Ocicat

O plemenu

Název plemene odráží exteriérovou podobnost s divokým ocelotem, avšak, na rozdíl od bengálských nebo savanových koček, nejde o hybridní plemeno (křížence domácí kočky s divokou). Podoba s ocelotem je tedy pouze náhodná. 

Ocicat je středně velká kočka (kocouři jsou výrazně mohutnější než kočky) s klínovitou hlavou a především s velkýma, mandlovýma očima, jejichž postavení dává tušit příslušnost k orientálním plemenům. 

Historie

U zrodu ocicat stála chovatelka Virginie Daly z amerického Michiganu. Roku 1964 pojala úmysl vytvořit novou barevnou variantu siamských koček - „Abyssinian-pointed“, tedy s odznaky v barvě aguti, jaká se vyskytuje u habešských koček, včetně tickingu (střídajících se barevných pruhů na jednotlivých chlupech). 

Za tímto účelem připustila habešského kocoura k siamské kočce s tmavohnědými odznaky. Samička Dalai She, narozená z tohoto spojení byla poté kryta siamským kocourkem jménem Whitehead Elegant Sun. 

Ve druhém vrhu tohoto páru čekalo na Virginii překvapení - jeden z kocourků se výrazně odlišoval od svých sourozenců. Nápadné bylo zejména jeho zbarvení - základ v barvě slonové kosti s jasně zlatým tečkováním. 

Kotě dostalo jméno Tonga a je považováno za první ocicat v historii, navzdory tomu, že neměl žádné potomky - po absolvování kastrace ho Virginia Dale prodala jako domácího mazlíčka. 

Ocicat by tak možná nespatřila světlo světa, nebýt doktora Clyda Keelera, který se pokoušel obnovit archaické plemeno - egyptskou tečkovanou rybářskou kočku. Když se mu Virginia zmínila o Tongovi, Dr. Keeler projevil velký zájem a podnítil jí k opětovnému připuštění Tongových rodičů, jelikož Tonga byl již kastrovaný. Na svět tak přišlo kotě jménem Dalai Dotson, které se již objevuje v rodokmenech současných ocicat. 

Během vývoje plemene byly ještě několikrát kříženy siamské, habešské a americké krátkosrsté kočky, než došlo k ustálení plemenných znaků u dostatečného počtu jedinců.

V USA bylo plemeno uznáno v 80. letech (TICA 1986, CFA 1987), FIFe pak uznala ocicat roku 1992.

Povaha

Navzdory divokému zevnějšku je ocicat velice mírnou, jemnou a přítulnou kočku. Ke své rodině velice lne, miluje mazlení, hry a společně strávený čas. Špatně snáší, je-li delší dobu ponechána o samotě a i když společnost další kočky dokáže její nepohodu zmírnit, nehodí se pro příliš časově vytížené chovatele. 

Díky vlídné a tolerantní povaze se hodí i k menším dětem, dobře snáší také přátelsky naladěné psy a další zvířata. 

Výchova a socializace

Díky inteligenci a úzké vazbě na člověka lze toto plemeno při troše trpělivosti naučit přivolání, chůzi na vodítku i nějaké veselé kousky. 

I když nebývají agresivní a obvykle dobře snášejí manipulaci, je přesto vhodné je od útlého věku zvykat na vyčesávání, kontrolu drápků, uší a další nezbytné „provozní“ úkony. 

Krmení

Ocicat je zdravé plemeno, které bude prospívat na granulích, i na domácí stravě. Klíčovou roli však hraje kvalita - přílišná šetrnost se nevyplácí. 

Granule by měly obsahovat především čisté maso (pozor na formulace typu „ostatní produkty živočišného původu“), naopak by měla zcela chybět sůl a umělá dochucovadla. 

Domácí stravu by mělo rovněž tvořit především libové maso, nejlépe jehněčí, drůbeží, rybí či hovězí. Zkrmujete-li maso v syrovém stavu, vždy ho předem nechte projít hlubokým mrazem. Toto opatření minimalizuje riziko přenosu bakterií a parazitů. 

Srst a péče

Srst musí být krátká, hustá a lesklá, vždy s jasně ohraničeným tmavým tečkováním na základní barvě. Základní barva bývá v přírodních tónech, jako je „tawny“, čokoládová, lila, skořicová, plavá nebo modrá, případně navíc se stříbřitým tónem. 

Krátká srst nepotřebuje příliš často kartáčovat, navíc ocicat pouze minimálně líná.

Zdraví / nemoci

Ocicat patří mezi dlouhověká plemena s pevným zdravým. Ani jim se však zcela nevyhýbá dědičná polycystická choroba ledvin (PKD), na kterou se dnes již u většiny plemen chovní jedinci rutinně testují. 

Vhodné je také vyšetření chovných zvířat na další geneticky podmíněnou chorobu, PRA-rdAc (progresivní atrofie oční sítnice). V tomto případě tím spíše, že jde o autozomálně recesivní onemocnění, tedy existují klinicky zcela zdraví přenašeči.