Moravský modrý (Mm)

O plemenu

Plemeno moravský modrý se řadí mezi plemena, se kterými se lze běžněji na výstavách potkat. V roce 2019 bylo prostřednictvím okresní a klubové registrace Českého svazu chovatelů, z. s. (dále jen ČSCH) registrováno celkem 1230 mláďat.

Plemeno je zařazeno mezi tzv. genetické zdroje České republiky a představuje populaci, kterou je nezbytné chránit a uchovat pro další generace. Chovatelé tohoto plemene mohou, za splnění podmínek, požádat prostřednictvím Českého svazu chovatelů o příspěvek na chov a rozvoj plemene.

Vznik

Plemeno moravský modrý (zkratka Mm) představuje staré původní plemeno, které vzniklo v tuzemsku. Přesné datování plemene není reálné, nicméně moravského modrého lze zcela jistě nazvat nejstarším naším národním plemenem králíků. 

Spisovatel P. Wahlich zmiňuje světle modře zbarvení králíky nejpozději od roku 1890 na severní Moravě. Přední německý králíkářský odborník a spisovatel F. Joppich dokonce popisuje ještě starší údaje, kdy vídeňský spisovatel H. Schwaab uvádí, že velcí světle modří králíci se zcela běžně vyskytovali v chovech chudých tkalců již okolo roku 1860! Nejvíce jsou popisovány lokality v okolí měst Svojanov, Hynčice a Svitavy. 

První tuzemská zmínka o těchto králících pro výstavní účely pochází z počátku 20. století. Český králíkářský odborník přelomu 19. a 20. století Jan Václav Kálal jej pak od roku 1906 nazýval moravský modrý obr, přičemž název byl během století několikrát upraven až se ustálil na dnešní formě.

Popis a charakteristika

Moravský modrý je velké plemeno, které se však vyznačuje méně výraznou mohutností oproti jiným - typickým - velkým plemenům. Požadovaná živá hmotnost se má podle standardu plemene pohybovat v rozmezí 5,5 - 8,0 kg, nicméně většina dospělých moravských modrých váží mezi 6,0 a 6,5 kg. 

Hlava je silná, robustní, široká, což platí hlavně pro samce. Hlava králic je přirozeně poněkud delší a má jemnější tvary. Uši jsou vzpřímené a měří 14,0 - 15,0 cm. 

Srst je normální. Barva srsti je typická - světle modrá - zvláště v minulosti se používalo přirovnání k barvě oceli.

V současné době je plemeno chováni i mimo ČR - uznáno je také na Slovensku, v Polsku a Chorvatsku. Dále, je uznáno i v evropském (EE) vzorníku plemen králíků používaném pro oceňování králíků na tzv. evropských výstavách zvířat.

Ustájení

Běžná velikost kotců pro moravské modré králíky měla být min. 120 – 150 × 70 – 80 × 70 cm (délka, hloubka, výška). Z praxe chovu tohoto plemene lze konstatovat, že se jedná o plemeno poměrně otužilé a dlouhodobě navyknuté na tuzemské podmínky chovu. 

Obzvláště v poodstavovém období (cca do 4 měsíců) pak někteří chovatelé volí ustájení mláďat ve vymezeném prostoru v adaptované stáji, neboť mladí králíci mají rádi pohyb (např. v bývalých kotcích pro ovcích, kozách apod.).

Krmení

Co se týče potřeby krmiv, je třeba počítat především se značným množstvím objemného krmiva. Rovněž musejí být k dispozici adekvátní suché prostory na uskladnění sena a slámy. 

Jednou z příznivých vlastností plemene je jeho skromnost a nenáročnost na krmení. Moravský modrý představuje historicky plemeno dobře adaptované na naše krmivové podmínky.

Manipulace a zdraví

Přestože moravský modrý náleží mezi velká plemena, jednoznačně patří spíše k těm jemnějším velkým plemenům. Jeho hmotnost, která se u dospělých moravských modrých běžně pohybuje okolo 6 - 6,5 kg (zřídkakdy více - spíše nežádoucí), plemeno předurčuje pro relativně snazší manipulaci ve srovnání s rámcově mohutnějšími velkými plemeny typu belgického obra vážícího běžně 7 - 8 kg. 

Základy správné manipulace s králíky byly publikovány v časopise Fauna v roce 2019. Co se týče charakteristik zdraví, moravského modrého lze v původním slova smyslu považovat za poměrně vitální plemeno, bez nějak plemenně specifických náchylností k onemocnění.

Podobná plemena

Lze konstatovat, že velcí modře zbarvení králíci byli zaznamenáni ve více zemích ve střední a západní Evropě. Patrně nejznámější z těchto králíků je plemeno modrý ze Svatého Mikuláše (v originále Sint Niklaas Blauwe). Jedná se rovněž o staré, původní plemeno, tentokrát z oblasti dnešní Belgie. Toto velmi vzácné plemeno bylo zmiňováno od konce 19. století v okolí města Sint Niklaas, tehdy ještě i ve více barvách. Od roku 1917 se chová jen ve světle modré barvě. Mimo zemi původu je modrý ze Svatého Mikuláše rozšířen jen ojediněle. 

Druhé plemeno podobné moravskému modrému pochází rovněž z Belgie, nazývá se bevernský a vzniklo v podobném období jako modrý ze Svatého Mikuláše. Je to rámcově menší plemeno než náš moravský modrý s tím, že je uznáván ve více barevných rázech; v případě modrého rázu je odstín dosti podobný barvě moravského modrého. Bevernský má však nápadně odlišnou stavbu trupu s vyvýšenou zadní partií, tzv. mandolínový tvar těla, a také se chová jen ojediněle.

Zajímavosti

Moravský modrý má charakteristický světlý odstín modré krycí srsti. Drtivá většina jiných modře zbarvených plemen vykazuje výrazně tmavší odstín. Podobný odstín jako moravský modrý má slovenské plemeno holíčský modrý, které váží však jen okolo 3 kilogramů.

Kontakty

Pod hlavičkou králíkářské sekce ČSCH působí Klub chovatelů králíků moravských modrých. Kontaktní adresy představitelů klubu jsou uvedeny na webu www.moravskymodry.cz . Členy tohoto klubu se mohou stát členové ČSCH v rámci nadstavby jejich svazového členství.

Použitá literatura je dostupná u autora.

MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.