Bílopesíkatý (Bí)

O plemenu

Plemeno bílopesíkatý se řadí mezi ojedinělá střední plemena králíků v ČR, dostupnost plemene je značně dána konkrétní lokalitou. V roce 2019 bylo prostřednictvím okresní a klubové registrace Českého svazu chovatelů, z. s. (dále jen ČSCH) registrováno celkem 254 mláďat, převážně v černém barevném rázu. Právě u bílopesíkatých černých pěkně kontrastují barvy (černá/bílá).

Vznik

Zemi původu bílopesíkatých králíků nelze jistě jmenovat, neboť k podobnému výsledku došli chovatelů ve více evropských zemích, ale i v zámoří. V některých případech se opakovaně jednalo o králíky náhodně vyštěpené z činčilových králíků. Dá se konstatovat, že společným jmenovatelem šlechtění těchto králíků byla netradiční kožešina, která měla imitovat drahé kožešiny. 

V Německu je za jejich tvůrce považován přední chovatel Friedrich Joppich, který v roce 1928 tyto králíky poprvé vystavil na výstavě v Berlíně. Po válce je plemeno znovu objeveno až koncem čtyřicátých let. Uznáno bylo až v roce 1962. 

U nás je plemeno chováno od roku 1966, jeho prvním chovatelem byl pan Novotný z Malých Žernosek. Prošlechtění jednotlivých barevných rázů plemene se u nás koncem 80. let aktivně věnovala řada chovatelů. V současné době má plemeno, bohužel, jen užší okruh příznivců.

Popis a charakteristika

Bílopesíkatý (zkratka Bí) je střední plemeno jemnějšího tělesného rámce s bíle zbarvenými znaky, které doplňují základní barvu srsti. Požadovaná živá hmotnost se má podle standardu plemene pohybovat v rozmezí 3,50 - 4,25 kg, s tím, že běžně dosahovaná hmotnost dospělých bílopesíkatých králíků je okolo 4 kg. 

Tělo je zavalité, válcovitého tvaru, rovnoměrně osvalené. Hlava je výrazná, široká v čele i nose, s plnými skráněmi. Uši jsou vzpřímené, pevné a měří 10,0 - 12,0 cm. Srst je normální. Základní krycí barva je černá, modrá, havanovitá anebo marburská. 

Mezi bílopesíkaté znaky náleží bílé olemování nozder a skrání, mezisaničí, úzké oční kroužky, lemování uší vč. jejich vnitřních stran, vnitřní plochy hrudních a pánevních končetin, malý zátylkový klín, 2 skvrny u kořene uší, břicho a spodinu pírka) a dále bílé konečky pesíků na bocích do ½ výšky boků; prsty jsou bíle lemovány, prsa jsou promíšena. 

Drápy jsou rohovité, barva očí a podsady odpovídá konkrétními barevnému rázu.

Ustájení

Běžná velikost kotců králíkárny pro králíky bílopesíkaté by měla být min. 80 – 100 × 70 – 80 × 70 cm (délka, hloubka, výška). Mladé králíky určené pro výstavy je nejvhodnější od 3. měsíce věku ustájit individuálně. 

V rámci technologie ustájení je však nezbytné řešit konstrukci průčelí králíkárny tak, aby na králíky dlouhodobě nesvítilo přímé slunečné světlo. Obecně, základní barvy bílopesíkatého zbarvení (černá, modrá, havanovitá anebo marburská) jsou náchylné na tzv. rez. 

Negativně vyselektované králíky (např. skupina bílých chlupů na hřbetě, bílý dráp, světlá podsada na břiše, apod.) je vhodné po odstavu převést na krátkodobý výkrm do věku 3,5 - 4 měsíců. Růstová intenzita většiny bílopesíkatých králíků je na velmi dobré úrovni. Pro ustájení těchto králíků pro jateční účely lze s úspěchem využít adaptované stájové kotce po malých přežvýkavcích či stájové boxy s hlubokou podestýlkou.

Krmení

Bílopesíkatý nemá žádné zvláštní nutriční požadavky.

Manipulace a zdraví

Bílopesíkatý náleží mezi plemena vhodná pro začátečníky. Zacházení s tímto středním plemenem je poměrně snadné. Není známa plemenná vnímavost vůči specifickým nemocem, celkově se jedná o poměrně odolné plemeno s živým temperamentem.

Podobná plemena

V sousedních zemích je název plemen spojován s bílými znaky, což lze snadno vyčíst z konkrétních zahraničních názvů bílopesíkatého králíka. V anglicky hovořících zemích je toto plemeno (a vlastně i zbarvení) nazýváno jako Silver Marten, někdy se ještě využívá původní termín Silver Fox.

Zajímavosti

V Československé republice v období mezi světovými válkami vzniklo podobné plemeno, tzv. pražský černošedý. Jeho tvůrcem byl Leopold Paul z Parníku u České Třebové, významný chovatel a předseda posuzovatelského sboru. Zájem o nové plemeno však nebyl takový, jak se předpokládalo a plemeno zaniklo v průběhu druhé světové války.

Kontakty

Pod hlavičkou králíkářské sekce ČSCH působí Klub chovatelů králíků aljašek, havan, durynských a bílopesíkatých (posledně jmenovaní tam byli přičleněni v roce 1983), webová stránka: http://www.klub-alhadubi.websnadno.cz/. Členy tohoto klubu se mohou stát členové ČSCH v rámci nadstavby jejich svazového členství.

Použitá literatura je dostupná u autora.

MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.