně žil dál! Poslední kobylka mi odešla po uraze, bylo jí 16 let a byla úplně zdravá. Klidně bych ji dala i zadarmo do dobrých rukou, jen aby mohla dalších třeba 10 let spokojeně žít! Chápu, že vzdat se milovaného zvířete je těžké, ale jeho život jinde je pro mě daleko, daleko lepší představa než jeho smrt.

Sir N. Winton......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Nezlobte se, ale nepřijde Vám to sobecké? "


jsou psychicke stavy, kde logika nehraje roli.
Trochu empatie by to chtelo.
Proste nereagule kazdy logicky -protoze proste -nemuze.

Chapu, ale moje empatie je spíš na straně toho zvířete, protože zivot je jasná volba pro kazdého živého tvora ( nemluvím ted o vyjímkách, nechci filosofovat, ve svém okolí jsem se setkala i s vraždou partnerky po rozchodu).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Nezlobte se, ale nepřijde Vám to sobecké? "


jsou psychicke stavy, kde logika nehraje roli.
Trochu empatie by to chtelo.
Proste nereagule kazdy logicky -protoze proste -nemuze.

" jsou psychické stavy, kde logika nehraje roli"....nékdy to prostě nejde a argumenty nepomůžou...a ta empatie je rozhodně namístě!
Kdo nezažil, nepochopí a nebo pochopí, protože se dokáže vcítit...jenomže....

juhaj napsal(a):
Nezlobte se, ale nepřijde Vám to sobecké? Pochovala jsem milované psy i milované koně, i spoustu jinych zvířat. Mého milovaného kocourka jsem našla staženého autem. Jak bych byla šťastná, kdyby se odstěhoval někam do vsi a spokojeně žil dál! Poslední kobylka mi odešla po uraze, bylo jí 16 let a byla úplně zdravá. Klidně bych ji dala i zadarmo do dobrých rukou, jen aby mohla dalších třeba 10 let spokojeně žít! Chápu, že vzdat se milovaného zvířete je těžké, ale jeho život jinde je pro mě daleko, daleko lepší představa než jeho smrt.

A víte, že nepřijde? Sobecké by to bylo v okamžiku, kdy by skrze tento pohled měl trpět ten kůň, tzn. kdybych ho raději dala na jatka, než cizím lidem. Taky by bylo sobecké, kdybych mu snížila kvalitu života třeba stěhováním do špatných podmínek jen proto, abych jej mohla dál vlastnit. Případně mu zbytečným 'léčením' nevyléčitelného uměle prodlužovala život i za cenu, že už by se kůň jen trápil. To, že něco cítím uvnitř sebe, neubližuje nikomu, jen mně... I 'sardullah' to výstižně popisuje. Smrt je konečná, s ní se nedá nic dělat. Ale to, že to zvíře žije kousek od Vás a vy k němu nemůžete, to prostě bolí jinak. Přeju Vám, abyste se do podobné situace nikdy nedostala, pak byste možná pochopila...

juhaj napsal(a):
Nezlobte se, ale nepřijde Vám to sobecké? Pochovala jsem milované psy i milované koně, i spoustu jinych zvířat. Mého milovaného kocourka jsem našla staženého autem. Jak bych byla šťastná, kdyby se odstěhoval někam do vsi a spokojeně žil dál! Poslední kobylka mi odešla po uraze, bylo jí 16 let a byla úplně zdravá. Klidně bych ji dala i zadarmo do dobrých rukou, jen aby mohla dalších třeba 10 let spokojeně žít! Chápu, že vzdat se milovaného zvířete je těžké, ale jeho život jinde je pro mě daleko, daleko lepší představa než jeho smrt.

turistkaa píše, že je pro ni subjektivně těžší koně prodat než dát uspat. Nikoli že by koně radši uspala, než aby mu dopřála fungující život v rukou někoho jiného.
Teda já to tam nevidím.

Edit: Já to psala dřív než vyšel ten příspěvek o minutu dřív nade mnou.

turistka napsal(a):
A víte, že nepřijde? Sobecké by to bylo v okamžiku, kdy by skrze tento pohled měl trpět ten kůň, tzn. kdybych ho raději dala na jatka, než cizím lidem. Taky by bylo sobecké, kdybych mu snížila kvalitu života třeba stěhováním do špatných podmínek jen proto, abych jej mohla dál vlastnit. Případně mu zbytečným 'léčením' nevyléčitelného uměle prodlužovala život i za cenu, že už by se kůň jen trápil. To, že něco cítím uvnitř sebe, neubližuje nikomu, jen mně... I 'sardullah' to výstižně popisuje. Smrt je konečná, s ní se nedá nic dělat. Ale to, že to zvíře žije kousek od Vás a vy k němu nemůžete, to prostě bolí jinak. Přeju Vám, abyste se do podobné situace nikdy nedostala, pak byste možná pochopila...

Souhlasím 🌷 umíte to přesně popsat turistko 🌷

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Nezlobte se, ale nepřijde Vám to sobecké? "


jsou psychicke stavy, kde logika nehraje roli.
Trochu empatie by to chtelo.
Proste nereagule kazdy logicky -protoze proste -nemuze.

Děkuji, hezky napsáno. Je neuvěřitelné, jak dokážou deprese pokřivit vnímání světa... A logika je skutečně to poslední, co by člověk u takto nemocné mysli hledal...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
" jsou psychické stavy, kde logika nehraje roli"....nékdy to prostě nejde a argumenty nepomůžou...a ta empatie je rozhodně namístě!
Kdo nezažil, nepochopí a nebo pochopí, protože se dokáže vcítit...jenomže....

Já to dokážu pochopit, možná se do toho dokážu i vcítit, ale rozhodně s tím nemohu souhlasit a říkat, že je to v pořádku. Protože to by se člověk rovnou mohl vcítit i do toho výše zmíněného vraha partnerky po rozchodu. A prosím neberte to osobně, nechci to srovnávat, ta hranice je úplně jinde, jen si myslím, že i v té nemocné mysli je třeba se snažit hledat argumenty, i když vím, že je to těžké.

