Peterbald je moderní bezsrsté plemeno střední velikosti. Od příbuzného donského sphynxe se odlišuje subtilnější tělesnou stavbou a rysy podobnými orientálním a siamským kočkám.
Nápadná je především štíhlá, podlouhlá hlava výrazně klínovitého tvaru, na jehož linii navazují velké ušní boltce. Oproti donským i kanadským sphynxům je štíhlejší, s dlouhými končetinami. Nadprůměrné délky je také ocas, útlý již od báze. Linie břicha je u peterbalda výrazně vtažená, tato kočka má jen velmi málo břišního tuku.
Název plemene je tvořen názvem ruského města Petrohradu (Petersburg) a anglického výraz „bald“ (česky „holý, plešatý“). A skutečně, první jedinci tohoto mladého plemene byli vyšlechtěni krátce po rozpadu SSSR právě v Petrohradě.
Šlo o cílené křížení ruského bezsrstého plemene donský sphynx (donskoy) a krátkosrstých orientálních a siamských koček. Záměrem bylo, vytvořit bezsrstou kočku, která by měla proporce a rysy orientálního střihu, především tedy protáhlou hlavu, vysoké nohy a elegantní, štíhlounkou siluetu s dlouhým ocasem.
Práci chovatelům výrazně usnadnil fakt, že bezsrstost je u donských sphynxů děděna dominantně, na rozdíl od známějších kanadských sphynxů, jejichž mutace je recesivní. Bezsrstá koťata se díky tomu objevila již v F1 generaci (první křížení donského sphynxe s orientálkou).
FIFe definitivně uznala peterbaldy roku 2012, o pouhý rok později, než jedno z výchozích plemen - donského sphynxe.
Podobně jako donští sphynxové, také peterbaldi vynikají příchylností k lidem a velmi špatně snášejí samotu. V žádném případě se proto nehodí pro příliš vytížené majitele, trávící mnoho času mimo domov.
Dědictvím po orientálních kočkách je poměrně výrazný hlasový projev. Zvláště cítí-li se opomíjeni, mohou se domáhat pozornosti hlučným mňoukáním a „zpěvem“.
Peterbald je vynikající rodinná kočka. Má vcelku mírnou a snášenlivou povahu, navíc je hravý a učenlivý, dobře si proto rozumí s dětmi. Většinou nemá problém se soužitím jak s další kočkou či kočkami, tak i se zvířaty jiného druhu.
Díky bystré a vnímavé povaze se peterbald poměrně dobře cvičí, nelze od něj však očekávat bezvýhradnou, automatickou poslušnost. Pořád je to kočka, která má svou hlavu a své nálady- když se jim nechce, je přemlouvání zbytečné a nucení či nátlak dokonce na škodu.
I když by se zdálo, že bezsrsté plemeno bude velmi nenáročné na péči, opak je pravdou. Peterbald potřebuje specifickou péči jak o svou kůži, tak především o oblast očí a uší. Na tyto úkony je proto vhodné ho zvykat již od mladého věku.
Krmit můžete jak granulemi, tak i doma připravovanou stravou. Aspoň ze začátků je vhodné pokračovat ve stravě, jakou mělo kotě u chovatele a je na ni zvyklé. Při jakékoliv větší změně vždy počítejte s adaptační dobou, než si kočka zvykne na novou potravu.
Granule vybírejte uvážlivě, čtěte složení a/nebo se poraďte se zkušeným chovatelem či na veterinární klinice. Ani ty nejkvalitnější produkty však nemusí vašemu zvířeti „sednout“ nebo je může odmítat. Proto se vyplatí zakoupit napřed malé balení na vyzkoušení.
Oblíbené jsou také nejrůznější konzervy, paštiky a kapsičky. I u nich však dbejte na kvalitu a vhodné složení a kvůli zdraví zubů a dásní podávejte také granule či jinou tvrdší stravu.
V domácí stravě hraje prim čisté maso, zejména rybí, hovězí nebo jehněčí. Vhodné je i drůbeží maso, poměrně často na něj však bývají alergie, obvykle se manifestující průjmem a plynatostí, méně často kožními vyrážkami. kočky však na něj mohou mít alergii, projevující se obvykle průjmem.
Nejžádanější variantou jsou zcela bezsrstí „hairless“, dále se vyskytují i tzv. „flock“ (kratičká srst) a „brush“ (hrubší srst nad 2 mm délky, anglicky brush=kartáč). Během dospívání se struktura osrstění mění, u zcela malých koťat proto v podstatě nelze určit, do jakého typu vyspějí.
Standard uznává veškeré možné barvy a jejich kombinace.
Peterbald se sice nemusí kartáčovat, i on však potřebuje pravidelnou péči. Jeho kůže produkuje zvýšené množství mazu, který zanáší zvukovod, proto je nezbytností pečlivá hygiena uší. Absence řas zase vystavuje oči mechanickému dráždění částicemi prachu, proto je třeba udržovat čisté oční okolí a v případě potřeby použít zklidňující kapky.
Kůži je třeba chránit před sluncem, v chladných měsících zase pozor na prostydnutí, peterbald potřebuje dostatek tepla.
Peterbald je dosti mladé plemeno, proto dosud nejsou přesně zmapovány jeho genetické predispozice. Obecně jde o poměrně zdravé plemeno. Jak bylo zmíněno, je zapotřebí důsledná péče o kůži, oči a uši.
Z dědičných onemocnění se může vyskytnout například polycystická choroba ledvin (PKD) či PRA-rdAc (progresivní onemocnění sítnice oka).