Zaječí (Za)

Základní informace

Zkratka Za
Velikostní zařazení střední plemena
Hmotnost 4 kg
Typ srsti normální
Zbarvení srsti více barevných rázů
Stupeň rozšíření v ČR méně časté plemeno
Průměrná plodnost 7-9 mláďat
Stupeň náročnosti na chov 1 - vhodné pro začátečníky

O plemenu

Plemeno zaječí se řadí mezi méně častá plemena králíků v ČR. Přibližně 70 % registrované populace plemene náleží k původnímu divoce zbarvenému ohnivému rázu. Jiné barvy (bílá červenooká, tříslová černá či tříslová modrá aj.) jsou u nás ojedinělé. V nedávné době se více objevují bílí červenoocí zaječí králíci. 

V roce 2019 bylo prostřednictvím okresní a klubové registrace Českého svazu chovatelů, z. s. (dále jen ČSCH) registrováno celkem 561 mláďat.

Vznik

Byť se to může na první pohled zdát, plemeno zaječí nemá se zajícem polním (Lepus europaeus) nic společného, tedy kromě podobné stavby těla. 

Za jeho vznikem stojí kolektiv anglických chovatelů. Jedná se o jedno z nejstarších plemen králíka domácího, které navíc mělo významný vliv na vznik či prošlechtění jiných plemen. 

Původem jateční králíci s načervenalou krycí barvou, resp. část z nich, historicky dovážení do Anglie byli v 19. století šlechtěni směrem k typově jedinečnému plemeni s „atletickou“ tělesnou stavbou. 

V tuzemsku je toto plemeno známo již od začátku 20. století.

Popis a charakteristika

Zaječí (zkratka Za) představuje typologicky nezaměnitelné střední plemeno. Požadovaná živá hmotnost se má podle standardu plemene pohybovat v rozmezí 3,50 - 4,25 kg, s tím, že běžně dosahovaná hmotnost dospělých zaječích králíků je okolo 4 kg. 

Typičnost je plemenným znakem. Tělo je dlouhé s dobře osvaleným hřbetem, přičemž břišní linie je vyklenutá. Na výstavě při posuzování pak zaječí předvádí vysoký postoj na štíhlých a dlouhých hrudních končetinách. 

Hlava je delší a plošší, avšak je vysloveně ostře trojúhelníkovitě špičatá. Délka uší je 11 - 14 cm. Srst zaječího je hustá a velmi přiléhavá. Barva krycí srsti a ostatní charakteristiky odpovídají konkrétnímu barevnému rázu plemene.

Ustájení

Běžná velikost kotců králíkárny pro zaječí by měla být min. 80 – 100 × 70 – 80 × 70 cm (délka, hloubka, výška) s tím, že u nich se vždy snažíme volit prostornější kotec. 

Chovatelé zaječích je mají často kotce segmentované – doplněné – o jednoduché překážky. Mladé králíky určené pro výstavy je nejvhodnější od 3. měsíce věku ustájit individuálně, u tohoto plemene je to poměrně zásadní kvůli jeho temperamentu. 

Chov zaječích se hodí pro chovatele, kteří chtějí mít králíky na výstavy a také mají zájem o produkci masa, neboť plemeno má vynikající jatečnou výtěžnost díky relativně menším jatečně nevyužitelným produktům. 

Typově či barevně nestandardní mláďata mají poměrně rychlý růst a hodí se do výkrmu do věku 3,5 - 4 měsíců. Pro ustájení těchto králíků pro jateční účely lze s úspěchem využít adaptované prostorné stájové kotce po malých přežvýkavcích či stájové boxy s hlubokou podestýlkou.

Krmení

Zaječí nemá žádné zvláštní nutriční požadavky.

Manipulace a zdraví

Zaječí náleží mezi plemena, která lze doporučit i pro začátečníky. 

Zacházení s tímto středním plemenem však není jednoduchou záležitostí. Většina zaječích vykazuje dosti živý temperament. Také kvůli delším tělesným částem (končetiny apod.) je nutné, aby zejména fixace byla provedena rychle a korektně, neboť při neodborném zacházení může dojít ke zranění. 

U zaječího není známa plemenná vnímavost vůči specifickým nemocem, celkově se jedná o poměrně odolné plemeno s poměrně hodně živým temperamentem.

Podobná plemena

Vzhledem k unikátním tělesným tvarům se zaječí vymyká jiným středním plemenům. Za zajímavost lze označit plemeno zakrslý zaječí, které je vlastně typologickou zmenšeninou s hmotností okolo jednoho kilogramu.

Zajímavosti

V dobové literatuře, zejména z první poloviny 20. století, existovaly dohady a domněnky, že plemeno zaječí pochází z bastardizace králíka domácího a zajíce polního. Opakovanými pokusy to nikdy nebylo prokázáno, že by se tyto dva druhy plodně mohly křížit za vzniku tzv. leporida.

Kontakty

Pod hlavičkou králíkářské sekce ČSCH působí Klub chovatelů králíků zaječích, zatím nejsou zřízeny webové stránky. Členy tohoto klubu se mohou stát členové ČSCH v rámci nadstavby jejich svazového členství.

 

Použitá literatura je dostupná u autora.

MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.