Habešská kočka

O plemenu

Habešanky jsou atletické, štíhlé a svalnaté kočky střední velikosti. V obličeji zaujmou velké mandlové oči, nejčastěji jantarové či zelené barvy.

Dlouhosrstou variantou habešanek je somálská kočka, která se ale netěší takové popularitě.

Historie

Domovinou habešské kočky je území dnešní Etiopie. Tento stát v severovýchodní Africe nesl v minulosti název Habeš (Abyssinia - odtud anglický název plemene). 

V polovině 19. století, v době vrcholícího britského kolonialismu, přivezli Angličané první kočky z Habeše na Britské ostrovy. Zde vzbudily velkou pozornost a následně se započalo s jejich systematickým chovem a šlechtěním. Počátky chovu se však potýkaly zejména s nedostatkem jedinců s doloženým čistokrevným původem po obou rodičích. 

Velký posun nastal na sklonku 20. let 20. století, kdy byl založen Abyssinian Cat Club, jehož představenstvo sestavilo a publikovalo první plemenný standard. 

O deset let později však vypukla druhá světová válka, jejíž důsledky zasáhly i do chovu habešských koček - došlo ke zdecimování populace chovných jedinců a mnoho nechybělo a plemeno zaniklo docela. 

Díky úsilí příznivců habešanek se po řadě peripetií podařilo plemeno zachovat a již roku 1949 uznala habešské kočky FIFe. Od té doby začala stoupat jejich obliba i mezi veřejností a počty chovaných koček začaly znovu stoupat. 

Zájem o plemeno projevili i chovatelé v USA, ovšem i tam si omezení chovatelské základny vybralo svou daň. Nízký počet čistokrevných jedinců vedl k příliš intenzivní příbuzenské plemenitbě (inbreedingu), která způsobila zvýšený výskyt závažných genetických vad a onemocnění. Jediným možným řešením bylo využití podobných a příbuzných plemen k rozšíření populačního genofondu.

Navzdory všem potížím je dnes habešská kočka rozšířeným plemenem se stabilní chovatelskou základnou a početnými chovnými jedinci. 

Povaha

Habešské kočky jsou temperamentní zvířata s velkou potřebou fyzické aktivity. Z tohoto důvodu pro ně není zcela optimální čistě bytový chov - ideální je dobře zabezpečená venkovní voliéra a především dostatek prostoru a předmětů vhodných pro šplhání. 

Jsou inteligentní a hravé, jsou proto výbornými společníky i pro odrostlejší děti, se kterými si rády hrají, někdy však mohou být poněkud dominantní a nedůtklivé - jak k lidem, tak i k jiným zvířatům. 

Výchova a socializace

Díky své inteligenci a rychlému chápání se habešanky poměrně snadno cvičí. Při důsledném, avšak vlídném a motivujícím přístupu se dokáží naučit přijít na zavolání nebo třeba i aportovat. 

zvládnou bez nehod používat kočičí toaletu. Soužití s ostatními kočkami je možné za předpokladu pečlivé a postupné socializace, hodně záleží také na individuálních sympatiích. Pokud se habešanka cítí opomíjená, může začít projevovat žárlivost a nevraživost.

Krmení

Krmit je možné granulemi i domácí stravou. Obě možnosti mají své výhody i nevýhody, v obou případech je však nutné respektovat určitá pravidla, aby kočka dostávala každý den optimální množství živin.

Při výběru granulí věnujte pozornost především složení. Základ by mělo tvořit čisté maso (pozor na formulaci „ostatní výrobky živočišného původu“), minimum obilovin a především by výrobek neměl obsahovat sůl (NaCl). 

Podobné zásady platí i pro domácí stravu - především podáváme čisté maso (může být rybí, drůbeží, jehněčí, hovězí,králičí, naopak někteří odborníci příliš nedoporučují maso vepřové). Mléčné výrobky by kočka měla dostávat pouze výjimečně, nejlépe fermentované (např. jogurty, zákysy). 

Srst a péče

Srst habešských koček je krátká, dobře přiléhající. Typické je její zbarvení založené na tickingu - střídajících se různobarevných pruzích na jednotlivých chlupech. Základní barvou může být červená, hnědá, krémová, plavá, stříbrná lila či modrá. 

Péče o zevnějšek habešské kočky není časově náročná, postačí občasné kartáčování a tu a tam zkontrolovat stav drápků.

Zdraví / nemoci

Habešské kočky patří k plemenům s průměrně dobrým zdravím. Zvýšenou pozornost si zaslouží péče o ústní dutinu - habešanky jsou náchylné na tvorbu zubního kamene a následné záněty dásní.

Dědičnou chorobou typickou pro habešské a somálské kočky (a příbuzná plemena) je deficit pyruvátkinázy (PK Def.). Toto geneticky vázané hemolytické onemocnění vede k různě závažné anémii, letargii a hubnutí. Jeho přenosu do dalších generací však účinně brání testování chovných jedinců.