HOKKAIDO KEN

HOKKAIDO KEN Standard FCI č. 261/10.3. 1995 Původ: Japonsko Využití: doprovodný pes Klasifikace FCI: skupina 5 - špicové a původní plemen...



HOKKAIDO KEN
Standard FCI č. 261/10.3. 1995
Původ: Japonsko
Využití: doprovodný pes
Klasifikace FCI: skupina 5 - špicové a původní plemena
sekce 5 - asijští špicové a příbuzná plemena
Bez pracovní zkoušky.
HK patří mezi šest samostatných původních japonských špiců, která jsou si velice podobná, a která se vzhledem liší pouze nepatrně, zejména výškou. Největší a zároveň i v Evropoě nejznámější a nejrozšířenější je AKITA INU. Poměrně známé, populární, vzhledem připomínající lištičku, je pak i nejmenší z nich ŤIBA INU. Existují však ještě čtyři japonská špicovitá plemena a to: KAI INU, ŤIKONU INU, KIŤU INU a HOKKAIDO KEN. Jedná se o plemena střední velikosti s kohoutkovou výškou kolem 50 cm, v různých barevných variantách. První tři jmenovaná plemena jsou v Evropě zcela neznámá a jejich chov zde dosud vůbec neexistuje. Do této skupiny patří také zástupce hlavního hrdiny, i u nás před časem vysílaného japonského televizního seriálu "GORO - bílý pes". Jednalo se zde pravděpodobně o plemenu KIŤU INU, u kterého je dovolena i bílá barva a je mu také nejpodobnější.
HK neboli AINU INU (inu i ken = pes) pochází z nehostinného ostrova Hokkaido, kde byl modelován extrémně drsným klimatem. Jeho srst není dlouhá, ale plná s velmi hustou podsadou, kterou v létě ztrácí. Je nenáročný na stravu i na podmínky ubytování. Je považován za psa Ainů, původních obyvatel Japonska, kteří byli na ostrovy zatlačeni kolem roku 700 před Kristem Japonci. Na tomto ostrově zůstali dlouho izolováni v nehostinném hornatém kraji a proto si jejich psi mohli uchovat svůj původní charakter. Jsou tudíž velice odolní a netrpí žádnou z civilizačních chorob.
Dříve byl používán k rituálnímu lovu medvědů. Smečka těchto tvrdých, nebojácných a velice mrštných ps)ů dokázala medvěda vystopovat, obklíčit, neustálým dorážením unavit a udržet na místě, až do příchodu lovce. Mnoho lovců používá HK k tomuto lovu i dnes. Po staletí se prováděla tvrdá selekce psů už u malých štěňat, která se pouštěla na upoutané medvídě a pokud některá projevila strach byla nemilosrdně z chovu vyřazena. Později se stal také psem hlídacím a společenským. K pánovi přilne, k cizím je však nedůvěřivý. Jeho výchova vyžaduje důslednost, pak svého pána akceptuje a je mu zcela oddaný. Je však vždy méně závislý a nevyžaduje stálou přítomnost člověka. Dobře si rozumí s dětmi. Málo štěká a má výborný cit pro orientaci. Na Hokkaidu je HK velmi rozšířen a těší se tam zvláštní pozornosti. V ostatním Japonsku je však viděn málo a nezískal podobnou prestiž jako Akita. Přesto je od roku 1937 plemeno oficálně uznáno, podporováno a označeno za "národní poklad".
Do Evropy si první HK, fenku a dva nepříbuzné pejsky, přivezla asi před 10 lety rodina pocházející přímo z Japonska a dnes žijící v Paříži. Tito tři jedinci pak založili chov, vůbec první, mimo Japonsko. Do České republiky byla jako první, z této chovatelské stanice, importována v roce 1993 tmavě sesamová fenka ICHI-HIME de TAKARA, která se stala úspěšnou zakladatelkou českého chovu. Následujícího roku pak byl ze stejné ch. st. importován bílý pes JAKOB de TAKARA a zároveň, pomocí japonských přátel, i bílá fenka Jakobinne Kuriyama Yonebayashiso přímo z Japonska. Tato tři HK plně potvrdili své kvality jak na výstavách, kde získali mnoho nejvyšších ocenění, tak i v chovu. Ve vrhu se rodí poměrně málo štěňat, většinou 2-4 a tak není předpoklad masivního rozšíření tohoto vzácného plemene. Feny jsou výbornými matkami a o štěňata se příkladně starají po celou dobu odchovu.
Dnes, kdy uplynulo pět let od prvního vrhu, máme zaregistrováno v plemenné knize 42 jedinců. Ch. st. TAKARA v Paříži již ukončila svou činnost, a proto jsme se zároveň stali i jedinou zemí na světě, mimo zemi původu, kde se tento chov podařilo úspěšně rozběhnout a dále rozvíjet. Můžeme říci, že většina potomků potvrdila kvality svých rodičů a úspěšně pokračuje ve výstavní kariéře nejen u nás, ale v mnoha zemích Evropy, např. Německu, Rakousku, Slovinsku, Slovensku, Polsku a dnes již i zpět ve Francii, kam byla prodána štěňata z našich odchovů. Bohužel pro další zdravý chov je nezbytné získat další nepříbuzné psy z Japonska, což se ukazuje jako velmi obtížné. Japonští chovatelé jsou většinou velmi uzavření a nemají zájem prodávat své psy do ciziny. Pokud by byli ochotni své štěně prodat, pak s podmínkou, že si jej zájemce přijede sám odebrat, což je pro naše chovatele zatím finančně nedostupné. Vzhledem k novým osobním kontaktům, které jsme v nedávné době navázali, však věříme, že se nám podaří nové HK získat a chov tohoto originálního plemene se u nás bude nadále úspěšně rozvíjet.

