iFaunaiFauna

Turecká angora

Délka života12 - 18 let
HmotnostSamci:4 - 5kgSamice: 4 - 5kg
Charakteristika
Velikost
Nároky na pohyb
Cvičitelnost
Množství chlupů v domácnosti
Náročnost na péči
Hodí se k dětem
Zdraví plemene
Náklady na chov
Snáší samotu
Inteligence
Chystáte se koupit plemeno Turecká angora?Podívejte se na aktuální inzeráty nebo sdílejte tento článek s přáteli!

Turecká angora se představuje

O plemenu

Angory představují typické přírodní plemeno orientálního typu - mají klínovitou hlavu, mandlové oči a poměrně velké, vysoko posazené trojúhelníkovité uši. Stavbou těla nejsou příliš robustní, avšak pružné, přiměřeně silné a za všech okolností elegantní. 

Plemeno se proslavilo také v několika filmech s Jamesem Bondem coby mazlíček Bondova protihráče Blofelda. 

Historie

Spolu s perskými kočkami patří angory k nejpůvodnějším plemenům. Do Evropy je přivezli obchodníci a námořníci již počátkem 16. století a záhy se staly oblíbenými mazlíčky šlechtických a zámožných městských vrstev. Ačkoliv dnes jsou povoleny různé barvy i jejich kombinace, archetypální barvou angor je čistě bílá. Toto zbarvení v kombinaci s dlouhou srstí ještě zvyšovalo exkluzivní a elegantní dojem, jakým angory působily. 

V polovině 19. století však začala stoupat obliba perských koček, které v následujících letech hrály prim a angory v Evropě téměř vymizely. 

Ne tak ve své domovině - Již počátkem 20. století založila zoologická zahrada v Ankaře (od tohoto města byl odvozen název plemene) chovný program k ustálení a rozvoji plemene, který vede dodnes. 

V 60. letech 20. století započala renesance angor i na západě. Několik chovných jedinců bylo vyvezeno do USA, kde vzbudily pozitivní ohlas a započalo se s jejich chovem. CFA bílé angorské kočky uznala již roku 1968, o deset let později byl standard rozšířen další barevné varianty. Teprve roku 1988 následovalo uznání plemene FIFe (pro bílé angory, barevné byly uznány až 1994). Důvodem otálení FIFe měly být nízké počty chovaných jedinců a problémy s povahou - bázlivost, nadměrná plachost a agresivita. 

Povaha

Navzdory zmiňovaným problémům v počátcích evropského chovu jsou dnešní angory vesměs přátelská a tolerantní zvířata. V neznámém prostředí však mívají sklon k nervozitě a plachosti, stejně tak hůře snášejí změny a vybočení z navyklého režimu. 

Nejsou příliš vhodné pro časově vytížené lidi, vyhledávají společnost, hry a samotou strádají. Rovněž bývají poněkud hlučné, zejména jsou-li osamělé.

Výchova a socializace

Angory se hodí do rodiny s odrostlejšími dětmi, které dokáží respektovat určitá pravidla, aby kočku nestresovaly. Těm se pak odmění hravostí a poměrně dobrou cvičitelností - při vlídném a trpělivém přístupu se dokáží naučit přivolání, nošení míčku a další kousky. 

Krmení

Při výběru granulí se zaměřte na složení. Hledejte takové, ve kterých převládá čisté maso a naopak chybí obilniny. Výběr konkrétního produktu přizpůsobte věku a celkovému stavu kočky - k dostání jsou řady určené kastrátům, březím a kojícím samicím nebo zvířatům s citlivým zažíváním. Bez konzultace s veterinářem však nezavádějte speciální veterinární diety, mohly by napáchat více škody než užitku.

Dále je možné podávat masové kapsičky nebo ještě lépe čisté maso - rybí, jehněčí, hovězí nebo drůbeží. Výjimečně lze servírovat i fermentované mléčné výrobky (jogurty, zakysané smetany), ne však příliš často.

Srst a péče

Díky absenci podsady není dlouhá srst angor tak náročná na péči, jak by se mohlo zdát. Obvykle si vystačíte s kartáčováním přibližně jedenkrát týdně, má-li angora kratší letní osrstění, postačí i méně často.

Ačkoliv jsou již povoleny všechny barevné variety (kromě pointed-odznaků, čokoládové, skořicové, plavé a lila), klasickou barvou angor v domovském Turecku zůstává čistě bílá.

Zdraví / nemoci

Kvůli vysokému podílu bílé barvy v chovu je u angor relativně častý výskyt jedno či oboustranné hluchoty a dalších poruch sluchu. Nejčastěji se porucha vyskytuje u zvířat bílých či s velkou převahou bílé barvy, rovněž je patrná vazba na modře zbarvené oči (zejména v kombinaci s bílou srstí). 

Zatímco americké organizace (TICA, CFA) připouštějí na výstavy hluché jedince, FIFe vyžaduje vyšetření sluchu s oboustranně normálním výsledkem.

Nejen pro chovné jedince je určeno absolvování tzv. BAER testu - vyšetření měří elektrickou aktivitu ve sluchovém aparátu vnitřního ucha a u koček se obvykle provádí v sedaci. Jeho výhodou je, že odhalí i jednostrannou hluchotu, která je klinicky prakticky nezjistitelná.