Aljaška (Al)

Aljaška 0,1 97,0 b., Šampion ČR, CV Lysá n. Labem 2013, chovatel Karel Vajner
Aljaška Šampion ČR 96,0 b., CVMK Lysá nad Labem 2013, chovatel J. Záhrubský

Základní informace

Zkratka Al
Velikostní zařazení střední plemena
Hmotnost 3,7 kg
Typ srsti normální s mimořádně pružnými a lesklými pesíky
Zbarvení srsti černé
Stupeň rozšíření v ČR méně časté plemeno
Průměrná plodnost 6-7 mláďat
Stupeň náročnosti na chov 1 - vhodné pro začátečníky

O plemenu

Plemeno aljaška se řadí méně častá střední plemena králíků v ČR, dostupnost plemene je poměrně značně dána konkrétní lokalitou rozšíření. V roce 2019 bylo prostřednictvím okresní a klubové registrace Českého svazu chovatelů, z. s. (dále jen ČSCH) registrováno celkem 567 mláďat.

Vznik

Přestože název plemene odkazuje na vzdálenou část Spojených států amerických, králičí plemeno aljaška je původu německého. Vyšlechtil jej na počátku 20. století chovatel Max Fischer z města Gotha, dále se někdy uvádí i chovatel jménem Schmidt z Bad Langensalza. 

Cílem bylo vyšlechtit sytě černé plemeno s kožešinou, která by mohla věrně imitovat kožešinu aljašské lišky. Plemeno vzniklo křížením králíků havan, holandských, ruských a dalších. Původní plemenné standardy proto popisovaly, že se v srsti mají v určité míře vyskytovat i bílé pesíky. Tento znak postupně vymizel a nynější forma plemene je skutečně celočerná - bez bílých chlupů. 

Plemeno bylo poprvé vystaveno v roce 1907 a rok později tam bylo uznáno. K nám bylo dovezeno ještě před první světovou válkou.

Popis a charakteristika

Aljaška (zkratka Al) je střední plemeno jemnějšího tělesného rámce s černou srstí mimořádné kvality, což je charakteristickým znakem plemene. Požadovaná živá hmotnost se má podle standardu plemene pohybovat v rozmezí 3,25 - 4,00 kg, s tím, že běžně dosahovaná hmotnost dospělých aljašek králíků je okolo 3,50 kg. 

Tělo je výrazně zavalité, válcovitého tvaru, rovnoměrně osvalené. Hlava je výrazná, široká v čele i nose, s plnými skráněmi. Uši jsou vzpřímené, pevné a měří 10,0 - 11,0 cm. Charakteristiky srsti náleží mezi jedinečnosti tohoto plemene. Aljaška má výrazné, pevné pesíky a mimořádně hustou srst. Barva srsti je černá, typickým znakem je mimořádný lesk. Podsada je tmavě modrá, oči jsou hnědé, drápy jsou tmavě rohovité.

Ustájení

Běžná velikost kotců králíkárny pro králíky aljašky by měla být min. 80 – 100 × 70 – 80 × 70 cm (délka, hloubka, výška). Mladé králíky určené pro výstavy je nejvhodnější od 3. měsíce věku ustájit individuálně. V rámci technologie ustájení je však nezbytné řešit konstrukci průčelí králíkárny tak, aby na králíky dlouhodobě nesvítilo přímé slunečné světlo. Obecně, černá barva srsti je náchylná na tzv. rez. 

Negativně vyselektované králíky (např. bílá skupina chlupů, delší a nepružná srst, bílý dráp, apod.) je vhodné po odstavu převést na krátkodobý výkrm do věku 3,5 - 4 měsíců. Pro ustájení těchto králíků pro jateční účely lze s úspěchem využít adaptované stájové kotce po malých přežvýkavcích či stájové boxy s hlubokou podestýlkou.

Krmení

Aljaška nemá žádné zvláštní nutriční požadavky.

Manipulace a zdraví

Aljaška náleží mezi plemena vhodná i pro začátečníky. 

Zacházení s tímto středním plemenem je poměrně snadné. U aljašky není známa plemenná vnímavost vůči specifickým nemocem, celkově se jedná o poměrně odolné plemeno s živým temperamentem.

Podobná plemena

Aljašce je nejvíce podobný vídeňský černý, avšak toto rámcově větší střední plemeno má odlišnou typologii a zejména morfologii srsti. Reprezentativní, dospělé jedince aljašky a vídeňského černého lze od sebe poměrně snadno odlišit.

Zajímavosti

Není bez zajímavosti, že právě aljašky patří mezi vysoce kvalitní a uniformní králičí plemena, a to jak u nás, tak zejména v zahraničí, kde se těší náramné oblibě a často dosahují vysokého ocenění na výstavách.

Kontakty

Pod hlavičkou králíkářské sekce ČSCH působí Klub chovatelů králíků aljašek, havan, durynských a bílopesíkatých, webová stránka: http://www.klub-alhadubi.websnadno.cz/. Členy tohoto klubu se mohou stát členové ČSCH v rámci nadstavby jejich svazového členství.

 

Použitá literatura je dostupná u autora.

MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.