Ruská modrá kočka

O plemenu

Jak napovídá její název, ruská modrá kočka se vyskytuje výlučně v jednotně modrošedém zbarvení. Je to středně velká kočka štíhlé a jemné tělesné stavby. Hlava má klínovitý tvar, lebka je dlouhá a ušlechtile modelovaná. Uši jsou poměrně velké, s širší bází, oči výrazné, mandlového tvaru a vždy jasně zelené barvy. 

Přestože příliš orientální vzhled pokládá standard za chybu, oproti dalším modrým kočkám (kartouzská, britská modrá, korat) se ruská modrá přece jen mnohem více podobá kočkám orientálním. Také proto se od roku 2016 řadí ne do 3., ale do 4. kategorie FIFe. 

Historie

Za pravlast ruských modrých koček je považováno veliké přístavní město Archangelsk. Zejména ve starší literatuře se proto můžete setkat také s označením „Archangelská modrá kočka“. 

Na lodích převážejících nejrůznější zboží, poštu i diplomaty se po staletí chovaly odolné, ne příliš velké kočky, které měly za úkol udržovat populaci hlodavců v únosných mezích a chránit tak zásoby pro námořníky i přepravované zboží. Také sklady a sýpky v přístavech bývaly střeženy kočičími lovci, kteří se s lodními kočkami křížili. Genetický základ těchto koček je tedy dosti široký. 

Kvůli nádherné, velmi husté patrové srsti s vynikající odolností proti chladu i vlhku, byly tyto kočky chovány také jako kožešinová zvířata. Zejména z 18.století se dochovalo mnoho výrobků s kožešinou modrých koček. 

O změnu statutu z užitkového zvířete na elegantního mazlíčka vyšší společnosti se zasloužil především vnuk Kateřiny Veliké, car Mikuláš I., jehož kocourek Vasko je zobrazen hned na několika carových portrétech.

Ve druhé půli 19. století bylo několik ruských modrých koček přivezeno do Anglie, kde však zůstalo ve stínu mohutnějších britských koček. Vedle standardu uznaného FIFe můžete narazit i na národní standardy s určitými odlišnostmi, například americký typ ruské modré kočky působí o poznání orientálnějším dojmem, než původní sibiřský.

Zajímavostí je, že FIFe plemeno uznala již roku 1949 a od té doby nedošlo k významným změnám standardu.

Povaha

Rusky patří mezi kočky s klidnější povahou. Přestože si rády hrají a zejména v mládí mohou být i rozpustilé, mají rády svůj klid a zejména ve středním a starším věku nejraději pozorují denní provoz z pohodlného místečka. 

Ačkoliv mají rády všechny členy rodiny, téměř vždy si vyberou jednoho favorita, kterému projevují až psí oddanost. Na svých lidech velice lpí a obtížně snášejí, jsou-li často či dlouho o samotě. Rusky určitě nejsou vhodné pro pro časově vytížené majitele, kteří tráví hodně času mimo domov, nevyhovuje jim ani příliš intenzivní společenský život nebo časté změny prostředí. 

Vůči cizím lidem jsou ruské modré kočky odtažité až plaché, jejich jemné povaze také příliš nevyhovují nemotorné hry a projevy malých dětí. 

Výchova a socializace

Jemnou a citlivou ruskou kočku je vhodné od mládí postupně zvykat na manipulaci a situace, které bude zapotřebí, aby bez problémů snášela. Trénujte proto vyčesávání, otevření tlamičky, pobyt v přepravní bedýnce či jízdu autem. 

Ostatní zvířata snáší ruské kočky obvykle bez problémů, pokud je dobrá vůle i na druhé straně. Ačkoliv si nevynucují výhody a přednost silou, často zaujímají ve zvířecím kolektivu vůdčí místa. 

Krmení

Na trhu je k dispozici mnoho kočkám určených výrobků - granulí, kapsiček a paštik. Jejich kvalita je dosti různorodá, zejména začínající chovatel by proto měl konzultovat svou volbu se zkušenějším kolegou či na veterinární klinice. 

Dáváte- li přednost doma připravované potravě, vsaďte zejména na čisté a čerstvé maso (může být rybí, drůbeží, jehněčí, hovězí,králičí, o vhodnosti vepřového masa se vedou spory). Chcete-li podávat maso za syrova, vždy ho napřed uložte aspoň na 48 hodin do mrazničky, abyste minimalizovali riziko nákazy parazity. Kočce nikdy nepodávejte syrové maso divokých prasat, hrozí nákaza nebezpečnou Aujeszkyho chorobou. Vepřové maso domácích prasat by v našich podmínkách nemělo představovat hrozbu, přesto je jeho podávání ke zvážení.

Mléčné výrobky by kočka měla dostávat pouze výjimečně, a to pouze ty fermentované (např. jogurty, zakysanou smetanu).

Srst a péče

Srst ruských koček má nezaměnitelnou strukturu a charakteristické vlastnosti. Je krátká, hedvábně jemná na dotek, avšak velice hustá, s dobře vyvinutou podsadou. Poskytuje tak vynikající ochranu před chladem i vlhkem. 

Dle standardu FIFe je jedinou povolenou barvou jednotně modrošedá se stříbřitým leskem, jiné chovatelské organizace však uznávají i bílé a černé ruské kočky. p

Péče o zevnějšek ruských modrých koček není náročná, postačí kartáčování dle potřeby a občasná kontrola uší a drápků.

Zdraví / nemoci

Rusky jsou odolné a dlouhověké plemeno bez významných predispozic k chorobám. Jako snad u všech koček, také u ruských modrých se může vyskytnout polycystická choroba ledvin, v dnešní době se však ve většině čistokrevných chovů provádějí genetické testy aby se zabránilo přenosu nemoci do dalších generací.