Birma

O plemenu

Birma patří mezi středně velká plemena koček s delší, jemnou srstí. Stavbou těla netíhne k žádnému extrému - není ani příliš mohutná, ale přehnaně štíhlá. Tvar těla je kompaktní, s dobře vyvinutým svalstvem. Zvláště krásným plemenným znakem jsou oválné modré oči. Odstín se může odvíjet od zbarvení srsti, nejvíce ceněná je barva safírová. 

Historie

V anglickém jazyce zní celý název plemene „sacred birman“, tedy „posvátná birma“, setkat se můžeme i s delším neoficiálním názvem „barmská posvátná kočka“. Traduje se, že původní birmy byly chrámovými kočkami v Barmě, kde byly uctívány coby potomci kocoura jménem Sinh, který prý patřil starému lámovi. Když duchovní zemřel, dle legendy přijal věrný kocourek jeho duši. 

Zda je na této poetické historii něco pravdy nelze s jistotou říci, hlavní vývoj plemene však proběhl počátkem 20. století ve Francii. Ve šlechtění birem byly použity siamské a perské kočky, typické bílé „punčošky“ pak birmy získaly patrně od obyčejných domácích kříženců. Do chovu však skutečně zasáhli i jedinci dovezení z Orientu, například párek tibetských chrámových koček. 

Ve Francii byl uznán plemenný standard birmy roku 1925, rozvoj plemene však zastavila druhá světová válka. Díky úsilí francouzských chovatelů se podařilo plemeno zachovat a již roku 1949 jeho standard uznala FIFe. Během 50. a 60. let se pak birmy rozšířily nejen po Evropě, ale i do USA. 

Povaha

Birma dobře snáší i ryze bytový chov. Je kontaktní a společenská, zvukové projevy jsou uměřené, nejčastěji tlumeně mňouká a přede. 

Tato kočka není stavěná na osamělý život, špatně snáší delší pobyt v prázdném bytě. Pokud tráví celá rodina většinu dne mimo domov, birma velmi ocení aspoň zvířecího společníka. Mnoho birem se dobře snáší nejen s ostatními kočkami, ale i se psy nebo králíky. V případě ne zcela malého psa je ale na místě opatrnost. 

Výchova a socializace

Birmy jsou inteligentní, hravé a učenlivé. Věnujete-li své kočce dostatek pozornosti, naučí se přijít na zavolání (pokud nebude mít právě něco důležitého na práci) nebo i nějaký ten hravý trik. 

Ačkoliv jde o přirozeně mírné a přátelské plemeno, dbejte na pečlivou socializaci již od útlého věku. Chcete-li brát kočičku ven, včas ji zvykejte na postroj a vodítko, nejlépe na klidném, příjemném místě. 

Krmení

Většina majitelů koček vsází na kvalitní (superprémiové) granule, vhodným doplňkem jídelníčku jsou také chutné konzervy a kapsičky. 

Podávat lze také syrové nebo vařené maso, nejlépe rybí, drůbeží, hovězí či jehněčí. Syrové maso vždy necháme přemrznout, abychom minimalizovali riziko přenosu patogenních organismů. Vhodné jsou i fermentované mléčné výrobky, nezpracované kravské mléko však mnoho koček špatně tráví. 

Nemá-li kočka přístup ven, necháváme volně k dispozici truhlík či jinou nádobu s kočičí trávou. Požírání trávy pomáhá vyčistit trávicí trakt především v období línání, kousání stébel navíc udržuje zdravé zuby a dásně. 

Chováte-li doma kočku, odstraňte z jejího dosahu veškeré jedovaté rostliny. Pozor, dosah kočky je téměř vždy větší než očekáváte. 

Srst a péče

Birmy zdobí středně dlouhá hedvábná srst, která není náchylná k plstnatění. Mimo období línání postačí vyčesání přibližně jednou týdně, chovatelé bytových koček ocení i nízkou přilnavost vypadaných chlupů k nábytku a textiliím. 

Typické zbarvení tvoří světlý základ s dobře ohraničenými tmavšími znaky na hlavě, nohou a ocase. Maska musí být uzavřená, tmavé znaky na spodní straně těla se považují za vadu. Důležitým a chovatelsky náročným znakem jsou ponožky a tzv. šporničky. Všechny tlapky musí být čistě bílé, ne však příliš vysoko (nad zápěstí). Ponožky musí krýt všechny prsty a být co možná symetrické, aspoň v rámci předního/zadního páru. Šporničky na zadních nohou tvoří trojúhelník bílé srsti vybíhající z ponožky zhruba do poloviny chodidla. 

Odznaky se vyskytují v solidních barvách seal (černohnědé), modré, čokoládové, červené, krémové a lila. Tyto barvy se mohou objevit také s kresbou (tabby), u samic se vyskytuje také želvovinové zbarvení (tortie). 

Zdraví / nemoci

Birmy jsou poměrně zdravé plemeno bez vážných genetických predispozic. Jako u většiny koček, také u nich se může vyskytnout polycystická choroba ledvin (PKD), na kterou je vhodné chovné jedince testovat a zabránit tak jejímu přenosu do další generace.