Caty napsal(a):
Já to dokážu pochopit, možná se do toho dokážu i vcítit, ale rozhodně s tím nemohu souhlasit a říkat, že je to v pořádku. Protože to by se člověk rovnou mohl vcítit i do toho výše zmíněného vraha partnerky po rozchodu. A prosím neberte to osobně, nechci to srovnávat, ta hranice je úplně jinde, jen si myslím, že i v té nemocné mysli je třeba se snažit hledat argumenty, i když vím, že je to těžké.

A to je právě největší problém depresí, že zdraví lidé nikdy nedokážou pochopit, že třeba hledat ty argumenty v té mysli fyziologicky prostě NEJDE. Stejně jako třeba nejde ráno vstát z postele... Když nebudete mít ruce, všichni pochopí, že fakt nemůžete hrát tenis... Protože je to viditelné, umíte si to představit. Co se děje v nemocné mysli, to si zdravý člověk představit neumí, může se jen snažit pochopit...

Caty napsal(a):
Já to dokážu pochopit, možná se do toho dokážu i vcítit, ale rozhodně s tím nemohu souhlasit a říkat, že je to v pořádku. Protože to by se člověk rovnou mohl vcítit i do toho výše zmíněného vraha partnerky po rozchodu. A prosím neberte to osobně, nechci to srovnávat, ta hranice je úplně jinde, jen si myslím, že i v té nemocné mysli je třeba se snažit hledat argumenty, i když vím, že je to těžké.

že i v té nemocné mysli je třeba se snažit hledat argumenty

ne, takhle to neni.

mozna vam muze pomoci k pochopeni informace, ze clovek pod vlivem nemoci neni odpovedny za sve ciny. nekdy. a u nekterych nemoci.

turistka napsal(a):
A víte, že nepřijde? Sobecké by to bylo v okamžiku, kdy by skrze tento pohled měl trpět ten kůň, tzn. kdybych ho raději dala na jatka, než cizím lidem. Taky by bylo sobecké, kdybych mu snížila kvalitu života třeba stěhováním do špatných podmínek jen proto, abych jej mohla dál vlastnit. Případně mu zbytečným 'léčením' nevyléčitelného uměle prodlužovala život i za cenu, že už by se kůň jen trápil. To, že něco cítím uvnitř sebe, neubližuje nikomu, jen mně... I 'sardullah' to výstižně popisuje. Smrt je konečná, s ní se nedá nic dělat. Ale to, že to zvíře žije kousek od Vás a vy k němu nemůžete, to prostě bolí jinak. Přeju Vám, abyste se do podobné situace nikdy nedostala, pak byste možná pochopila...

Já to chápu, a ne že bych tenhle problém, prodat zvíře, ke kterému mám vztah, nikdy neřešila. Je to těžké. Dobrý, chápu, že náhled při nemoci je jiný, než při zdravém pohledu. A chápu Váš náhled a jeho logiku. Ale tím bych diskuzi ukoncila, nemá cenu se v tom dál pitvat.

Balu,je mi to moc líto, i když člověk ví, tuší,čeká,stejně se na to nepřipraví. Držte se

Balu, i mě moc mrzí, že jste o fenku přišli. Měla krásný věk. Držte se

Teď už je Popelka i hmatatelně navždy mou součástí. Možná pro někoho blbost, laciné gesto, ale pro mě obrovský duševní rozměr🖤 Moje první a myslím, že i poslední tetování, já kérkám vlastně ani moc nefandím...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

turistka napsal(a):
Teď už je Popelka i hmatatelně navždy mou součástí. Možná pro někoho blbost, laciné gesto, ale pro mě obrovský duševní rozměr🖤 Moje první a myslím, že i poslední tetování, já kérkám vlastně ani moc nefandím...

..moje kamarádka si nechala takhle vytetovat na vnitřek paže otisk packy jejiho psa, když odešel navěky, také má toto jedno jediné tetování....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..moje kamarádka si nechala takhle vytetovat na vnitřek paže otisk packy jejiho psa, když odešel navěky, také má toto jedno jediné tetování....

Toto je taky její packa, otisk jsem bohužel neměla, ale je to dělané podle fotky, tujsem pracně vyštrachala... Okamžitě jsem věděla, kam to chci - tam, kde vede tepna přímo od srdce...

turistka napsal(a):
Teď už je Popelka i hmatatelně navždy mou součástí. Možná pro někoho blbost, laciné gesto, ale pro mě obrovský duševní rozměr🖤 Moje první a myslím, že i poslední tetování, já kérkám vlastně ani moc nefandím...

Taky kérkám ani moc nefandím, ale respektuji, že to může mít hlubší mimořádný význam. Tlapinka Popelky 🐾 se povedla a naprosto to chápu. Já jsem po nějakém roce po odchodu bělouše č.1 našla uschovaný drápek, svého času mu totiž v rámci nemoci padaly a byla jsem nálezem tak konsternovaná, dojatá a taky šťastná... zapomněla jsem na to, že jsem si ho nechala....Plánuji šperk na krk, ve kterém bude zalitý nebo volně ložený a taky je to pro mne velmi důležité....tak Vám rozumím děvče 🌷 užívejte si tlapičku a opatrujte se!

turistka napsal(a):
Teď už je Popelka i hmatatelně navždy mou součástí. Možná pro někoho blbost, laciné gesto, ale pro mě obrovský duševní rozměr🖤 Moje první a myslím, že i poslední tetování, já kérkám vlastně ani moc nefandím...

To je krásnej nápad. Dobře jste udělala.