HK začleněno do Klubu chovatelů málopočetných plemen psů a další informace o plemeni či štěňatech můžete získat u poradkyně chovu HK na adrese: Ing. Blatoňová Hana, Nová 1735, 735 32 Rychvald.


HOKKAIDO KEN
FCI - standard č. 261
Klasifikace FCI: skupina 5 - špicové a tzv. primitivní plemena
podskupina 5 - asijští špicové
Původ: Japonsko
Celkový vzhled a chování:
Jde o psa střední velikosti, kde je dobře rozlišen typ psa a feny, dobře vyvážený, robusní konstrukce s dobrou kostrou. Svaly jsou pevné a dobře zřetelné a činí psa velmi vytrvalým. Vyznačuje se přirozenou ušlechtilostí. Poměr výšky v kohoutku k délce těla je 10:11. Je věrný, učenlivý, poslušný, velmi živý a sebevědomý.
Výška v kohoutku:
Od 48,5 do 52 cm pro psy a od 45,5 do 48,5 cm pro feny.
Hlava:
Lebka a čelo jsou široké a spíše ploché. Líce jsou dobře vyvinuty, stop málo hluboký, ale výrazný. Poměr délky mozkovny a čenichové partie je 3:2. Délka lebky je rovna šířce na úrovni lící, tj. něco kolem 1/4 délky těla. Čenichová partie je rovná s černým čenichem, masová barva je přípustná u psů bílých, tlama má koutky a pysky sevřené, černé.
Zuby:
Pevné, skus nůžkový.
Oči:
Relativně malé, prakticky trojúhelníkové, tmavě hnědé barvy.
Uši:
Malé, trojúhelníkové, silné, na konci zaoblené, lehce nakloněny dopředu a pevně vztyčené.
Krk:
Silný, svalnatý a bez laloku.
Tělo:
Kohoutek vyvýšený, hřbet rovný a pevný. Ťířka beder přiměřená, záď přiměřeně spáditá. Hrudní koš dobře vyvinutý, hrudník hluboký s menší šířkou a vyznačenými žebry. Břicho vtažené.
Ocas:
Vysoko nasazený, silný, nesený na zádech, silně zatočen nebo zakroucen. Svěšený dosahuje ke hlezni.
Končetiny:
Ramena mírně šikmá, předloktí rovné a bezvadné, záprstí lehce šikmé. Zadní končetiny jsou silné, hlezna mají být pevná a dostatečně statná.
Tlapy:
Prsty dobře klenuté, úzce sevřené. Polštářky uzavřené a elastické. Drápy tvrdé, černé nebo tmavé.
Chod:
Čilý, rychlý, lehký a elastický.
Srst:
Pevná, rovná, trochu delší na ocase. Podsada hebká a hustá. V zimě pokrývá zcela břicho.
Barva:
Červená, sezamová, černá, bílá a žíhaná.
VADY:
Lehké - lehký podkus a předkus
Vážné - bázlivost, silný podkus a předkus
Vylučující - monorchismus a kryptorchismus, svěšený ocas, krátký ocas, sklopené uši.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře