Sibiřská kočka

O plemenu

Sibiřská kočka je střední (samice) až velká (samci) kočka obdélníkového tělesného rámce, se silným krkem a mohutnou tělesnou stavbou. O její adaptaci na drsné podnebí svědčí i hustá srst s voduodpuzujícími vlastnostmi. 

Její blízkou příbuznou je rovněž ruské plemeno, něvská maškaráda, kterou pokládají všechny velké chovatelské organizace, kromě FIFe, pouze za barevnou varietu sibiřské kočky. 

Historie

Jak vyplývá z názvu, domovinou tohoto plemene je oblast střední Sibiře v Rusku. Již před staletími docházelo ke křížení tamních domácích koček evropského typu s orientálními plemeny z Asie, které s sebou přiváželi obchodníci. A právě orientálním genům vděčí sibiřské kočky za svůj originální vzhled, díky kterému si tyto dlouhosrsté, mohutné krásky brzy oblíbila ruská aristokracie i bohaté měšťanstvo. Náklonnost bohatších vrstev pak umožnila započít se systematickým šlechtěním a čistokrevným chovem moderního typu, k čemuž došlo přibližně v polovině 19. století. 

Touto dobou se také dostaly první sibiřské kočky na západ a již roku 1871 bylo plemeno prezentováno na výstavě v Londýně. 

Než však mohly sibiřské kočky v Evropě zdomácnět, zasáhla první světová válka a změna politických poměrů v Rusku, které znemožnily dovoz dalších zvířat. Sibiřská kočka tak byla rozmělněna křížením s dalšími dlouhosrstými plemeny, zejména peršankami a angorami. Teprve v poslední dekádě před rozpadem Sovětského svazu k renesanci tohoto plemene, zejména díky německým chovatelům, díky kterým se sibiřanky dostaly nejen do západní Evropy, ale také do zámoří. 

FIFe plemeno uznala roku 1997 a roku 2011 od něj oddělila něvskou maškarádu, kterou však ostatní organizace (TICA, CFA atd.) nadále pokládají za barevnou (point) varietu sibiřské kočky. 

Povaha

Sibiřská kočka je výborným společníkem a bývá doporučována také pro felinoterapii. Má přítulnou a mírnou povahu, avšak je třeba počítat s aktivním temperamentem a jistou dávkou samostatnosti. Výborně se hodí k dětem, nejlépe již trochu odrostlým, protože může být trochu rozjívená. 

Dobře si rozumí nejen s ostatními kočkami, ale většinou vychází i s ostatními zvířaty.

Čistě bytový chov není pro aktivní sibiřskou kočku zcela optimální, potřebuje přístup aspoň na zasíťovaný balkon nebo vhodnou zahradu.

Výchova a socializace

Základní návyky, které by měla mít každá kočka, zahrnují strpění pravidelné péče o srst, občasnou kontrolu, případně vyčištění uší a očí a také péči o drápky. Těmto procedurám je vhodné kočku zvykat od útlého věku, jen co se trochu rozkouká v novém domově.

Sibiřské kočky jsou oblíbené i pro svou poměrně dobrou cvičitelnost, naučí se přivolání, chůzi na vodítku i nějaké triky a kousky. 

Krmení

Pokud nemáte příliš mnoho zkušeností, nebo se jen nechcete krmením příliš zabývat, vsaďte na kvalitní granule, jejichž základ tvoří čisté maso a naopak v nich chybí obilniny. Kapsičky a konzervy jsou chutným doplňkem, neměly by ale tvořit základ denní krmné dávky. 

Krmit je možné i syrovým či vařeným masem (rybím, hovězím, drůbežím atd.), zejména v období březosti a laktace přijdou vhod také fermentované mléčné výrobky( jogurty, zakysané smetany), avšak nezpracované kravské mléko mnoho koček špatně tráví. 

Srst a péče

Typickým znakem sibiřanek je hustá, přiléhavá srst odolná vůči vodě, která se příliš necuchá a neplstnatí. V období línání však počítejte s nutností pravidelného kartáčování několikrát týdně. 

Sibiřské kočky mají hustou a dlouhou zimní srst se zvláště bohatým límcem a „kalhotami“, letní srst je výrazně kratší a s méně rozvinutou podsadou. 

Nejtypičtějším zbarvením jsou barevné kombinace s kresbou - tygrování, mramorování či tečkování. Povoleny však jsou veškeré možné kombinace s výjimkou zbarvení Point, které je typické pro něvské maškarády (dle FIFe). 

Zdraví / nemoci

Sibiřské kočky se obvykle těší pevnému zdraví až do vysokého věku. Vzhledem k jejich velikosti se zejména u kocourů mohou objevit ortopedické potíže, proto je důležitá správná výživa (včetně chondroprotektiv) a udržení optimální hmotnosti.