Dělá se leccos, my jsme nechávali Terka zpopelnit pohřební službou, a v nabídce byly i pro mě dost morbidní věci, jako že si můžete trochu popela psa (nebo jinýho mazlíčka) nechat zatavit do šperku. těžítka atp. Pro mě je to už fakt moc, my jsem chtěli fakt jen to zpopelnění, ale předpokládám, že to svoje kupce má, jinak by to v nabídce neměli.
U kérky se an to nastavit umím, sama bych do toho asi nešla, protože nějak nemám potřebu, ale přijde mi to smysluplný ( určitě 100x smysluplnější než spousta blbost, co si lidi nechají tetovat, jen že je to zrovna módní). Jinak kamarád dělá tatéra a říká, že kérky mazlíčků nebo nějakých datumů s nimi spojených chtějí lidi docela často.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky kérkám ani moc nefandím, ale respektuji, že to může mít hlubší mimořádný význam. Tlapinka Popelky 🐾 se povedla a naprosto to chápu. Já jsem po nějakém roce po odchodu bělouše č.1 našla uschovaný drápek, svého času mu totiž v rámci nemoci padaly a byla jsem nálezem tak konsternovaná, dojatá a taky šťastná... zapomněla jsem na to, že jsem si ho nechala....Plánuji šperk na krk, ve kterém bude zalitý nebo volně ložený a taky je to pro mne velmi důležité....tak Vám rozumím děvče 🌷 užívejte si tlapičku a opatrujte se!

Mám to stejně s tetováním, ale chápu když to pro někoho má hluboký význam. A je to krásné. Já jsem si po svém labradorkovi (rakovina v 7 letech) nechala na památku drápek, vousek i zoubky. Postupně co mu vypadlo jsem si vždycky schovala a dala do mini zip sáčku i s datem. V pěnežence nosím další jeho vousek. A pod polštárem mám v zip sáčku hromádku chlupů, už 2 a půl roku - co jsem posbírala když zemřel. Po někoho to bude asi směšné, ale pro mě to moc znamená

Úplně vám rozumím a šperk na krk je super nápad, vím že se to dělá s popelem lidí. Různé šperky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám to stejně s tetováním, ale chápu když to pro někoho má hluboký význam. A je to krásné. Já jsem si po svém labradorkovi (rakovina v 7 letech) nechala na památku drápek, vousek i zoubky. Postupně co mu vypadlo jsem si vždycky schovala a dala do mini zip sáčku i s datem. V pěnežence nosím další jeho vousek. A pod polštárem mám v zip sáčku hromádku chlupů, už 2 a půl roku - co jsem posbírala když zemřel. Po někoho to bude asi směšné, ale pro mě to moc znamená

Úplně vám rozumím a šperk na krk je super nápad, vím že se to dělá s popelem lidí. Různé šperky.

Určitě to není směšné, měla jsem taky schované chlupy po našem labradorovi...jen tak v dílně, v kuchyňce, v květináči, co jsem po něm posbírala u lavičky, když celkem rychle zemřel.. v létě to budou 3 roky, ale nedávno jsem je vyhodila, zbytečně mě to drásalo...první dny jsem k nim dokonce čuchala, abych ho cítila, brečela jsem jak malá holka, děsně mě to drásalo..čas bolest zmírnil..
Další odchod psa bych asi nezvládla, proto dalšího nemáme...taky mám už tři vnoučky, času méně, tak i z toho důvodu..
Víte, to není nic proti Vám osobně...ale v posledních letech se psi hodně polidšťují...dřív to byl voříšek na dvorku, jedl zbytky, dnes se ke psům lidé chovají úplně jinak...mě nevyjímaje...ale nevím, jestli je to až tak v pořádku...

eni napsal(a):
Určitě to není směšné, měla jsem taky schované chlupy po našem labradorovi...jen tak v dílně, v kuchyňce, v květináči, co jsem po něm posbírala u lavičky, když celkem rychle zemřel.. v létě to budou 3 roky, ale nedávno jsem je vyhodila, zbytečně mě to drásalo...první dny jsem k nim dokonce čuchala, abych ho cítila, brečela jsem jak malá holka, děsně mě to drásalo..čas bolest zmírnil..
Další odchod psa bych asi nezvládla, proto dalšího nemáme...taky mám už tři vnoučky, času méně, tak i z toho důvodu..
Víte, to není nic proti Vám osobně...ale v posledních letech se psi hodně polidšťují...dřív to byl voříšek na dvorku, jedl zbytky, dnes se ke psům lidé chovají úplně jinak...mě nevyjímaje...ale nevím, jestli je to až tak v pořádku...

Čeká mě brzy odchod psa, tak to tu teď čtu nerada. Ale viděla jsem, že někdo nový přispěl, tak jsem přečetla. K poslední větě: proč by to nemělo být dobře? Já tedy děti nemám, protože je nemusím, ale jsou takoví, co si nepořizují děti proto, že kdyby se jim něco náhodou stalo, tuze by je to bolelo? Nebudu celým svým srdcem milovat svého psa, kterého jsem si vlastně k tomu účelu pořídila(já) proto, že jednou odejde a mě by to pak bolelo? Nebudu mít manžela, raděj budu sama, protože je statisticky pravděpodobnější, že umře dřív a mě by to pak bolelo? Neberte to jako výtku k vám, spíš jen takové zamyšlení, pohled člověka, který žil 14let pro své psy, doslova. Ne, taky si teď psa nepořídím, určitě ne brzy, určitě ne hned. Hlavně proto, že péče o seniora je čím víc těžší, nemůžu takřka nikam odjet na pár hodin, na dovolené jsem nebyla 15let, takže si chci trochu sobecky vydechnout, něco si i užít, cestování například.

