O plemenu

Plemeno hermelín původně bývalo nejvíce rozšířeným zakrslým plemenem v tuzemsku. Postupem času (zejména po roce 1990) a s rozvojem chovu králíků zakrslých a zakrslých beranů došlo k určitému poklesu jeho obliby a vystavování a současný výskyt je již spíše méně častý, přesto v České republice není v zásadě problém toto oblíbené plemeno zakoupit. 

Jistotou je návštěva velkých výstav, kde bývají vystaveny desítky hermelínů jak s červenými, tak i modrýma očima. V roce 2019 bylo prostřednictvím okresní a klubové registrace Českého svazu chovatelů, z. s. (dále jen ČSCH) registrováno celkem 729 mláďat. Zatímco v minulosti bylo více registrovaným (a také prošlechtěným) rázem historicky starší hermelíni červenoocí, lze konstatovat, že se již tyto rozdíly jak v počtech, tak i kvalitě smazaly. Ba co víc, v roce 2019 již byli hermelíni modroocí registrováni ve větším počtu (409 jedinců)!

Vznik

Plemeno hermelín (He) představuje původní zakrslé plemeno králíků, které v principu stojí za patrně všemi současnými zakrslými králíky. Hermelín byl vyšlechtěn v Anglii v 19. století z neušlechtilých místních, ale pravděpodobně i malých bílých králíků dovezených z kontinentální Evropy; největší diskuze jsou kožešnících z Polska, kteří tam tyto králíky měli dovézt. O výskytu předků dnešního hermelína jsou v Anglii zmínky přibližně od poloviny 19. století. 

V roce 1884 bylo několik těchto značně malých a bíle zbarvených králíků s červenýma očima vystavováno J. Meynellem a G. Hedworthem v anglickém městě Hull. Přestože prvotní názory na vznik těchto malých králíků byly rozdílné, později se jako správná ukázala domněnka, že tak malí králíci vznikli náhodnou mutací (a ne pouze dlouhodobým výběrem těch nejmenších králíků). 

V druhé polovině 19. století došlo k postupné diverzifikaci původní skupiny těchto anglických králíků na dva šlechtitelské směry. V Anglii byli tito králíci dále šlechtěni, aby typem připomínali králíka zaječího, čímž vzniklo tamní plemeno tzv. Polish (u nás známý jako zakrslý zaječí). 

Druhá část původní populace byla dovezena do kontinentální Evropy, kde došlo ke šlechtění na krátké, výrazně zavalité tělo a kratší uši - až vzniklo zcela jiné plemeno. Hlavní směr v produkci takových zvířat mělo Nizozemsko a přilehlé lokality, nicméně dnešní forma hermelína je dílem především chovatelů v Německu. 

Právě tam se také v roce 1918 objevila modrooká varieta plemene po přikřížení vídeňských bílých a holandských králíků chovateli Kluge z Hohndorfu a Lohse z Dippoldswalde. Název hermelín odkazuje na zimní srst hranostaje, kterou srst těchto malých králíků počátkem 20. století dokonale imitovala. 

V tuzemsku se chov hermelínů rozšířil mezi lety 1908 až 1909, k prvním propagátorům jejich chovu patřil prof. dr. V. Bouchal. Je pravděpodobné, že ještě předtím je u nás chovali němečtí chovatelé.

Popis a charakteristika

Hermelín je zakrslé plemeno s normální srstí bílé barvy a červenýma anebo modrýma očima. Hmotnost dospělých hermelínů se má pohybovat mezi 1,00 až 1,35 kg. 

S ohledem na nevýhody rámcově slabších zakrslých králíků (slabá plodnost, horší mateřská péče a mléčnost, větší vnímavost na vnější podmínky apod.), ale i směřování evropského chovu zakrslých králíků již neplatí v minulosti známé heslo „čím menší zakrslý králík, tím lepší“. Z praxe vystavování zakrslých králíků jsou nejlíbivější jedinci mezi 1,15 - 1,25 kg. Naopak, menší králíci mohou inklinovat k nežádoucí slabé konstituci, zatímco rámcově velcí hermelíni již ztrácí typologické „kouzlo zakrslíka“. 

Všeobecné tvarové požadavky jsou shodné s jinými plemeny králíků. Po stránce plemenného typu má mít hermelín značně zavalité tělo krátce válcovitého tvaru se silnými hrudními končetinami. Hlava je výrazná, kulatého tvaru, široká, s plnými skráněmi, u králic často poněkud jemnější. Požadovaná délka uší má být 5,0 - 6,0 cm s tím, že ideálem je 5,5 cm. 

Srst je normální, značně kvalitní. Barva krycí srsti i podsady je čistě bílá. Oči jsou červené s karmínovou zornicí anebo modré s černou zornicí. Kompletní popis a výčet vad exteriéru je uveden v platném Vzorníku plemen králíků 2020.

Ustájení

Co se týče technologie ustájení, hermelínovi plně vyhovuje kotec o doporučených rozměrech 60-70 × 50-60 × 50 cm (délka, hloubka, výška). Právě menší náročnost na prostor oproti středním a velkým plemenům je jedním z důvodů, proč je mají v oblibě zejména děti a mládež.

Krmení

Hermelín má nutriční požadavky jako jiná zakrslá plemena. Především je nutné zabezpečení dostatečného zdroje hrubé vlákniny v předkládané dietě s nutností vybilancovaného obsahu dusíkatých látek. Při nesprávně sestavené či nadměrné krmné dávce může často dojít k obezitě.

Manipulace a zdraví

Hermelín se řadí mezi poměrně vitální a často velmi temperamentní plemena králíků. Někteří jedinci mohou ojediněle vykazovat tendenci až k mírně nervóznímu temperamentu; často jsou králíci dost teritoriální. 

Proto je obecně hermelín spíše méně vhodný pro zejména děti jako pet zvíře. Nicméně značný vliv zde má správná šlechtitelská práce a výběr králíků, kde by se měla (nejen u hermelínů!) zohledňovat i dobrá povaha a chování králíků - tím lze postupně docílit relativně klidnějších králíků. 

Vzhledem k zakrslému tělesnému rámci je s hermelínem poměrně snadné zacházení, je třeba však brát v potaz značnou pohybovou aktivitu králíků. 

Hermelíni, podobně jako většina zakrslých králíků, jsou poměrně odolní. Někdy bývá však problémem zejména syndrom onemocnění dentice, zřetelně častěji je u zakrslých králíků ve veterinárních ordinacích zaznamenáván i např. výskyt encefalitozoonózy či vybraných nemocí očí - ve srovnání s jinými plemeny králíků. V tomto směru hraje zásadní roli především správná zootechnická práce a šlechtění.

Podobná plemena

V různých zemích se však můžeme setkat s rozdílnými přístupy k pojmenování plemene. Typologicky je hermelínovi nejblíže plemeno zakrslý (Z), které má však barevnou srst.

Zajímavosti

Z hlediska chovu a šlechtění u zakrslých králíků obecně preferujeme především rámcově standardní, ale poněkud větší králice, kde je předpoklad početnějšího vrhu a lepší mléčnosti.

Kontakty

Pod hlavičkou králíkářské sekce ČSCH působí Klub chovatelů zakrslých králíků, webová stránka: https://www.zakrslykralik.unas.cz/. Členy tohoto klubu se mohou stát členové ČSCH v rámci nadstavby jejich svazového členství.

Použitá literatura je dostupná u autora.

MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.