Jak se vysmutnit?

Jani, u mojí poslední fenečky, která odešla před necelými 4 roky a měly jsme spolu moc pěkný vztah, pomohlo jen to, že jsem si ještě předtím pořídila štěně. Možná to nechceš slyšet. Ale nebýt toho, asi jsem na tom byla psychicky hodně špatně. Takhle jsem neměla moc času smutnit a přemýšlet o tom, i když mi hrozně chyběla a vzpomínám na ni stále, zvlášť když mi ji některý ze současných chlupáčů nějakou situací připomene. Chce to hodně zaměstnat hlavu, třeba i něčím jiným než zvířátkem.
Myslím na tebe.

Když mi odešla nečekaně první fena, úplnou náhodou jsem už odpo měla štěně. Hrála jsem si se štěnětem a řvala u toho po té první. Když odešla druhá fena, měla jsem současně další 3 fenky. Ale bolelo to stejně. Včera to byly 4 roky a řvu a řvu a řvu. Protože už jdu do přechodu, tak se přistihnu, že občas už řvu i preventivně, současný věk mých psů je 13, asi 10 ( nalezenec), 9 a 8 let a nedokážu si představit, jak zvládnu další odchody....

Když mi odcházela milovaná fenka, paradoxně mi pomohla myšlenka na nového pejska. Ale ona byla již ve věku, kdy se to dalo čekat a šlo to rychle ( to, že jsem to měla ukončit dříve mi ale bude strašit až do konce mých dnů). Když veterinář její trápení ukončil, bylo to doma a byla jsem s ní. A mě se po jejím odchodu ulevilo. Jí už nic netrápí a ze mě spadl strašný stres. Ale to neznamená, že jsem na ní zapomněla. Je to 13 let, ale každý den si vzpomenu.A brzy jsme si jeli pro další fenečku.Bohužel, ta odešla v 10 letech po operaci. Bylo to asi horší, byla mladší než první a dost trpěla...nemyslet.
No a za týden jsem obvolala chovatele a teď mám skoro tříletou divošku. Ta mi nedá moc se ohlížet, jdeme dopředu, ačkoli kvůli Covidu se moc nedaří.
Je mi líto Vaší ztráty, vím, jak to bolí a člověk se myšlenkám neubrání. Ale u mě byl vždy lék, noví pes. Starého nenahradí, ale je zas něco nového, veselého a milujícího se mnou( no, někdy taky prudícího). Držte se.

fikovnice napsal(a):
Dobrý den.
Řada z vás ví, co se u nás v pátek stalo - že nám odešel pes, který byl i můj.
PROSÍM, napište své zkušenosti či rady, co vám pomáhalo, když vám odešel zvířecí parťák.

Netušila jsem, že mě to tak strašlivě sebere a semele, že prakticky nefunguji. Je mi fyzicky zle, stále pláču. Vím, že si to každý musí odsmutnit sám, ale třeba, když si budu číst vaše zkušenosti, tak to trochu pomůže. Je to už x-tá smrt mně blízké bytosti...a mám pocit, že mě to vždy zasáhne ještě o obrovský kus víc než ten předchozí odchod.

Nepotěším vás, za mě nic :(
13.2. to budou přesně tři roky, co nám Baru umřel, a je mi po něm pořád šíleně smutno a sem tam ještě pořád brečím jako malé děcko. Ale třeba je to i tím, že to s Hachim není vůbec jednoduché a o to víc mi můj "perfektní" Baru chybí..

Držte se!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jani, u mojí poslední fenečky, která odešla před necelými 4 roky a měly jsme spolu moc pěkný vztah, pomohlo jen to, že jsem si ještě předtím pořídila štěně. Možná to nechceš slyšet. Ale nebýt toho, asi jsem na tom byla psychicky hodně špatně. Takhle jsem neměla moc času smutnit a přemýšlet o tom, i když mi hrozně chyběla a vzpomínám na ni stále, zvlášť když mi ji některý ze současných chlupáčů nějakou situací připomene. Chce to hodně zaměstnat hlavu, třeba i něčím jiným než zvířátkem.
Myslím na tebe.

Mám to stejně. A tím, že jsme měli doma psy 2, zbyl ten druhý, který potřeboval pozornost. A časem mu přibyl nový parťák. Na feňulku vzpomínám, hlavně na ty pěkné chvíle, byla miláček.
A v blízké budoucnosti nás čeká loučení se staroušem, už je mu pře 16 a začíná to jít z kopce. Uděláme mu ten konec co nejhezčí, zatím se jakžtakž drží, ale donekonečna tu taky nebude. Jsme s tím tak nějak smířeni předem, protože vidíme, jak postupně chátrá, něco jiného by byla náhlá smrt mladého psa.
U Floka to bylo rychlé, neměla jsi čas se na to připravit.

Dasvo napsal(a):
Vždycky mi nejvíc pomohlo soustředit se na nového psa! Pro někoho to možná zní surově, ale tomu umřelému Vaše smutnění, žal, stres a bolest nijak nepomůžou. Vy (teta, rodina) ale můžete pomoct jiné psí duši, která žije a potřebuje svou milující rodinu. Nemůžu říct: „Hoďte to za hlavu!“. A ani bych nechtěl. Ale utápět se ve smutku je na h.vno! Obzvlášť s Vašimi diagnózami může být psychosomatika dost nebezpečná věc!

líp bych to nenapsal, 300% souhlas

já se teda vyzuřím kopáním hrobu. to je taková správně vostrá fyzická práce a u většího zvířete třeba i na několik dní.

Jak už tady bylo psáno, tak ostatní zvířata. Když mi umřela kobyla, měla jsem ještě druhého koně-jejího syna a toho její odchod dost vzal. Musela jsem řešit že není v pohodě, změnu ustájení a tak..to mě zaměstnalo. Dalšího koně si už pořizovat nechci, ale dost možná to po jeho odchodu nezvládnu a jiného koně koupím. Když mi umřel loni pes, bylo to dost nečekané ( kobyla odešla v 36ti letech, byla jsem smutná, ale smířená s jejím odchodem jsem byla "předem") a vzalo mě to hodně. Přidaly se pochybnosti o těch posledních rozhodnutích ....coby kdyby. Ostatni zvířata ( kocour, kůň) pomohli, bylo na co se soustředit.
A pak nové štěně. Jak se později ukázalo, tak štěně se narodilo v den psovi smrti, takže doma hned nebylo, ale vybráno jsem měla týden po smrti psa. Beru to tak trochu osud, je úplně jiná, než předchozí pes a přesto stejná....
Držím palce, ať brzo vzpomínky na hezké chvíle překryjí smutek z odchodu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
já se teda vyzuřím kopáním hrobu. to je taková správně vostrá fyzická práce a u většího zvířete třeba i na několik dní.

S tímhle se ztotožňuju. Lopata, krumpáč a u toho pustit slzy, takové očištění....

MajkaP napsal(a):
S tímhle se ztotožňuju. Lopata, krumpáč a u toho pustit slzy, takové očištění....

i já

MajkaP napsal(a):
S tímhle se ztotožňuju. Lopata, krumpáč a u toho pustit slzy, takové očištění....

Nicméně v tomhle konkrétním případě to asi nebude nejlepší rada.

Jani já netušila....je mi to opravdu moc líto

Radu nemám....před rokem bych ti napsala, že pomůže nové štěndo, poté, co mi odešla Sára, tak mi nepomohlo vůbec nic....resp. mě pomohly prášky na spaní a čas....ten tu bolest za nějakou dobu otupí. Ale co tobě budu vykládat, vždyť to sama víš.

Přes den jsem se pořád snažila něco dělat a na noc jsem holt potřebovala "vypnout"
Ginuš pomohla v tom, že nové štěně člověka donutí něco dělat, člověk MUSÍ, nemůže to odkládat.....ale nevím v tvém případě, když si domů štěňátko pořídit nemůžeš, tak je to stejně pasé.....ale třeba by pomohl i nový "víkendový" pejsek.

Jak už tu bylo řečeno, mě pomohlo nejvíc to, že jsem měla druheho psa, navíc mlaďáka, který v tu dobu potřeboval zaměstnat víc, než kdy jindy. Občas mi to moc neulehčoval tím, že druhého psa taky dost dlouho hledal - vyběhnul ven, pobíhal, knucel a nechápavě koukal na me, tak to mě vždy polozilo. Ale pak mě zas pomáhalo lítat hodiny venku, cvičit, blbnout, jet na cvicak - u toho jsem se dokázala odreagovat a nemyslet na to.

No a pak, jak už bylo řečeno, trochu to zmírnil čas. Už dokážu o předešlých psech mluvit, aniž bych brečela, naopak, dokážu se usmívat. Snažím se vzpomínat hlavně na ty hezké věci, veselé historky. Ale mám občas taky den, kdy si kvůli tomu pobrečím.

Ale tohle máme opravdu každý jinak - někomu pomůže stene hned, někdo potřebuje čas, někdo to bere víc "v pohodě", nekoho to totálně sebere. A taky záleží na konkrétní situaci, na tom jak zvíře odejde, jak je staré,jak moc člověk s tím zvířetem byl " propojený ".No a jsou i lidi, kteří pak už psa nechtějí, třeba moje babička. Umřela ji kočka a fena, brzo po sobě, a oba odchody opravdu ošklivé, navíc fena mladá. Babička se sesypala. No a že už žádné zvíře nechce. Čekali jsme, že to časem přejde, nepršelo. A to predtim měla psa i kočky vždycky, celý život. A většinou si brzy po odchodu pořídila další, ale tohle bylo jiné, fakt ji to vzalo. Teď se ráda pomazli s našimi psy, nebo dalšími v rodině, rada pohlídá, dokonce i říká, že ji pes chybí, ale že už ji stačí jen takhle občas nějakého pomazlit a hlídat a vlastního už ne. I nás prosila, aby nás hlavně nenapadlo ji nějakého pořídit, že by to nedala znovu, ten odchod. A že by se pořád bála, jestli něco nedělá špatně, jestli něco nemůže udělat jinak... Právě že po tom odchodu feny a kočky si to dost dlouho vyčítala, jakoby za to mohla, samá kdyby a třeba a možná.

Ale vím, Jani, že ty si štěně pořídit nemůžeš, tak jedine kdyby chtěli příbuzní, tak zase "víkendového", ale to je samozřejmě na nich.

Jo a víš co ještě konkrétně mě trochu na začátku pomohlo? Mluvit o tom. Nešlo to hned. Ale po nějaké době jsem to kamarádce celé odvyprávěla, dopodrobna, s detaily, co přesně se stalo, jak to přesně probíhalo atd. Pak jsme si obě spolu pobrečely, a tak nějak to ze mě trochu spadlo, ulevilo se mi.

...poslední fenku jsem brala nejhůř, byly jsme spolu stále a asi nejvice ze všech psů co jsem kdy měla, byly spolu propojené....po jejím odchodu jsem nebyla schopna vůbec nějakeho psa vidět, natož hladit, i když jsem je na ulici otravovala a otravuju pořád, odmitala jsem i chodit ven a zarekla jsem se, ze už psa nikdy....po nějaké době opacna reakce, co se nechalo muchlat to bylo muchlàno a zacalo hledani nového psa, jorka uz jsem nechtěla...kazde pleneno jsem zdůvodnila proč ne....pak mi padl pohled na stranky chovatelky meho soucasneho motyla...jeli jsme se na něj jen tak podivat, i kdyz nějaky obnos jsem s sebou měla, co kdyby....sedělo tam v chumlu motylů stené, vzala jsem si ho na klin a kdyz se vracela chovatelka s kavou z domu k nam na zahradu usmala se a rekla ze mi ho chtela nabidnout, ze ho nikdo nechce protoze neni na vystavy ani do chovu...z rukou jsem ho uz nevydala....dle data narozeni prisel na svět vecer pred ranem kdy fenka odešla...nahoda...nevim, ale vse ma svůj důvod....řika se....

S nebožkou jsem byla do poslední chvíle, vykopala jsem jí hrob s dcerou,manžel nebyl doma, kubíkovej kráter (na našem pozemku v sadu) má tam moje oblíbené červené a žluté růže a levanduli...když chodím okolo, pozdravím jí zadusáním nohou, současné řeknu....(to je v tuto chvíli nevhodné říkat) smutná jsem byla, ale vždy jsem věděla, že to tak jednou bude a pokud se mě nic nestane, přežiju všechna svá zvířata, současná i budoucí.....

Nam zomrel psik pred tromi tyzdnami a nahle. Bol to moj prvy pes a neskutocne ma to zobralo, trpel nevyliecitelnou chorobou a tiez sme velmi bojovali. Nie kvoli nasmu sebectvu, ale kvoli jemu, aby sa este mohol tesit, pretoze psi ziju pritomnosotu a verim, ze kazda minuta, kedy mu je dobre a moze byt vo svojej rodine, je pre nich slastou. Hlavne ma trapi po jeho smrti ale to, ze mam vycitky. Ci som ho na stare kolena predsa len netrapila, aj striekackami, lebo nechcel papat svoju dietu, ale najviac mi pomaha to, ked si pozriem jeho fotky, aky bol stastny aj cez tie chvilkove bolesti alebo stresy. Snazim sa odburat tie myslienky, ze sa mozno trapil alebo my sme ho trapili, pretoze to ,,trapenie” mu pomahalo, aj po fyzickej stranke bol silnejsi.

Pomaha sa mi vyplakat. Nikto v rodine to nechape, ale ja nanho myslim hned ako sa zobudim a az pokial idem spat. Pomaha mi viera, ze jeho dusicka urcite zije a nic ho neboli. Pomaha mi spominat na tie dobre chvile..

No som na tom podobne ako vy, pretoze netusime, na co zomrel a co mu bolo. Mesiac sa spraval divne a vetovia tiez len strielali diagnozy, pricom sme ho uz kvoli veku nepodrobili CT a podobnym vysetreniam. Najhorsie je, ze aj ked mu nesluzili nozky a strasne schudol tak mal chut do zivota. Zdaleka sa nechystal umriet a preto nas to tiez zasiahlo. Doteraz si predstavujem, z coho to kohlo byt, v ten den dostal atb a strasne pistal este aj v aute, a po troch hodinach bolo po nom. Pitvat sme ho nedali, nasi si to nepriali..

Zajednali sme si uz noveho psicka, ale na odber bude az za dva mesiace. Ten cas cakania je nenormalne tazky. Potrebovala by som mat novy kozusok, viem ze mi ho nenahradi, ale spravi ma silnejsou, ved zvieratka liecia.

Vsade nasho Bastienka vidim, pocujem, chodim ako mrtvola a nemam odvahu ist ani do izieb, kde sa zdrziaval. Moj zial je az taky silny, ze sa chystame trochu prerobit byvanie, vymenit nabytok a tak..

urcite je najlepsi liek to nove stvorenie, a tie casy su uz davno prec, treba sa pozerat dopredu a spravit zivot krajsi tym tvorcekom, ktori to teraz potrebuju. prajem nam vsetkym vela sily

Hm, mě pomohl čas. Po skoro pěti letech od jeho smrti už to nebolí ku*evsky, ale tak trochu snesitelně...

Terven napsal(a):
Nicméně v tomhle konkrétním případě to asi nebude nejlepší rada.

To jsem na netvrdila.

Podle mě není vyloučené, aby měla Fíkovnice svého psíka. Brno - kolem Svratky tolik zeleně, nekonečně procházek. Zaměstnání - není nemožné mít psíka s sebou......
Autem na víkendy, zaměstnání kousek od domu......
Jen to nechce zase tak moc přemýšlet. Co se tady dá vymyslet ? Kolik z nás by mělo psa, kdybychom až tolik přemýšleli ?
( Btw : kdo z nás by měl děti ? )

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Podle mě není vyloučené, aby měla Fíkovnice svého psíka. Brno - kolem Svratky tolik zeleně, nekonečně procházek. Zaměstnání - není nemožné mít psíka s sebou......
Autem na víkendy, zaměstnání kousek od domu......
Jen to nechce zase tak moc přemýšlet. Co se tady dá vymyslet ? Kolik z nás by mělo psa, kdybychom až tolik přemýšleli ?
( Btw : kdo z nás by měl děti ? )

Tak to já přemýšlela hodně, proto děti naštěstí nemám a psy jsem měla přesně v tu správnou dobu. Užila jsem si volnosti a cestování, postavila dům, zamítnula definitivně děti a pořídila zvěrstvo

lesnížínka napsal(a):
Tak to já přemýšlela hodně, proto děti naštěstí nemám a psy jsem měla přesně v tu správnou dobu. Užila jsem si volnosti a cestování, postavila dům, zamítnula definitivně děti a pořídila zvěrstvo

Počkej, takhle to skoro vyznívá jako že kdo přemýšlí, nemá děti, ale cestuje, buduje a pořizuje si zvěřinec.

Nemyslím si, že je to jediná cesta...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Počkej, takhle to skoro vyznívá jako že kdo přemýšlí, nemá děti, ale cestuje, buduje a pořizuje si zvěřinec.

Nemyslím si, že je to jediná cesta...

No já se obávám, že kdybych k dětem prakticky nepřišla, jak slepý k houslím a přemýšlela o tom, tak bych také žádné děti neměla.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Počkej, takhle to skoro vyznívá jako že kdo přemýšlí, nemá děti, ale cestuje, buduje a pořizuje si zvěřinec.

Nemyslím si, že je to jediná cesta...

No každého věc Pro mě byla tahle cesta nejlepší. S mužem jsme od 14, mohla jsem být v 18 zbouchnutá(jako mamka) v 25 rozvedená s dětma a bez peněz. Měla bych zvířectvo a vysněnou zahradu? Sotva, možná tak dvě zaměstnání.. I když mluvím jak kulomet a mluvím spíš než myslím...nad tím co dělám, budu dělat a měla bych dělat...přemýšlím hodně. Jsem býk, mám ráda pohodlí a jistoty, nejsem rozhodně dobrodruh Ale nemám život rozplánovaný na roky, jak to možná zní, co se plánování týče, to je pro mě neznámý pojem

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já se obávám, že kdybych k dětem prakticky nepřišla, jak slepý k houslím a přemýšlela o tom, tak bych také žádné děti neměla.

To je přesně to, co jsem chtěla říct :-)). Já bych neměla ani žádného psa. Však si vemte ty rady, které tu dáváme. Je ti 15 ? Psa ne., bůhví kde budeš za pár let.
Je ti 30 ? Hele psa radši ne, co když přijdeš o práci, přijdou děti, alergie, nečas, tíseň ?
Je ti 60 ? No to už vůbec ne. Sice máš čas, ale přece jen, ta s kosou za rohem.....
Takže s rozumem to fakt nejde !

lesnížínka napsal(a):
Tak to já přemýšlela hodně, proto děti naštěstí nemám a psy jsem měla přesně v tu správnou dobu. Užila jsem si volnosti a cestování, postavila dům, zamítnula definitivně děti a pořídila zvěrstvo

Tak já jsem třeba ráda, že jsem až tak moc nepřemýšlela a ty děti měla. Neodsuzuju teda lidi, kteří je nemají, dnes jim věřím, že není lehký se pro ně rozhodnout. Ale já jsem fakt ráda, že je mám. Ty zážitky jsou prostě k nezaplacení, mám se všemi hezký vztah, všichni se domů rádi vracejí a ty chvilky v rodinným kruhu, to je prostě něco, co vás hřeje na duši. A to třeba cizí děti taky nemusím, nad jinými miminky se nerozplývám. Ale vlastní rodina je pro mě všechno.

... "že jsem až tak moc nepřemýšlela a ty děti měla".

To je přesně to, o čem mluvím.......

Tak to ja doufám v kupu dětí i zvířat, ale musim to taky naplánovat, protože v garsonce a bez peněz je nechci. 😀 Ale velmi neuváženě jsem si pořídila svého psa a jak jsem za něj ráda. Takže fandím aby fikovnice zkusila najit ideálního parťáka, který ji zpříjemní život.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak já jsem třeba ráda, že jsem až tak moc nepřemýšlela a ty děti měla. Neodsuzuju teda lidi, kteří je nemají, dnes jim věřím, že není lehký se pro ně rozhodnout. Ale já jsem fakt ráda, že je mám. Ty zážitky jsou prostě k nezaplacení, mám se všemi hezký vztah, všichni se domů rádi vracejí a ty chvilky v rodinným kruhu, to je prostě něco, co vás hřeje na duši. A to třeba cizí děti taky nemusím, nad jinými miminky se nerozplývám. Ale vlastní rodina je pro mě všechno.

Ale tak já si myslím, že normální ženská k tomu mít děti je tak nějak naprogramovaná a přijde čas, spíš nebo pozděj, kdy tu touhu po dětech začne mít a pro děti pak žije. Já nejsem ale ani trochu normální ženská

@fikovnice Jani, a co to otočit? Že byste si Vy pořídila nějakého nenáročného pejska, a v případě nějakých indispozic by Vám ho pohlídala teta se synem? Že by teď měla “víkendového” psíka zase teta...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je přesně to, co jsem chtěla říct :-)). Já bych neměla ani žádného psa. Však si vemte ty rady, které tu dáváme. Je ti 15 ? Psa ne., bůhví kde budeš za pár let.
Je ti 30 ? Hele psa radši ne, co když přijdeš o práci, přijdou děti, alergie, nečas, tíseň ?
Je ti 60 ? No to už vůbec ne. Sice máš čas, ale přece jen, ta s kosou za rohem.....
Takže s rozumem to fakt nejde !

No ono je to asi otázka životních priorit....pes je priorita a budu se stavět na hlavu, abych si ho pořídila.

A co se týče těch rad...je ti tolik a tolik, jsi v takové a makové životní etapě...psa raději ne....tak pokud takto radím já, tak spíš protože už jsem starší ročník a vím, že život rozhodně nemusí být peříčko.
Někteří lidi...někteří z nás mají psy dlouhá léta kontinuálně. Ví co to obnáší, kolik času a peněz pes tzv. spolyká, že to někdy není fakt jednoduchý....ale všechno kolem toho psa zvládají tak nějak samozřejmě.
No a pak když čtou dotaz začátečníka, tak se prostě trochu obávají, že si to dotyčný představuje, jak Hurvínek válku. Že je jako voják řítící se do bitvy nevidíc hordy nepřátel za horizontem. A že první zátěž, kterou odhodí, až prohlédnou, až se euforie z pořízení štěňátka změní v tvrdou realitu...první zátěž kterou odhodí, když nebude vše sluníčkové, je pes.

Když paní veterinářka uspavala našeho dobrman, otevřela okno, aby si psi duše mohla najít jiné tělo ve kterém se k nám vrátí. Za tři měsíce byl doma malý zlatý tibetacek, který jako první vec po příchodu do nového bydliště ulehl na gauč na totéž místo jako lehaval dobrman.

Jani, nebojte, on si vás zase najde, uvidíte sama, že vám někoho pošle. Třeba to nebude hned, ale pak si řeknete, to je on, vrátil se. Držte se, vím, jak se cítíte

Ahoj Jani, nevěděla jsem. Ale dnes mi zcela náhle a nečekaně zemřela moje 5letá šarplaninka. Prostě ráno byla v pořádku, když jsem přijela domů, tak jen ležela v kotci, stihli jsme ji dovézt k vetovi a tam za 5 minut dodýchala. Zřejmě srdíčko. Ještě mi to asi pořádně nedochází, ale už teď mi šíleně chybí. Po loňském odchodu 12leté Bory je tohle nečekaná rána. Tak se drž, já taky musím.

conie napsal(a):
Ahoj Jani, nevěděla jsem. Ale dnes mi zcela náhle a nečekaně zemřela moje 5letá šarplaninka. Prostě ráno byla v pořádku, když jsem přijela domů, tak jen ležela v kotci, stihli jsme ji dovézt k vetovi a tam za 5 minut dodýchala. Zřejmě srdíčko. Ještě mi to asi pořádně nedochází, ale už teď mi šíleně chybí. Po loňském odchodu 12leté Bory je tohle nečekaná rána. Tak se drž, já taky musím.

To je mně líto. Byla ještě moc mladá.

conie napsal(a):
Ahoj Jani, nevěděla jsem. Ale dnes mi zcela náhle a nečekaně zemřela moje 5letá šarplaninka. Prostě ráno byla v pořádku, když jsem přijela domů, tak jen ležela v kotci, stihli jsme ji dovézt k vetovi a tam za 5 minut dodýchala. Zřejmě srdíčko. Ještě mi to asi pořádně nedochází, ale už teď mi šíleně chybí. Po loňském odchodu 12leté Bory je tohle nečekaná rána. Tak se drž, já taky musím.

už Bora byla pro mě rána z čistého nebe a teď Kerrynka, tak mladá .....upřímnou soustrast.

conie napsal(a):
Ahoj Jani, nevěděla jsem. Ale dnes mi zcela náhle a nečekaně zemřela moje 5letá šarplaninka. Prostě ráno byla v pořádku, když jsem přijela domů, tak jen ležela v kotci, stihli jsme ji dovézt k vetovi a tam za 5 minut dodýchala. Zřejmě srdíčko. Ještě mi to asi pořádně nedochází, ale už teď mi šíleně chybí. Po loňském odchodu 12leté Bory je tohle nečekaná rána. Tak se drž, já taky musím.

to je strašné. Je mi to moc líto. Držte se.

PumaCZ napsal(a):
Nepotěším vás, za mě nic :(
13.2. to budou přesně tři roky, co nám Baru umřel, a je mi po něm pořád šíleně smutno a sem tam ještě pořád brečím jako malé děcko. Ale třeba je to i tím, že to s Hachim není vůbec jednoduché a o to víc mi můj "perfektní" Baru chybí..

Držte se!

mám to naprosto stejně. V létě to budou tři roky a nezměnilo se téměř nic.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
já se teda vyzuřím kopáním hrobu. to je taková správně vostrá fyzická práce a u většího zvířete třeba i na několik dní.

Kopala jsem sama hrob v 35C v navážce. (přítel potíže s tlakem a srdcem)
pes byl velký a hrob hluboký.
pak jsem vypila asi půl litru rumu. Ačkoliv běžně piju jen pivo ani to se mnou nehnulo. Ani jsem se neožrala ani nepoblila.
pes mi chybí a kdykoliv jdu na naše oblíbená místa tak s ním "mluvím" a někdy i brečím.
Je to blbé ale jeho smrt mne sebrala mnohem víc než smrt rodičů.
Každý to prostě máme jinak někdo truchlí někdo jede pro nového psa. Ani jedno není špatně.
Jani drž se, třeba ti Flok nějakého nového parťáka pošle.

conie napsal(a):
Ahoj Jani, nevěděla jsem. Ale dnes mi zcela náhle a nečekaně zemřela moje 5letá šarplaninka. Prostě ráno byla v pořádku, když jsem přijela domů, tak jen ležela v kotci, stihli jsme ji dovézt k vetovi a tam za 5 minut dodýchala. Zřejmě srdíčko. Ještě mi to asi pořádně nedochází, ale už teď mi šíleně chybí. Po loňském odchodu 12leté Bory je tohle nečekaná rána. Tak se drž, já taky musím.

Conie, tak to je strašná rána, ani nechci domyslet, jak se musíte cítit, jak se ještě budete cítit, jak píšete, to snad člověku ani nemůže hned dojít, chodila bych se asi každých 10minut dívat, jestli se mi to nezdálo a nestojí tam. Je mi to moc líto držte se

Holky,moc mě to mrzí, odchody jsou vždycky hrozné, a Conie tenhle nečekaný zvlášť. Na jaře mi odešla ve třech dnech labina, nečekaně,ani jsem jí nenechávala na veterině s tušením zlého, a rozsekalo mě to úplně na sra... nepomůže nic,kromě nového psa a moře času,který tu bolest otupí

Dasvo napsal(a):
Vždycky mi nejvíc pomohlo soustředit se na nového psa! Pro někoho to možná zní surově, ale tomu umřelému Vaše smutnění, žal, stres a bolest nijak nepomůžou. Vy (teta, rodina) ale můžete pomoct jiné psí duši, která žije a potřebuje svou milující rodinu. Nemůžu říct: „Hoďte to za hlavu!“. A ani bych nechtěl. Ale utápět se ve smutku je na h.vno! Obzvlášť s Vašimi diagnózami může být psychosomatika dost nebezpečná věc!

"Dasvo", já to tak mám také. Možná jste někdy sledoval můj boj o životy mých minulých kocourů. Po smrti kocoura jsem nového pořídila třeba i za dva dny. Tady je strašně smutné to, že o tom pořízení nemůžu rozhodnout já...a dokonce to už velmi pravděpodobně ani nebude můj pes. Ani na půjčování. Čili to vlastně nemá řešení, které nabízíte, a o němž si také myslím, že je nejlepší.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...poslední fenku jsem brala nejhůř, byly jsme spolu stále a asi nejvice ze všech psů co jsem kdy měla, byly spolu propojené....po jejím odchodu jsem nebyla schopna vůbec nějakeho psa vidět, natož hladit, i když jsem je na ulici otravovala a otravuju pořád, odmitala jsem i chodit ven a zarekla jsem se, ze už psa nikdy....po nějaké době opacna reakce, co se nechalo muchlat to bylo muchlàno a zacalo hledani nového psa, jorka uz jsem nechtěla...kazde pleneno jsem zdůvodnila proč ne....pak mi padl pohled na stranky chovatelky meho soucasneho motyla...jeli jsme se na něj jen tak podivat, i kdyz nějaky obnos jsem s sebou měla, co kdyby....sedělo tam v chumlu motylů stené, vzala jsem si ho na klin a kdyz se vracela chovatelka s kavou z domu k nam na zahradu usmala se a rekla ze mi ho chtela nabidnout, ze ho nikdo nechce protoze neni na vystavy ani do chovu...z rukou jsem ho uz nevydala....dle data narozeni prisel na svět vecer pred ranem kdy fenka odešla...nahoda...nevim, ale vse ma svůj důvod....řika se....

"...po jejím odchodu jsem nebyla schopna vůbec nějakeho psa vidět, natož hladit..."

Evi, přesně takto to teď mám a stydím se za to. Ale nejde s tím nic dělat. Je to asi lítost, že ostatní žijí a můj pes ne. Asi je to přízemní, ale fakt to neumím ovlivnit...

impact napsal(a):
Hm, mě pomohl čas. Po skoro pěti letech od jeho smrti už to nebolí ku*evsky, ale tak trochu snesitelně...

Ano, teď to opravdu bolí kur evsky!!!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@fikovnice Jani, a co to otočit? Že byste si Vy pořídila nějakého nenáročného pejska, a v případě nějakých indispozic by Vám ho pohlídala teta se synem? Že by teď měla “víkendového” psíka zase teta...

Víte, oni chtějí psa...ale pořizovat budou mladí, v tom je ten zádrhel. Varianta, která tu padla, abych psíka měla já a v případě nouze by byl u nich...to by možná šlo. Ale zároveň krom tety je v té rodině obrovská míra neochoty k čemukoli. Bohužel.

fikovnice napsal(a):
Víte, oni chtějí psa...ale pořizovat budou mladí, v tom je ten zádrhel. Varianta, která tu padla, abych psíka měla já a v případě nouze by byl u nich...to by možná šlo. Ale zároveň krom tety je v té rodině obrovská míra neochoty k čemukoli. Bohužel.

Na rodinu se nedá spoléhat ve více případech. Nad tím netřeba se trápit. Ale přece nežijete ve vzduchoprázdnu.
Máte kolegy, přátele, sousedku se psem.......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když paní veterinářka uspavala našeho dobrman, otevřela okno, aby si psi duše mohla najít jiné tělo ve kterém se k nám vrátí. Za tři měsíce byl doma malý zlatý tibetacek, který jako první vec po příchodu do nového bydliště ulehl na gauč na totéž místo jako lehaval dobrman.

Jani, nebojte, on si vás zase najde, uvidíte sama, že vám někoho pošle. Třeba to nebude hned, ale pak si řeknete, to je on, vrátil se. Držte se, vím, jak se cítíte

Vím, že nejen lidé, ale i psi a vůbec zvířata mají duši. Jsem o tom skálopevně přesvědčena. Náš psík umřel poté, co v sobě našel sílu vyjít ven, obejít dům, vyšlapat schody zpět k dveřím do domu...a na prahu vydechl naposledy. Tím pádem byla jeho duše volná hned, odlétla...bůhvíkam, ale měla volnost.

Mimochodem, když mi v náruči umřela maminka, tak sestra šla potichu otevřít okno. Bylo přesně 1.25h v noci, listopad. I když jsem tušila důvod, zeptala jsem se jí, proč to okno otevírá. Odpověď:"Dělám to proto, aby mohla duše Vaší maminky ven!" Dodnes jsou ta slova pro mě balzámem na moji duši... A pak ještě pronesla dojatě:"Bylo to neuvěřitelně krásné!" Tehdy jsem nechápala, umřela mi právě maminka, nejbližší člověk na světě, jak krásné?!! Měla jsem s nimi domluvu, že až bude máma odcházet, zavolají mi. Co teď na tom, že to byl 3x planý poplach. Tehdy se tak stalo, po cca hodinovém (nebo dvouhodinovém? čas se tehdy zastavil) klidném objetí a držení mámy v náruči, sestra vypnula všechny alarmy, já jsem s mámou mluvila (ač už byla téměř na druhém břehu), věřím, že mě slyšela. A NIKDY dřív bych neřekla, že smrt může být také krásná. Může! A tehdy jsem si řekla:"Konečně! Konečně jsem splatila ty hříchy za zpackané odchody jiných blízkých!" Ale to sem nepatří...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na rodinu se nedá spoléhat ve více případech. Nad tím netřeba se trápit. Ale přece nežijete ve vzduchoprázdnu.
Máte kolegy, přátele, sousedku se psem.......

Máte pravdu, tuto rodinu se od sebe snažím odstřihnout už roky. Rodinu, která mě nikdy nenavštívila...ani když jsem byla nejvíc na dně jak to jen je možné...

Momentálně ve vzduchoprázdnu ale žiju. Přátel jsem mívala desítky... Jsem velmi společenský člověk. Nicméně většina se povdávala, oženila, odstěhovali se. Zůstalo pár a z nich je část mimobrněnských a třeba kamarádka, kterou považuji za jednu z nejbližších, má takovou paranoiu z toho debilního COVIDu, že jsme se půl roku neviděly. Šíleně se bojí, nejezdí MHD, nechodí nakupovat, nechodí do práce...i včera jsme se nepohodly - po sms. Myslela jsem/doufala jsem, že takto výjimečně smutná situace u mě ji zlomí a prosila jsem ji o setkání. Ne! Prý videohovor, o ten fakt nestojím, chci normální lidský kontakt. Chci objetí s Člověkem.

Já jsem po smrti našeho jezevčíka potřebovala skoro 5 let, než jsme začala uvažovat o dalším psovi, a to už jsem v době, kdy odešel, nebydlela doma a měla ho v péči převážně moje mamka. Dneska to ale vidím tak, že bych taky šla do dalšího psa, už jsme na ten život se psy tolik nastavená, že bych to asi neuměla jinak.
A pochopila jsem z diskuze, že je pro vás z nějakého důvodu složité mít vlastního psa, ale třeba to není nemožné? Tím chci říct, nemusí to být přece štěně, které je hodně náročné, ale třeba nějaký starší nenáročný pejsek by s vaší životní situací skloubit nešel?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když paní veterinářka uspavala našeho dobrman, otevřela okno, aby si psi duše mohla najít jiné tělo ve kterém se k nám vrátí. Za tři měsíce byl doma malý zlatý tibetacek, který jako první vec po příchodu do nového bydliště ulehl na gauč na totéž místo jako lehaval dobrman.

Jani, nebojte, on si vás zase najde, uvidíte sama, že vám někoho pošle. Třeba to nebude hned, ale pak si řeknete, to je on, vrátil se. Držte se, vím, jak se cítíte

Krásná slova!
Děkuji ze srdce (toho v současnosti bolavého) Vám i všem, kdo jste tak nečekaně mnoha příspěvky sem napsali své zkušenosti. Vážím si vašich nápadů, tipů a vašeho času, který jste věnovali mé bolesti!

Zoia napsal(a):
Já jsem po smrti našeho jezevčíka potřebovala skoro 5 let, než jsme začala uvažovat o dalším psovi, a to už jsem v době, kdy odešel, nebydlela doma a měla ho v péči převážně moje mamka. Dneska to ale vidím tak, že bych taky šla do dalšího psa, už jsme na ten život se psy tolik nastavená, že bych to asi neuměla jinak.
A pochopila jsem z diskuze, že je pro vás z nějakého důvodu složité mít vlastního psa, ale třeba to není nemožné? Tím chci říct, nemusí to být přece štěně, které je hodně náročné, ale třeba nějaký starší nenáročný pejsek by s vaší životní situací skloubit nešel?

Asi se neznáme až tak moc. Bydlím sama, mám tři kočky - i kvůli nim musím prostě fungovat. Miluji je, nicméně pes je pes. Je to zgruntu jiná bytost než kočka. Je to jediný tvor, jehož srdce miluje svého páníčka více než sebe samého.
Mám poměrně vážné nemoci, proto to váhání. Časově bych to asi zvládla, finančně zřejmě také. Brzdí mě to, že se může stát, že se můj zdr. stav ještě zhorší...ale to bych to stejné musela řešit i s těmi kočičími čtvernožci.

conie napsal(a):
Ahoj Jani, nevěděla jsem. Ale dnes mi zcela náhle a nečekaně zemřela moje 5letá šarplaninka. Prostě ráno byla v pořádku, když jsem přijela domů, tak jen ležela v kotci, stihli jsme ji dovézt k vetovi a tam za 5 minut dodýchala. Zřejmě srdíčko. Ještě mi to asi pořádně nedochází, ale už teď mi šíleně chybí. Po loňském odchodu 12leté Bory je tohle nečekaná rána. Tak se drž, já taky musím.

"Conie", to je šílené! MusímE to nějak zvládnout! Prosím Tě, opatruj se a když budeš mít chuť a potřebu, piš mi SZ! Moc na Tebe myslím!

Edit: "Conie", já se už dostala do fáze přemýšlení, co se vlastně stalo. I když jsem se do této fáze vůbec dostat nechtěla. V tom "mém" druhém vlákně mi to po svém napsala "Repta". Ale nezlobím se na ni, má pravdu.
Já se totiž čím dál víc kloním také k selhání srdce (vím, pořád měním dg.). O to hůř je mi z veterinářek, které jej pár dní před smrtí vyšetřovaly - RTG, UZV. Psík byl jak sud a dostalo se nám ubezpečení, že srdce má naprosto v pořádku a tekutina, že není ani v břiše ani na plicích... Když jsem již po jeho smrti mluvila telefonicky s jeho veterinářkou, tak říkala, že buď nějaký karcinom s meta do plic nebo srdce. Obojí by mělo být jak na RTG, tak na UZV diagnostikovatelné.

fikovnice napsal(a):
Víte, oni chtějí psa...ale pořizovat budou mladí, v tom je ten zádrhel. Varianta, která tu padla, abych psíka měla já a v případě nouze by byl u nich...to by možná šlo. Ale zároveň krom tety je v té rodině obrovská míra neochoty k čemukoli. Bohužel.

Ještě mě napadl - jako další možnost - institut spolumajitelství (s nějakým vstřícným chovatelem).

Přemýšlím, jestli to navrhnout veřejně, ale zkusím. Nenašel by se někdo tady? Někdo, kdo by v případě potřeby mohl Fikovnici nabídnout "přechodné bydliště" pro pejska, pokud by si ho pořídila? Prostě aby věděla, že kdyby něco, bude o pejska postaráno...
U nás by to momentálně nešlo (starší ze psů by to nedal), ale v budoucnu, až staroušek nebude, bych to neviděla jako nemožné, jen jsme poměrně daleko.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přemýšlím, jestli to navrhnout veřejně, ale zkusím. Nenašel by se někdo tady? Někdo, kdo by v případě potřeby mohl Fikovnici nabídnout "přechodné bydliště" pro pejska, pokud by si ho pořídila? Prostě aby věděla, že kdyby něco, bude o pejska postaráno...
U nás by to momentálně nešlo (starší ze psů by to nedal), ale v budoucnu, až staroušek nebude, bych to neviděla jako nemožné, jen jsme poměrně daleko.

Mě to také napadlo. Já bych nabídla, ale bydlíme příliš daleko na to, aby to dávalo smysl, při té vzdálenosti si to neumím představit. Proto mě napadlo - jako alternativa - spolumajitelství.

Děvčata, jste zlatá! Ze srdce děkuji! Jen ti mně nejbližší zde jsou opravdu zeměpisně daleko, je to škoda...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přemýšlím, jestli to navrhnout veřejně, ale zkusím. Nenašel by se někdo tady? Někdo, kdo by v případě potřeby mohl Fikovnici nabídnout "přechodné bydliště" pro pejska, pokud by si ho pořídila? Prostě aby věděla, že kdyby něco, bude o pejska postaráno...
U nás by to momentálně nešlo (starší ze psů by to nedal), ale v budoucnu, až staroušek nebude, bych to neviděla jako nemožné, jen jsme poměrně daleko.

Irčo, třeba...třeba tedy v někdy v budoucnu...??? Stejně jsem už mnohokrát uvažovala, že si ještě pokrátím už zkrácený úvazek v práci...tím bych pak měla více času.

Já nabízím, ale až tak za dva roky, až se nám postaví dům. Teď bydlím u rodičů, nemůžu jim nastěhovat na dvůr vlastního psa, natož cizího. :/
Podrobnosti můžeme vyřešit přes SZ.

Varaxi napsal(a):
Já nabízím, ale až tak za dva roky, až se nám postaví dům. Teď bydlím u rodičů, nemůžu jim nastěhovat na dvůr vlastního psa, natož cizího. :/
Podrobnosti můžeme vyřešit přes SZ.

"Varaxi", jste zlatá, je neuvěřitelné, jak jsou někteří lidé hodní, pláču dojetím!
Děkuji...za dva roky se toho může hodně stát a na stranu druhou to není nekonečná doba.
DĚKUJI!
Pokud bych kdy mohla něco udělat já pro Vás, ráda to udělám!

Ještě to: "Dasvo", ale i jiní:

Každý máme tendenci somatizovat. Já až patologicky velkou. To je k tomu prvnímu příspěvku. Vždy jsem byla učena:"Ty jsi silná! A silní lidé nepláčou! Ty to vydržíš!" A tak jsem se naučila neplakat, vše vydržet, byla jsem silná, všem jsem byla dávána za příklad, jak jsem statečná holka...no a důsledek: "pěkně" jsem si somatizovala.
Trvalo dlouhé roky, než jsem se pláči a truchlení naučila. Neodsuzuji ty, kteří to nedělají - ať už proto, že to neumí jako já kdysi, anebo se třeba uzavřou do sebe. Ale vím, že přinejmenším pro mě jsou truchlení a pláč očistné.
Existuje vyhýbavá porucha osobnosti - tito lidé prostě vytěsňují nepříjemné a oddalují povinnosti. Ani oni za to nemohou, byli tak "naprogramováni". Chci tím říct, že pokud budu cítit potřebu plakat, tak plakat budu. Na to už jsem dostatečně stará, že si to nenechám nikým diktovat či přikazovat - kdo určí, jak dlouho je to vlastně správně???

Panebože, teď to vypadá, že útočím proti "Dasvo". Tak to ani náhodou!

Spíše jde o popsání toho, jak jsem kdysi smutnit neuměla (protože jsem tomu tak byla naučena) a varování, že právě toto nese ty nejhorší následky v podobě somatizování.

Fíkovnice, je mi to moc líto. Vím, jak to bolí....jeden čas jsme měli blbé období a během dvou let jsme pohřbili 8 pejsků. Před rokem a půl mi odešla moje Kačíska a s tím se doteď nemůžu smířit a při vzpomínce na ní pořád brečím. Tohle pomůže zahojit jen čas. A pokud by to bylo možné, tak nové štěňátko, protože to nenechá nikoho smutnit........Držte se!

Huskyjanina napsal(a):
Fíkovnice, je mi to moc líto. Vím, jak to bolí....jeden čas jsme měli blbé období a během dvou let jsme pohřbili 8 pejsků. Před rokem a půl mi odešla moje Kačíska a s tím se doteď nemůžu smířit a při vzpomínce na ní pořád brečím. Tohle pomůže zahojit jen čas. A pokud by to bylo možné, tak nové štěňátko, protože to nenechá nikoho smutnit........Držte se!

Moc Vám děkuji!
My dvě jsme si nikdy soukromě nepsaly, přesto Vaše příspěvky na diskuzi vždy velmi ráda čtu. Cítím, že jste dobrý člověk.
A ještě jednou děkuji!

Já bych pomoc taky nabídla, ale vím, že u nás je to nereálné, 3 feny a 1 pes, místa málo, mám problém v době hárání vyřešit oddělování. A taky jsme asi daleko. Můžu podpořit jen na dálku.

fikovnice napsal(a):
Máte pravdu, tuto rodinu se od sebe snažím odstřihnout už roky. Rodinu, která mě nikdy nenavštívila...ani když jsem byla nejvíc na dně jak to jen je možné...

Momentálně ve vzduchoprázdnu ale žiju. Přátel jsem mívala desítky... Jsem velmi společenský člověk. Nicméně většina se povdávala, oženila, odstěhovali se. Zůstalo pár a z nich je část mimobrněnských a třeba kamarádka, kterou považuji za jednu z nejbližších, má takovou paranoiu z toho debilního COVIDu, že jsme se půl roku neviděly. Šíleně se bojí, nejezdí MHD, nechodí nakupovat, nechodí do práce...i včera jsme se nepohodly - po sms. Myslela jsem/doufala jsem, že takto výjimečně smutná situace u mě ji zlomí a prosila jsem ji o setkání. Ne! Prý videohovor, o ten fakt nestojím, chci normální lidský kontakt. Chci objetí s Člověkem.

Aj ten videohovor je niekedy lepší ako nič...................................................

fikovnice napsal(a):
Asi se neznáme až tak moc. Bydlím sama, mám tři kočky - i kvůli nim musím prostě fungovat. Miluji je, nicméně pes je pes. Je to zgruntu jiná bytost než kočka. Je to jediný tvor, jehož srdce miluje svého páníčka více než sebe samého.
Mám poměrně vážné nemoci, proto to váhání. Časově bych to asi zvládla, finančně zřejmě také. Brzdí mě to, že se může stát, že se můj zdr. stav ještě zhorší...ale to bych to stejné musela řešit i s těmi kočičími čtvernožci.

Na Vašom mieste by som si zobrala psíka z útulku. Tí predsa už majú nejaký vek, nejaké základy a väčšinou sú to kríženci, ktorí majú pevné zdravie. Keby sa Vám niečo stalo, aj o Vaše mačičky by sa musel niekto postarať. A čo ak sa nestane? Každá chvíľa s najlepším priateľom je vzácna a ten strach "čo, ak" Vás potom oberá o tie vzácne a krásne chvíle. Ja by som neváhala ani minútu. Možno sa nič nestane a ak áno, verte, že sa oňho potom určite niekto postará, aj o mačky.

My jsme na začátku roku přišli, díky jedné zbytečné existenci, o naše milované dokonalé desetiměsíční štěně. Na procházce lesem ho zakousla smečka malamutů. Hrozně to pořád bolí i při psání této zprávy. Nicméně jedniné jak z toho ven, bylo okamžité hledání nového psa. Podařilo se a hned následující týden jsme se na ni jeli podívat, do 14 dni byla doma. Moc pomohlo se dívat dopředu a i to, že je to už starší pes, se kterým se dá hned pracovat, byť má pár nedokonalostí, které by u štěněte byly lépe řešitelné. Není tedy z útulku, ale je to nestandart od chovatale. Hodně nám v hledání pomohl facebook a skupina našeho plemene. Takže radím se dívat dopředu a nějakého chlupáče pořídit. Nějaké případné hlídání se určitě najde, pokud budete hledat - už to hledání Vás zaměstná.

Já už taky koukám dopředu a k mojí letitý smečce ( 13,10,9,8) přibyde za chvíli štěně. Pejsek z krytí mým chovným psem

rebeks napsal(a):
My jsme na začátku roku přišli, díky jedné zbytečné existenci, o naše milované dokonalé desetiměsíční štěně. Na procházce lesem ho zakousla smečka malamutů. Hrozně to pořád bolí i při psání této zprávy. Nicméně jedniné jak z toho ven, bylo okamžité hledání nového psa. Podařilo se a hned následující týden jsme se na ni jeli podívat, do 14 dni byla doma. Moc pomohlo se dívat dopředu a i to, že je to už starší pes, se kterým se dá hned pracovat, byť má pár nedokonalostí, které by u štěněte byly lépe řešitelné. Není tedy z útulku, ale je to nestandart od chovatale. Hodně nám v hledání pomohl facebook a skupina našeho plemene. Takže radím se dívat dopředu a nějakého chlupáče pořídit. Nějaké případné hlídání se určitě najde, pokud budete hledat - už to hledání Vás zaměstná.

Tak to je strašné, to bych nechtěla zažít. Z toho bych byla špatná hodně dlouho.
Nevím, co napsat, snad jen .

Fikovnice, napadlo mě to stejné ještě, než to napsaly ženy přede mnou. Nemohu momentálně slíbit nic dlouhodobého, protože zatím mam život dost otevřený. Ale kdybyste si pořídila psika, tak bydlím taky v Brně, a kdyby bylo špatně, tak bych mohla pomoct venčit, vzít si ho na nějakou dobu k sobě. Barney se snese s každým a věřím, že by mu kámoš nevadil. Bohužel ale mohu nabídnout pouze dočasně, nedokážu odhadnout, kde budu za pět let. Jestli nebudu bydlet jinde, nebudu někde cestovat nebo nebudu mit mimino. Ale teď co jsem v Brně bych mohla pomoct. Tak kdyby aspoň něco málo pomohlo. Možná bydlíme i kousek od sebe.

Andrýsek3 napsal(a):
Fikovnice, napadlo mě to stejné ještě, než to napsaly ženy přede mnou. Nemohu momentálně slíbit nic dlouhodobého, protože zatím mam život dost otevřený. Ale kdybyste si pořídila psika, tak bydlím taky v Brně, a kdyby bylo špatně, tak bych mohla pomoct venčit, vzít si ho na nějakou dobu k sobě. Barney se snese s každým a věřím, že by mu kámoš nevadil. Bohužel ale mohu nabídnout pouze dočasně, nedokážu odhadnout, kde budu za pět let. Jestli nebudu bydlet jinde, nebudu někde cestovat nebo nebudu mit mimino. Ale teď co jsem v Brně bych mohla pomoct. Tak kdyby aspoň něco málo pomohlo. Možná bydlíme i kousek od sebe.

To by bylo ideální! V dlouhodobém horizontu už by zase třeba mohla některá z nás...

fikovnice napsal(a):
Máte pravdu, tuto rodinu se od sebe snažím odstřihnout už roky. Rodinu, která mě nikdy nenavštívila...ani když jsem byla nejvíc na dně jak to jen je možné...

Momentálně ve vzduchoprázdnu ale žiju. Přátel jsem mívala desítky... Jsem velmi společenský člověk. Nicméně většina se povdávala, oženila, odstěhovali se. Zůstalo pár a z nich je část mimobrněnských a třeba kamarádka, kterou považuji za jednu z nejbližších, má takovou paranoiu z toho debilního COVIDu, že jsme se půl roku neviděly. Šíleně se bojí, nejezdí MHD, nechodí nakupovat, nechodí do práce...i včera jsme se nepohodly - po sms. Myslela jsem/doufala jsem, že takto výjimečně smutná situace u mě ji zlomí a prosila jsem ji o setkání. Ne! Prý videohovor, o ten fakt nestojím, chci normální lidský kontakt. Chci objetí s Člověkem.

A v práci blízké duše nejsou?

... holky jak to tu ctu, tak brecim, nejen nad nasimi navěky ztracenymi kamarady, ale nad tím jak pomahate ať uz slovem, radou i dalsí moznou pomoci....hlubokou poklonu vam vsem...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to je strašné, to bych nechtěla zažít. Z toho bych byla špatná hodně dlouho.
Nevím, co napsat, snad jen .

Ali, nám minulého psa zakousl ridgeback. Byl to šílený šok pro moji tetu, která byla s naším naprosto mírumilovným psem na vycházce. Dnes bych se do toho vložila já a pohnala bych toho haj.la majitele k zodpovědnosti. Tehdy jsme si to nechali líbit. Ale je pravda, že u štěněte je to ještě větší hrůza!

Andrýsek3 napsal(a):
Fikovnice, napadlo mě to stejné ještě, než to napsaly ženy přede mnou. Nemohu momentálně slíbit nic dlouhodobého, protože zatím mam život dost otevřený. Ale kdybyste si pořídila psika, tak bydlím taky v Brně, a kdyby bylo špatně, tak bych mohla pomoct venčit, vzít si ho na nějakou dobu k sobě. Barney se snese s každým a věřím, že by mu kámoš nevadil. Bohužel ale mohu nabídnout pouze dočasně, nedokážu odhadnout, kde budu za pět let. Jestli nebudu bydlet jinde, nebudu někde cestovat nebo nebudu mit mimino. Ale teď co jsem v Brně bych mohla pomoct. Tak kdyby aspoň něco málo pomohlo. Možná bydlíme i kousek od sebe.

Andrejko, Ty jsi neskutečně hodná duše!
Já si vás tady tak strašně moc vážím iFAUŇÁCI, a vy, co nabízíte konkrétní pomoc...to je neuvěřitelná vlna spříznění. Neskutečně mě držíte nad vodou!!!
Andri, já uvidím, co přinesou dny další...netuším, zda je to náhoda, ale dnes jsem potkala motýla, tedy papillona - bydlí dočasně v našem domě! Byl to šok, je to první motýl, kterého jsem v životě viděla naživo...

Myslím, že udělám to, co radí "Ir.ma" - sednu a sepíšu ta PRO a PROTI.
Co mě mrzí, jsou rekace některých reálných přátel... Doba je velmi zlá a já cítím, že velmi prověřuje i přátelství a vztahy. A když kamarádka, s níž se znám asi 35 let, se se mnou odmítne sejít z paranoi z COVIDu, tak je na tom vztahu asi něco špatně... I když jsem jí psala, co se mi stalo a že ji prosím jen o krátké setkání (oni jsou ten typ lidí, co zřejmě jen sedí někde ve sklepě a očekávají definitivní konec světa). O těchto následcích toho úmrtí jsem tedy neměla ani potuchy - že mi to bude i tříbit vztahy.

Tobě děkuji a kéž se Ti Tvoje úžasné gesto vrátí, přeji Ti jen to dobré v životě!
A třeba se fakt nakonec pro toho psíka rozhoupu...a v tom případě jen pocit, že blízko mě je někdo, kdo může v případě nouze pomoci, je k nezaplacení!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
... holky jak to tu ctu, tak brecim, nejen nad nasimi navěky ztracenymi kamarady, ale nad tím jak pomahate ať uz slovem, radou i dalsí moznou pomoci....hlubokou poklonu vam vsem...

Ano, je to neskutečná vlna solidarity a snahy pomoci, byť třeba "jen" slovem!
Já se také klaním!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A v práci blízké duše nejsou?

Bohužel ne, kolektiv se kompletně obměnil. Tam je úúúplně jiná generace. Jdou si tvrdě za svým, jsou mezi námi jen strohé kolegiální vztahy...a třeba to tak má být, co já vím... Jsem však neskutečně šťastná, že jsem tam zažila nejkrásnější roky mého života: to bylo období mých lásek a neuvěřitelného přátelství s lidmi na pracovišti. Ti lidé jsou už dávno pryč, v jiných městech, řada dělá výzkum v zahraničí.....ale to nevadí - já jsem šťastná, že jsem tehdy to souznění duší mohla zažít - a bylo to mnoho let, než se ta naše parta rozpadla.

dnes jsem potkala motýla, tedy papillona - bydlí dočasně v našem domě! Byl to šok, je to první motýl, kterého jsem v životě viděla naživo...

To je zvláštní náhoda....já si normálně, jak čtu příspěvky tady na diskuzi říkám, že by se k tobě papilon hodil.

fikovnice napsal(a):
Andrejko, Ty jsi neskutečně hodná duše!
Já si vás tady tak strašně moc vážím iFAUŇÁCI, a vy, co nabízíte konkrétní pomoc...to je neuvěřitelná vlna spříznění. Neskutečně mě držíte nad vodou!!!
Andri, já uvidím, co přinesou dny další...netuším, zda je to náhoda, ale dnes jsem potkala motýla, tedy papillona - bydlí dočasně v našem domě! Byl to šok, je to první motýl, kterého jsem v životě viděla naživo...

Myslím, že udělám to, co radí "Ir.ma" - sednu a sepíšu ta PRO a PROTI.
Co mě mrzí, jsou rekace některých reálných přátel... Doba je velmi zlá a já cítím, že velmi prověřuje i přátelství a vztahy. A když kamarádka, s níž se znám asi 35 let, se se mnou odmítne sejít z paranoi z COVIDu, tak je na tom vztahu asi něco špatně... I když jsem jí psala, co se mi stalo a že ji prosím jen o krátké setkání (oni jsou ten typ lidí, co zřejmě jen sedí někde ve sklepě a očekávají definitivní konec světa). O těchto následcích toho úmrtí jsem tedy neměla ani potuchy - že mi to bude i tříbit vztahy.

Tobě děkuji a kéž se Ti Tvoje úžasné gesto vrátí, přeji Ti jen to dobré v životě!
A třeba se fakt nakonec pro toho psíka rozhoupu...a v tom případě jen pocit, že blízko mě je někdo, kdo může v případě nouze pomoci, je k nezaplacení!

Tak koukám, že jsem zas vykala, mně to nějak nejde. 🙈
Vůbec není za co, vlastně toho moc nenabízím, ale víc si netroufnu slíbit. Myslím, že by psí dušička pomohla, ale je to těžké rozhodnutí, to chápu. Ale pokud by jsi se přece jen rozhodla, tak nemám problém občas zaskočit, kdyby něco, předpokládám, že by to byl nějaký menší psík. Ráda pomůžu 😇
Zvláštní, že si někteří lidé mohou dokonce dovolit, takto zpanikarit, nikam nechodit. Jak? Co práce? Homeoffice? Nákupy si nechávají vozit před dveře? Je to smutné, navíc, když jsi ji přímo požádala o pomoc, chtěla ji vidět. Třeba se ještě umoudří, ale lidé jsou různí a různě (ne)zvládají určité situace, takže zas bych na to moc nespolehala.
Doufám, že máš stále ještě lidi, kterým se rada svěříš a pomohou ti, alespoň na dálku, když ne osobně. Drž se! 🌹

fikovnice napsal(a):
Bohužel ne, kolektiv se kompletně obměnil. Tam je úúúplně jiná generace. Jdou si tvrdě za svým, jsou mezi námi jen strohé kolegiální vztahy...a třeba to tak má být, co já vím... Jsem však neskutečně šťastná, že jsem tam zažila nejkrásnější roky mého života: to bylo období mých lásek a neuvěřitelného přátelství s lidmi na pracovišti. Ti lidé jsou už dávno pryč, v jiných městech, řada dělá výzkum v zahraničí.....ale to nevadí - já jsem šťastná, že jsem tehdy to souznění duší mohla zažít - a bylo to mnoho let, než se ta naše parta rozpadla.

Tak to mám štěstí - vím to a taky vím, že to není samozřejmost, že kolegové jsou i přátelé, kteří v nouzi pomůžou. A taky říkám (jako vy), že všechno je tak, jak má být - a pořád věřím v lepší zítřky. Zatím to funguje.

Andrýsek3 napsal(a):
Tak koukám, že jsem zas vykala, mně to nějak nejde. 🙈
Vůbec není za co, vlastně toho moc nenabízím, ale víc si netroufnu slíbit. Myslím, že by psí dušička pomohla, ale je to těžké rozhodnutí, to chápu. Ale pokud by jsi se přece jen rozhodla, tak nemám problém občas zaskočit, kdyby něco, předpokládám, že by to byl nějaký menší psík. Ráda pomůžu 😇
Zvláštní, že si někteří lidé mohou dokonce dovolit, takto zpanikarit, nikam nechodit. Jak? Co práce? Homeoffice? Nákupy si nechávají vozit před dveře? Je to smutné, navíc, když jsi ji přímo požádala o pomoc, chtěla ji vidět. Třeba se ještě umoudří, ale lidé jsou různí a různě (ne)zvládají určité situace, takže zas bych na to moc nespolehala.
Doufám, že máš stále ještě lidi, kterým se rada svěříš a pomohou ti, alespoň na dálku, když ne osobně. Drž se! 🌹

Víš, stran té kamarádky...já fakt nevím. Na jaře a pak někdy v září jsem se ocitla strašlivě na dně - z té šílené sociální izolace. I tehdy jsem ji prosila o setkání. Tehdy to opravdu skončilo rozejitím se, protože už tehdy se odmítla setkat; chtěla jsem jít např. třeba jen na chvíli posedět do hospůdky, prostě ven z panelákových zdí, mezi lidi - to bylo navíc pak už v době, kdy byla epidemie na ústupu (myslím, že v září). Odmítla opět kvůli COVIDu. Nutno dodat, že strach má ASI víc její manžel a má strach nejen o ně, ale i o jeho staré rodiče. Ale nebydlí spolu, prakticky se nestýkají; nicméně, aby zajistili, že se stoprocentně nenakazí, museli by se fakt zakutat někam do sklepa. Mně na ní ale neskutečně moc záleželo, vždyť znát někoho 35let, mít jej rád, přátelit se...to je obrovský kus života. Téměř jsem se až ponížila s opakovanou prosbou o to, abychom se nadále přátelily...
A teď, kdy se mi stala ještě horší věc, se situace opakuje jako přes kopírák. A to jsem jí jednu cestu nabízela, že pro ni třeba přijedu autem - v pátek - i když učím až do večera a budu asi hodně vyčerpaná, že by se po roce mohla přijet podívat na kočky... Ne a ne... Pozvání k nim do bytu - to asi nehrozí vůbec. No nic, to asi také nemá smysl řešit. Ale pravdou je, že i toto mě moc a moc bolí. I to je velká ztráta...

A prosím, tykej mi - vím, že jsi mě už dřív podržela a podpořila, když tu byl nějaký útočící troll!

Andrýsek3 napsal(a):
Tak koukám, že jsem zas vykala, mně to nějak nejde. 🙈
Vůbec není za co, vlastně toho moc nenabízím, ale víc si netroufnu slíbit. Myslím, že by psí dušička pomohla, ale je to těžké rozhodnutí, to chápu. Ale pokud by jsi se přece jen rozhodla, tak nemám problém občas zaskočit, kdyby něco, předpokládám, že by to byl nějaký menší psík. Ráda pomůžu 😇
Zvláštní, že si někteří lidé mohou dokonce dovolit, takto zpanikarit, nikam nechodit. Jak? Co práce? Homeoffice? Nákupy si nechávají vozit před dveře? Je to smutné, navíc, když jsi ji přímo požádala o pomoc, chtěla ji vidět. Třeba se ještě umoudří, ale lidé jsou různí a různě (ne)zvládají určité situace, takže zas bych na to moc nespolehala.
Doufám, že máš stále ještě lidi, kterým se rada svěříš a pomohou ti, alespoň na dálku, když ne osobně. Drž se! 🌹

Jen dodatek: To víš, že by to nebyl např. pastevec...

Chtěla bych vám všem napsat jednu věc, která je pro mě nesmírně důležitá. Před pár dny jsem do toho vlákna o kortikoidech psala, že i zde na tomto fóru je situace napjatá a vyostřená, mnohdy jsou tu zbytečně nevlídné reakce...

Nicméně toto vlákno mě PŘESVĚDČILO, že odtud ještě Člověčina nezmizela! Měla-li moje bolest z odchodu mně tak moc blízké bytosti (a ta bolest ještě asi dlouho potrvá!) přinést toto zjištění, tak přinesla i užitek a smysl. Sice ten smysl vnímám skrze slzy, ale vnímám jej hmatatelně. Postavili jste se za mě, přemýšleli jste za mě, pro mě a místo mě, vymýšleli jste a vymysleli i reálnou pomoc, věnovali jste mé bolesti svůj vlastní čas - a to je slovy snad neocenitelné! Snad jen - neskutečně moc si vás za to vážím!

fikovnice napsal(a):
Víš, stran té kamarádky...já fakt nevím. Na jaře a pak někdy v září jsem se ocitla strašlivě na dně - z té šílené sociální izolace. I tehdy jsem ji prosila o setkání. Tehdy to opravdu skončilo rozejitím se, protože už tehdy se odmítla setkat; chtěla jsem jít např. třeba jen na chvíli posedět do hospůdky, prostě ven z panelákových zdí, mezi lidi - to bylo navíc pak už v době, kdy byla epidemie na ústupu (myslím, že v září). Odmítla opět kvůli COVIDu. Nutno dodat, že strach má ASI víc její manžel a má strach nejen o ně, ale i o jeho staré rodiče. Ale nebydlí spolu, prakticky se nestýkají; nicméně, aby zajistili, že se stoprocentně nenakazí, museli by se fakt zakutat někam do sklepa. Mně na ní ale neskutečně moc záleželo, vždyť znát někoho 35let, mít jej rád, přátelit se...to je obrovský kus života. Téměř jsem se až ponížila s opakovanou prosbou o to, abychom se nadále přátelily...
A teď, kdy se mi stala ještě horší věc, se situace opakuje jako přes kopírák. A to jsem jí jednu cestu nabízela, že pro ni třeba přijedu autem - v pátek - i když učím až do večera a budu asi hodně vyčerpaná, že by se po roce mohla přijet podívat na kočky... Ne a ne... Pozvání k nim do bytu - to asi nehrozí vůbec. No nic, to asi také nemá smysl řešit. Ale pravdou je, že i toto mě moc a moc bolí. I to je velká ztráta...

A prosím, tykej mi - vím, že jsi mě už dřív podržela a podpořila, když tu byl nějaký útočící troll!

Jani, já tu tvoji kamarádku docela chápu. Pokud mají v rodině ohrožené osoby a snaží se je chránit, nezlobila bych se na ni, že nechce přijet k tobě domů a objímat tě, když ví, že jsi denně v kontaktu se studenty.
Taky to tak máme nastavené a v současné situaci nikoho nenavštěvujeme ani nezveme. Když se chceme s někým vidět osobně, jdeme na společnou procházku ven. A když jedeme za maminkou, tak jedině s negativním testem a rouškou.
Možná se z pohledu okolí bojíme moc, ale radši tu izolaci ještě chvíli vydržíme, než abychom si pak vyčítali.

Nemusí to nutně znamenat, že kamarádce už na tobě nezáleží...

fikovnice napsal(a):
Jen dodatek: To víš, že by to nebyl např. pastevec...

Proč ne? K tomu bys přikoupila sedlo nebo sulku a mohla bys se psem na procházky jezdit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jani, já tu tvoji kamarádku docela chápu. Pokud mají v rodině ohrožené osoby a snaží se je chránit, nezlobila bych se na ni, že nechce přijet k tobě domů a objímat tě, když ví, že jsi denně v kontaktu se studenty.
Taky to tak máme nastavené a v současné situaci nikoho nenavštěvujeme ani nezveme. Když se chceme s někým vidět osobně, jdeme na společnou procházku ven. A když jedeme za maminkou, tak jedině s negativním testem a rouškou.
Možná se z pohledu okolí bojíme moc, ale radši tu izolaci ještě chvíli vydržíme, než abychom si pak vyčítali.

Nemusí to nutně znamenat, že kamarádce už na tobě nezáleží...

Irčo, objetí bylo myšleno spíše obrazně. S lidmi, kteří si to nepřejí, si ruce nepodávám.
A v tomto budeme v rozporu. Já ji nechápu. Mám-li někoho za prakticky nejbližší kamarádku a ta se dostane do extrémně těžké životní situace, tak sedám do auta - třeba o půlnoci (tedy pokud by si to přála), a pomůžu jí...tak, jak to bude v mých silách a tak jak si to ona přeje. Třeba jen tichým společným posezením. A třeba v respirátorech. Ale to je moje nastavení a nemůžu je nikomu vnucovat.
A tedy chápu jedinou věc - že moje nastavení vcítění se do smutku a bolesti blízkého člověka je jiné než její... Nicméně jsem přesvědčená, že nelze žít donekonečna v absolutní izolaci...právě jsem to napsala na jiný diskuzní server. Moje letitá zkušenost je taková, že kdo se až patologicky bojí nákazy (jakékoli) a žije téměř sterilně, je mnohem vulnerabilnější. Mimo jiné, já jsem rizikovější než celá její rodina. To já bych se třeba mohla bát jí, protože samozřejmě doslovně v tom sklepě nežijí a co vím, tak o víkendech výletují a výlet zakončují právě návštěvou těch rodičů. Vlastně i proto to nechápu... Zkus se na to podívat i ze strany druhé - ze strany, že bys byla úplně sama, rok téměř izolovaná a ocitla by ses na dně kvůli ztrátě milované bytosti. Já bych o takového člověka měla strach...a prosil-li by mě o tu pomoc, vyhověla bych. Víš asi sama, že některé pocity jsou nepřenosné. Ty nežiješ sama. Proto je to vlastně jen prosba o zamyšlení se nad tím. I proto jsem proti mnoha restrikcím, které se tu dějí - někoho ochráníme, ale pomalu zabíjíme (nejen) ty osamělé.

Sousedka, s níž jsem popíjela to Portské, je také už v důchodu. Ostatní mí přátelé, s nimiž se čas od času setkám...snad bez výjimky mají někoho v rodině v seniorském věku. Náš panelák zestárl a lidi v něm též - není nikdo, kdo by se se mnou nedal na kus řeči. Včera mě zastavila a dlouho se mnou mluvila jiná sousedka - právě prodělává onkologickou léčbu...a víš, jak náš rozhovor skončil? Pozvala mě k sobě, že posedíme, mám přinést fotky Fločka, pokecáme...
A moji studenti? BEZ VÝJIMKY musí chodit jen v respirátorech a dezinfikuje se u nás vše - mnohokrát za den. Jak se říká, nejhorší je smrt z vyděšení.

Ale nechci toto vlákno pokazit. Prosím - nechme toto třeba do vlákna o koronaviru. Nesouhlasím s Tebou, ale to nic nemění na tom, že si cením mnoha Tvých názorů a rad.

Edit: i krátkou vycházku jsem navrhovala s tím, že se opravdu bojím blížícího se víkendu...

Ani já to nechci rozebírat víc, jen jsem chtěla poukázat na to, že tě kamarádka může mít ráda, i když se bojí za tebou přijet.
Jasně, mohla hledat způsoby, třeba tu procházku nebo respirátory, to už je jiná kapitola. Ale jenom kvůli jejímu strachu bych ji nezatracovala. To jsem chtěla napsat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ani já to nechci rozebírat víc, jen jsem chtěla poukázat na to, že tě kamarádka může mít ráda, i když se bojí za tebou přijet.
Jasně, mohla hledat způsoby, třeba tu procházku nebo respirátory, to už je jiná kapitola. Ale jenom kvůli jejímu strachu bych ji nezatracovala. To jsem chtěla napsat.

Chtěla jsem to editovat, ale předběhla jsi mě :-). Snad poslední příspěvek k tomuto. Jiná moje kamarádka, která má též rodiče v seniorském věku mě k nim pozvala, i na přespání (a prý na kolik nocí si budu přát) a napsala, cituji:"Teď je nápor na psychiku úplně všech. A stokrát horší to mají ti, kterým se děje něco zlého. Proto se máme a musíme podporovat a u nás máš vždy dveře otevřené."

Přítelkyně, s níž se stýkám 35 let a mám ji za snad opravdu nejbližší, pokud za ROK trvající epidemii, necítí potřebu se ani jednou jedinkrát vidět, setkat (v tom září to bylo z mé strany téměř vyžebrané), ozve se smskou v průměru 1x za 2-3 týdny...žije v opravdu až v paranoidním strachu...tak je to ještě přítelkyně? Nezatracuji, ale pamatuji si.
A k tomuto opravdu howgh!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč ne? K tomu bys přikoupila sedlo nebo sulku a mohla bys se psem na procházky jezdit.

To by bylo super, na psovi do práce, na nákupy,...

fikovnice napsal(a):
Irčo, objetí bylo myšleno spíše obrazně. S lidmi, kteří si to nepřejí, si ruce nepodávám.
A v tomto budeme v rozporu. Já ji nechápu. Mám-li někoho za prakticky nejbližší kamarádku a ta se dostane do extrémně těžké životní situace, tak sedám do auta - třeba o půlnoci (tedy pokud by si to přála), a pomůžu jí...tak, jak to bude v mých silách a tak jak si to ona přeje. Třeba jen tichým společným posezením. A třeba v respirátorech. Ale to je moje nastavení a nemůžu je nikomu vnucovat.
A tedy chápu jedinou věc - že moje nastavení vcítění se do smutku a bolesti blízkého člověka je jiné než její... Nicméně jsem přesvědčená, že nelze žít donekonečna v absolutní izolaci...právě jsem to napsala na jiný diskuzní server. Moje letitá zkušenost je taková, že kdo se až patologicky bojí nákazy (jakékoli) a žije téměř sterilně, je mnohem vulnerabilnější. Mimo jiné, já jsem rizikovější než celá její rodina. To já bych se třeba mohla bát jí, protože samozřejmě doslovně v tom sklepě nežijí a co vím, tak o víkendech výletují a výlet zakončují právě návštěvou těch rodičů. Vlastně i proto to nechápu... Zkus se na to podívat i ze strany druhé - ze strany, že bys byla úplně sama, rok téměř izolovaná a ocitla by ses na dně kvůli ztrátě milované bytosti. Já bych o takového člověka měla strach...a prosil-li by mě o tu pomoc, vyhověla bych. Víš asi sama, že některé pocity jsou nepřenosné. Ty nežiješ sama. Proto je to vlastně jen prosba o zamyšlení se nad tím. I proto jsem proti mnoha restrikcím, které se tu dějí - někoho ochráníme, ale pomalu zabíjíme (nejen) ty osamělé.

Sousedka, s níž jsem popíjela to Portské, je také už v důchodu. Ostatní mí přátelé, s nimiž se čas od času setkám...snad bez výjimky mají někoho v rodině v seniorském věku. Náš panelák zestárl a lidi v něm též - není nikdo, kdo by se se mnou nedal na kus řeči. Včera mě zastavila a dlouho se mnou mluvila jiná sousedka - právě prodělává onkologickou léčbu...a víš, jak náš rozhovor skončil? Pozvala mě k sobě, že posedíme, mám přinést fotky Fločka, pokecáme...
A moji studenti? BEZ VÝJIMKY musí chodit jen v respirátorech a dezinfikuje se u nás vše - mnohokrát za den. Jak se říká, nejhorší je smrt z vyděšení.

Ale nechci toto vlákno pokazit. Prosím - nechme toto třeba do vlákna o koronaviru. Nesouhlasím s Tebou, ale to nic nemění na tom, že si cením mnoha Tvých názorů a rad.

Edit: i krátkou vycházku jsem navrhovala s tím, že se opravdu bojím blížícího se víkendu...

Jani, nejsi sama, já jsem takhle podobně dopadla se všemi přáteli ze svého okolí. Nejsou pejskaři a v tom to je a řeči o psech je otravují.
Zůstali jen ti z větší dálky a ti, kteří mě co se týká psů chápou. Ale já mám rodinu, takže to mám trochu jinak než ty. Nejmladší syn mně skoro denně volá a kecáme spolu opravdu hodně dlouho, někdy i hodinu.

Ja sa hanbím, že vám píšem a radím, ako zvládať smútok a samej mi to nejde. Je to čím ďalej, tým horšie..najhoršie sú tie výčitky, ako trpel :(

Neviem sa s tým proste zmieriť.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jani, nejsi sama, já jsem takhle podobně dopadla se všemi přáteli ze svého okolí. Nejsou pejskaři a v tom to je a řeči o psech je otravují.
Zůstali jen ti z větší dálky a ti, kteří mě co se týká psů chápou. Ale já mám rodinu, takže to mám trochu jinak než ty. Nejmladší syn mně skoro denně volá a kecáme spolu opravdu hodně dlouho, někdy i hodinu.

On je to na jednu stranu normální "koloběh" života. Některá přátelství vyšumí, nová si člověk najde. Některá přátelství byla ještě ze školy, některá postavená na dětech ve stejném věku, některá z psího "kroužku", některá z dovolených. A pak se cesty rozejdou a zůstane pohlednice k Vánocům, telefonát 1x za.....A pak se začnou mailem posílat fotky vnoučat, štěňat a zahrádek. Teď to virus komplikuje.
Ale.....pejskaři se venku stále schází, nebo ne?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jani, nejsi sama, já jsem takhle podobně dopadla se všemi přáteli ze svého okolí. Nejsou pejskaři a v tom to je a řeči o psech je otravují.
Zůstali jen ti z větší dálky a ti, kteří mě co se týká psů chápou. Ale já mám rodinu, takže to mám trochu jinak než ty. Nejmladší syn mně skoro denně volá a kecáme spolu opravdu hodně dlouho, někdy i hodinu.

Všechny moje kamarádky mají doma psa, ale já teda mezi nimi vynikám...jsem letadlo...a navíc tím, že oni psy neřeší tak intenzivně jako já....i třeba psa, co mají doma, tak je jejich první pes, takže nemají tolik zkušeností, hlavně samozřejmě nemají tolik načteno, nemají tolik naposloucháno, protože fakt nemají tendence hned jak zjistí, že má někdo doma psa, tak se o něm hned pobavit.....a já pak mám tendence být samozřejmě chytrá jak rádio.

Al ena druhou stranu mám dvě nej kamarádky, sice se nevídáme nějak intenzivně, ale vím, že kdybych jim zavolala o půlnoci, že je potřebuju, tak skočí do auta a přijedou a kdybych neměla co do huby, tak se se mnou podělí i o poslední kůrku chleba a to samé bych bez váhání udělala já pro ně......když mě potřebují, tak jsem k dispozici 24/7...samozřejmě mimo pracovní dobu, do práce chodit musim, ale kdyby nebylo zbytí a bylo to potřeba, tak bych si vzala i dovolenou.

Možná občas se sebezapřením s nima probírám diety, kosmetiku, nehtíčky, hadříčky, nějaký drbíky, prostě takové to typické ženské tlachání o ničem, ale vím, že jsou to moje upřímné a hodné dušinky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
On je to na jednu stranu normální "koloběh" života. Některá přátelství vyšumí, nová si člověk najde. Některá přátelství byla ještě ze školy, některá postavená na dětech ve stejném věku, některá z psího "kroužku", některá z dovolených. A pak se cesty rozejdou a zůstane pohlednice k Vánocům, telefonát 1x za.....A pak se začnou mailem posílat fotky vnoučat, štěňat a zahrádek. Teď to virus komplikuje.
Ale.....pejskaři se venku stále schází, nebo ne?

Asi je to koloběh života. Já jen, že u mě taková ta přátelství na život a na smrt na nějakých 35 let nikdy nevydržela. Většinou to bývá tak, že ten druhý čeká, že já se ozvu, já dám podnět k setkání. Ale já nedám, protože mě ty podněty z mojí strany po cca 5 letech přestanou bavit. Mám za to, že každý musí ze svojí strany něco dávat. A když máte domluveno setkání a přijdete a ten druhý není doma nebo opakovaně opět zapomněl...tak si řeknete, že to asi nestálo za to. Jo, šlo většinou o přátelství přes děti nebo v zaměstnání. Ta opravdu dlouho nevydrží. A můžu jen potvrdit, že sliby, chyby. Nikdy neslibuju to, o čem nejsem přesvědčena, že můžu dodržet. Sliby se slibují, blázni se radují. Ze slibů bych už byla na výletě v Africe.

Ano, pejskaři se scházejí, někde, tajně, a jen někteří, kteří se nebojí a záleží jim....na různých věcech, které jsou fuk...pro mě je to teď v této době to nej, co si můžu užít.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Všechny moje kamarádky mají doma psa, ale já teda mezi nimi vynikám...jsem letadlo...a navíc tím, že oni psy neřeší tak intenzivně jako já....i třeba psa, co mají doma, tak je jejich první pes, takže nemají tolik zkušeností, hlavně samozřejmě nemají tolik načteno, nemají tolik naposloucháno, protože fakt nemají tendence hned jak zjistí, že má někdo doma psa, tak se o něm hned pobavit.....a já pak mám tendence být samozřejmě chytrá jak rádio.

Al ena druhou stranu mám dvě nej kamarádky, sice se nevídáme nějak intenzivně, ale vím, že kdybych jim zavolala o půlnoci, že je potřebuju, tak skočí do auta a přijedou a kdybych neměla co do huby, tak se se mnou podělí i o poslední kůrku chleba a to samé bych bez váhání udělala já pro ně......když mě potřebují, tak jsem k dispozici 24/7...samozřejmě mimo pracovní dobu, do práce chodit musim, ale kdyby nebylo zbytí a bylo to potřeba, tak bych si vzala i dovolenou.

Možná občas se sebezapřením s nima probírám diety, kosmetiku, nehtíčky, hadříčky, nějaký drbíky, prostě takové to typické ženské tlachání o ničem, ale vím, že jsou to moje upřímné a hodné dušinky.

Tiše závidím, v dobrém. Nemám na to štěstí. Většina lidí mě v tom přátelství či kamarádství bere jako tu podřízenější osobu. Nevím, jestli v tom nějakou roli hraje moje výška, měřím jen 152 cm, ale tak všeobecně jsem ten typ, který nikomu nic nevnucuje, nepoučuje, neradí bez vyzvání (není to nic proti nikomu, to opravdu probůh ne), asi ta blbá výchova z minulýho režimu, kdy jsme museli všechny autority hlavně poslouchat. A ten poslední váš odstavec, v tom je právě "zakopaný pes"....neřeším hadříčky, kosmetiku, nehtíčky, drbíky taky ne, jsem prostě úplně mimo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tiše závidím, v dobrém. Nemám na to štěstí. Většina lidí mě v tom přátelství či kamarádství bere jako tu podřízenější osobu. Nevím, jestli v tom nějakou roli hraje moje výška, měřím jen 152 cm, ale tak všeobecně jsem ten typ, který nikomu nic nevnucuje, nepoučuje, neradí bez vyzvání (není to nic proti nikomu, to opravdu probůh ne), asi ta blbá výchova z minulýho režimu, kdy jsme museli všechny autority hlavně poslouchat. A ten poslední váš odstavec, v tom je právě "zakopaný pes"....neřeším hadříčky, kosmetiku, nehtíčky, drbíky taky ne, jsem prostě úplně mimo.

"neřeším hadříčky, kosmetiku, nehtíčky, drbíky taky ne, jsem prostě úplně mimo".

Takových nás je !
Zase, člověk musí pořád zkoušet něco nového. A pak třeba "narazí" na komunitu, kde jsou bezva lidi, kteří neřeší ani stáří, ani hadříky, ani finance, ani .......už mě nic nenapadá.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tiše závidím, v dobrém. Nemám na to štěstí. Většina lidí mě v tom přátelství či kamarádství bere jako tu podřízenější osobu. Nevím, jestli v tom nějakou roli hraje moje výška, měřím jen 152 cm, ale tak všeobecně jsem ten typ, který nikomu nic nevnucuje, nepoučuje, neradí bez vyzvání (není to nic proti nikomu, to opravdu probůh ne), asi ta blbá výchova z minulýho režimu, kdy jsme museli všechny autority hlavně poslouchat. A ten poslední váš odstavec, v tom je právě "zakopaný pes"....neřeším hadříčky, kosmetiku, nehtíčky, drbíky taky ne, jsem prostě úplně mimo.

Tak ono je to většinou o tom, že probereme tak obecně život.......a i to kamarádství je kompromis, kamarádky prostě vydrží moje povídání o akvarijních rybičkách a pejscích a já jim následně pochválím novou kabelku, botičky.....přeci jen to jsou "normální" ženské a stejně tak jako já jsem ráda, že mi pochválí štěňátko, tak zas jim udělá radost, když jim pochválím něco já...nicméně i přes ty jejich hadříky a krémíky, to nejsou bezduchá a povrchní stvoření, jen se prostě o sebe víc pečují....já když si něco koupím, tak už to dneska je spíš než o parádě o tom..."budu to moct nosit i ven s pesanama??"

Prostě i když jsme každá trochu jiná, tak ve finále se máme moc rády a jsme rády, že se máme.
Jednu kamarádku mám asi 24 let a tu druhou 10 let.
Za ty léta nejsou ta setkání tak častá...všchny chodíme do práce, máme rodiny, staráme se o rodiče, jedna už je babičkou na plný úvazek, není tolik času, ale když už se sejdeme, tak je to setkání třeba i na několik hodin. A hlavně máme hodně podobný styl humoru, takže se spolu hodně nařehtáme a je to hrozně fajn.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi je to koloběh života. Já jen, že u mě taková ta přátelství na život a na smrt na nějakých 35 let nikdy nevydržela. Většinou to bývá tak, že ten druhý čeká, že já se ozvu, já dám podnět k setkání. Ale já nedám, protože mě ty podněty z mojí strany po cca 5 letech přestanou bavit. Mám za to, že každý musí ze svojí strany něco dávat. A když máte domluveno setkání a přijdete a ten druhý není doma nebo opakovaně opět zapomněl...tak si řeknete, že to asi nestálo za to. Jo, šlo většinou o přátelství přes děti nebo v zaměstnání. Ta opravdu dlouho nevydrží. A můžu jen potvrdit, že sliby, chyby. Nikdy neslibuju to, o čem nejsem přesvědčena, že můžu dodržet. Sliby se slibují, blázni se radují. Ze slibů bych už byla na výletě v Africe.

Ano, pejskaři se scházejí, někde, tajně, a jen někteří, kteří se nebojí a záleží jim....na různých věcech, které jsou fuk...pro mě je to teď v této době to nej, co si můžu užít.

Pravda - já mám jedinou kamarádku přes 35 let, všechny ostatní odvál čas. A i s touhle se vidím jednou za rok, jsme od sebe 400 km. Ty současné jsou mladší, ale 20 let přátelství taky není tak málo, si myslím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak ono je to většinou o tom, že probereme tak obecně život.......a i to kamarádství je kompromis, kamarádky prostě vydrží moje povídání o akvarijních rybičkách a pejscích a já jim následně pochválím novou kabelku, botičky.....přeci jen to jsou "normální" ženské a stejně tak jako já jsem ráda, že mi pochválí štěňátko, tak zas jim udělá radost, když jim pochválím něco já...nicméně i přes ty jejich hadříky a krémíky, to nejsou bezduchá a povrchní stvoření, jen se prostě o sebe víc pečují....já když si něco koupím, tak už to dneska je spíš než o parádě o tom..."budu to moct nosit i ven s pesanama??"

Prostě i když jsme každá trochu jiná, tak ve finále se máme moc rády a jsme rády, že se máme.
Jednu kamarádku mám asi 24 let a tu druhou 10 let.
Za ty léta nejsou ta setkání tak častá...všchny chodíme do práce, máme rodiny, staráme se o rodiče, jedna už je babičkou na plný úvazek, není tolik času, ale když už se sejdeme, tak je to setkání třeba i na několik hodin. A hlavně máme hodně podobný styl humoru, takže se spolu hodně nařehtáme a je to hrozně fajn.

Mám 4 hodně dobré kamarádky. Se třemi z nich se znam odmalička (se dvěmi od školky, vyrůstaly jsme ve stejné vesnici, a s tou třetí od základky - seděly jsme spolu v lavici, a to až do konce střední školy a byla to ta nej kamarádka, už na základce jsme spolu trávily celé odpoledne venku se psy). Tu 4 znám nejkratší dobu, ale paradoxně ji dneska vidím jako tu "nej". Všichni mají rádi psy, akorát že ty tři to mají jinak nastavené než já - to jsou právě ty, které by nedali nikdy tisíce za psa, nechteli by psa doma, nejezdí se psem i na dovolené a " nepodřizují" všechno psům a v mnoha ohledech jsem pro ně tak trochu blázen (a ro vůbec nemyslím špatně vůči nim).Přesto si rozumíme a máme se rády. Ta poslední kamarádka, se kterou se znám nejkratší dobu (ale přijde mi, že to tak vůbec není) je stejný blázen jako já, co se psů týče, a i tak všeobecně, asi proto si tak rozumíme. Bydlíme kousek od sebe, vůbec jsme se neznaly a seznámily jsme se úplně náhodou, jak jinak, než přes psy. Navštěvujeme se často i s partnery a rozumíme si spolu všichni. Byli jsme se psema na společné dovolené, jezdíme spolu se psema na výlety, nebo jsme schopni v létě o víkendu spolu strávit celý den, nebo i dva.Ted to vyznělo, jako kdyby šlo jen o psy 😀 , ale tak to úplně není. Snad se chápeme - já prostě žiju psema, a hrozně mi vyhovuje to, když s těma psema mužů skloubit i kamarádství - tou společnou procházkou nebo výletem. Radši půjdu na tu společnou procházku, po které si pak klidně můžeme dát u někoho z nás v klidu kafe (nebo dřív si na to kafe cestou někde sednout), než abych jela s kamarádkou někam obcházet krámy a nakupovat, případně si jít sednout na tři hodiny do kavárny. A určitě znáte ten pocit, kdyz si s někým dvě hodiny povídáte o psech a oba jste do toho zapálení 😀. Ale na druhou stranu i s touhle kamarádkou jsem byla před Vánoci nakupovat, a rozumíme si ve všem. Poradí, podrží, a vím, že kdykoli budu potřebovat, tak pomůže. A to samé platí naopak.

Pak mám ještě jednu kamarádku, se kterou se teď v běžném životě moc nevidím, ale pravidelně spolu jezdíme na psí závody, tréninky a tam si toho máme vždycky hodně co říct.Občas si napíšeme.

No a pak ještě pár lidí ze závodu, které jsou ale třeba z druhého konce republiky a vídám je jen tam.

Když se o tom tak bavíme, nevíte co to je balayage nebo airtouch?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tiše závidím, v dobrém. Nemám na to štěstí. Většina lidí mě v tom přátelství či kamarádství bere jako tu podřízenější osobu. Nevím, jestli v tom nějakou roli hraje moje výška, měřím jen 152 cm, ale tak všeobecně jsem ten typ, který nikomu nic nevnucuje, nepoučuje, neradí bez vyzvání (není to nic proti nikomu, to opravdu probůh ne), asi ta blbá výchova z minulýho režimu, kdy jsme museli všechny autority hlavně poslouchat. A ten poslední váš odstavec, v tom je právě "zakopaný pes"....neřeším hadříčky, kosmetiku, nehtíčky, drbíky taky ne, jsem prostě úplně mimo.

Ale to já třeba taky neřeším, aspoň ne nijak přemrštěně. Já mám vlastně 2 okruhy kamarádek, jedny od koní - a tam se opravdu neprobírá móda a kosmetika, ale spíš jak kůň chodí, žere, jestli nemá koliku nebo nekulhá... a ty druhé v práci - a tam se zase bavíme o dětech - jak chodí (či spíš nechodí) do školy, učí se, propadají...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když se o tom tak bavíme, nevíte co to je balayage nebo airtouch?

No musela jsem si to hodit do strýčka gůgla....v životě jsem to neslyšela...

Ad naše debata o přítelkyních.....myslím, že příští týden zavolám kamarádce a pozvu se na návštěvu. .. ..už jsme se neviděly ani nepamatuju....

Zase na druhou stranu, tím, že ve svém okolí nemám žádnýho blázna jako jsem já, tak vypadám i s těmi mými chatrnými znalostmi a zkušenostmi jako psí guru.

No a s těma stejnýma bláznama si holt přijdu pokrafat sem...se svými internetovými přítelkyněmi (snad alespoň některé z vás mohu tak nazývat), přes pesany

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když se o tom tak bavíme, nevíte co to je balayage nebo airtouch?

To první je lehounký melír tón v tónu, co vypadá jako přirozeně prosvětlené pramínky vlasů jako po vyšisování sluncem. Nezačínají hned od hlavy, ale až o něco níž.

To druhé absolutně netuším

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když se o tom tak bavíme, nevíte co to je balayage nebo airtouch?

No a já myslela, že se to jí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To první je lehounký melír tón v tónu, co vypadá jako přirozeně prosvětlené pramínky vlasů jako po vyšisování sluncem. Nezačínají hned od hlavy, ale až o něco níž.

To druhé absolutně netuším

Jo, tak lehounký melír mám i bez bala.....Jenže s šedinama.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To první je lehounký melír tón v tónu, co vypadá jako přirozeně prosvětlené pramínky vlasů jako po vyšisování sluncem. Nezačínají hned od hlavy, ale až o něco níž.

To druhé absolutně netuším

Airtouch - něco jako vzdušný dotyk? Vlasy jako vánek? Nadýchaný účes? Nejsem kadeřnice ani angličtinář.

Můj miláček odešel 3.9.2020, a pořád je to jako včera. Vidím ho všude, chybí hrozně moc. Pořád nemůžeme uvěřit že už tady není, bylo mu 9 a zakousl ho pes. V životě nebyl nemocný, mohl tady ještě klidně šest let být.

Nejvíce mi pomáhá, že venčím psa od sousedů- tak dvakrát týdně ho vezmu na dvě, tři hodinky ven a to je relax jako blázen. Občas sice během procházky chytnu hysterák, že jsem měla mít na druhém konci Rockyho, ale nenadělám nic.

Pomalu začínám uvažovat o novém psovi, to mi taky zvedá náladu, i když mám pochopitelně hrůzu, že se bude opakovat nějaké napadení psa a přijdu tímhle způsobem o dalšího.

Nicméně momentálně vím, že smutné momenty mě čekají i tento rok, labradorka od babičky dostala minulý týden diagnózu "nádor mléčné žlázy" s metastázami, má 6 let, dožití 6 měsíců. Bude to ještě těžké.

Držím palce, ať to zvládnete a pamatujte- pejsci nás nikdy neopustí, jejich packy se nám vryly do srdce a vždy tady budou s námi, dohlížet na nás a na naše další pejsky.

fikovnice napsal(a):
Moc Vám děkuji!
My dvě jsme si nikdy soukromě nepsaly, přesto Vaše příspěvky na diskuzi vždy velmi ráda čtu. Cítím, že jste dobrý člověk.
A ještě jednou děkuji!

Nemáte vůbec za co. Hlavně, ať to brzy přebolí......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Airtouch - něco jako vzdušný dotyk? Vlasy jako vánek? Nadýchaný účes? Nejsem kadeřnice ani angličtinář.

Taky by to mohl být rozcuch po vichřici.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky by to mohl být rozcuch po vichřici.

Nebo

Air touch:
https://www.deor.cz/sluzby/air-touch/

https://www.youtube.com/watch?v=Jo7q34762yY

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To první je lehounký melír tón v tónu, co vypadá jako přirozeně prosvětlené pramínky vlasů jako po vyšisování sluncem. Nezačínají hned od hlavy, ale až o něco níž.

To druhé absolutně netuším

Jé, Ty máš novou profilovku!

RockynekRaketka napsal(a):
Můj miláček odešel 3.9.2020, a pořád je to jako včera. Vidím ho všude, chybí hrozně moc. Pořád nemůžeme uvěřit že už tady není, bylo mu 9 a zakousl ho pes. V životě nebyl nemocný, mohl tady ještě klidně šest let být.

Nejvíce mi pomáhá, že venčím psa od sousedů- tak dvakrát týdně ho vezmu na dvě, tři hodinky ven a to je relax jako blázen. Občas sice během procházky chytnu hysterák, že jsem měla mít na druhém konci Rockyho, ale nenadělám nic.

Pomalu začínám uvažovat o novém psovi, to mi taky zvedá náladu, i když mám pochopitelně hrůzu, že se bude opakovat nějaké napadení psa a přijdu tímhle způsobem o dalšího.

Nicméně momentálně vím, že smutné momenty mě čekají i tento rok, labradorka od babičky dostala minulý týden diagnózu "nádor mléčné žlázy" s metastázami, má 6 let, dožití 6 měsíců. Bude to ještě těžké.

Držím palce, ať to zvládnete a pamatujte- pejsci nás nikdy neopustí, jejich packy se nám vryly do srdce a vždy tady budou s námi, dohlížet na nás a na naše další pejsky.

Mam to podobne. Stale ho vsade vidim, sniva sa mi o nom, ale bojim sa, ze ked s novym psikom pojdeme niekam na prechadzku, ze si budem priat ukazat to aj tomu nasmu

Happy1234 napsal(a):
Mam to podobne. Stale ho vsade vidim, sniva sa mi o nom, ale bojim sa, ze ked s novym psikom pojdeme niekam na prechadzku, ze si budem priat ukazat to aj tomu nasmu

Pokud se na to třeba jen trochu cítíte, pořiďte si nového psa. Opravdu to pomáhá. A bez nich to je na levačku.

Na psika uz cakame, berieme s PP, preto bude k odberu az za dva mesiace. Ale tie dva mesiace je pre mna sialenstvo 😞

fikovnice napsal(a):
Jé, Ty máš novou profilovku!

Ano, dcera "pořídila" další štěně, jen se mi nedaří určit rasu. Asi to bude zase nějaká křižovatka, jak je u nás zvykem.

Happy1234 napsal(a):
Na psika uz cakame, berieme s PP, preto bude k odberu az za dva mesiace. Ale tie dva mesiace je pre mna sialenstvo 😞

To je těžké. Normálně bych řekla - vyjděte mezi lidi. Ale teď dost často nejde ani to.
Na druhou stranu dva měsíce utečou, ani se nenadějete a budete řešit ten maličký chomáč radosti a zlobení.
Je fajn mít se na co těšit.

Varaxi napsal(a):
To je těžké. Normálně bych řekla - vyjděte mezi lidi. Ale teď dost často nejde ani to.
Na druhou stranu dva měsíce utečou, ani se nenadějete a budete řešit ten maličký chomáč radosti a zlobení.
Je fajn mít se na co těšit.

To je pravda, všetko je pozatvárané, dokonca u nás sa aj do prírody musí ísť s testom. Funguje práca z domu, a tak nie je kde vypadnúť. Doma mi ho všetko pripomína.

Happy1234 napsal(a):
To je pravda, všetko je pozatvárané, dokonca u nás sa aj do prírody musí ísť s testom. Funguje práca z domu, a tak nie je kde vypadnúť. Doma mi ho všetko pripomína.

Chápu Vás plně... Ta doba to vše šíleně zhoršuje... Ale tak Vy psíka mít budete, třeba Vás to má teď učit nekonečné trpělivosti - to čekání. I utrpení má smysl, a veliký...i když právě teď se to mně ani Vám nezdá!

Huskyjanina napsal(a):
Nemáte vůbec za co. Hlavně, ať to brzy přebolí......

Děkuji Vám. Vím, že bolet to bude strašně moc dlouho. Jak psala tuším "Impact", bolí to přímo kurevs ky!

fikovnice napsal(a):
Chápu Vás plně... Ta doba to vše šíleně zhoršuje... Ale tak Vy psíka mít budete, třeba Vás to má teď učit nekonečné trpělivosti - to čekání. I utrpení má smysl, a veliký...i když právě teď se to mně ani Vám nezdá!

Ja som sa už počas posledného roka naučila takej trpezlivosti a takej obety, nakoľko nás bolo doma 6, ale len na mne bola starostlivosť o smrteľne chorého psíka, kŕmenie, prehováranie na kŕmenie, nejaké hry, aby sa z toho nezbláznil ani on, ani ja, prechádzky väčšinou krátke a viackrát denne, každý deň návšteva veterinára kvôli vitamínom, ktoré musel dostávať injekčne, potom už som ho nosila dolu schodmi, pretože ho trochu boleli kĺby, atď...bolo to všetko iba na mne, a určite to k niečomu bolo..hlavne som to bola tomu havinkovi dlžná za tú lásku, ktorú nám celý život dával (a, popravde, aj ten jeho ťažký údel na konci života znášal podivuhodne hrdinsky, bol šťastný)

nakoniec, som rada aj za tu koronavírusovú dobu, že som mohla byť denne pri ňom, že nemusel byť doma sám, alebo s tými, ktorý sa mu báli dať aj tabletku. (bral ich asi 5 :/

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano, dcera "pořídila" další štěně, jen se mi nedaří určit rasu. Asi to bude zase nějaká křižovatka, jak je u nás zvykem.

Hnědý s pálením, kupírované uši, široká tlama... Rotvajler? A křížený s pudlem - ti takový stříh nosí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano, dcera "pořídila" další štěně, jen se mi nedaří určit rasu. Asi to bude zase nějaká křižovatka, jak je u nás zvykem.

Mám mírnou obavu, zda nedostal žihadlo do čumáku...

Pokusím se psát v mírných jinotajích:

"Bude buď pes nebo mimčo. Pořizovat jej já nesmím, ale krmení a péče bude na mně. S PP určitě ne, ale čistokrevný určitě ano."

Více asi ani nemám sílu psát...

fikovnice napsal(a):
Pokusím se psát v mírných jinotajích:

"Bude buď pes nebo mimčo. Pořizovat jej já nesmím, ale krmení a péče bude na mně. S PP určitě ne, ale čistokrevný určitě ano."

Více asi ani nemám sílu psát...

... se na ně vyprdni a najdi si vlastní psí lásku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
... se na ně vyprdni a najdi si vlastní psí lásku.

Já nemůžu vše psát veřejně...písnu Ti, až to víc vstřebám, SZ...
Kdo chce kam...víš, jak to myslím...?

fikovnice napsal(a):
Pokusím se psát v mírných jinotajích:

"Bude buď pes nebo mimčo. Pořizovat jej já nesmím, ale krmení a péče bude na mně. S PP určitě ne, ale čistokrevný určitě ano."

Více asi ani nemám sílu psát...

😳 takže ty toho psa pořídit nesmíš, nebude tvůj, ale měla bys jim sponzorovat péči a žrádlo? Jak píše Ir.ma, vyprdni se na ně 😉

marcelaamax napsal(a):
😳 takže ty toho psa pořídit nesmíš, nebude tvůj, ale měla bys jim sponzorovat péči a žrádlo? Jak píše Ir.ma, vyprdni se na ně 😉

Ne ne, byla to citace....já Ti kdyžtak písnu taky SZ. Kdyby to bylo, jak píšeš, byla bych přešťastná. Ale to byla citace jiné osoby...možná už teď chápeš.

OT:
Ir.mo musím říct, že jak já jsem trochu...jak já říkám "autista" v tomto případě to znamená, že můj mozek si spojuje nick s profilovou fotkou, tak si nějak nemůžu zvyknout na tu vaší novou.

Jako minule Fíkovnice....dá si do profilovky micinku a jak jí člověk jako já může na první pohled identifikovat.

Jinak Jani (Fíkovnice) ať je to jak je to, tak přeju, aby to s nějakou tou psí dušičkou dopadlo co nejlépe, ať už bude tvoje a nebo víkendová
Škoda, že nebydlíš blíž...klidně bych ti dělala psí hotel, prostě když bys mohla, tak bys měla psa u sebe a když ne, tak klidně u mě....jestli mám mít dva medvědy a nebo dva medvědy a prcka, to už by se ztratilo....ale ne, ty zrovna musíš bydlet na druhém konci republiky

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
OT:
Ir.mo musím říct, že jak já jsem trochu...jak já říkám "autista" v tomto případě to znamená, že můj mozek si spojuje nick s profilovou fotkou, tak si nějak nemůžu zvyknout na tu vaší novou.

Jako minule Fíkovnice....dá si do profilovky micinku a jak jí člověk jako já může na první pohled identifikovat.

Jinak Jani (Fíkovnice) ať je to jak je to, tak přeju, aby to s nějakou tou psí dušičkou dopadlo co nejlépe, ať už bude tvoje a nebo víkendová
Škoda, že nebydlíš blíž...klidně bych ti dělala psí hotel, prostě když bys mohla, tak bys měla psa u sebe a když ne, tak klidně u mě....jestli mám mít dva medvědy a nebo dva medvědy a prcka, to už by se ztratilo....ale ne, ty zrovna musíš bydlet na druhém konci republiky

No, to je právě to...lidi, které zde mám nejraději, bydlí na druhém konci republiky .

Ale jinak musím napsat, že toto vlákno mi neskutečně moc pomohlo a pomáhá a ani nevím, zda jsem vám všem pořádně poděkovala. Takže DĚKUJI!

Když nemám rodinu, považuji za rodinu vás! Pokud se to někomu zdá přihlouplé a patetické, tak se omlouvám...ale fakt to tak cítím!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
OT:
Ir.mo musím říct, že jak já jsem trochu...jak já říkám "autista" v tomto případě to znamená, že můj mozek si spojuje nick s profilovou fotkou, tak si nějak nemůžu zvyknout na tu vaší novou.

Jako minule Fíkovnice....dá si do profilovky micinku a jak jí člověk jako já může na první pohled identifikovat.

Jinak Jani (Fíkovnice) ať je to jak je to, tak přeju, aby to s nějakou tou psí dušičkou dopadlo co nejlépe, ať už bude tvoje a nebo víkendová
Škoda, že nebydlíš blíž...klidně bych ti dělala psí hotel, prostě když bys mohla, tak bys měla psa u sebe a když ne, tak klidně u mě....jestli mám mít dva medvědy a nebo dva medvědy a prcka, to už by se ztratilo....ale ne, ty zrovna musíš bydlet na druhém konci republiky

Jinak teď jako památka bude v mé profilovce Floček.

Včera jsem přednášela a někdy dřív jsem si do některé prezentace dala do úvodního snímku Fločkovy štěňátkovské fotky - i když učím dospělé lidi, tak se vždy začnou rozplývat a navodí se příjemná nálada na výklad. Ale včera jsem to teda neodhadla, promítnu první slide...a už jsem měla slzy v očích. Oni to mí studenti teda věděli, co se stalo. A pokud vy jste tady moje rodina, tak oni jsou "moje" děti...a stejnou podporu jako od vás, jsem dostala od nich. Dokonce se mě ptali, zda pro mě můžou udělat něco konkrétního... No, nemůžou, ale jsou zlatí!

fikovnice napsal(a):
Jinak teď jako památka bude v mé profilovce Floček.

Včera jsem přednášela a někdy dřív jsem si do některé prezentace dala do úvodního snímku Fločkovy štěňátkovské fotky - i když učím dospělé lidi, tak se vždy začnou rozplývat a navodí se příjemná nálada na výklad. Ale včera jsem to teda neodhadla, promítnu první slide...a už jsem měla slzy v očích. Oni to mí studenti teda věděli, co se stalo. A pokud vy jste tady moje rodina, tak oni jsou "moje" děti...a stejnou podporu jako od vás, jsem dostala od nich. Dokonce se mě ptali, zda pro mě můžou udělat něco konkrétního... No, nemůžou, ale jsou zlatí!

Naprosto tě chápu....já si chci nechat udělat a zarámovat vééélikou fotku Sáriny, ale ještě na to nemám sílu, aby mi doma visela na zdi.
ˇuplně stačí, že mám v noťasu jako plochu fotku štěňat, tu co mám v profilovce, taky mě to kolikrát dostane.

Jsem ráda, že máš kolem sebe alespoň ty tvoje "dětičky"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Naprosto tě chápu....já si chci nechat udělat a zarámovat vééélikou fotku Sáriny, ale ještě na to nemám sílu, aby mi doma visela na zdi.
ˇuplně stačí, že mám v noťasu jako plochu fotku štěňat, tu co mám v profilovce, taky mě to kolikrát dostane.

Jsem ráda, že máš kolem sebe alespoň ty tvoje "dětičky"

Sestřenka si fotku své feňuly nechala vymalovat od holky, která to umí...no krásně. Je to obraz na plátně, ale jako fotka.

fikovnice napsal(a):
Jinak teď jako památka bude v mé profilovce Floček.

Včera jsem přednášela a někdy dřív jsem si do některé prezentace dala do úvodního snímku Fločkovy štěňátkovské fotky - i když učím dospělé lidi, tak se vždy začnou rozplývat a navodí se příjemná nálada na výklad. Ale včera jsem to teda neodhadla, promítnu první slide...a už jsem měla slzy v očích. Oni to mí studenti teda věděli, co se stalo. A pokud vy jste tady moje rodina, tak oni jsou "moje" děti...a stejnou podporu jako od vás, jsem dostala od nich. Dokonce se mě ptali, zda pro mě můžou udělat něco konkrétního... No, nemůžou, ale jsou zlatí!

Dokonce se mě ptali, zda pro mě můžou udělat něco konkrétního... No, nemůžou, ale jsou zlatí!

Třeba můžou, třeba by se mezi nimi našel příležitostný "venčič", kdyby bylo potřeba. Jsou mladí, aktivní, flexibilní a jsou v Brně!!!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Naprosto tě chápu....já si chci nechat udělat a zarámovat vééélikou fotku Sáriny, ale ještě na to nemám sílu, aby mi doma visela na zdi.
ˇuplně stačí, že mám v noťasu jako plochu fotku štěňat, tu co mám v profilovce, taky mě to kolikrát dostane.

Jsem ráda, že máš kolem sebe alespoň ty tvoje "dětičky"

Jani, je to moc těžké - ta samota + zklamání třeba od té zde zmiňované "kamarádky". Ale je fakt, že kůl v plotě nejsem. Nebyla to jediná kamarádka, mám vás, pak mám ještě někoho ;-), studenty,...

No a Fločka mám zarámovaného na nočním stolku. Ale už z dřívějška - dostala jsem ten obrázek jako vánoční dárek. Také se mi teď na něj těžko dívá - bez slz to zatím nejde.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dokonce se mě ptali, zda pro mě můžou udělat něco konkrétního... No, nemůžou, ale jsou zlatí!

Třeba můžou, třeba by se mezi nimi našel příležitostný "venčič", kdyby bylo potřeba. Jsou mladí, aktivní, flexibilní a jsou v Brně!!!

No, to máš vlastně pravdu. Zas na druhou stranu Brňáků tam až tolik není a včera také řekli, že jsou si vědomi, že překračují hranici pedagog vs. student. Na to jsem jim řekla, že mi naopak svými slovy moc pomáhají... Ale pokud bych chtěla fakt takovou reálnou pomoc v podobě třeba venčení, tak se bojím, že bych tu hranici překročila já...

fikovnice napsal(a):
No, to máš vlastně pravdu. Zas na druhou stranu Brňáků tam až tolik není a včera také řekli, že jsou si vědomi, že překračují hranici pedagog vs. student. Na to jsem jim řekla, že mi naopak svými slovy moc pomáhají... Ale pokud bych chtěla fakt takovou reálnou pomoc v podobě třeba venčení, tak se bojím, že bych tu hranici překročila já...

... i u bývalých studentů?

fikovnice napsal(a):
No, to máš vlastně pravdu. Zas na druhou stranu Brňáků tam až tolik není a včera také řekli, že jsou si vědomi, že překračují hranici pedagog vs. student. Na to jsem jim řekla, že mi naopak svými slovy moc pomáhají... Ale pokud bych chtěla fakt takovou reálnou pomoc v podobě třeba venčení, tak se bojím, že bych tu hranici překročila já...

Není to jednoduché, ale jde to. Podobnou situaci znám od koní, několikrát jsem se potkala na jízdárně se svými budoucími studenty. I jsme si navzájem tykali. Když přišli na školu, vykali mi a já jim (aspoň doufám) nijak nenadržovala - prostě jsme zvládali rozlišovat.

Mě ještě dneska ráno napadla jako další varianta dlouhodobá “dočaska” v útulku nebo nějakém spolku. Tam se také motá víc lidí, a v případě nouze by se ta péče snad dala nějak nakombinovat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
... i u bývalých studentů?

Tam by to bylo ještě lepší, ale fikovnici chápu. Taky bych nerada měla pocit, že neodmítnou jenom proto, že jsem jejich, byť bývalá, profesorka. Ale na druhou stranu jsou to dospělí a samostatní lidé a můžou to udělat jenom proto, že prostě chtějí. Beru podle sebe, z některých bývalých studentů jsou současní přátelé.

Už sa vám stalo, že ste so po smrti štvornohého kamaráta vyčítali, že ste k nemu neboli milší, že ste ho občas pacli a tak? Na mňa toto teraz doľahlo....

Happy1234 napsal(a):
Už sa vám stalo, že ste so po smrti štvornohého kamaráta vyčítali, že ste k nemu neboli milší, že ste ho občas pacli a tak? Na mňa toto teraz doľahlo....

Hepi pokud clověk miluje a draha bytost mu odejde, premysli co mohlo byt udělano lepe zda se vůči ni provinil a tak podobně.....ale da se na to pohlednout tak, ze to tomu dalsimi neudělate, vyvarujete se....někdy jsou ty myslenka absurdni a ruku na srdce, kdo z nas obcas i treba v dobre vůli neublizil....spoustu věci slo udělat jinak....Vy jste sveho psika milovala a urcite pro něj kdyz se mu dělo něco oskliveho udělala vse co jste v tu chvili udělat mohla....drzte se a zkusre se netrapit a jit dal....asi jsem to napsala dost neuměle ale talkhle to citim ja....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hepi pokud clověk miluje a draha bytost mu odejde, premysli co mohlo byt udělano lepe zda se vůči ni provinil a tak podobně.....ale da se na to pohlednout tak, ze to tomu dalsimi neudělate, vyvarujete se....někdy jsou ty myslenka absurdni a ruku na srdce, kdo z nas obcas i treba v dobre vůli neublizil....spoustu věci slo udělat jinak....Vy jste sveho psika milovala a urcite pro něj kdyz se mu dělo něco oskliveho udělala vse co jste v tu chvili udělat mohla....drzte se a zkusre se netrapit a jit dal....asi jsem to napsala dost neuměle ale talkhle to citim ja....

dakujem

Happy1234 napsal(a):
dakujem

Je to o dost lepší, než kdyby si do Vás ještě někdo kopl, viďte?

impact napsal(a):
Je to o dost lepší, než kdyby si do Vás ještě někdo kopl, viďte?

Nebojte sa, aj to sa uz stalo

Happy1234 napsal(a):
Už sa vám stalo, že ste so po smrti štvornohého kamaráta vyčítali, že ste k nemu neboli milší, že ste ho občas pacli a tak? Na mňa toto teraz doľahlo....

Je to stejný, když si vyčítáte, že jste nafackovala dceři, která ve 20 odešla z domova.

🐕

https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci-detail-iframe?objid=65203

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
🐕

https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci-detail-iframe?objid=65203

Ten je boží! Děkuji!
Je pravda, že stavbu těla má jinou - náš byl prostě zavalitější od štěniska, toto je štíhloun...
Někdo se mě ptal či se divil, jak to, že sháním psa podobného vzezření. Nevím, neumím to vysvětlit... Obecně jsem zatížená na vořešáky, takové ty fakt vestaje, kde ani nemá smysl tipovat, jaké plemeno se tam někdy v dávné minulosti mihlo... Jinak jednu dobu jsme byli vysazeni na "hnědáky" nebo spíš takové okrově zbarvené - ty jsme měli tuším 4, jednoho bělouše a teď dva černé s pálením. A mně se tato barva zalíbila. Ale je jasné, že se nevybírá pes dle barvy...i když i to, že by se štěndo nebo i dospělý pes měl pánečkovi aspoň trochu líbit, je asi jasné.

Jinak - našla jsem na youtube film Bílý Bim černé ucho - a o víkendu se na něj dívala. Jako dítě jsem ten film vůbec nedávala, tak mě to dojímalo. Teď se mi až tak strašlivě smutný nezdál, ale možná je to proto, že teskním po jiném - reálném psu. Kdybych si znovu přečetla stejnojmennou knihu, kterou mám doma, tak to bych asi slzy ronila hodně. Vzpomínám si na poslední věty z té knihy...a už na mě smutek jde!

Nevím, zda to bylo zde na "Psech", ale někde (na "Kočkách"?) jsme už probírali knihy o zvířatech. Já tam vzpomněla knihu Tygřík a tuláček. Tak ta by mě rozbrečela stoprocentně!!! Je to prastará kniha, zdědila jsem ji po tátovi, který ji měl jako malý. Znáte ji někdo?

fikovnice napsal(a):
Nevím, zda to bylo zde na "Psech", ale někde (na "Kočkách"?) jsme už probírali knihy o zvířatech. Já tam vzpomněla knihu Tygřík a tuláček. Tak ta by mě rozbrečela stoprocentně!!! Je to prastará kniha, zdědila jsem ji po tátovi, který ji měl jako malý. Znáte ji někdo?

Mám v knihovně, jako dítě mě dojímala, teď už na ni mám trochu jiný pohled. Ale to neznamená, že ten konec není hodně drsný.

Fíkovnice, schválně mrkněte na vlákno "Už nezvládám péči o psa". Poslední příspěvek je tam dnes kolem páté odpoledne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fíkovnice, schválně mrkněte na vlákno "Už nezvládám péči o psa". Poslední příspěvek je tam dnes kolem páté odpoledne.

Na víc se teď nezmůžu, napsala jsem to do příslušného vlákna...

fikovnice napsal(a):
Ten je boží! Děkuji!
Je pravda, že stavbu těla má jinou - náš byl prostě zavalitější od štěniska, toto je štíhloun...
Někdo se mě ptal či se divil, jak to, že sháním psa podobného vzezření. Nevím, neumím to vysvětlit... Obecně jsem zatížená na vořešáky, takové ty fakt vestaje, kde ani nemá smysl tipovat, jaké plemeno se tam někdy v dávné minulosti mihlo... Jinak jednu dobu jsme byli vysazeni na "hnědáky" nebo spíš takové okrově zbarvené - ty jsme měli tuším 4, jednoho bělouše a teď dva černé s pálením. A mně se tato barva zalíbila. Ale je jasné, že se nevybírá pes dle barvy...i když i to, že by se štěndo nebo i dospělý pes měl pánečkovi aspoň trochu líbit, je asi jasné.

Jinak - našla jsem na youtube film Bílý Bim černé ucho - a o víkendu se na něj dívala. Jako dítě jsem ten film vůbec nedávala, tak mě to dojímalo. Teď se mi až tak strašlivě smutný nezdál, ale možná je to proto, že teskním po jiném - reálném psu. Kdybych si znovu přečetla stejnojmennou knihu, kterou mám doma, tak to bych asi slzy ronila hodně. Vzpomínám si na poslední věty z té knihy...a už na mě smutek jde!

Hned jsem si na Vás vzpomněla, jak jsem ho viděla. Hlavně kvůli tomu vybarvení.

Jani, nevím jak si se nakonec rozhodla ohledně pořízení vlastního pejska, ale dneska na mě na netu "vyskočila" štěňátka v Dogpointu (super útulek) a hned jsem si vzpomněla na Fločka a na Tebe. Jsou mu podobní minimálně barvou. Tak jen kdyby náááhodou . Psala jsem i SZ.

https://www.facebook.com/Dogpoint/photos/a.191740560868278/5331669703541979/

https://www.dog-point.cz/nasi-psi/k-adopci

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

fikovnice napsal(a):
Nevím, zda to bylo zde na "Psech", ale někde (na "Kočkách"?) jsme už probírali knihy o zvířatech. Já tam vzpomněla knihu Tygřík a tuláček. Tak ta by mě rozbrečela stoprocentně!!! Je to prastará kniha, zdědila jsem ji po tátovi, který ji měl jako malý. Znáte ji někdo?

Já ji četla jako malá a bulela na konci jak při tom Bimovi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hepi pokud clověk miluje a draha bytost mu odejde, premysli co mohlo byt udělano lepe zda se vůči ni provinil a tak podobně.....ale da se na to pohlednout tak, ze to tomu dalsimi neudělate, vyvarujete se....někdy jsou ty myslenka absurdni a ruku na srdce, kdo z nas obcas i treba v dobre vůli neublizil....spoustu věci slo udělat jinak....Vy jste sveho psika milovala a urcite pro něj kdyz se mu dělo něco oskliveho udělala vse co jste v tu chvili udělat mohla....drzte se a zkusre se netrapit a jit dal....asi jsem to napsala dost neuměle ale talkhle to citim ja....

Tohle jeste jde... Horsi je kdyz udelate neco milovane a zboznovane osobe ktera par dnu na to zemře... A neuleví vám že ona o tom vlastně nevěděla.... Ale vy si to ponesete napořád a šanci napravit to nemáte.

juhaj napsal(a):
Já ji četla jako malá a bulela na konci jak při tom Bimovi.

Knihovna zvířecích knih převážně staršího data...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Moc hezké 😀

juhaj napsal(a):
Moc hezké 😀

Jako dítě jsemnto hltala. Dávám jinak přednost scifi a fantasy s horory ale tohle je prostě taková nostalgie... Vyhodit se to nevyhodi ani neprodá 😁

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jako dítě jsemnto hltala. Dávám jinak přednost scifi a fantasy s horory ale tohle je prostě taková nostalgie... Vyhodit se to nevyhodi ani neprodá 😁

Taky mám ráda sci fi a horrory. Ale toho Tuláčka bych už nedala. Knížky z dětství jsem se sebou táhla 240 km do nového domova.

https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=65654

Nevíte prosím někdo o starším (starém), malém a velmi klidném pejskovi k adopci? Ideálně placka. Net mám projetý, sítě rozhozené, zatím mě nic nezaujalo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevíte prosím někdo o starším (starém), malém a velmi klidném pejskovi k adopci? Ideálně placka. Net mám projetý, sítě rozhozené, zatím mě nic nezaujalo.

Koukni sem, Placka tam asi nebude,ale jsou tam starší pejsci https://www.facebook.com/groups/588023284654346
Anebo pak na FB na kavalíry,mívají tam různé malé pejsky https://www.facebook.com/Kaval%C3%ADr-v-nouzi-198688206842532

janaa napsal(a):
Koukni sem, Placka tam asi nebude,ale jsou tam starší pejsci https://www.facebook.com/groups/588023284654346
Anebo pak na FB na kavalíry,mívají tam různé malé pejsky https://www.facebook.com/Kaval%C3%ADr-v-nouzi-198688206842532

Chudáci, hned bych si jednoho vzala. Ale asi fena a manžel by byli proti. Fena by si zvykla, předchozí byla to same, kdyz jsme našli stareho, kulhaveho labradora tak byla dva dny uražená, ale když si ho odvezli, tak ho hledala.
Muž je horší, ten se přesvědčit nedá. Dát ho k adopci? Je docela zachovalej, ale teda naladovej a bývá protivnej, tak nevím 🤔.

Tak asi už se něco rýsuje... ačkoliv jsem FAKT nic nechtěla

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak asi už se něco rýsuje... ačkoliv jsem FAKT nic nechtěla

A co to bude? Pochlubte se.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A co to bude? Pochlubte se.

Až jestli to dopadne.

Děkuji Marcelce a "Odettě", že na mě pořád myslí s pesánkem. Jsou úžasní - všichni se mi moc líbí. Jak najdu čas, napíšu SZ. Zatím se pesana bojím pořídit - že bych to nezvládla...ale smutek a žal za odejitým Flokáčem mě pořád drtí strašným způsobem!

fikovnice napsal(a):
Děkuji Marcelce a "Odettě", že na mě pořád myslí s pesánkem. Jsou úžasní - všichni se mi moc líbí. Jak najdu čas, napíšu SZ. Zatím se pesana bojím pořídit - že bych to nezvládla...ale smutek a žal za odejitým Flokáčem mě pořád drtí strašným způsobem!

Ženská, Vy se týráte! To prostě musíte nějak rozseknout. Nemůžete se pořád bát co by kdyby! Jenom tady je dost lidí, kteří by Vám mohli (a chtěli) případně pomoct. Neroznípávejte si duši a skočte do toho rovnýma nohama. Hned!

Mě prostě pomohlo vybrect se a říct si že ten pes je někde na hoře hlídá mě a má se tam dobře (pokud umřel na nemoc tak že už se netrápí) a šel by i nový psík mám štěně takový štěstí neštěstí měli jsme

Zlomený kloub=dlaha= odpadlý dráp

A vlčí drápky = amputace

A teď ještě léčime nožku

Dasvo napsal(a):
Ženská, Vy se týráte! To prostě musíte nějak rozseknout. Nemůžete se pořád bát co by kdyby! Jenom tady je dost lidí, kteří by Vám mohli (a chtěli) případně pomoct. Neroznípávejte si duši a skočte do toho rovnýma nohama. Hned!

Neumím vložit srdíčko jako smajlík!
Ano, trápím se. Ale milý D. ono je toho opravdu víc, asi písnu SZ... Víte, strašně nerada bych nějakou psí duši udělala smutnou, když mám takové bolesti, že by ani neměl pořádné vycházky. Kamarádka mi radí čívu - "že prý ji nemusím venčit a bude chodit na podložku". Ale to tedy ne! Pes je pes a ten potřebuje chodit ven... Napadla mě jako varianta nedávno sousedka, ta, co mi v době COVIDu vařila a také se starala. Měla jedinou dceru, o niž přišla před dvěma lety při autonehodě. Bylo jí 30 let... Pravdou je, že ta sousedka ale dala jejího psa pryč, takže společné vlastnictví růžově nevidím. Ale za zeptání se nic nedám...

Dasvo napsal(a):
Ženská, Vy se týráte! To prostě musíte nějak rozseknout. Nemůžete se pořád bát co by kdyby! Jenom tady je dost lidí, kteří by Vám mohli (a chtěli) případně pomoct. Neroznípávejte si duši a skočte do toho rovnýma nohama. Hned!

Navíc "Dasvo", víte, že mám 3 kočky, že jo? Pro mě má pes nedozírnou cenu, budu-li chtít ještě udržet chalupu...což chci. Ale proboha jak to udělat? Zase mít víkenďáka, kterého si budu moct na tu chalupu brávat...???

Dasvo napsal(a):
Ženská, Vy se týráte! To prostě musíte nějak rozseknout. Nemůžete se pořád bát co by kdyby! Jenom tady je dost lidí, kteří by Vám mohli (a chtěli) případně pomoct. Neroznípávejte si duši a skočte do toho rovnýma nohama. Hned!

Poslední vstup teď k tomuto: Víte "Dasvo" kolikrát jsem tu psala, že bych si moc přála vlastního psa, ale nemůžu jej mít, ptž pro něj nesplňuji podmínky? A víte, kolikrát tu rozmlouváme nerozumné nápady pořídit psa lidem, kteří mají - podle mě - lepší podmínky než já?
Já tak nějak osciluji. Už se cítím smířená s odchodem nejlepšího psa mého života, a pak zas přijde to obrovské smutnění. Obzvlášť, když mi tu přátelé vloží fota takových sympatických psíků. Ale víte - pořád je to ještě krátká doba. Vždyť Floček umřel 29.1. Dnes po extrémně dlooouhé době jedu na chalupu, jsem zvědavá, co mě tam čeká... Možná tak leda "moje" Natrixka...

Já Vám držím palce. S každodenními problémy Vám asi nemůžu pomoci, na to bydlím příliš daleko, ale opět nabízím v případě nutnosti láskyplný azyl Vašemu případnému pejskovi. Nebo trvalý domov, podle toho, jak se to vyvrbí.
Zatím nemám vlastní domeček, teprve to je ve stádiu zrodu, ale v případě nutnosti by se to nějak zvládlo i teď. A za ty dva roky, až bude domeček stát, bude tato nabídka platit bezvýhradně.

Varaxi napsal(a):
Já Vám držím palce. S každodenními problémy Vám asi nemůžu pomoci, na to bydlím příliš daleko, ale opět nabízím v případě nutnosti láskyplný azyl Vašemu případnému pejskovi. Nebo trvalý domov, podle toho, jak se to vyvrbí.
Zatím nemám vlastní domeček, teprve to je ve stádiu zrodu, ale v případě nutnosti by se to nějak zvládlo i teď. A za ty dva roky, až bude domeček stát, bude tato nabídka platit bezvýhradně.

Mám Vás moc ráda "Varaxi" a slovy snad ani neumím poděkovat . Moc si Vás vážím a třeba k tomu, co píšete, dojde, třeba zrovna ty dva roky jsou tak akorát, abych už věděla, jestli psík ano nebo ne, jak se vyvíjí můj zdr. stav, atd. Teď se bojím ještě udělat rozhodnutí, na něž by mohl doplatit eventuelní nový psík a zradit psí duši - to bych fakt nechtěla...

fikovnice napsal(a):
Mám Vás moc ráda "Varaxi" a slovy snad ani neumím poděkovat . Moc si Vás vážím a třeba k tomu, co píšete, dojde, třeba zrovna ty dva roky jsou tak akorát, abych už věděla, jestli psík ano nebo ne, jak se vyvíjí můj zdr. stav, atd. Teď se bojím ještě udělat rozhodnutí, na něž by mohl doplatit eventuelní nový psík a zradit psí duši - to bych fakt nechtěla...

Jani, podle mě to bereš "moc poctivě".
Sice tady máme všichni poměrně konkrétní představy, jak by měl vypadat ideální psí domov, ale upřímně, kdo toho ideálu dosahuje? Mnozí jistě ano, já určitě ne...

Ale je možný i druhý úhel pohledu, zvlášť při tvé slabosti pro vestaje. Pokud by sis brala již dospělého pejska, třeba z útulku, přece by si u tebe vysloveně polepšil, ne?

Možná by procházky byly o něco kratší, nebo jen méně akční (protože psovi nevadí, když si s ním sedneš na louku a "jen" házíš míček, taky máte v Brně oplocená psí hřiště, kam se dá chodit, nic extra náročného pro tebe, ale psík si to užije).
A pro případ nouze mít v záloze někoho na venčení.

Ale je možný i druhý úhel pohledu, zvlášť při tvé slabosti pro vestaje. Pokud by sis brala již dospělého pejska, třeba z útulku, přece by si u tebe vysloveně polepšil, ne?

No já bych se zase u dospělého psa bála kvůli kočkám... To by musel být vyloženě pes, který s kočkama žil, byl na ně zvyklý. A pak je zase pravděpodobné, že takový pes nebude kočky tolik "prudit" jako štěně. Ale co vím od známých, tak i to štěně si rychle zvykne. Vychází spolu, hrají si spolu a když toho kočky mají dost, tak to dají dost najevo a nebo si prostě vylezou někam nahoru. Ale ta provokace tam je z obou stran - i ty kočky provokují psa.

Ale sehnat v útulku teď dospělého psa, který je zaručeně zvyklý na kočky, to mi přijde snad nemožné.

fikovnice napsal(a):
Neumím vložit srdíčko jako smajlík!
Ano, trápím se. Ale milý D. ono je toho opravdu víc, asi písnu SZ... Víte, strašně nerada bych nějakou psí duši udělala smutnou, když mám takové bolesti, že by ani neměl pořádné vycházky. Kamarádka mi radí čívu - "že prý ji nemusím venčit a bude chodit na podložku". Ale to tedy ne! Pes je pes a ten potřebuje chodit ven... Napadla mě jako varianta nedávno sousedka, ta, co mi v době COVIDu vařila a také se starala. Měla jedinou dceru, o niž přišla před dvěma lety při autonehodě. Bylo jí 30 let... Pravdou je, že ta sousedka ale dala jejího psa pryč, takže společné vlastnictví růžově nevidím. Ale za zeptání se nic nedám...

Záleží na Vašich potížích. Jsou psi co moc pohybu nepotřebují. U štěněte je vše složitější a sehnat ted psa je problém celkově. Naše jsou na pohyb nenáročné, nejspokojenější když si ke mne všechny můžou lehnout . Zase nejsou zvyklé být doma samotné několik hodin. většinou je někdo doma nebo jsou sami max 2h,ale stejně spí

Proč si brát psa do nepohody, do smutků?
Snad se k tomu / možná/ rozhodne
až si bude jistá. Vším.
Po psovi touží, ale netřeba ji postrkovat.
Sama porovná plusy i mínusy a své možnosti.
Je v bytě, jisté nevýhody to má.

Ven chce a potřebuje i ta číva
i když na dvorek-zahradu může kdykoli.
Třeba Fíkovnice něco potká a neodolá
a bude to ...
Moc jí přeji, aby se rozhodla správně.

fikovnice napsal(a):
Neumím vložit srdíčko jako smajlík!
Ano, trápím se. Ale milý D. ono je toho opravdu víc, asi písnu SZ... Víte, strašně nerada bych nějakou psí duši udělala smutnou, když mám takové bolesti, že by ani neměl pořádné vycházky. Kamarádka mi radí čívu - "že prý ji nemusím venčit a bude chodit na podložku". Ale to tedy ne! Pes je pes a ten potřebuje chodit ven... Napadla mě jako varianta nedávno sousedka, ta, co mi v době COVIDu vařila a také se starala. Měla jedinou dceru, o niž přišla před dvěma lety při autonehodě. Bylo jí 30 let... Pravdou je, že ta sousedka ale dala jejího psa pryč, takže společné vlastnictví růžově nevidím. Ale za zeptání se nic nedám...

A co si vzít nějakýho staršího pejska. Ten už má taky svoje bolesti a neduhy a nebude tak náročnej na divoký procházky. Starší pejsky nikdo nechce a vás by hřálo u srdce, že jste udělala dobrý skutek. Zrovna kousek za Brnem má Eliška takovej útulek se starejma pejskama. To je zlatej člověk a věřím, že by vám s pejskem pomohla.....a zrovna tohle je takovej sympaťáček https://www.facebook.com/pg/dejtenamsanci.cz/photos/?tab=album&album_id=2677183465827167&ref=page_internal

Huskyjanina napsal(a):
A co si vzít nějakýho staršího pejska. Ten už má taky svoje bolesti a neduhy a nebude tak náročnej na divoký procházky. Starší pejsky nikdo nechce a vás by hřálo u srdce, že jste udělala dobrý skutek. Zrovna kousek za Brnem má Eliška takovej útulek se starejma pejskama. To je zlatej člověk a věřím, že by vám s pejskem pomohla.....a zrovna tohle je takovej sympaťáček https://www.facebook.com/pg/dejtenamsanci.cz/photos/?tab=album&album_id=2677183465827167&ref=page_internal

Pane jo to jsou očička. Mít nafukovací místo tak ho beru
Dája

Jani, pro mě je tam moc mínusů...do psa bych teď nešla. Snad má pejsu některá z kamarádek, kterého by jsi si mohla pomuconit, nebo ti ho třeba ráda půjčí na venčení, když sama nebude mít čas. A časem, jak píšou ostatní uvidíš, kam se tvůj život a myšlenky uberou, třeba se pro vlastního nakonec rozhodneš. Já jsem momentálně pevně rozhodnutá, že budu bez psa, minimálně nějakou dobu(tím nemyslím měsíc ) za jedno nechci Worku hned nahradit, za druhé chci cestovat a to se vylučuje. A mám kočky, kterým se budu alespoň víc věnovat, vůči nim mám určitě resty.

Já osobně bych to nechala na Janičce, myslím že Janinka je určo zodpovědná osůbka a ví, jaké jsou její možnosti.

Samozřejmě máte pravdu, že momentálně to není ideální stav. Ale ruku na srdce, kdo nemusel přizpůsobit psu životní styl....nebo ani ne styl, ale defakto skoro všechno. Život se psem prostě není stejný jako život bez psa.

Jsem ta poslední, kdo by někomu vnucoval pořízení psa, když se na to necítí. Ale pokud ano, pokud si řekne, jo to půjde.....u Janinky jde spíš o to, kdyby se z nějakého důvodu o pejska nemohla postarat, tak aby měla po ruce ochotné lidi na pohlídání, vyvenčení.

Opravdu mě mrzí, že nebydlím blíže, klidně bych se tohoto úkolu ujala. U nás by se jeden pes navíc ztratil....
Jo klidně bych si pořídila i tu kolii, i když nevím, jestli bych sehnala americkou a Janinka by jí mohla mít jako víkenďáčka, když už je to složitý aby měla pejska doma.

Fakty mě mrzí, že bydlím na druhém konci republiky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já osobně bych to nechala na Janičce, myslím že Janinka je určo zodpovědná osůbka a ví, jaké jsou její možnosti.

Samozřejmě máte pravdu, že momentálně to není ideální stav. Ale ruku na srdce, kdo nemusel přizpůsobit psu životní styl....nebo ani ne styl, ale defakto skoro všechno. Život se psem prostě není stejný jako život bez psa.

Jsem ta poslední, kdo by někomu vnucoval pořízení psa, když se na to necítí. Ale pokud ano, pokud si řekne, jo to půjde.....u Janinky jde spíš o to, kdyby se z nějakého důvodu o pejska nemohla postarat, tak aby měla po ruce ochotné lidi na pohlídání, vyvenčení.

Opravdu mě mrzí, že nebydlím blíže, klidně bych se tohoto úkolu ujala. U nás by se jeden pes navíc ztratil....
Jo klidně bych si pořídila i tu kolii, i když nevím, jestli bych sehnala americkou a Janinka by jí mohla mít jako víkenďáčka, když už je to složitý aby měla pejska doma.

Fakty mě mrzí, že bydlím na druhém konci republiky.

Děkuji Janinko...a děkuji i všem ostatním za názory, nápady, tipy, rady... Vážím si toho !
Stran "Rapotačky" - já se obávám, že jsem v nepohodě dlouhodobě , zdali to bude někdy jinak, netuším...
Ale je to opravdu obrovský závazek...já bych byla milionkrát více nakloněna psímu kamarádovi, kdybych nechodila do práce. Takže třeba jednou...kdoví.
Teď mě strašně mrzí ta chalupa. Byla jsem tam a opravdu bez psa je velmi těžké tam být sama. Ono jde o to, že já nejsem člověk - samotář...

Vážím si vašich názorů jak "pro", tak "proti". Vše jsem pečlivě pročetla, i ve vlákně "Koronavirus".

Ještě k "Lesnížínce" - Rady doufám, že Woricka ještě máš...? Já na Tvém místě bych ZATÍM o dalším psovi nepřemýšlela, ale máš-li život dlouhodobě se psy spojený, tak si bez nich pak už život představit neumím. Ale máš pravdu, že se se psy těžko cestuje. Tedy někam to lze, někam ne. Držím Ti pěsti, ať Worick tady s Tebou ještě nějakou dobu pobyde.

A ostatním moc a moc děkuju. Tím určitě nechci úplně tuto diskuzi uzavřít - např. narazíte-li někdo někdy na nějakého psíka v nouzi nebo i štěnda, prosím, zase napište sem, nebo i do SZ. Opravdu vážím si všech názorů!

Kdybych měla ještě labradůru, na chalupu bych Vám ji půjčovala.
Byla černá a ohlásila všechno.
Ale ......kdyby, kdyby ...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já osobně bych to nechala na Janičce, myslím že Janinka je určo zodpovědná osůbka a ví, jaké jsou její možnosti.

Samozřejmě máte pravdu, že momentálně to není ideální stav. Ale ruku na srdce, kdo nemusel přizpůsobit psu životní styl....nebo ani ne styl, ale defakto skoro všechno. Život se psem prostě není stejný jako život bez psa.

Jsem ta poslední, kdo by někomu vnucoval pořízení psa, když se na to necítí. Ale pokud ano, pokud si řekne, jo to půjde.....u Janinky jde spíš o to, kdyby se z nějakého důvodu o pejska nemohla postarat, tak aby měla po ruce ochotné lidi na pohlídání, vyvenčení.

Opravdu mě mrzí, že nebydlím blíže, klidně bych se tohoto úkolu ujala. U nás by se jeden pes navíc ztratil....
Jo klidně bych si pořídila i tu kolii, i když nevím, jestli bych sehnala americkou a Janinka by jí mohla mít jako víkenďáčka, když už je to složitý aby měla pejska doma.

Fakty mě mrzí, že bydlím na druhém konci republiky.

Edit: A ano, kólie se mi zalíbily. Tedy ne BOCky, ale skutečně am. kólie. Anebo i ty šeltičky. Ty se mi líbí moc. Onehdá tu někdo psal, že ji má a že je přátelská ke všem zvířatům, pohodová, rodinná... Já vím to je jeden případ a dalších 1000 může být jinak... Pak tu "Megííí" napsala něco o pochodující diagnóze. Pokud by někdy (nevím kdy, ale někdy) třeba šeltie byla, tak by byla s PP, po prověřených rodičích. Ale tak daleko, abych zkoumala jaké zdr. testy se u nich dělají, jak je to s dědičností a vůbec incidencí zmíněných nemocí, jsem ještě nezašla... Samozřejmě moje srdce vždy patřilo vestajíkům, vždyť jsme jich měli 8! Povedli se všichni, vyjma jednoho, který bohužel vraždil kočky...to už je ale hodně hodně dávno.

rapotacka11 napsal(a):
Kdybych měla ještě labradůru, na chalupu bych Vám ji půjčovala.
Byla černá a ohlásila všechno.
Ale ......kdyby, kdyby ...

Moc děkuji ....ale i kdybyste labroše měla, obávám se, že jsme hodně daleko od sebe...
Ono s těmi vestajíky to bylo tak, že jsem je pořizovala já, měla jsem je nějaký čas v Brně, tím jsme si vytvořili na sebe pouto...a pak je předala tetě a spol. na vesnici. Vždy jim tam bylo líp, to jsem viděla jasně. RD, veliká zahrada, u sousedů také vždy měli a mají psa... No a o víkendech pak zahrada ještě 5x větší, když jeli se mnou na chalupu, navíc zde byl jejich druhý rajón...vlastně všichni tam jezdili strašně moc rádi - od doby, co jsme chalupu pořídili. Bylo to vše ideální - přes týden pes u příbuzných na venkově; na víkend, prázdniny, dovolené pes se mnou - opět na venkově...

