Tornjak

Tornjak je typickým představitelem pasteveckých plemen. Svou kohoutkovou výškou kolem 70 cm a váhou 50 i více kilogramů nepatří mezi nejvyšší a největší představitele, ale jeho harmonický vzhled, lehká elegantní chůze a dlouhá bílo–barevná srst mě vždy ohromí … Jsou to psi, kteří se v dospělosti postaví i vlkovi. Jejich základním posláním je hlídání a obrana a to s sebou nese i určité dispozice k dominanci. Tato fakta si budoucí majitel musí uvědomit včas a pak mu mohou pomoci, aby se svým psem žil třeba i v městském prostředí v souladu a v míru s okolím.

První písemné dokumenty o tornjacích jsou již z roku 1067 z chorvatského Dakova. Pravděpodobně byli přivedeni starými Slovany z oblasti dnešního Íránu. Tornjak jako plemeno patří k málopočetným psům. Teprve v posledních letech existují tornjaci, kteří mají vyplněný rodokmen i se všemi předky!

V sedmdesátých letech 20. století začala systematická práce hledání horského pasteveckého psa, který je dnes známý jako tornjak. Nadšenci z Chorvatska a z Bosny a Hercegoviny v této době hledali jedince, kterými by mohli začít chov a ustálit jednou provždy toto plemeno. Jejich výběr jak vzhledu, tak povahy byl řízen zápisky o těchto psech z roku 1067 a z roku 1374. Dnešní tornjak je tedy skutečně takový, jaký byl i před skoro 1 000 lety. Dnes žije kromě ve své vlasti také na Skandinávském poloostrově, ve Francii a v Německu a značně je oceňován i v Kanadě či USA jako hlídač stád. Země východní Evropy zatím tohoto psa neznají. Pomohl jim také program ministerstva životního prostředí Chorvatska, který chrání a navrací vlky zpět do přírody. Tím se zpět na pastviny vrací i tornjaci.

Aktuálně je plemeno tornjak podmínečně uznané a výstav se účastní ve skupině II. Jako takové nemůže získat titul CACIB (titul CAC je nejvyšším ohodnocením), ale může se účastnit boje o titul BIG, BIS a také se zúčastnit všech soutěží.

Výběr chovatele

Tornjak je stále ještě nehomogenní plemeno a platí, že má několik typových variaci. Dle zařazení do určitého typu je možné určit, zda pes dospěje ve dvou letech, anebo až po třetím roce života. I když je snaha o zformování jednotného typu tornjaka, každý chovatel bude tvrdit, že zrovna jeho tornjaci jsou ti, kteří odpovídají plemennému typu. Problém je také ten, že v Bosně se nedělá kontrola kyčelních kloubů, a tak není jasné, jak to po zdravotní stránce vypadá s tornjakem v Bosně. Přece jen se jedná o velké a těžké plemeno.

Nicméně původní tornjaci z Bosny jsou velmi ceněni díky svému genetickému fondu – staletími nezměněné povaze a horským větrem vytvrzenému zdraví. Většina dnešních psů v Chorvatsku bude mít předky právě z Bosny. Znám i dnešní chovatele z Chorvatska, kteří si zakládají chov výhradně na psech dovezených z Bosny. Tito chovatelé rentgen po dovozu psa provádějí a zatím to vypadá, že se tornjak drží v tomto ohledu i v Bosně po zdravotní stránce velmi dobře. Zjistila jsem ale, že to, co je v papírech, nemusí byt pravda. Jinými slovy, hodně se bojuje s tím, že „chovatelé“ dávají cizí papíry svým psům či jako otce uvedou psa, který jim zrovna v tu chvíli vyhovuje.

Tornjaci v Chorvatsku mají výbornou databázi psů, včetně jejich fotografií, tetovacích čísel a také výstavních, zdravotních a inbreedingových výsledků.

Pokud budu řešit temperament a charakter tornjaka, tak je skutečností, že jich bohužel 60 % žije jako kotcoví psi či jsou uvázáni na krátkém řetězu! Tito psi jsou zřídkakdy venčeni po městě mezi lidmi, dětmi i jinými psy, kromě občasného výletu na výstavy. Tam se tito psi poznají podle strnulého postoje a ocasu staženého mezi nohama či ocasu, který není nesen nad hřbetem. Vysoko nesený ocas svědčí o tom, že je pes dobře socializován a je v prostředí jiných lidí a psů jako doma. Docela rozšířeným názorem však bohužel je, že tornjak nepotřebuje kvalitní stravu. Že může být živ z čehokoliv. Hodně často je jim převážně předkládáno pečivo, nějaké zbytky od stolu a maso mají výjimečně, anebo pouze pokud si sami něco uloví.