lesnížínka napsal(a):
Čeká mě brzy odchod psa, tak to tu teď čtu nerada. Ale viděla jsem, že někdo nový přispěl, tak jsem přečetla. K poslední větě: proč by to nemělo být dobře? Já tedy děti nemám, protože je nemusím, ale jsou takoví, co si nepořizují děti proto, že kdyby se jim něco náhodou stalo, tuze by je to bolelo? Nebudu celým svým srdcem milovat svého psa, kterého jsem si vlastně k tomu účelu pořídila(já) proto, že jednou odejde a mě by to pak bolelo? Nebudu mít manžela, raděj budu sama, protože je statisticky pravděpodobnější, že umře dřív a mě by to pak bolelo? Neberte to jako výtku k vám, spíš jen takové zamyšlení, pohled člověka, který žil 14let pro své psy, doslova. Ne, taky si teď psa nepořídím, určitě ne brzy, určitě ne hned. Hlavně proto, že péče o seniora je čím víc těžší, nemůžu takřka nikam odjet na pár hodin, na dovolené jsem nebyla 15let, takže si chci trochu sobecky vydechnout, něco si i užít, cestování například.

Neberu to jako výtku na sebe, ale zareaguji:
Děti jsem si pořídila před více než 30ti lety, bylo mi dvacet...tehdejší děti se nedají s dnešními dětmi srovnat..nebyly mobily, internet, v televizi vysílali pořady pro děti v omezeném čase atd...přesto svoje dva malé vnuky a novorozenou vnučku miluji...sice mi vadí dnešní výchova, ale tak to prostě je.
Nemůžeme srovnávat generace, můj dědeček chodil do školy bos, měly jedny boty pro všechny děti a střídaly se.
Srovnání pes a dítě...tak život psa je nesrovnatelně kratší než lidský...o tom, že bych přežila své děti jsem v 19 letech opravdu neuvažovala...odchod maminky mě bolel hodně, ale byla dlouho nemocná, měla alzh. a bylo to v podstatě vysvobození, čekali jsme to...odchod psa byl náhlý a nesla jsem to hodně těžce, fyzicky mi bylo týden hodně zle, nemohla jsem se nadechnout atd...nerada vzpomínám, jsem ráda, že čas bolest zmírnil a znovu už to prožívat nechci..ale těch důvodů je víc, nevypisovala jsem je všechny - hlavně taky čas, jak jste již zmiňovala Vy, na dovolené jsem byla jednou i se psem v Chorvatsku, podruhé ho hlídal syn, který si ho vlastně původně pořídil pro sebe..taky jsem zpočátku žila pro něj, ale pak onemocněla mamka, narodil se vnouček a času ubylo, musela jsem ho dělit a bývalo mi to líto, že třeba nestíhám s ním jít ven jako dříve..Vy to nemůžete pochopit, protože jste děti neměla a ten čas jste věnovala jen zvířatům..

eni napsal(a):
Určitě to není směšné, měla jsem taky schované chlupy po našem labradorovi...jen tak v dílně, v kuchyňce, v květináči, co jsem po něm posbírala u lavičky, když celkem rychle zemřel.. v létě to budou 3 roky, ale nedávno jsem je vyhodila, zbytečně mě to drásalo...první dny jsem k nim dokonce čuchala, abych ho cítila, brečela jsem jak malá holka, děsně mě to drásalo..čas bolest zmírnil..
Další odchod psa bych asi nezvládla, proto dalšího nemáme...taky mám už tři vnoučky, času méně, tak i z toho důvodu..
Víte, to není nic proti Vám osobně...ale v posledních letech se psi hodně polidšťují...dřív to byl voříšek na dvorku, jedl zbytky, dnes se ke psům lidé chovají úplně jinak...mě nevyjímaje...ale nevím, jestli je to až tak v pořádku...

Mít psa není povinné. Kdo na něj nechce mít čas, nemá možnosti nebo prostě je pro něj složité čas dělit mezi něj a jiné členy rodiny, nebo přátelé, praci,... Ať si psa neporizuje a je to naprosto v pořádku.

Ja je nikdy nevyhodim, mám většinu věcí schované a nedívam se na to. Stačí mi že to mám u sebe, nebo schované doma.

Tim že psa miluju, je pro mě důležitý, záleží mi na tom jak se cítí a chci aby měl naplněný psi život tak ho polidstuju?

Pokud jo tak je mi to jedno 😀 Ridim se srdcem. Je přítel a člen rodiny. Není menecenny.
Za mě je to naprosto v pořádku a špatně to bylo dřív.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mít psa není povinné. Kdo na něj nechce mít čas, nemá možnosti nebo prostě je pro něj složité čas dělit mezi něj a jiné členy rodiny, nebo přátelé, praci,... Ať si psa neporizuje a je to naprosto v pořádku.

Ja je nikdy nevyhodim, mám většinu věcí schované a nedívam se na to. Stačí mi že to mám u sebe, nebo schované doma.

Tim že psa miluju, je pro mě důležitý, záleží mi na tom jak se cítí a chci aby měl naplněný psi život tak ho polidstuju?

Pokud jo tak je mi to jedno 😀 Ridim se srdcem. Je přítel a člen rodiny. Není menecenny.
Za mě je to naprosto v pořádku a špatně to bylo dřív.

Já jsem to myslela tak nějak všeobecně s tím polidšťováním, vždyť já jsem svého psa taky měla jako svoje dítě! Jen jsem nad tím občas zauvažovala, jestli to je normální...určitě Vám nic nevyčítám.

Ano, kdybych ty jeho chlupy měla schované, nevyhodila bych je taky...já je měla na očích denně v tom malém květináčku, kam jsem je dala, moje blbost, co už..¨

Zrovna tak nemůžu po více jak 4 letech otevřít krabici s máminými věcmi a roztřídit je...stále to odkládám..co není na očích, nebolí tolik.

Ono každý ztrátu svého psího přítele nese jinak.

Já musím říct, že obecně ztrátu jakéhokoliv zvířete nesu špatně...i když je to jen "blbé" morče. Ztrátu psa samozřejmě asi víc.