A ještě jedna věc: ten nápad se sousedkou. Ona bydlí ve stejném domě, je jen pár metrů ode mě, v podstatě nás dělí jen schody. Teď šla do důchodu, i když vypadá tak o 20let mladší. Pracuje jako překladatelka, takže z domu. Je přesný opak mě - já typ sova, ona typ skřivan. Vše by do sebe mohlo zapadat. Teď jsme se pár dní neviděly, ale chystáme se vypít společně víno, které jsem jí dala (třeba to bude taková minioslava, že epidemie je snad konečně na ústupu), tak chci téma nadhodit. Ale bojím se, že budu neúspěšná. Mmch. její zemřelá dcera měla úžasného kóliáka...

fikovnice napsal(a):
A ještě jedna věc: ten nápad se sousedkou. Ona bydlí ve stejném domě, je jen pár metrů ode mě, v podstatě nás dělí jen schody. Teď šla do důchodu, i když vypadá tak o 20let mladší. Pracuje jako překladatelka, takže z domu. Je přesný opak mě - já typ sova, ona typ skřivan. Vše by do sebe mohlo zapadat. Teď jsme se pár dní neviděly, ale chystáme se vypít společně víno, které jsem jí dala (třeba to bude taková minioslava, že epidemie je snad konečně na ústupu), tak chci téma nadhodit. Ale bojím se, že budu neúspěšná. Mmch. její zemřelá dcera měla úžasného kóliáka...

Janinko ...jak se říkám já...líná huba, holý neštěstí.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Janinko ...jak se říkám já...líná huba, holý neštěstí.....

Možná by to chtělo ji trochu přiopít...
Ne, dělám si srandu...ale návrh/téma otevřu.

fikovnice napsal(a):
Možná by to chtělo ji trochu přiopít...
Ne, dělám si srandu...ale návrh/téma otevřu.

By si pak ale napamatovala, že ti to síbila a byla by jsi zase na začátku.
Jani...kdyby Woruška už nebyl...myslím, že by jsi to bezpečně poznala
Je, klep, klep teď je šikulka, v pátek tu byla vetka a moc ho chválila, jakový je zase júra

lesnížínka napsal(a):
By si pak ale napamatovala, že ti to síbila a byla by jsi zase na začátku.
Jani...kdyby Woruška už nebyl...myslím, že by jsi to bezpečně poznala
Je, klep, klep teď je šikulka, v pátek tu byla vetka a moc ho chválila, jakový je zase júra

To je moc dobře!

A pak, že na světě neexistuje žádná radost.

Video se zpracovává...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A pak, že na světě neexistuje žádná radost.

Nejde mi to odeslat

Video se zpracovává...

Kdyby náhodou někdo sháněl.... tak doporučuji Elišku od Brna a její hospic. Je to zlatý člověk a má tam na výběr, co hrdlo ráčí My si včera odvezly (naštěstí jen) dvě staré placky, ale i kdybych chtěla něco mladšího, akčnějšího, tak by se našlo

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kdyby náhodou někdo sháněl.... tak doporučuji Elišku od Brna a její hospic. Je to zlatý člověk a má tam na výběr, co hrdlo ráčí My si včera odvezly (naštěstí jen) dvě staré placky, ale i kdybych chtěla něco mladšího, akčnějšího, tak by se našlo

Vy máte dva nové ,,staré" pejsky?? Jéé, to jste zlatí, že jste si je vzali...Jak se dostanou takovíto pejsci dopryč? Umřel majitel?

lesnížínka napsal(a):
Vy máte dva nové ,,staré" pejsky?? Jéé, to jste zlatí, že jste si je vzali...Jak se dostanou takovíto pejsci dopryč? Umřel majitel?

Ano, je to nechtěné dědictví.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kdyby náhodou někdo sháněl.... tak doporučuji Elišku od Brna a její hospic. Je to zlatý člověk a má tam na výběr, co hrdlo ráčí My si včera odvezly (naštěstí jen) dvě staré placky, ale i kdybych chtěla něco mladšího, akčnějšího, tak by se našlo

To jsem si právě myslela, že by se tam mohla domluvit fikovnice, pokud by se na to cítila. Eliška je fakt zlata a třeba by s ní šlo domluvit i to spolumajitelstvi a podminky, jak měla fikovnice s Flockem.

Tady jedna číva: https://zvirata.bazos.cz/inzerat/135202047/daruji.php

Holky se parádně zabydlují, jsou to fakt praví mopsové, je až vtipné, jak jsou všichni mopsi stejní, co se týká specifických zvyků a tak

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Huskyjanina napsal(a):
To jsem si právě myslela, že by se tam mohla domluvit fikovnice, pokud by se na to cítila. Eliška je fakt zlata a třeba by s ní šlo domluvit i to spolumajitelstvi a podminky, jak měla fikovnice s Flockem.

Jejda, myslíte, že z mé strany třeba nějaký sponzoring a půjčování psa jen na víkendy??? To by byla značka ideál!!!

fikovnice napsal(a):
Jejda, myslíte, že z mé strany třeba nějaký sponzoring a půjčování psa jen na víkendy??? To by byla značka ideál!!!

http://www.dejtenamsanci.cz/
Zkuste se s nima domluvit. Eliška je fakt moc fajn. Nastiňte jí svou situaci a třeba se na něčem dohodnete. A Bukovinka je za Brnem kousek :)

Huskyjanina napsal(a):
http://www.dejtenamsanci.cz/
Zkuste se s nima domluvit. Eliška je fakt moc fajn. Nastiňte jí svou situaci a třeba se na něčem dohodnete. A Bukovinka je za Brnem kousek :)

To Vy jste zlatá - moc za ten nápad děkuji! Kéž by to vyšlo! Myslím, že si mě asi budou chtít nějak proklepnout, ale to snad zvládnu...
Teď je ještě pořád na ježdění na chalupu zima, a já tam ještě po té hrozné nemoci nejezdím (ta jedna návštěva byla výjimka). Ale chtěla bych tam zase začít jezdit a bez psa je tam člověk opravdu jak bez rukou, a hlavně sám...

Byla jsem u Elišky zrovna teď v neděli a mihla se tam zrovna nějaká paní, co si taky brala psíka (asi) na pár dní nebo tak něco.

Jani, držím palce, ať to klapne! To by byla paráda. :-)

Milí iFAUŇáčtí přátelé!
Toto sem vůbec nepatří, ale nevěděla jsem, kde se podělit o zážitek... Řada z vás ví, že můj nejstarší kocour chodí na noc ven. Já pro něj musím ráno kolem půl šesté nejpozději jít před panelák, vydat "smluvený" signál (cinkání klíči), on přiběhne, nasedneme do výtahu a jedeme do mého patra domů. Dnes jsem ovšem mírně zaspala a kolem šesté h ráno mě můj kocour probudil mňoukáním za dveřmi mého bytu - ve 4.patře 12patrového paneláku!!! Možná se vám to nezdá až tak divné, mně ale ano - jedná se o kocoura extrémně plachého k lidem i psům, "bere" opravdu jen lidi např. z okruhu mých přátel. Moje kamarádka vyslovila hypotézu, že dnes ráno musel i nasednout k někomu do výtahu a svézt se s ním! Ono totiž schodiště dělí dvoje dveře!!! Patra jsou navíc samozřejmě na jedno brdo, prostě identická - v každém 4 byty. Stalo se asi před rokem, že takto nastoupil k mé známé sousedce, když šla ráno z venčení i se psem. To pro mě byl tehdy také šok - zvonění v 5h ráno a sousedka, že můj kocour se k ní prostě přidal, když šla domů... V čas, kdy "přijel" kocour dnes, však ona běžně nevenčí...
Je to pro mě záhadou, ale i legrací a důkazem, jak chytrý je to kocour (já vím - teď se s ním chvástám , ale opravdu jde o situaci, která je pro mě skoro nevysvětlitelná a kdybych měla čas, šla bych zkouknout kamerový záznam, jak to tedy ráno bylo...).
Tak mi promiňte, že to píšu sem, do "svého" vlákna . Třeba vás to také pobaví tak, jako mě .

Ten je boží. :-))

fikovnice napsal(a):
Milí iFAUŇáčtí přátelé!
Toto sem vůbec nepatří, ale nevěděla jsem, kde se podělit o zážitek... Řada z vás ví, že můj nejstarší kocour chodí na noc ven. Já pro něj musím ráno kolem půl šesté nejpozději jít před panelák, vydat "smluvený" signál (cinkání klíči), on přiběhne, nasedneme do výtahu a jedeme do mého patra domů. Dnes jsem ovšem mírně zaspala a kolem šesté h ráno mě můj kocour probudil mňoukáním za dveřmi mého bytu - ve 4.patře 12patrového paneláku!!! Možná se vám to nezdá až tak divné, mně ale ano - jedná se o kocoura extrémně plachého k lidem i psům, "bere" opravdu jen lidi např. z okruhu mých přátel. Moje kamarádka vyslovila hypotézu, že dnes ráno musel i nasednout k někomu do výtahu a svézt se s ním! Ono totiž schodiště dělí dvoje dveře!!! Patra jsou navíc samozřejmě na jedno brdo, prostě identická - v každém 4 byty. Stalo se asi před rokem, že takto nastoupil k mé známé sousedce, když šla ráno z venčení i se psem. To pro mě byl tehdy také šok - zvonění v 5h ráno a sousedka, že můj kocour se k ní prostě přidal, když šla domů... V čas, kdy "přijel" kocour dnes, však ona běžně nevenčí...
Je to pro mě záhadou, ale i legrací a důkazem, jak chytrý je to kocour (já vím - teď se s ním chvástám , ale opravdu jde o situaci, která je pro mě skoro nevysvětlitelná a kdybych měla čas, šla bych zkouknout kamerový záznam, jak to tedy ráno bylo...).
Tak mi promiňte, že to píšu sem, do "svého" vlákna . Třeba vás to také pobaví tak, jako mě .

Hele my měli kocoura, v paneláku, co taky chodil ven na noc a ráno jsme pro něj chodili.
Byl to kocour, co mi málem vyškrábal oči, když jsem s ním v náručí vystoupila dole z výtahu. Ale když chtěl domů, tak mu to bylo šumák. Lidi z baráku ho znali, tak prostě když otevřeli vchodový dveře, tak ho pustili dovnitř...někdy s nima počkal na výtah, nastoupil a oni mu prostě zastavili ve třetím patře, řekli "čau Mikeši" a pokračovali v jízdě a Mikeš si zaškrabkal na dveře.
Někdy s lidma výtahem nejel a prostě ty 3 patra vyběhnul....byt poznal bezpečně, měl ho označenej, vždycky, když jsme ho pouštěli domů, tak se hlavou otíral z venčí o futra. Viděla jsem to, když jsme třeba šli spolu nahoru po schodech...v každém patře se zastavil na té straně, kde jsme měli byt, očuchal a když ještě nebyl doma, tak šel o patro výš a zase si to očuchal....

Takže mě to naopak přijde úplně normální

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ten je boží. :-))

Můj kocour? Ano, je! Já s nadsázkou říkávám, že on je napůl člověk! V inteligenci předčí dvě mé zbývající kočky o x řádů... Dnes večeřel tak, že z misky napichoval na dráp kousky masa a pak si je vkládal do tlamky - to je také super podívaná!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hele my měli kocoura, v paneláku, co taky chodil ven na noc a ráno jsme pro něj chodili.
Byl to kocour, co mi málem vyškrábal oči, když jsem s ním v náručí vystoupila dole z výtahu. Ale když chtěl domů, tak mu to bylo šumák. Lidi z baráku ho znali, tak prostě když otevřeli vchodový dveře, tak ho pustili dovnitř...někdy s nima počkal na výtah, nastoupil a oni mu prostě zastavili ve třetím patře, řekli "čau Mikeši" a pokračovali v jízdě a Mikeš si zaškrabkal na dveře.
Někdy s lidma výtahem nejel a prostě ty 3 patra vyběhnul....byt poznal bezpečně, měl ho označenej, vždycky, když jsme ho pouštěli domů, tak se hlavou otíral z venčí o futra. Viděla jsem to, když jsme třeba šli spolu nahoru po schodech...v každém patře se zastavil na té straně, kde jsme měli byt, očuchal a když ještě nebyl doma, tak šel o patro výš a zase si to očuchal....

Takže mě to naopak přijde úplně normální

No jo, jenže nám se komplet obměnilo osazenstvo paneláku, nastěhovala se spousta mladých rodin, 48 bytů...a hlavně on je plachý. Jako že fakt fest plachý! A já netuším, kdo vůbec ví, že patří ke mně...

No, každopádně měla jsi Jani také super kocoura!

Jinak já s ním nejezdím v náručí a ani by se nenechal od nikoho do náruče vzít...
A někde jsem četla, že kočky se právě ve výškových budovách dobře orientují horizontálně, ale vertikálně prý mají problém. Ale předpokládám, že můj byt našel - jak píšeš - třeba dle pachu, rohožky, no anebo si prostě přečetl na dveřích jmenovku!

fikovnice napsal(a):
No jo, jenže nám se komplet obměnilo osazenstvo paneláku, nastěhovala se spousta mladých rodin, 48 bytů...a hlavně on je plachý. Jako že fakt fest plachý! A já netuším, kdo vůbec ví, že patří ke mně...

No, každopádně měla jsi Jani také super kocoura!

Jinak já s ním nejezdím v náručí a ani by se nenechal od nikoho do náruče vzít...
A někde jsem četla, že kočky se právě ve výškových budovách dobře orientují horizontálně, ale vertikálně prý mají problém. Ale předpokládám, že můj byt našel - jak píšeš - třeba dle pachu, rohožky, no anebo si prostě přečetl na dveřích jmenovku!

No super kocoura ...maminka mi ho pořídila jako takovej kompromis, když nemůžeme mít psa, když jsme byla v pátý třídě a já se tááák těšila na koťátko. No a koťatko, ale bylo od kočky ze stodoly, oči navrch hlavy.....prostě žádnej přítulnej a vrnící drobeček. Nikdy z něj nebyla taková ta typická mazlící kočka.
Takže jsme si s nim dost škrábanců užily.......

Ale abych ho jen nehanila, jak stárnul, tak se to zlepšovalo, když mu bylo tak 10 let, tak už byl docela hodnej

To naopak, když jsem pak měla peršana, tak ten byl zlatíčko mazlivý, něžňoučký, který snad ani "neměl drápky"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hele my měli kocoura, v paneláku, co taky chodil ven na noc a ráno jsme pro něj chodili.
Byl to kocour, co mi málem vyškrábal oči, když jsem s ním v náručí vystoupila dole z výtahu. Ale když chtěl domů, tak mu to bylo šumák. Lidi z baráku ho znali, tak prostě když otevřeli vchodový dveře, tak ho pustili dovnitř...někdy s nima počkal na výtah, nastoupil a oni mu prostě zastavili ve třetím patře, řekli "čau Mikeši" a pokračovali v jízdě a Mikeš si zaškrabkal na dveře.
Někdy s lidma výtahem nejel a prostě ty 3 patra vyběhnul....byt poznal bezpečně, měl ho označenej, vždycky, když jsme ho pouštěli domů, tak se hlavou otíral z venčí o futra. Viděla jsem to, když jsme třeba šli spolu nahoru po schodech...v každém patře se zastavil na té straně, kde jsme měli byt, očuchal a když ještě nebyl doma, tak šel o patro výš a zase si to očuchal....

Takže mě to naopak přijde úplně normální

...někdy s nima počkal na výtah, nastoupil a oni mu prostě zastavili ve třetím patře, řekli "čau Mikeši" a pokračovali v jízdě...

Tak jsem si tu scénu teď představila živě a poprskala jsem si monitor kafem.

Moje mládí. Tehdejší přítel bydlel v pavlačovym domě, poslední patro. Lidi vedle měli černého kocoura a ovčáka. Vedle park Grébovka, kocour chodil ven i přes den. Jenže po schodech nemohl, ty od pavlače oddělovaly skleněne dveře. Tak jezdil výtahem čekal na něj dole nebo nahoře, když někdo sel, vběhl tam s nim. Lidi ho většinou vyvezli az nahoru, ale někdo taky ne, kocour to poznal kde je, čekal, až se posune dál. Výtah byl taková tmavá kpbka, já to o kocourovi nevěděla, když jsem jednou otevřela dole výtah, zazařili na mne žlute oči, ja měla malem infarkt!

https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=66394

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):


https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=66394

To je fešák. Nějaký kříženec entlebucha mi připomíná

Milá iFAUNová rodinko!
Nějaký čas jsem zde zase nebyla, čímž se omlouvám za zanedbanou hojnou soukromou korespondenci - pokusím se to nějak postupně napravovat. Nějak jsem se cítila ještě hůř než obvykle a nechtěla jsem zde otravovat se svými osobními trápeními. Včera v noci jsem už psí absťák nevydržela a dala na Bazoš inzerát s nabídkou víkendových pobytů pro psa, s tím, že vše, včetně krmení budu hradit já. Pro psa bych přijela autem a též jej vrátila vždy po krátkém pobytu u mě. Dnes se ozvala jedna rodina, že by zájem měli (ono nabídek na venčení je tam hodně, ale lidé za to chtějí peníze; to já logicky ne), ale zatím to bylo takové neurčité (vcelku pochopitelně).

Dnes jsem si také na dva dny přivezla do Brna tetu, celou cestu jsme diskutovaly o možnosti mít zase "chalupového" psa, teta naznačila, že jejich BOC mi vysoce pravděpodobně nebude půjčována (ne z jejího rozhodnutí). Přijely jsme do Brna a zrovna venčila psíka, přesněji fenku, jedna sousedka ode mě z domu. Mám ji hodně ráda a myslím, že i ona mě. Tak jsem jen smutně tetě řekla o koho jde a že mě i napadlo půjčovat si psíka od někoho od nás z domu, tj. psa, který mě aspoň trochu zná. No a teta mě skoro "dokopala" jít se zeptat této paní. No, zkrátím to...obě jsme utřely slzy (asi jsme stejné "plačky" ), paní totiž zareagovala tak, že jsem to vůbec nečekala. "Jani, Ty bys to pro mě udělala? Já už vůbec nemůžu a ona by se potřebovala vylítat a já bych Ti byla tak strašně moc vděčná. Krmivo bych Ti dávala s sebou, kdykoli budeš chtít... Já už jí fakt nestačím. Tvoje nabídka je lepší než celé balení Lexaurinu !" No a byla šíleně dojatá...a já samozřejmě také. Paní dokonce řekla, že je to pro ni nejlepší zpráva za dlouhou dobu.
Takže takto se věci teď mají, a pokud to tedy klapne, budu mít zase víkendového psa - bígloidního křížence... A co mě dostalo na závěr našeho povídání, Pegy ke mně přišla, podívala se mi do očí a dala mi sama od sebe packu - jako by stvrzovala, že "Jo, Tebe beru jako náhradní paničku!"

fikovnice napsal(a):
Milá iFAUNová rodinko!
Nějaký čas jsem zde zase nebyla, čímž se omlouvám za zanedbanou hojnou soukromou korespondenci - pokusím se to nějak postupně napravovat. Nějak jsem se cítila ještě hůř než obvykle a nechtěla jsem zde otravovat se svými osobními trápeními. Včera v noci jsem už psí absťák nevydržela a dala na Bazoš inzerát s nabídkou víkendových pobytů pro psa, s tím, že vše, včetně krmení budu hradit já. Pro psa bych přijela autem a též jej vrátila vždy po krátkém pobytu u mě. Dnes se ozvala jedna rodina, že by zájem měli (ono nabídek na venčení je tam hodně, ale lidé za to chtějí peníze; to já logicky ne), ale zatím to bylo takové neurčité (vcelku pochopitelně).

Dnes jsem si také na dva dny přivezla do Brna tetu, celou cestu jsme diskutovaly o možnosti mít zase "chalupového" psa, teta naznačila, že jejich BOC mi vysoce pravděpodobně nebude půjčována (ne z jejího rozhodnutí). Přijely jsme do Brna a zrovna venčila psíka, přesněji fenku, jedna sousedka ode mě z domu. Mám ji hodně ráda a myslím, že i ona mě. Tak jsem jen smutně tetě řekla o koho jde a že mě i napadlo půjčovat si psíka od někoho od nás z domu, tj. psa, který mě aspoň trochu zná. No a teta mě skoro "dokopala" jít se zeptat této paní. No, zkrátím to...obě jsme utřely slzy (asi jsme stejné "plačky" ), paní totiž zareagovala tak, že jsem to vůbec nečekala. "Jani, Ty bys to pro mě udělala? Já už vůbec nemůžu a ona by se potřebovala vylítat a já bych Ti byla tak strašně moc vděčná. Krmivo bych Ti dávala s sebou, kdykoli budeš chtít... Já už jí fakt nestačím. Tvoje nabídka je lepší než celé balení Lexaurinu !" No a byla šíleně dojatá...a já samozřejmě také. Paní dokonce řekla, že je to pro ni nejlepší zpráva za dlouhou dobu.
Takže takto se věci teď mají, a pokud to tedy klapne, budu mít zase víkendového psa - bígloidního křížence... A co mě dostalo na závěr našeho povídání, Pegy ke mně přišla, podívala se mi do očí a dala mi sama od sebe packu - jako by stvrzovala, že "Jo, Tebe beru jako náhradní paničku!"

Tak teď mám slzy na krajíčku já. Doufám a držím pěsti, ať to vyjde!

Huskyjanina napsal(a):
Tak teď mám slzy na krajíčku já. Doufám a držím pěsti, ať to vyjde!

Moc moc děkuji!

Janičko...nemám slov.....mám strašnou radost.

Tak to je doják. Moc vám to všem přeju

Janičko, to je paráda! Mám radost a držím palce, ať máte krásný vztah.

Jani, to je moc krásná zpráva.
Já už si včera říkala, co s tebou je a ty jsi nám zatím přichystala milé překvapení.

fikovnice napsal(a):
Milá iFAUNová rodinko!
Nějaký čas jsem zde zase nebyla, čímž se omlouvám za zanedbanou hojnou soukromou korespondenci - pokusím se to nějak postupně napravovat. Nějak jsem se cítila ještě hůř než obvykle a nechtěla jsem zde otravovat se svými osobními trápeními. Včera v noci jsem už psí absťák nevydržela a dala na Bazoš inzerát s nabídkou víkendových pobytů pro psa, s tím, že vše, včetně krmení budu hradit já. Pro psa bych přijela autem a též jej vrátila vždy po krátkém pobytu u mě. Dnes se ozvala jedna rodina, že by zájem měli (ono nabídek na venčení je tam hodně, ale lidé za to chtějí peníze; to já logicky ne), ale zatím to bylo takové neurčité (vcelku pochopitelně).

Dnes jsem si také na dva dny přivezla do Brna tetu, celou cestu jsme diskutovaly o možnosti mít zase "chalupového" psa, teta naznačila, že jejich BOC mi vysoce pravděpodobně nebude půjčována (ne z jejího rozhodnutí). Přijely jsme do Brna a zrovna venčila psíka, přesněji fenku, jedna sousedka ode mě z domu. Mám ji hodně ráda a myslím, že i ona mě. Tak jsem jen smutně tetě řekla o koho jde a že mě i napadlo půjčovat si psíka od někoho od nás z domu, tj. psa, který mě aspoň trochu zná. No a teta mě skoro "dokopala" jít se zeptat této paní. No, zkrátím to...obě jsme utřely slzy (asi jsme stejné "plačky" ), paní totiž zareagovala tak, že jsem to vůbec nečekala. "Jani, Ty bys to pro mě udělala? Já už vůbec nemůžu a ona by se potřebovala vylítat a já bych Ti byla tak strašně moc vděčná. Krmivo bych Ti dávala s sebou, kdykoli budeš chtít... Já už jí fakt nestačím. Tvoje nabídka je lepší než celé balení Lexaurinu !" No a byla šíleně dojatá...a já samozřejmě také. Paní dokonce řekla, že je to pro ni nejlepší zpráva za dlouhou dobu.
Takže takto se věci teď mají, a pokud to tedy klapne, budu mít zase víkendového psa - bígloidního křížence... A co mě dostalo na závěr našeho povídání, Pegy ke mně přišla, podívala se mi do očí a dala mi sama od sebe packu - jako by stvrzovala, že "Jo, Tebe beru jako náhradní paničku!"