Takže výběr chovatele byl opravdovým oříškem. Osobně věřím pouze dvěma v Chorvatsku, ale samozřejmě je to pouze můj vlastní názor.

Co říká standard?

Tornjak je silný, pevný, skoro kvadratický pes, dobře vyvážený v postoji i v pohybu. Kostra není lehká, ale ani těžká nebo hrubá. Vzhledově je vícebarevný či dvoubarevný s hustou a dlouhou srstí a s charakteristicky nošeným bohatě osrstěným ocasem. Hlava, uši, přední část nohou a tlapy mají kratší hustou srst. Srst by na jiných místech měla být dlouhá a vytvářet hřívu na krku, zároveň je dlouhou srstí osrstěn i trup, zadní část nohou a ocas. Horní linie mozkovny a hřbetu nosu jsou rozbíhavé. Nadočnicové oblouky jsou mírně naznačeny. Zadní část lebky je prodloužená, ale středně široká. Stop je mírně vyznačený. Má plnochrupý, korektní nůžkový skus.

Výška psa je 60 cm a výše, ideální by měla být 70 cm, ± 2 cm. Fenky měří na výšku od 56 cm. Trup je maximálně o 8 % delší než výška psa (u fenek je to max. 10 %). Standard uznává pouze dlouhosrstou verzi.

Srst

Tornjak je pes, který žije venku, proto ho i matka příroda stvořila tak, aby zvládal všechny nepřízně počasí. Z tohoto důvodu je jeho srst takříkajíc „samočisticí“. Sama se velmi rychle čistí a „vyhazuje“ cizí tělesa z kožichu. Místo, kde před chvílí ležel tornjak po svých hrátkách v blátě, je plné suchého bláta a pes odchází, jako bychom ho právě vyčistili. Hustá podsada chrání před chladem a větrem a také zůstává skoro suchá i potom, co pes vyleze z vody. U jedné mé fenky je srst tak hustá, že jen s velkými obtížemi se mi podaří podsadu tak rozhrnout, abych viděla na kůži. Její struktura je podobná vlně.

Zbarvení srsti je na podkladu bílém s více či méně tmavými znaky. Tornjak nikdy nesmí být čistě bílý. Může mít znaky od žluté přes hnědo–červenou po hnědou až černou. Znaky vlkošedé či šedé barvy jsou také přítomny v genech tohoto plemene, ale v tomto případě dávejte pozor, aby pes odpovídal fyzickými znaky tornjakovi, a ne Šarplaninci. Tornjak musí mít bohatou srst s hustou podsadou. Psi se výrazně liší od fen. Mají delší srst kolem krku, která jim vytváří typickou hřívu tornjaka–psa. Tato hříva je důležitá z hlediska bojů s rivaly. Takto bohatá srst na krku znemožňuje protivníkovi rychlé zakousnutí do krku a v zimě je chrání před chladem. To, zda je pes s hřívou pro fenky také přitažlivější, se můžeme jen domnívat. Tornjak v zimě rád leží venku na sněhu. Jeho srst na nohou je přírodním izolantem, je tvořena tzv. praporky a kalhotami na nohách. Často, když leží na sněhu při nízké teplotě, to vypadá, jako by se chvěl. Nejedná se o to, že by tornjakovi byla zima, ale pohybuje jednotlivými svaly a tím nedovolí tělu, aby se ochladilo.

Ocas – znamení tornjaka

Ocas tornjaka je také bohatě osrstěn a pes i fena ho v zimě často mají pod sebou, když spí – chrání si tak genitálie a břicho před chladem. Pro pastýře byl dlouhý ocas důležitý proto, aby viděli, kde světlého psa ve stádu mají. Ocas tornjaka je odrazem jeho rozpoložení a je charakteristickým rysem tohoto plemene. Pokud pes stojí s vysoce zvednutým ocasem, pak se nebojí, je si jistý sám sebou. V klidu ocas visí. Pokud pes schová ocas pod sebe, chce naopak schovat pachy a stopy o sobě – kryje identitu v důsledku strachu či nejistoty.

