K článku Agrionemys horsfieldi

K výše zmiňovanému článku zveřejněnému ve Fauně č. 23 se přihlásil chovatel p. Petr Sklenář, který se odvolává na některé mnou uvedené nepřesnosti:...

Poznámka pana Sklenáře

Se zájmem jsem si přečetl článek v IFauně 00/23 - Želva čtyřprstá, Želva stepní od Vladimíra Cerhy a překvapily mne vážné nedostatky snad ve všech oblastech popisovaného chovu této želvy - chybné zařazení, nyní Testudo Horsfieldii - Agryonemys (sic) se již delší dobu nepoužívá, špatné zařízení terária (a nedoporučení venkovního výběhu), nevhodná strava (maso, vejce), ošetřování (potírání olejem) i zimování (příliš vysoká teplota).
Čas od času si v IFauně nějaký článek přečtu a opravdu mne zaujme, ale právě v případě tohoto článku jsem se jako chovatel suchozemských želv (2 ks T. Horsfieldii, 4 ks T. Hermanni)(sic) musel ozvat, protože vámi uváděné rady chovatelům mohou ještě více poškosit chov T. Horsfieldii v ČR, kam byl dovoz těchto želv Ministerstvem živ. prostředí zakázán a nyní jsme odkázáni pouze na domácí odchovy ...
Petr Sklenář, HK

Moje reakce

Co se týká názvu, je sice pravdou, že v současnosti platí (a i v registračních listech bývá uváděno) rodové pojmenování Testudo horsfieldii. Bohužel však mezi chovateli a někdy i v obchodech se ještě uplatňuje vžité pojmenování Agrionemys horsfieldi, kterému i já sám dávám přednost. Uznávám však, že v mém článku měla být tato skutečnost zmíněna.
Pokud jde o zařízení terárií a o stravu a ošetřování želv, stejně jako u teplotního rozsahu chovu i přezimování, vycházel jsem z vlastních několikaletých zkušeností s chovem tohoto druhu. Vzhledem ke zdravotnímu stavu a aktivitě, stejně jako s ohledem na růst a utváření kostry i krunýře mých svěřenců (jak bylo v článku zmíněno) musím na svých doporučeních trvat. Netvrdím však, že jiní chovatelé nemohou mít zkušenosti odlišné.
Zvláště pak nemohu pochopit razantní odmítání živočišné složky stravy, která je i v přírodě zcela přirozená a želvy byly mnohokrát pozorovány při požírání mršin, ale i odpadků na skládkách. Navíc jim tato potrava jde velmi k duhu, nesmí však samozřejmě být krmivem jediným, ale součástí co nejrozmanitější krmné dávky.
Koupání, ozařování UV paprsky a potírání želv jedlým olejem se mi také velmi osvědčilo a ačkoliv je někteří chovatelé nepraktikují, já sám jsem těchto postupů zastáncem. Sami jistě na burze dáte při koupi přednost barevné, nablýskané želvičce před zašlou a zaprášenou, která byla právě vyryta z brambořiště.
No a zimování, podle mého názoru jsou uváděné teploty 8 - 10 °C zcela vyhovující. Není však problém zimovat želvy ani při 4 - 6 °C, na což asi přítel Sklenář naráží. Objektivně vzato by zimování mělo probíhat při teplotách 4 - 10 °C.
V každém případě by se měl pan Sklenář pokusit o sepsání svých chovatelských zkušeností, jejichž otištění na stránkách Fauny všichni čtenáři jistě uvítají.