.., to je tak prima....hned dej prosím fotky psice, ať vidíme.....tak pokud si s psici sednete, i když budete jenom vy dvě na chalupě, tak není lepšího řešení.....strašně moc ti to Janinko preju....

Vidíš, vidíš Jani, stačilo se jen rozhlédnout kolem a jak se říká: líná huba - hotové neštěstí. Nanejvýš tě paní mohla odmítnout. Tak jsem zvědavá, jak to spolu budete zvládat, podávej info

To je moc fajn, mohla jste se jí zeptat už dříve. Kolikrát člověk něco hledá všude možně a ono je to hned za rohem aniž by o tom věděl. Dejte pak fotečky fenky

lesnížínka napsal(a):
Vidíš, vidíš Jani, stačilo se jen rozhlédnout kolem a jak se říká: líná huba - hotové neštěstí. Nanejvýš tě paní mohla odmítnout. Tak jsem zvědavá, jak to spolu budete zvládat, podávej info

S tim naprostej souhlas. Vsecko co se tyce haveti co ted mam. Mam jen diky tomu ze sem se proste ptala... A kecala a radila a kamaradila... A mam to o cem sem pred 5 lety ani nesnila ze jednou bude

Všechno má svůj čas.

fikovnice napsal(a):
Milá iFAUNová rodinko!
Nějaký čas jsem zde zase nebyla, čímž se omlouvám za zanedbanou hojnou soukromou korespondenci - pokusím se to nějak postupně napravovat. Nějak jsem se cítila ještě hůř než obvykle a nechtěla jsem zde otravovat se svými osobními trápeními. Včera v noci jsem už psí absťák nevydržela a dala na Bazoš inzerát s nabídkou víkendových pobytů pro psa, s tím, že vše, včetně krmení budu hradit já. Pro psa bych přijela autem a též jej vrátila vždy po krátkém pobytu u mě. Dnes se ozvala jedna rodina, že by zájem měli (ono nabídek na venčení je tam hodně, ale lidé za to chtějí peníze; to já logicky ne), ale zatím to bylo takové neurčité (vcelku pochopitelně).

Dnes jsem si také na dva dny přivezla do Brna tetu, celou cestu jsme diskutovaly o možnosti mít zase "chalupového" psa, teta naznačila, že jejich BOC mi vysoce pravděpodobně nebude půjčována (ne z jejího rozhodnutí). Přijely jsme do Brna a zrovna venčila psíka, přesněji fenku, jedna sousedka ode mě z domu. Mám ji hodně ráda a myslím, že i ona mě. Tak jsem jen smutně tetě řekla o koho jde a že mě i napadlo půjčovat si psíka od někoho od nás z domu, tj. psa, který mě aspoň trochu zná. No a teta mě skoro "dokopala" jít se zeptat této paní. No, zkrátím to...obě jsme utřely slzy (asi jsme stejné "plačky" ), paní totiž zareagovala tak, že jsem to vůbec nečekala. "Jani, Ty bys to pro mě udělala? Já už vůbec nemůžu a ona by se potřebovala vylítat a já bych Ti byla tak strašně moc vděčná. Krmivo bych Ti dávala s sebou, kdykoli budeš chtít... Já už jí fakt nestačím. Tvoje nabídka je lepší než celé balení Lexaurinu !" No a byla šíleně dojatá...a já samozřejmě také. Paní dokonce řekla, že je to pro ni nejlepší zpráva za dlouhou dobu.
Takže takto se věci teď mají, a pokud to tedy klapne, budu mít zase víkendového psa - bígloidního křížence... A co mě dostalo na závěr našeho povídání, Pegy ke mně přišla, podívala se mi do očí a dala mi sama od sebe packu - jako by stvrzovala, že "Jo, Tebe beru jako náhradní paničku!"

Jsem tu nová, ale tenhle příběh jsem četla celý...a jsem moc ráda, že to tak dobře vypadá! Držím palce, ať Vám Pegynka pomůže léčit bolavé srdíčko...aspoň bude zase líp....taky mě odchod našeho rodinného psa hodně vzal a Váš příběh je silný, dojemný, připomněl mi naše zlatíčko...u mě nakonec došlo i na antidepresiva...nedávala jsem to, byly dohady v rodině právě kvuli tomu všemu...
Už ale prášky dávno neberu, zato mám nového a vizáží stejného kluka z útulku, 5-6let starého...mám ho skoro 2 roky už....tak Vám taky přeju radost a hodně štěstí a ať to půjčování Pegynky klapne!

lesnížínka napsal(a):
Vidíš, vidíš Jani, stačilo se jen rozhlédnout kolem a jak se říká: líná huba - hotové neštěstí. Nanejvýš tě paní mohla odmítnout. Tak jsem zvědavá, jak to spolu budete zvládat, podávej info

Naprosto souhlasím, geniální řešení bývají většinou ta nejjednodušší!
Super zpráva!

Milí přátelé!
Jste zase úžasní - jako vždy - opět děkuji za všechny vaše milé reakce!

Ono to nebylo tak, že bych nedělala nic, těch snah proběhlo hodně - přemluvit "rodinu", ať mi půjčují BOC, snaha o spoluvlastnictví psa s jinou sousedkou, dokonce, jak mi poradila "Huskyjanina", jsem napsala na Messenger paní Elišce z Bukovinky. Zatím od ní nemám odpověď... Dále jsem podala onen inzerát na Bazoš. O dnešní paní jsem také přemýšlela. Já zase nejsem "líná huba" , jsem spíš ukecaný typ člověka, ale jak píše "Rapotačka", vše má svůj čas . A třeba se to mělo stát zrovna dnes, spolu s tetou, dnešních "náhod" bylo více . Mimochodem, momentálně se chystá u Pegy koprologie, důvod - snad paraziti - takže mi bylo řečeno, že nejvhodnější by bylo začít s půjčováním nejdříve za měsíc. A já teď ještě na chalupu ani neplánovala jezdit, až tak za ten měsíc... Každopádně, pokud to opravdu vyjde, je zachráněna vlastně i chalupa - bez psa jsem byla odhodlána tam nejezdit.
Jinak před chvílí jsem tetě říkala, že je škoda, že mě nenapadlo Pegynku blejsknout, ale jakmile budu mít foto, vložím vám je sem. To je úplně jasný!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem tu nová, ale tenhle příběh jsem četla celý...a jsem moc ráda, že to tak dobře vypadá! Držím palce, ať Vám Pegynka pomůže léčit bolavé srdíčko...aspoň bude zase líp....taky mě odchod našeho rodinného psa hodně vzal a Váš příběh je silný, dojemný, připomněl mi naše zlatíčko...u mě nakonec došlo i na antidepresiva...nedávala jsem to, byly dohady v rodině právě kvuli tomu všemu...
Už ale prášky dávno neberu, zato mám nového a vizáží stejného kluka z útulku, 5-6let starého...mám ho skoro 2 roky už....tak Vám taky přeju radost a hodně štěstí a ať to půjčování Pegynky klapne!

Dobrý večer,
vítejte mezi námi!
Mě odchod Fločka bolí doteď, ale dnes se objevilo to dlouho vyhlížené světlo na konci tunelu...
Mimochodem, to jste asi Vy psala o tom zavodněném pesanovi (?); jsou zde někde mnou založená vlákna zaměřená na stejný problém - i náš pes byl velmi pravděpodobně zavodněn - došlo k tomu ale krátce před jeho smrtí (o níž si dnes myslím, že nemusela nastat, ale to bych se asi uvyčítala k smrti). Podobných příběhů o nemocech mých - pro změnu - koček je zase řada v sekci "Kočky". Zkrátka každému zde už asi někdy jeho zvířecí kamarád odešel, u mě bylo těžké to, že pořízení vlastního psa by bylo problematické, z mnoha důvodů...
Vás plně chápu, včetně těch rodinných dohadů...
A přeji Vám hodně radosti s Vaším novým psím parťákem!

fikovnice napsal(a):
Dobrý večer,
vítejte mezi námi!
Mě odchod Fločka bolí doteď, ale dnes se objevilo to dlouho vyhlížené světlo na konci tunelu...
Mimochodem, to jste asi Vy psala o tom zavodněném pesanovi (?); jsou zde někde mnou založená vlákna zaměřená na stejný problém - i náš pes byl velmi pravděpodobně zavodněn - došlo k tomu ale krátce před jeho smrtí (o níž si dnes myslím, že nemusela nastat, ale to bych se asi uvyčítala k smrti). Podobných příběhů o nemocech mých - pro změnu - koček je zase řada v sekci "Kočky". Zkrátka každému zde už asi někdy jeho zvířecí kamarád odešel, u mě bylo těžké to, že pořízení vlastního psa by bylo problematické, z mnoha důvodů...
Vás plně chápu, včetně těch rodinných dohadů...
A přeji Vám hodně radosti s Vaším novým psím parťákem!

Dobré ráno, děkuji za přivítání 🍀chápu, že to pořád bolí, ale už to bude snad snesitelnější..když máte takovou úžasnou naději 🐶 taky už mám se zavodněním psa asi od srdíčka a rakoviny plic zkušenosti právě s tím naším předchozím pejskem. Bral furon, zvyšovaly se dávky a pak už to nešlo. Měl i nemocnou štítku. Bojoval 3/4 roku. Ke konci mi ho mladý sebrali a mohla jsem ho už jen navštěvovat...takže skutečně trochu podobné jako u Vás ( 1,5 roku předtím mi ho dali, že nezvládají- narození vnučky a pejsek to taky špatně nesl, byl u nás rád) a pak....chtěla jsem ho držet za tlapku, ale nedovolili mi to...nechtěla jsem problémy, ale do dneška jsem to ještě úplně nezpracovala...
Tenhle chlapík, co ho teď mám, je jen můj a nemusím se s nikým dohadovat, jestli s ním můžu jít k veterináři...a vzhledem ke zkušenostem jsem se zaměřila na prevenci, protože nám čumáci nechtějí zprvu dát najevo, že jim něco je, rozpoznat počínající nemoc je někdy těžké...Olik je miláček a hrozně si mě hlídá 😉
Život je jako zebra-chvíli černý a pak zase bílý pruh....jsem doufám pořád ještě v bílém pruhu 😉 Vy už v něm jste též, když se tohle naskytlo.....kdy s Pegynkou začínáte?

To vám přeju, snad si to budete obě užívat

fikovnice napsal(a):
Milí přátelé!
Jste zase úžasní - jako vždy - opět děkuji za všechny vaše milé reakce!

Ono to nebylo tak, že bych nedělala nic, těch snah proběhlo hodně - přemluvit "rodinu", ať mi půjčují BOC, snaha o spoluvlastnictví psa s jinou sousedkou, dokonce, jak mi poradila "Huskyjanina", jsem napsala na Messenger paní Elišce z Bukovinky. Zatím od ní nemám odpověď... Dále jsem podala onen inzerát na Bazoš. O dnešní paní jsem také přemýšlela. Já zase nejsem "líná huba" , jsem spíš ukecaný typ člověka, ale jak píše "Rapotačka", vše má svůj čas . A třeba se to mělo stát zrovna dnes, spolu s tetou, dnešních "náhod" bylo více . Mimochodem, momentálně se chystá u Pegy koprologie, důvod - snad paraziti - takže mi bylo řečeno, že nejvhodnější by bylo začít s půjčováním nejdříve za měsíc. A já teď ještě na chalupu ani neplánovala jezdit, až tak za ten měsíc... Každopádně, pokud to opravdu vyjde, je zachráněna vlastně i chalupa - bez psa jsem byla odhodlána tam nejezdit.
Jinak před chvílí jsem tetě říkala, že je škoda, že mě nenapadlo Pegynku blejsknout, ale jakmile budu mít foto, vložím vám je sem. To je úplně jasný!

Jani, ještě jedna poznámka: jestli je paní od Pegynky sama, nechtěla by jsi, nechtěla by ona, jezdit na ty víkendy na chalupu s tebou? Nebyla by jsi tam tak sama a třeba by byla taky ráda někde v přírodě.

lesnížínka napsal(a):
Jani, ještě jedna poznámka: jestli je paní od Pegynky sama, nechtěla by jsi, nechtěla by ona, jezdit na ty víkendy na chalupu s tebou? Nebyla by jsi tam tak sama a třeba by byla taky ráda někde v přírodě.

Já jí to hned nabídla... Jenže je jí k 80, a myslím, že bude vděčná, že si přes víkend odpočine od Pegynky. Na chalupu jsem několikrát vzala jinou sousedku - takovou akčnější, i mi pomáhala česat jablka.
Tady ta paní v poslední době hodně sešla - zlobí ji nohy. A včera, jak jsme si obě pobrečely, jaké že štěstí nás to potkalo , tak mi říkala, že den předtím už na večerní vycházce byla tak utahaná, že chtěla Pegy uvázat ke kandelábru a přijít si pro ni ráno. Předpokládám, že přeháněla, ale vlastně na tu nabídku, aby aspoň jednou se mnou na chalupu zajela, aby viděla, do čeho Pegy jde , ani nijak nezareagovala...
Já chci začít napřed sem tam i zde v Brně jí pomoct s venčením...prostě, uvidíme.
Ale brala jsem to včera fakt jak nějaké magické setkání!

lesnížínka napsal(a):
Jani, ještě jedna poznámka: jestli je paní od Pegynky sama, nechtěla by jsi, nechtěla by ona, jezdit na ty víkendy na chalupu s tebou? Nebyla by jsi tam tak sama a třeba by byla taky ráda někde v přírodě.

Jinak paní má dospělou dceru a syna. Dcera bydlí v našem baráku patro nad svojí maminkou a má též psa - kavalíra. I mámě s Pegy pomáhá, ale nemůže prý vždy. Pegy je zachráněná (přesně ale její původ nevím) a snad prý byla týraná, ale je prý nesmírně vděčná. Ptala jsem se hned, zda by nevadilo, kdyby se mnou Pegy spávala v posteli . A paní:"No, Jani, a kde si myslíš, že spává u mě? Pěkně zavrtaná pod peřinou se mnou v posteli!"

Pes v posteli...to je základ.
Ať si každej říká co chce....ale ty "nejintimnější chvíle" se psem jsou právě při tuleníčku v posteli. Moji psi můžou všude...ale tu postel nenahradí ani tulení na gauči nebo běžné mazlení přes den.
Chápu, že někdo nechce psa v posteli, ať už z hygienických důvodů nebo přirozeně je tam raději s partnerem nebo se se psem prostě nevyspí, ale já jsem vděčná, že mě ta moje holka pastevecká jde večer uložit a ráno vzbudit.....bohužel mám psy, kterým je v posteli horko, takže se mnou celou noc nespí......ale i za ty chvilky před spaním a po provuzení jsem vděčná. A to i když je Gina zatím ještě játro...nešeptá mi do ucha, tak jako to dělala Sárina, že jsem její holka a že mě nedá a nevím jestli kdy bude, tak to zatím šeptám do ouška alespoň já jí.

Prgynka bude určitě pohlazení pro tvojí dušičku Jani.

fikovnice napsal(a):
Já jí to hned nabídla... Jenže je jí k 80, a myslím, že bude vděčná, že si přes víkend odpočine od Pegynky. Na chalupu jsem několikrát vzala jinou sousedku - takovou akčnější, i mi pomáhala česat jablka.
Tady ta paní v poslední době hodně sešla - zlobí ji nohy. A včera, jak jsme si obě pobrečely, jaké že štěstí nás to potkalo , tak mi říkala, že den předtím už na večerní vycházce byla tak utahaná, že chtěla Pegy uvázat ke kandelábru a přijít si pro ni ráno. Předpokládám, že přeháněla, ale vlastně na tu nabídku, aby aspoň jednou se mnou na chalupu zajela, aby viděla, do čeho Pegy jde , ani nijak nezareagovala...
Já chci začít napřed sem tam i zde v Brně jí pomoct s venčením...prostě, uvidíme.
Ale brala jsem to včera fakt jak nějaké magické setkání!

No Jani tak to je naprosto super Jsem ráda za vás všechny

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pes v posteli...to je základ.
Ať si každej říká co chce....ale ty "nejintimnější chvíle" se psem jsou právě při tuleníčku v posteli. Moji psi můžou všude...ale tu postel nenahradí ani tulení na gauči nebo běžné mazlení přes den.
Chápu, že někdo nechce psa v posteli, ať už z hygienických důvodů nebo přirozeně je tam raději s partnerem nebo se se psem prostě nevyspí, ale já jsem vděčná, že mě ta moje holka pastevecká jde večer uložit a ráno vzbudit.....bohužel mám psy, kterým je v posteli horko, takže se mnou celou noc nespí......ale i za ty chvilky před spaním a po provuzení jsem vděčná. A to i když je Gina zatím ještě játro...nešeptá mi do ucha, tak jako to dělala Sárina, že jsem její holka a že mě nedá a nevím jestli kdy bude, tak to zatím šeptám do ouška alespoň já jí.

Prgynka bude určitě pohlazení pro tvojí dušičku Jani.

Jani, děkuji znovu - za hezká slova!
Jinak Tvoje slova mě pobavila - když jsem si představila, že máš v posteli pastevkyni.
No a Tvůj roztomilý překlep Prgynka - z toho tu momentálně nemůžu!

fikovnice napsal(a):
Jani, děkuji znovu - za hezká slova!
Jinak Tvoje slova mě pobavila - když jsem si představila, že máš v posteli pastevkyni.
No a Tvůj roztomilý překlep Prgynka - z toho tu momentálně nemůžu!

😁 taky mě pobavila představa křehké ženy s pasteveckou fenečkou, jak jí funí do ouška....a už se do postele nikdo jiný nevejde 😉
občas spím s mým malým pejskem na gauči a taky se chce tulit, že mi občas funí do obličeje....někdo se může na to šklebit, ale já to mám taky moc ráda 🤗 do postele ale nesmí.....JENOMŽE kdyby záleželo jen na mně, tak už je taky pod peřinou 👍

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
😁 taky mě pobavila představa křehké ženy s pasteveckou fenečkou, jak jí funí do ouška....a už se do postele nikdo jiný nevejde 😉
občas spím s mým malým pejskem na gauči a taky se chce tulit, že mi občas funí do obličeje....někdo se může na to šklebit, ale já to mám taky moc ráda 🤗 do postele ale nesmí.....JENOMŽE kdyby záleželo jen na mně, tak už je taky pod peřinou 👍

Jak, že se tam nikdo další nevejde....donedávna jsem tam měla i psa

Opět vás všechny moc zdravím!
Jak jsem psala v jiném vlákně, ozývají se další lidé z Bazoše na ten můj inzerát. Původně jsem myslela, že budu odmítat - teď to řeším tak, že jim sdělím, jaká je aktuální situace , že už jsem psíka sehnala, ale že kdyby dotyčný/á potřeboval/a, tak na nějaký víkend se lze se mnou domluvit.
No, a asi týden jsem neviděla paní od Pegynky ani Pegy... Měla jsem tu tetu, ta odjela a já si začala dělat čím dál větší starosti. Paní žije sama, ale nad ní bydlí její dcera - připomínám. Tak jsem jí teď zavolala, byla strašně moc ráda, že mám starost. No a co se stalo? Pegy ji strhla, uviděla psa, trhla vodítkem a paní spadla na záda. Je úplně bolavá, obraženiny, naštěstí nic zlomeného. Prý mi chtěla volat, ale bylo jí to trapné, je to velká škoda - určitě bych s venčením pomohla. Tak zavolala synovi a ten teď dočasně Pegy má u sebe. Hned jsem se ptala, zda platí naše domluva a prý ano, že by Pegy se měla k ní vrátit už teď nadcházející týden. Tak jsem hned nabídla třeba večerní venčení + jsme si s paní vyměnily mailovou adresu, kdyby něco...
Hlavně tedy doufám, že Pegy po tomto incidentu nedají pryč, ale snad ne. Paní znovu opakovala, že jako útulkáčka je Pegy nesmírně vděčná, znovu mi říkala, jak spí v posteli - vleze k nohám a postupně se pod peřinou šine až k hlavě!
Tak taková je teď zase aktuální situace, i proto zatím stále nemám fotku Pegy...

...jenom malá vzpomínka z toho pro mě magického dne, kdy jsem se zmíněnou paní "upekla" dohodu o půjčování Pegynky.
Seděly jsme pak ještě dlouho s tetou v autě a já jsem básnila, jak to bude super a úžasné a jak se mi Pegy líbí, jak se ke mně měla, atd.
Pak jsem se zarazila a říkám:"No, jenom, aby Pegy...."
Dál jsem to nedopověděla, neb teta dostala šílený, ale fakt šílený záchvat smíchu. A já jí říkám:"Ty víš, co jsem chtěla říct?" A ona:"No jasně. Že máš strach, aby Ti Pegy nepřinesla užovku do baráku, nedejbože do postele!" No, má mě teta přečtenou, jak své boty!

No už jsem si říkala, jak to pokračuje...
A ono se koukám na víkendovou psí tetu stojí fronta

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No už jsem si říkala, jak to pokračuje...
A ono se koukám na víkendovou psí tetu stojí fronta

Jani, fakt že jo...
Ale já už jsem tak nějak zamilovaná do Pegynky a prvního víkendu s ní se už nemůžu dočkat! Ba ani večerně - nočního venčení... Paní, chválabohu, je noční pták jako já! Poslední venčení mívá Pegy až kolem 22.h, i později...to mi suprově vyhovuje.

Milí kamarádi,
tak jsem konečně obdržela foto Pegynky!
Co jí říkáte??? Co v ní vidíte? Já vím - vestajka, ale prý bígloidní.
Floček to není, ale řeknu vám, že ji už považuji tak trochu i za moji pesanku a mně se líbí!!! P.S. Na fotkách je i kavalírka dcery paní, ta se pro změnu jmenuje Ebinka - mají Ebinku a Pegynku.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

A až teď koukám, že "hnědé obočí" má podobné tomu, co měl Flokáč.

fikovnice napsal(a):
Milí kamarádi,
tak jsem konečně obdržela foto Pegynky!
Co jí říkáte??? Co v ní vidíte? Já vím - vestajka, ale prý bígloidní.
Floček to není, ale řeknu vám, že ji už považuji tak trochu i za moji pesanku a mně se líbí!!! P.S. Na fotkách je i kavalírka dcery paní, ta se pro změnu jmenuje Ebinka - mají Ebinku a Pegynku.

Jani, koukam, že je z tebe teta :-)
je krásně roztomilá,ani se nedivím, že si si ji zamilovala.. a má krásné "brejličky" ❤️

Tak ať vám to spolu dobře klape,šlape a děláte se navzájem radost a krásné chvíle

Měj se hezky J.

fikovnice napsal(a):
Milí kamarádi,
tak jsem konečně obdržela foto Pegynky!
Co jí říkáte??? Co v ní vidíte? Já vím - vestajka, ale prý bígloidní.
Floček to není, ale řeknu vám, že ji už považuji tak trochu i za moji pesanku a mně se líbí!!! P.S. Na fotkách je i kavalírka dcery paní, ta se pro změnu jmenuje Ebinka - mají Ebinku a Pegynku.

Krásná.
A samozřejmě JE bígloidní, koukni na fotky z podobného úhlu našeho mlaďocha.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

fikovnice napsal(a):
Milí kamarádi,
tak jsem konečně obdržela foto Pegynky!
Co jí říkáte??? Co v ní vidíte? Já vím - vestajka, ale prý bígloidní.
Floček to není, ale řeknu vám, že ji už považuji tak trochu i za moji pesanku a mně se líbí!!! P.S. Na fotkách je i kavalírka dcery paní, ta se pro změnu jmenuje Ebinka - mají Ebinku a Pegynku.

..je ta je kouzelná Jani....ta bude muchlaci...