No a ztrátu osudového psa....ta nepřebolí...jsem introvert, i když mám milující rodinu, přátele, tak už jako malá jsem tíhla ke zvířatům a ne k lidem.....no a najednou máte někoho s kým se konečně v tom lidském světě necítíte sami a pak toho tvora ztratíte a i když máte děti, rodinu a jiné psy, tak jste zase sama.

Na jednu stranu je člověk vděčný za to, že měl Sáru, za to že měl Jessinku, že zažil ten pocit někoho mít, soukromé sobecké štěstí a na druhou stranu by se mi teď asi žilo lépe, kdybych tyhle feny nikdy neměla a ten pocit nikdy nepoznala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono každý ztrátu svého psího přítele nese jinak.

Já musím říct, že obecně ztrátu jakéhokoliv zvířete nesu špatně...i když je to jen "blbé" morče. Ztrátu psa samozřejmě asi víc.

No a ztrátu osudového psa....ta nepřebolí...jsem introvert, i když mám milující rodinu, přátele, tak už jako malá jsem tíhla ke zvířatům a ne k lidem.....no a najednou máte někoho s kým se konečně v tom lidském světě necítíte sami a pak toho tvora ztratíte a i když máte děti, rodinu a jiné psy, tak jste zase sama.

Na jednu stranu je člověk vděčný za to, že měl Sáru, za to že měl Jessinku, že zažil ten pocit někoho mít, soukromé sobecké štěstí a na druhou stranu by se mi teď asi žilo lépe, kdybych tyhle feny nikdy neměla a ten pocit nikdy nepoznala.

Podtrhuji a znovu píšu, jak ráda bych byla za "smutnění" typu "Xerxové","Espiro" a dalších, které smutní a vzpomínají s úsměvem na tváři.

Kdysi mi jedna moje kamarádka napsala cca toto:
"Mám kamarádku, ráda se směje, baví lidi, mám ji ráda...ale zdaleka ne tolik jako Tebe. A víš proč? Ta kamarádka totiž trpí naprostým nedostatkem utrpení. Ty máš této zkvalitňující esence víc než dost. Máš jí tolik, že setina by úplně stačila. Proto Tě mám tak ráda..."

Napsala mi to před lety, pak se ještě událo hodně hodně smutných věcí...ale pochopila jsem dvě věci:
a) trápením člověk skutečně může osobnostně neskutečně růst
b) ALE: přemíra trápení (se) a smutnění je zničující a sebedestruktivní

fikovnice napsal(a):
Podtrhuji a znovu píšu, jak ráda bych byla za "smutnění" typu "Xerxové","Espiro" a dalších, které smutní a vzpomínají s úsměvem na tváři.

Kdysi mi jedna moje kamarádka napsala cca toto:
"Mám kamarádku, ráda se směje, baví lidi, mám ji ráda...ale zdaleka ne tolik jako Tebe. A víš proč? Ta kamarádka totiž trpí naprostým nedostatkem utrpení. Ty máš této zkvalitňující esence víc než dost. Máš jí tolik, že setina by úplně stačila. Proto Tě mám tak ráda..."

Napsala mi to před lety, pak se ještě událo hodně hodně smutných věcí...ale pochopila jsem dvě věci:
a) trápením člověk skutečně může osobnostně neskutečně růst
b) ALE: přemíra trápení (se) a smutnění je zničující a sebedestruktivní

Já to mám asi podobně jako Xerxova a espiro. Ale asi jen díky tomu, že jsem hned měla další štěně a na nějaký smutnění nezbyl defakto čas.
Co se týká manžela, věděla jsem, že když se v tom budu doma placat, dopadnu špatně. Takže jsem si hned naplánovala OVVR, výstavy, výcviky s Dráčkem na LZ a KZVP. A hlavně doma jsem začala řádit. Vyházela jsem starý nábytek, hodně toho přestavěla, se synem jsme komplet přestěhovali jeho pokoj. Uklidila jsem dokonale celou garáž, všechny nepotřebné věci jsem vyházela, spoustu knih rozdala nebo prodala. A musím říct, že mně to fakt hodně pomohlo. Hlavně zaměstnat hlavu přemýšlením, co a jak udělat. Nepopírám, že první dny to bylo fakt těžký.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky kérkám ani moc nefandím, ale respektuji, že to může mít hlubší mimořádný význam. Tlapinka Popelky 🐾 se povedla a naprosto to chápu. Já jsem po nějakém roce po odchodu bělouše č.1 našla uschovaný drápek, svého času mu totiž v rámci nemoci padaly a byla jsem nálezem tak konsternovaná, dojatá a taky šťastná... zapomněla jsem na to, že jsem si ho nechala....Plánuji šperk na krk, ve kterém bude zalitý nebo volně ložený a taky je to pro mne velmi důležité....tak Vám rozumím děvče 🌷 užívejte si tlapičku a opatrujte se!

Vahine, moc Vám děkuji za krásná slova❤️ Za těch pár dnů, co tu packu mám, je mi o kousek líp, jsem klidnější. Tetování mě vždycky odrazovalo, že je to už nafurt, teď jsem do toho šla právě proto, pro to navždy... Dokonce o mně řekla i osoba mně duševně nejbližší, která mě dokonale zná, že jsem jiná, o něco lepší. S drápkem naprosto chápu, až dojde na ten šperk, pošlete fotku😉
A s těma chlupama nejste divní, já nedávno taky našla zapomenute Popelčiny chlupy v květináči s umělou kytkou, no co myslíte, po tom, co jsem to poctivě ořvala, jsem je tam...nechala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono každý ztrátu svého psího přítele nese jinak.

Já musím říct, že obecně ztrátu jakéhokoliv zvířete nesu špatně...i když je to jen "blbé" morče. Ztrátu psa samozřejmě asi víc.

