Kartouzská kočka

O plemenu

Toto starobylé francouzské plemeno se na první pohled podobá modré britské krátkosrsté nebo ruské modré kočce. Na druhý pohled si již všimnete jemněji modelované hlavy lichoběžníkového tvaru, s hranatou čenichovou partií a výraznými lícemi (zejména u samců). 

Odlišná je také tělesná stavba, která je atletičtější a více připomíná přírodní divoké kočky.

Historie

Prapředky kartouzských koček byly pravděpodobně syrské kočky, které do Francie přivezli středověcí rytíři a mniši jako kořist z křížových výprav.

Nejstarší dochované popisy modrých koček na území Francie pocházejí ze 16. století. Jejich chov byl údajně spojen zejména s mnišským řádem kartuziánů (odtud také název plemene) a tichá a klidná povaha plemene měla odrážet klidné rozjímání v klášterních zdech a ambitech. Jednoznačný důkaz o kočkách chovaných v klášterech ale nemáme. 

Druhá teorie vysvětluje název plemene prozaičtěji - jemná a hustá srst kartouzských koček na omak připomíná ovčí vlnu. Slovem „kartouzská“ se tehdy označovala vysoce ceněná vlna ze Španěl. 

Za kolébku moderního chovu kartouzské kočky se pokládá oblast Bretaně, především ostrov Belle-Île-en-Mer. Ještě po první světové válce se vyskytovaly také menší skupinky divoce žijících kartouzských koček, avšak druhá světová válka jejich populaci zdecimovala na hranici vyhubení. 

Jedná se o vzácné a málopočetné plemeno, za to však se pyšní velmi stabilním standardem, vycházejícím z původního popisu kartouzských koček dochovaného z 18. století. 

FIFe plemeno uznává od roku 1949, avšak teprve roku 1977 byly kartouzské kočky jasně odděleny od britských modrých koček (Mezi lety 1949 a 1977 se nerozlišovalo mezi kartouzskou kočkou a britskou modrou, navzdory odlišnostem v tělesné stavbě.). 

Povaha

Kartouzská kočka představuje unikátní kombinaci psí příchylnosti a oddanosti s nezávislostí a samostatností. Ačkoliv si ke své rodině vytváří velmi blízký vztah, nečiní jí obtíže zůstat i delší dobu o samotě, samozřejmě, má-li postaráno o jídlo a hygienu. 

Má střední aktivitu, ráda si hraje, avšak neprojevuje se nadměrně divoce. Uměřené jsou také její hlasové projevy, mňouká velmi málo. 

Díky tolerantní povaze dobře vychází i s malými dětmi, pouze je nutné ponechat jí možnost ústupu, zatouží-li po chvíli klidu.

Výchova a socializace

Výhodou kartouzských koček je jejich nekonfliktní a přizpůsobivá povaha. Při důsledném, avšak vlídném, přístupu si dokáží zafixovat a respektovat jistá pravidla a rituály, lze je naučit i jednoduché triky.

Zpravidla nemívají problém s hygienou a velice brzy zvládnou bez nehod používat kočičí toaletu. 

Krmení

Ať už se rozhodnete pro granule či domácí stravu, je třeba mít na paměti, že kočka je masožravec. 

Při výběru granulek proto čtěte složení - hledejte čisté maso (pozor na formulaci „ostatní výrobky živočišného původu“), minimum obilovin a především - žádnou sůl. Rovněž umělých aromat, dochucovadel či barviv je lépe se vyvarovat. 

Podobné zásady platí i pro domácí stravu - základ tvoří čisté maso, nejlépe rybí, drůbeží, jehněčí, hovězí nebo králičí. Mléčné výrobky podáváme pouze fermentované (např. jogurty) a v omezeném množství. 

Zejména čistě bytové (indoor) kočky by měly mít přístup k truhlíku s trávou vhodnou ke konzumaci (lze pěstovat ze semínek, nebo zakoupit již vzrostlou, ve specializovaných prodejnách). 

Srst a péče

Srst kartouzanky je hustá, lesklá, s lehce zvlněnou podsadou, které podpírá krycí chlupy, aby zcela nepřiléhaly.

Jedinou povolenou barvou srsti je jednotně modrá, oči mají být temně žluté, jantarové či měděné barvy. 

Co se týká péče o zevnějšek, zcela postačí občasné kartáčování a tu a tam zkontrolovat stav drápků. Rovněž věnujte pozornost jakémukoliv výtoku z nosu, očí nebo uší. 

Zdraví / nemoci

Kartouzské kočky patří mezi zdravá a životaschopná plemena. Zejména u kastrovaných a starších jedinců může hrozit rozvoj obezity, proto dbejte na přiměřený výživový stav vašeho zvířete. 

Z dědičných onemocnění se může vyskytnout polycystická choroba ledvin (PKD) a hypertrofická kardiomyopatie, riziko však není příliš velké a lze jej zcela eliminovat testováním chovných jedinců.