Orientální kočka

O plemenu

Orientální kočka je poměrně vzácné plemeno, vzniklé z populární siamské kočky, se kterou sdílí standard (dle FIFe) a odlišuje se pouze barvou srsti a očí. 
Orientální kočky mají subtilní a velmi elegantní tělesnou stavbu, s kterou dokonale harmonuje jemně modelovaná hlava s výraznými ušními boltci. 
Podobně jako u siamek, také tváři orientálek dominují uhrančivé, mandlové oči. Namísto temně modré barvy však září jasnou zelení. U čistě bílých koček je možná i heterochromie - jedno oko zelené a druhé modré.
Orientální kočky rozdělujeme na krátkosrsté a dlouhosrsté. Dlouhosrstá varianta orientální kočky, dříve známá především pod jménem „javánská“ či „jávská“ kočka, je nejmladším ze čtveřice plemen odvozených od siamských koček.

FIFe, řadí balijky, siamky a orientální kočky přímo pod jeden společný standard - požadavky na tělesnou stavbu se totiž zcela shodují, rozlišovacími znaky je pouze zbarvení a délka srsti a barva očí. Další příbuzné plemeno, thajská kočka, je vedeno samostatně.

Historie

Po druhé světové válce napadlo britské chovatele koček, že by mohli vytvořil plnobarevnou, štíhlou kočku, která by se podobala téměř zapomenutým kočkám Dálného Východu. 
Za tímto účelem byly kříženy siamské kočky s vhodnými jedinci běžných koček domácích. Jako první proběhlo páření čokoládové siamky a černého kocoura, ze kterého se narodila subtilní černá koťata. Mezi jejich potomky se poté objevovali i tabákově hnědí jedinci, kteří dali název velmi populární barevné varietě orientálních koček - havana brown, podle proslulých kubánských doutníků.
K dalšímu rozvoji plemene došlo především v USA, kde se dávala přednost co možná subtilním a jemně stavěným kočkám, stejně jako u tamních linií koček siamských. Mnoho barevných variant má také svůj původ právě v zámoří, z nich ne všechny FIFe uznává. 

Dlouhosrstá orientální kočka se začala formovat v 70. letech 20. století v Británii a zároveň i v USA. V zásadě vznikla křížením balinéské (balijské) kočky a orientální krátkosrsté kočky.  V minulosti vžitý název „javánská“ kočka sice zdánlivě odkazuje na ostrov Jáva, avšak podobně jako balijka nemá nic společného s ostrovem Bali, ani toto plemeno nijak nesouvisí s Jávou. Jeho pojmenování bylo čistě poetickou záležitostí, podobně jako další, méně časté, označení - mandarín. FIFe plemeno definitivně uznala roku 1985 a dosud je povoleno křížení orientálních dlouhosrstých koček s balijkami a orientálními krátkosrstými kočkami. Ostatně i mezi krátkosrstými orientálkami najdeme jedince, kteří nesou skrytou vlohu (gen) pro dlouhou srst. Ze spojení dvou krátkosrstých koček, které jsou obě nositelkami „dlouhosrstého“ recesivního genu tak můžeme dostat i dlouhosrsté potomky. 

Povaha

Příchylnost k člověku, zvídavost, čilost a „upovídanost“ jsou typickými povahovými rysy, které sdílejí veškerá siamkám příbuzná plemena, orientální kočky nevyjímaje. 

Orientálka je svým lidem hluboce oddána, i když si obvykle volí jednoho favorita. Toho pak s oblibou následuje při veškerých denních činnostech, někdy i tam, kde by se bez její společnosti člověk rád obešel. 

Špatně snáší delší nebo příliš častou samotu, proto se v žádném případě nehodí pro časově vytíženého majitele, trávícího mnoho času mimo domov.

Výchova a socializace

Chovatelé orientálek vysoce hodnotí jejich inteligenci a snadnou výchovu, lze je také dobře naučit i nějaký ten trik či hru. Při vlídném, respektujícím, avšak náležitě důsledném vedení dokáží přijmout i určité mantinely (že někam nebo něco nesmí atd.). 