No a ztrátu osudového psa....ta nepřebolí...jsem introvert, i když mám milující rodinu, přátele, tak už jako malá jsem tíhla ke zvířatům a ne k lidem.....no a najednou máte někoho s kým se konečně v tom lidském světě necítíte sami a pak toho tvora ztratíte a i když máte děti, rodinu a jiné psy, tak jste zase sama.

Na jednu stranu je člověk vděčný za to, že měl Sáru, za to že měl Jessinku, že zažil ten pocit někoho mít, soukromé sobecké štěstí a na druhou stranu by se mi teď asi žilo lépe, kdybych tyhle feny nikdy neměla a ten pocit nikdy nepoznala.

Sardullah, vy jste to opět napsala přesně tak, jako to všechno vnímám já. Musíme si být hodně podobné, ten Váš prostřední odstavec je naprosto přesným popisem mě... Dodám jen citát z Malého price, mé milované knihy: "Osamělí jsme i mezi lidmi..."

U mě to snášení ztráty hrozně odvisí od toho, jak mám pocit, že ten dotyčný dostal od života "co měl". Hodně moc mě zasáhla ztráta mámy, protože odešla v 62 letech, já vím, že by to bylo hrozné, i kdyby jí bylo 82, ale jsem si jistá že ne tak hodně moc hrozné. Ji nemoc zastihla v rozletu, hrozně odhodlaně se s tím prala, ještě když měla po nějakých nezbytných operacích trvalé následky, tak s tím lítala po sjezdovkách, budovala dům, zahradu, vůbec nezapochybovala, že to porazí, ale prostě porazit se to nedalo. Pro mě to byl i konec takový tý naivní představy, že když je člověk pozitivní, koná, žije naplno, co to jde, a nebrečí nad sebou doma, že nemoc překoná. Samozřejmě racionálně vím, že to někdy nejde, ale tak nějak prostě v to často věříme u sebe a blízkých, v rámci nějaké sebeobrany. No a co jsme chtěla napsat, nejhorší pro mě bylo právě to, že před sebou "měla mít" ještě třeba 20 let, ale že je nedostala, že je už nemohla ničím naplnit.

Když to vrátím k psům, tak jsme i vždycky říkala, jak to vůbec dám, až jednou bude muset Terk (můj první fleťák) odejít. Já jsem se na to nějak připravovala skoro od toho dne, co jsme si ho přivezli, protože ve 3 měsících začal blbě chodit, kulhat na jednu nohu. a na MR rezonanci v Brně, která tu byla tenkrát jediná v republice, řekli, že ten nález je takový, že je divné, že nekulhá na obě nohy a že do budoucna je prognóza nejspíš taková, že se do půl roka přidají i přední, začne padat a budeme ho muset nechat uspat. Taky mi řekli, že nejlepší pro mě by bylo ho vrátit do stanice a vzít si jiné štěně. To jsme neudělali a já od té doby žila s tím, že má ten špagát krátký a děsila jsem se každého zhoršení, kdy už to přijde, a snažili jseme se to spolu žít naplno, co to při té doporučené opatrné zátěži šlo. No a pak nějak minul ten půl rok a další a prognóza se nenaplnila. Pak jsme přibrali do party vlkodavku a já si zas říkala, jak to bude, až bude starší a co teď rve mládím a silou (na tu jednu nohu pořád chodil hodně nestandardně), tak že až se něco s věkem přidá, tak skončíme zase na tom, že nebude chodit, ale už jsem byla vděčná, že nám toho bylo dopřáno tolik a už tma nebyla ta hrůza. Nakonec jsem ho měla bez cca měsíce do jeho 14 let, přitom průměrný věk dožití (reálný, ne z atlasů) je tuším 9,5, tak on to dal a k tomu ještě půlku navíc. Takže když to pak chvilku před tím 14. rokem přišlo, tak to sice hodně bolelo, ale hrozně mě s tím smiřovalo vědomí, že z toho vytáhnul, co mohl, že jsme mohli být tak dlouho spolu, že už to ani víc nešlo.
Když jsem pak psala chovatelce, že už ho nemáme, tak mi napsala něco v tom smyslu, že mi přeje, aby ten odchod ze ztráty brzy nahradila radost z toho, že jsme tu ten čas mohli strávit spolu. Snažím se touhle radou/přáním řídit a dost mi to pomáhá. A pomalu to začíná platit i pro ten první odstavec.

turistka napsal(a):
Sardullah, vy jste to opět napsala přesně tak, jako to všechno vnímám já. Musíme si být hodně podobné, ten Váš prostřední odstavec je naprosto přesným popisem mě... Dodám jen citát z Malého price, mé milované knihy: "Osamělí jsme i mezi lidmi..."

Ono je to těžký....bych to charakterizovala jako "Všichni jsou normální, jenom já jsem letadlo" a vzhledem k mým proporcím to bude minimálně Jumbo Jet.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já to mám asi podobně jako Xerxova a espiro. Ale asi jen díky tomu, že jsem hned měla další štěně a na nějaký smutnění nezbyl defakto čas.
Co se týká manžela, věděla jsem, že když se v tom budu doma placat, dopadnu špatně. Takže jsem si hned naplánovala OVVR, výstavy, výcviky s Dráčkem na LZ a KZVP. A hlavně doma jsem začala řádit. Vyházela jsem starý nábytek, hodně toho přestavěla, se synem jsme komplet přestěhovali jeho pokoj. Uklidila jsem dokonale celou garáž, všechny nepotřebné věci jsem vyházela, spoustu knih rozdala nebo prodala. A musím říct, že mně to fakt hodně pomohlo. Hlavně zaměstnat hlavu přemýšlením, co a jak udělat. Nepopírám, že první dny to bylo fakt těžký.

