Toto plemeno s poněkud bizarně znějícím názvem se v současné době těší narůstající oblibě.
Maškaráda je střední až velká kočka s velmi hustou, nádhernou srstí střední délky. Má obdélníkový tělesný rámec, pevné osvalení a lehce podlouhlou, zaoblenou hlavu, na které poutají pozornost sytě modré oči.
Něvská maškaráda je varietou sibiřské kočky, která se vyčlenila v 80. letech 20. století v Rusku. Název nese podle řeky Něvy, v jejímž okolí se údajně objevovaly dlouhosrsté kočky s odznaky (point) již dávno před počátkem systematického šlechtění plemene.
Historie maškarád je pevně spojená s historií sibiřských koček a sahá až hluboko do dob carského impéria. Nejpozději v polovině 19. století dovezli podnikaví evropští obchodníci první sibiřské kočky do Evropy, avšak opravdový rozmach obou sesterských plemen započal až v 80. letech 20. století, kdy se také začaly rozlišovat maškarády a sibiřské kočky.
Jediný rozdíl mezi oběma plemeny spočívá v barvě srsti - maškarády jsou tzv. point, tedy s odznaky, podobně jako siamky či birmy. Zatímco FIFe roku 2011 uznala maškarády jako samostatné plemeno, ostatní velké organizace (CFA, WCF, TICA) je pokládají za varietu sibiřské kočky. Paradoxně, společný chov se sibiřskými kočkami je plemenu spíše ku prospěchu. Protože zbarvení s odznaky se dědí recesivně, docházelo při vzniku maškarád k příbuzenské plemenitbě -atraktivní point zbarvení mají totiž pouze homozygoté s oběma „point geny“ a jen tito nepočetní jedinci se stali základem chovu maškarád. Naproti tomu však i jednobarevné sibiřské kočky mohou nést (a nosí) jednu kopii „point genu“, tedy pár jednobarevných sibiřských koček může přivést na svět kotě maškarády.
Maškarády vynikají empatií a příchylností k lidem. Obvykle se dobře snášejí jak s ostatními kočkami, tak i se zvířaty jiného druhu, avšak tu a tam se vyskytne i hůře zvladatelný jedinec, zejména co do temperamentu a tvrdohlavosti.
Kvůli jejich poměrně vysokým nárokům na pohyb a činorodé založení se příliš nehodí pro čistě bytový chov, naopak velmi ocení přístup na zabezpečený balkon nebo zahradu.
Ačkoliv jejich dlouhá srst není příliš náchylná k cuchání a plstnatění, rozhodně uděláte dobře, navyknete-li svou kočku na česání a související procedury již od kotěcího věku. Vedle péče o srst by kočka měla zvládnout nechat si otevřít tlamičku, prohlédnout uši a zkontrolovat drápky.
Jako většina koček, také maškarády jsou od přírody čistotné, proto nebývá obtížné naučit je požívat kočičí toaletu. Často si tento návyk osvojí ještě u chovatele, kde mají možnost pozorovat, jak chodí na záchůdek jejich matka.
Maškarády se také rády mazlí a jsou velmi hravé, takže je lze naučit přijít na zavolání či chodit na vodítku.
Oblíbeným krmením většiny chovatelů jsou kvalitní (superprémiové) granule, pro zpestření se hodí i masové kapsičky nebo konzervy.
Kočky ocení i syrové nebo vařené maso, nejlépe se hodí rybí, hovězí, jehněčí, případně drůbeží, pokud ho kočka dobře snáší. Abychom při zkrmování syrového masa minimalizovali riziko infekce, necháme maso vždy projít hlubokým mrazem.
Mimo období línání postačí bohatou srst maškarády kartáčovat jednou týdně, protože příliš neplstnatí.
Typickým a jediným možným zbarvením maškarády jsou barevné odznaky, které mohou mít stejné odstíny, jako základní barvy sibiřské kočky a jejich ředění, tedy například: seal (černé), modré, čokoládové či lila.
Koťata se rodí, stejně jako u ostatních point plemen, světlá a odznaky tmavnou až během růstu.
Velkou výhodou něvské maškarády je její robustní konstituce a, navzdory výše zmiňované příbuzenské plemenitbě, pevné zdraví bez významných genetických dispozic.
Jako mnoho dlouhosrstých koček, také maškarády mohou vykazovat vyšší výskyt komplikací v souvislosti s pozřením trichobezoárů - chuchvalců chlupů spolykaných během hygieny. Vhodnou prevencí je stálý přístup ke kočičí trávě případně podávání speciální pasty (bezopet atd.).