Velký chorvatský pesíkatý (Vch)

Základní informace

Zkratka Vch
Velikostní zařazení velká plemena
Hmotnost 5,5 - 6,0 kg
Typ srsti normální
Zbarvení srsti bílopesíkaté anebo vydří
Stupeň rozšíření v ČR vzácné plemeno
Průměrná plodnost 7-9 mláďat
Stupeň náročnosti na chov 2 - vhodné pro pokročilé chovatele

O plemenu

V současné době je plemeno chováno především v zemi původu a v sousedních zemích na Balkáně. Tak jako každé nové plemeno, i velký chorvatský pesíkatý si teprve razí cestu ke svým příznivcům, které může oslovit velkým tělesným rámcem, dobrými růstovými schopnostmi a netradičním zbarvením.

Vznik

Jedná se o mladší produkt šlechtění chorvatských chovatelů králíků. Toto netradiční zbarvení v kombinaci s rámcově větším tělem se poprvé vyštěpilo z činčil velkých u chovatele Ivana Lipovščaka. 

Následnému šlechtění nového plemene se věnoval zejména Josip Bednjačić se spolupracovníky Ringlem, Međimuracem a Pavlekovićem. Nové plemeno bylo v roce 1980 zařazeno do jugoslávského standardu. V roce 1999 došlo k vyšlechtění těchto králíků také s vydřími znaky.

Popis a charakteristika

Velký chorvatský pesíkatý je velké plemeno, které se však vyznačuje méně výraznou mohutností oproti jiným - typickým - velkým plemenům. Požadovaná živá hmotnost se má podle standardu plemene pohybovat v rozmezí 5,0 - 6,0 kg. 

Typologicky má plemeno nejblíže k moravskému modrému. Hlava je silná, robustní, široká, což platí hlavně pro samce. Hlava králic je přirozeně poněkud delší a má jemnější tvary. Uši jsou vzpřímené a měří 14,0 - 15,0 cm. 

Srst je normální. Barva srsti je typická - s bílopesíkatými anebo vydřími znaky. Obecně vzato, tyto tzv. divoké znaky mají bílou anebo lehce krémovou barvu, přičemž zbytek těla je černý (šlechtí se ale i jiné základní barvy - např. modrá).

Ustájení

Běžná velikost kotců pro velké chorvatské pesíkaté králíky měla být min. 120 – 150 × 70 – 80 × 70 cm (délka, hloubka, výška). 

S ohledem na základní barvu plemene, je vhodné situovat průčelí králíkárny na stinné místo, neboť dlouhodobým a pravidelným působením přímého slunečního světla srst tzv. rezne.

Krmení

Co se týče potřeby krmiv, je třeba počítat především se značným množstvím objemného krmiva. Rovněž musejí být k dispozici adekvátní suché prostory na uskladnění sena a slámy. Jednou z příznivých vlastností plemene je jeho skromnost a nenáročnost na krmení.

Manipulace a zdraví

Přestože velký chorvatský pesíkatý náleží mezi velká plemena, jednoznačně patří spíše k těm jemnějším velkým plemenům. Jeho hmotnost, která se u dospělých zástupců běžně pohybuje okolo 5,5 kg (zřídkakdy více - spíše nežádoucí), plemeno předurčuje pro relativně snazší manipulaci ve srovnání s rámcově mohutnějšími velkými plemeny typu belgického obra vážícího běžně 7 - 8 kg. 

Základy správné manipulace s králíky byly publikovány v časopise Fauna v roce 2019. Co se týče charakteristik zdraví, není známo, že by velký chorvatský pesíkatý měl nějakou specifickou náchylnost k onemocnění.

Podobná plemena

Ve velkém tělesném rámci nemá velký chorvatský pesíkatý obdobného protějška s ohledu typičnosti a zbarvení. V roce 2015 bylo na Evropské výstavě ve francouzských Metz vystaveno celkem 12 králíků tohoto plemene. Ve středním tělesném rámci (cca 4 kg) existuje podobné plemeno - bílopesíkatý.

Zajímavosti

Chorvatští šlechtitelé plemene se snaží plemeno zušlechťovat vybranými zahraničními plemeny. Zatím nejlepších výsledků bylo dosaženo po regeneračním přikřížení moravských modrých králíků dovezených z České republiky v roce 2018 a 2019. U potomstva se podařilo značně zlepšit tělesný rámec a kvalitu srsti a další šlechtitelský postup spočívá ve stabilizaci charakteristického bílopesíkatého, resp. vydřího zbarvení.

Kontakty

Velký chorvatský pesíkatý náleží k dosud vzácným plemenům v České republice, ale i v Evropě jako takové. Vzhledem k novějšímu vyšlechtění plemene se jeho výskyt v tuzemsku teprve očekáván, patrně s předpokladem prezentace těchto králíků na Evropské výstavě zvířat v roce 2024 v České republice. V případě zájmu o toho nové plemeno, kontakty pro zájemce zprostředkuje autor tohoto příspěvku.

 

Použitá literatura je dostupná u autora.

MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.