Alenko, však víš, že před Tvojí silou a vůlí smekám!
Jen si myslím, že jsou lidi (a není jich málo), kteří se skutečně v tom smutku plácají...ale může to být proto, že to neumí jinak, že jim to nejde jinak, že mají - jak já říkám - rakovinu vůle. Já bych to třeba chtěla umět jako Ty, a rozhodně se nedá říct, že bych se nesnažila (však asi víš, co mám na mysli), ale holt každý jsme jiný, tudíž každý jinak smutníme.

Dnes jsme se rozloučili s Panem Psem. S grácií sobě vlastní teď korzuje za duhovým mostem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dnes jsme se rozloučili s Panem Psem. S grácií sobě vlastní teď korzuje za duhovým mostem.

...je mi to moc a moc lito.....držte se....

Ach ne. :( Upřímnou soustrast.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dnes jsme se rozloučili s Panem Psem. S grácií sobě vlastní teď korzuje za duhovým mostem.

Je to smutné, ale už nastal jeho čas. My se asi brzy připojíme s naším starouškem, třeba se tam pak kluci budou kámošit...
Držte se! 😢

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dnes jsme se rozloučili s Panem Psem. S grácií sobě vlastní teď korzuje za duhovým mostem.

Upřímnou soustrast. Držte se.

upřímnou soustrast......

\Slova jsou zbytečná...držte se

Hodně sil

Espiro, upřímnou soustrast a hodně sil.

Upřímnou soustrast, držte se 🖤

To je mi moc líto.............

Upřímnou soustrast, držte se.

Doufala jsem, že to nikdy nepřijde, ale bohužel jsem dnes také přišla o psího parťáka. Zemřel velmi mladý (pod 5 let, plemeno dožívající se vysokého věku) a z ničeho nic, doteď zdravý a do posledního dne aktivní. Můžu jen doufat, že to pro něj bylo rychlé a bezbolestné. Neustále myslím nejen na něj, ale i na fakt, že kromě mě na něj nikdo vzpomínat nebude, nikomu nebude chybět a jakmile jednou nebudu já, tak to bude jako kdyby nikdy nebyl. Nevím jestli to tak někdo má, možná je to stupidní, ale myslím na to prostě vždy, když si vzpomenu na již zemřelé mazlíky nebo když mi nějaký mazlík umře. Kočky, králíci, potkani, cokoliv. Že jsem jediná komu chybí a bude chybět ten nejmazlivější kocour na světě, komu chybí králičice, která vždy při denním krmení oblizovala ruce a milovala drbání na čumáku, pes který mě miloval a krom nákupů a práce musel být vždy se mnou. A že jakmile nebudu já, nebudou vzpomínky... prostě jakoby nebyli. Přitom by každého milovali, každému rozjasnili den, rozkrájeli se kdyby mohli, ale k čemu jim to je, když o nich už nikdy nikdo nic vědět nebude, ani o jejich existenci? Vždyť i já si musím paměť osvěžovat nad jejich fotkami, a kdyby mi je někdo ukázal tak bych některé už ani na fotce nepoznala (a to bych je dříve byla schopna poznat i naslepo)! Už jsem zapomněla i spoustu věcí, které dělali a které jsem na nich milovala, a strašně mě to mrzí.

Snad nevadí menší vyzpovídání, třeba se zde najde někdo komu tohle také prolítlo hlavou?

Držte se, espiro
Vzpomínejte na hezké, co bylo.

Žijou krátce proti lidem, ale zase Vás jich životem může postupně doprovázet víc

Určitě už někde na vás nějaký budoucí Pan Pes čeká ...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dnes jsme se rozloučili s Panem Psem. S grácií sobě vlastní teď korzuje za duhovým mostem.

Espiro, je mi moc líto, že Pan Pes už musel odejít za duhový most,😪 byl krásný a tak statečný, nechal se trpělivě léčit ....mám před očima tu hezkou fotku, co jste sem před časem dávala, byl na ní tuším ještě štěně...budu na něj vzpomínat a na Vás myslím teď 🌷držte se děvče...

Kormam napsal(a):
Upřímnou soustrast, držte se.

Doufala jsem, že to nikdy nepřijde, ale bohužel jsem dnes také přišla o psího parťáka. Zemřel velmi mladý (pod 5 let, plemeno dožívající se vysokého věku) a z ničeho nic, doteď zdravý a do posledního dne aktivní. Můžu jen doufat, že to pro něj bylo rychlé a bezbolestné. Neustále myslím nejen na něj, ale i na fakt, že kromě mě na něj nikdo vzpomínat nebude, nikomu nebude chybět a jakmile jednou nebudu já, tak to bude jako kdyby nikdy nebyl. Nevím jestli to tak někdo má, možná je to stupidní, ale myslím na to prostě vždy, když si vzpomenu na již zemřelé mazlíky nebo když mi nějaký mazlík umře. Kočky, králíci, potkani, cokoliv. Že jsem jediná komu chybí a bude chybět ten nejmazlivější kocour na světě, komu chybí králičice, která vždy při denním krmení oblizovala ruce a milovala drbání na čumáku, pes který mě miloval a krom nákupů a práce musel být vždy se mnou. A že jakmile nebudu já, nebudou vzpomínky... prostě jakoby nebyli. Přitom by každého milovali, každému rozjasnili den, rozkrájeli se kdyby mohli, ale k čemu jim to je, když o nich už nikdy nikdo nic vědět nebude, ani o jejich existenci? Vždyť i já si musím paměť osvěžovat nad jejich fotkami, a kdyby mi je někdo ukázal tak bych některé už ani na fotce nepoznala (a to bych je dříve byla schopna poznat i naslepo)! Už jsem zapomněla i spoustu věcí, které dělali a které jsem na nich milovala, a strašně mě to mrzí.

Snad nevadí menší vyzpovídání, třeba se zde najde někdo komu tohle také prolítlo hlavou?

