Somálská kočka

O plemenu

Tato elegantní kočka má stejně atletickou, štíhlou postavu a orientální rysy jako její krátkosrstá příbuzná, habešská kočka. 

Je střední velikosti, dobře osvalená a na dlouhých nohou. Hlava má tvar tupého klínu, uši jsou poměrně velké, s širokou základnou. Mandlové oči jantarové či jasně zelené barvy dokreslují majestátní zjev této polodlouhosrsté kočky.

Podle organizace FIFe mají habešanky a somálky společný standard, odlišují se pouze délkou srsti. 

Historie

Název „somálská kočka“ je čistě symbolický, poukazující na příbuznost s habešskými kočkami, jejichž kořeny skutečně sahají do severovýchodní Afriky. První habešské kočky přišly do Evropy v polovině 19. století, v době vrcholícího britského kolonialismu. 

Ve 20. letech 20. století byl ve Velké Británii založen Abyssinian Cat Club, který sestavil a vydal první plemenný standard, který však připouštěl pouze krátkou srst. Roku 1949 uznala habešské kočky FIFe, ani tady se však s dlouhosrstou varietou nepočítalo. Přesto pravidelně přicházela na svět dlouhosrstá koťata. 

Varianta genu (alela) nesoucí vlohu pro dlouhou srst je u koček založena recesivně, tedy k projevu znaku (dlouhé srsti) je zapotřebí, aby kočka nesla obě „dlouhosrsté“ alely. Mohou proto existovat krátkosrstí heterozygoté s nestejnými alelami, jednou krátkosrstou a jednou dlouhosrstou. Spáříme-li dva takovéto jedince, na pohled normální krátkosrsté kočky, dostaneme od nich zhruba ¼ dlouhosrstých potomků. A přesně tohle se dělo v chovu habešských koček. Dlouhosrstá koťata však byla po léta kastrována a prodávána „na mazlíčky“. 

Byli to právě chovatelé v Severní Americe a Austrálii, které krátce po druhé světové válce zaujaly „dlouhosrsté habešanky“ natolik, že se začali věnovat jejich systematickému chovu. Za šlechtitele prvních somálských koček se nejčastěji označuje Kanaďan Ken McGill, avšak přízvisko „somálská“ dostala tato kočka od Američanky Evelyn Magnus. 

Severoamerická organizace CFA uznala somálskou kočku roku 1978, FIFe o tři roky později.

Povaha

Somálky jsou aktivní kočky, velmi podnikavé a hravé. Při čistě bytovém chovu proto počítejte, že budou potřebovat dostatečný prostor ke svým hrám a také, že rády a hodně šplhají. 

Optimální však je, máte-li možnost nabídnout své kočce výběh venku - ideální je dobře zabezpečená venkovní voliéra a především dostatek prostoru a předmětů vhodných pro šplhání. 

Jejich hravost a inteligence dělá ze somálských koček výborné kamarády pro odrostlejší děti, k těm zcela malým se však příliš nehodí. Somálky nejsou příliš tolerantní a trpělivé, někdy se také projevují poněkud dominantně.

Výchova a socializace

S využitím pozitivní motivace se somálky poměrně snadno cvičí. Dokáží se naučit přijít na zavolání nebo třeba i aportovat, je však třeba počítat s tím, že „se jim musí chtít“. Nemá-li vaše somálka právě dobrou náladu, není dobré nutit jí ke hrám či k poslušnosti. 

S dalšími kočkami somálka zpravidla nakonec vychází, ovšem je zapotřebí pečlivá a postupná socializace. Klidnější soužití bývá u koček opačného pohlaví.

Krmení

Při respektování několika základních pravidel může kočka prosperovat na domácí i průmyslově vyráběné stravě či jejich kombinaci.

Při výběru granulí věnujte pozornost složení -základní surovinou by mělo být čisté maso (pozor na formulaci „ostatní výrobky živočišného původu“), minimum obilovin a především by výrobek neměl obsahovat přidanou sůl (NaCl). 

Z domácí stravy servírujeme také zejména maso, nejlépe rybí, jehněčí, hovězí,králičí. Drůbeží maso je vhodné za předpokladu, že ho kočka dobře snáší, někteří jedinci na něj mohou mít alergii. Vepřové maso jedni chovatelé obhajují, jiní zatracují.

Mléčné výrobky by kočka měla dostávat pouze výjimečně a to nejlépe fermentované (např. živý jogurt). 

Srst a péče

Srst somálských koček je středně dlouhá, velmi hustá a na dotyk jemná. Stejně jako u habešanky je její typické zbarvení založené na tickingu - střídajících se různobarevných pruzích na jednotlivých chlupech. Na její delší srsti se však ticking vyvíjí pomalu, běžně do dvou let věku. Základní zbarvení může být např. divoké, modré, skořicové či plavé.

Péče o zevnějšek somálské kočky je středně náročná, důležité je pravidelné kartáčování a občasná kontrola drápků a hygieny uší.

Zdraví / nemoci

Dědičnou chorobou typickou pro habešské a somálské kočky (a příbuzná plemena) je deficit pyruvátkinázy (PK Def.). Toto geneticky vázané hemolytické onemocnění vede k různě závažné anémii, letargii a hubnutí. Jeho přenosu do dalších generací však účinně brání testování chovných jedinců.

Dalšími chorobami, na které je doporučeno genetické testování, jsou onemocnění sítnice očí - PRA-rdAc a polycystická choroba ledvin (PKD).