Bystrá a přítulná orientální kočka se lehce nechá navyknout na postroj a chůzi na vodítku. Může tak chodit nejen na procházky, ale také doprovázet svého majitele po jeho denních pochůzkách. 

Zatímco krátkosrsté orientální kočky nepotřebují moho péče, dlouhosrstá varianta vyžaduje každodenní péči, je proto více než vhodné navykat kočku na tuto proceduru již od útlého věku. 

Krmení

V dnešní době je k dispozici velmi pestrá nabídka granulí, kapsiček i paštik pro kočky. Zvolit tu správnou variantu krmení může být trochu oříšek, zejména pro začínající chovatele. Vhodné je pokračovat ve stravě, jakou mělo kotě zavedenou u chovatele a je na ni tím pádem zvyklé. Pokud to není možné nebo vhodné, počítejte s určitým časem potřebným na adaptaci na nové jídlo. 

Zkoušíte-li nový typ krmení, vždy zakupte napřed malé balení, protože i ten nejkvalitnější výrobek jednoduše nemusí vaší kočce sednout nebo ho může odmítat.

Dáváte-li přednost doma připravované stravě, nezapomeňte na kvalitní suroviny. Základní složku by mělo tvořit čisté maso. Můžete ho zkrmovat vařené i syrové, avšak v případě podávání tepelně neupraveného masa je na místě dvojnásobná opatrnost z důvodů možného přenosu parazitů a jiných patogenů. Účinnou prevenci představuje hluboké zmrazení masa po dobu aspoň 48 hodin. 

Zejména bytové kočky potřebují přístup k čerstvé trávě vhodné ke konzumaci (především bez chemického ošetření). Její pojídání pomáhá čistit trávicí trakt od trichobezoárů - chuchvalců spolknuté srsti.

Srst a péče

Srst krátkosrstých orientálek by měla být kratičká, hedvábné struktury a dobře přiléhající k tělu. Podsada téměř nebo zcela chybí, což přináší na jedné straně výhodu minimálního zanechávání chlupů po bytě, na straně druhé však neposkytuje téměř žádnou ochranu před zimou, větrem či deštěm.
Orientální kočky se chovají v mnoha barevných variantách. Mohou být jednobarevné, bikolorní či s kresbou (spotted tabby, ticked tabby či mackarel tabby). Vyskytuje se také želvovinování (tortie), jako u všech plemen je však vázáno na pohlaví - želvovinové mohou být pouze samice. 
Z barevných odstínů již byla zmíněná slavná tabáková hněď (havana), dále se mohou být modré, lila, skořicové, červené, plavé i čistě bílé. Vzácné jsou stříbřité orientální kočky.

Srst dlouhosrstých orientálních koček je střední délky, hedvábná a bez vlněné podsady. Zbarvení je stejné jako u krátkosrstých orientálek - jednobarevné, bikolorní či s kresbou (spotted tabby, ticked tabby či mackarel tabby). Vyskytuje se také želvovinování (tortie), jako u všech koček je však vázáno na pohlaví - želvovinově zbarvené mohou být výhradně samičky. 

Ačkoliv orientálkám srst příliš neplstnatí, důkladné vykartáčování aspoň jednou za týden by mělo být samozřejmostí, zvláště u dlouhosrsté varianty.

Zdraví / nemoci

Podobně jako siamské kočky, také orientálky lze označit za plemeno s průměrně dobrým zdravím. Za zmínku stojí zejména riziko očních onemocnění - různé zákaly, strabismus (šilhání) nebo dědičné onemocnění sítnice - progresivní retinální atrofie. 

Zaznamenán byl také zvýšený výskyt alergických reakcí na potraviny a některé léky. 
Za nejrizikovější z hlediska alergií a dalších autoimunitních onemocnění bývají považování bílí jedinci. Převládající bílá barva je také spojována s vrozenými poruchami sluchu.