Jo, taky to mám podobně a snažím se udržovat své vzpomínky na bělouše č.1 stále živé a pořád si připomínám to, co dělal jen on...se mnou si udržuje vzpomínky na něj i vnučka. Byla hodně malá, ale nezapomněla...mám doma z jeho fotek 2 obrazy...dokud žijeme, žijí ve vzpomínkách i naše lásky 🐾🌷

Espiro, moc mě to mrzi, upřímnou soustrast

Kormam napsal(a):
Upřímnou soustrast, držte se.

Doufala jsem, že to nikdy nepřijde, ale bohužel jsem dnes také přišla o psího parťáka. Zemřel velmi mladý (pod 5 let, plemeno dožívající se vysokého věku) a z ničeho nic, doteď zdravý a do posledního dne aktivní. Můžu jen doufat, že to pro něj bylo rychlé a bezbolestné. Neustále myslím nejen na něj, ale i na fakt, že kromě mě na něj nikdo vzpomínat nebude, nikomu nebude chybět a jakmile jednou nebudu já, tak to bude jako kdyby nikdy nebyl. Nevím jestli to tak někdo má, možná je to stupidní, ale myslím na to prostě vždy, když si vzpomenu na již zemřelé mazlíky nebo když mi nějaký mazlík umře. Kočky, králíci, potkani, cokoliv. Že jsem jediná komu chybí a bude chybět ten nejmazlivější kocour na světě, komu chybí králičice, která vždy při denním krmení oblizovala ruce a milovala drbání na čumáku, pes který mě miloval a krom nákupů a práce musel být vždy se mnou. A že jakmile nebudu já, nebudou vzpomínky... prostě jakoby nebyli. Přitom by každého milovali, každému rozjasnili den, rozkrájeli se kdyby mohli, ale k čemu jim to je, když o nich už nikdy nikdo nic vědět nebude, ani o jejich existenci? Vždyť i já si musím paměť osvěžovat nad jejich fotkami, a kdyby mi je někdo ukázal tak bych některé už ani na fotce nepoznala (a to bych je dříve byla schopna poznat i naslepo)! Už jsem zapomněla i spoustu věcí, které dělali a které jsem na nich milovala, a strašně mě to mrzí.

Snad nevadí menší vyzpovídání, třeba se zde najde někdo komu tohle také prolítlo hlavou?

To je přece jako s lidmi. Zemřete, a budou na vás vzpomínat jen vaši blízcí a vzpomínku na vás předají svým potomkům. A jak ti pomalu časem budou umírat, tak bude ta vzpomínka čím dál řidší, "vybledlejší", až už zůstane pouze povědomí o vás jako o jejich předku a fotky, vysvědčení a další dokumenty, pokud je potomci nevyhodili...
Vzpomínky na mazlíčky si uchovají jen ti, kteří k těmto mazlíčkům měli vztah za jejich života. A až tito jejich páníci odejdou, tak na ně nebude vzpomínat nikdo...
Vzpomínky obecně časem blednou jako staré fotografie...
To je normální běh světa...

A potom vzpomínáme na zážitky se psy z dětství.....a ti psi nemuseli být naši.
Tarzan, Alan, Afra, Borek.......Jejich majitelé už nežijí, ale třeba já na ně ráda vzpomínám.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dnes jsme se rozloučili s Panem Psem. S grácií sobě vlastní teď korzuje za duhovým mostem.

Ach jo!
MOC na Tebe myslím, měl přenádherný život! Drž se!

fikovnice napsal(a):
Ach jo!
MOC na Tebe myslím, měl přenádherný život! Drž se!

Jo, a také si myslím, že už Tě ("espiro") někde netrpělivě vyhlíží nový Pan Pes...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dnes jsme se rozloučili s Panem Psem. S grácií sobě vlastní teď korzuje za duhovým mostem.

Je mi to líto , držte se!

Děkuju všem. Byla jsem na to připravená, ale na co jsem připravená nebyla, je to hrozný prázdno, co tu teď je. A ne, nedokážu ho zaplnit dalším psem, nejde to

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dnes jsme se rozloučili s Panem Psem. S grácií sobě vlastní teď korzuje za duhovým mostem.

Pavli, to je mně moc líto.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Děkuju všem. Byla jsem na to připravená, ale na co jsem připravená nebyla, je to hrozný prázdno, co tu teď je. A ne, nedokážu ho zaplnit dalším psem, nejde to

Ono to přijde, každý to má jinak.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Děkuju všem. Byla jsem na to připravená, ale na co jsem připravená nebyla, je to hrozný prázdno, co tu teď je. A ne, nedokážu ho zaplnit dalším psem, nejde to

Espiro, držte se. Připravit se na to nelze nikdy. Já jsem po odchodu Ešátora taky nemohla, stejně jako Vy, nešlo to..... ale ............popravdě, vím, že to byla chyba, že to rvalo hrozně duši a jsem ráda, že na mě druhá půle udělala šméčko a přišel malej rezavej pan dochtor, kterej mě pospravoval. A popravdě, tak jak jsme spolu s Ešátorem byli srostlí, přes to, že jsem si to neuměla představit, že něco takovýho udělám, tak není nadsázkou, že by ho můj smutek užíral a nechtěl by, abych byla takhle smutná, miloval mě celou svou duší. Není to nějaká výmluva, je to pohled zpátky na to, čím jsem si prošla. Držte se a........ jak jsem dostala kdysi radu od moudrý osoby - nepotlačujte v sobě smutek a pláč.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Děkuju všem. Byla jsem na to připravená, ale na co jsem připravená nebyla, je to hrozný prázdno, co tu teď je. A ne, nedokážu ho zaplnit dalším psem, nejde to

Pavli, tak počkej... Nedělej nic na sílu, každý smutníme jinak... A žádné smutnění není špatné.
Moc na Tebe myslím!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono to přijde, každý to má jinak.

Přesně tak!