Povaha – citlivý tvrďák

Tornjaci jsou velmi opatrní psi, kteří sami nevyhledávají šarvátky, ale pokud jsou zahnáni do kouta, jsou připravení bojovat na život a na smrt. Jejich sebevědomí je napohled činí nezaujaté okolím, ale ve skutečnosti jsou bdělí a ve skrytu mají napjaté a nabroušené smysly. Jsou známí tím, že jsou vytrvalí při vykonávání svých rozhodnutí. Jejich loajalita k lidské smečce není dotěrná, ale je absolutně nesporná. Ve vztahu k cizím lidem a psům mimo své teritorium nevykazují agresivitu, opak platí ve vztahu k hlídání jejich teritoria. Velký rozdíl panuje v chování jednotlivce a v chování smečky. Pokud je pes sám a k běží k němu jiný, neznámý pes, tornjak ho bude čekat v mírném postoji, se zájmem a v napjatém stavu, při kterém se bude snažit prohlédnout záměr příchozího. V této situaci neštěká, nevrčí ani neježí srst, jen napjatě očekává záměry. Smečka ale funguje jinak. Je rychlejší a nebezpečnější. Smečka nečeká, ihned běží do ofenzivy, synchronizovaně, koordinovaně, s vrozenou strategií. V těchto případech musí mít majitel výjimečnou autoritu, aby zastavil rozjetou lokomotivu. Neexistují lepší hlídači. Pozor, tornjak za své teritorium považuje i místo, kde se členy své smečky stráví delší dobu než 10 minut.

Pastevečtí psi jsou typičtí svým nezávislým chováním, ostrostí, spolehlivostí, velmi silným teritoriálním pudem a určitou mírou agresivity. Na druhou stranu jsou to psi něžní, milí, inteligentní a velmi oddaní svým lidem a svému stádu. Opatrní vůči cizincům.

Jak tornjak dospívá, stává se stále měkčím a emotivnějším ke své lidské smečce, má k ní těsné vazby a vůči okolí je stále tvrdší a uzavřenější. Jestliže jeden ostrý pohled ze strany člena jeho lidské smečky zapříčiní sklonění pohledu tornjka, cizince by takový omyl stál hluboké nebezpečné vrčení. Uvnitř domu jsou to velcí spáči, kteří nechtějí, pokud tu možnost mají, ani jít ven na zahradu bez vás, aby náhodou nebyli moc daleko od své lidské smečky. Čím jsou starší, tím je stále silnější potřeba být co nejblíže svým lidem.

Území tornjaka

Pastevecký pes potřebuje úkol – neboli přidělené území, za které bude mít zodpovědnost. Potom je spokojený. Několikrát obejít své teritorium a zbytek času podřimovat, nejlépe na nějakém vyvýšeném místě, které mu bude poskytovat výhled na revír. Neznamená to, že tito psi celý den spí. Naopak, zaznamenají jakoukoliv změnu, a to, co nejvíce lidí překvapí, je blesková reakce, jakmile ucítí, že zásah je nezbytný. Přitom vteřinu předtím vypadali, že jsou zcela v klidu nebo že spí. Takový veliký pes v dané chvíli dštící hromy a blesky vyvolává skutečně odstrašující dojem.

Ale tak to i má být – aby byl schopný zahnat odvěkého nepřítele. I přes tento zjev se vlci v nevyhnutelných situacích pouštějí do bojů s pasteveckými psy. A právě kvůli výše uvedenému musí majitel pasteveckých psů poznat, kdy končí představivost a stav klidu a kdy to v očích psa vypadá, že musí zasáhnout. Poznáním každého vlastního psa může majitel předejít nepříjemným situacím. Již od štěněcího věku musí pastevecký pes poznat, že majitel je ten, kdo je hlavní a sám určuje, kdo je vítaný a kdo ne. Mimo své území tornjaci štěkají málokdy. Pokud jde o štěkání jako takové, jsou zde dva rozdílné názory: 1) Tornjak všeobecně štěká hodně – je to součástí jeho povahy. Reaguje na každý neobvyklý zvuk, pohyb v blízkosti teritoria, na kterém tráví čas. 2) Je to pes, který štěká velmi málo, většinou jen, aby upozornil svého majitele na blížící se potenciální nebezpečí. V Bosně říkají, že jsou na štěkání skoupí.

Zatím mě moje fenky přesvědčují o obou názorech. Jedna štěká na vše, co se pohne a co slyší, až z toho opravdu máte někdy akční odpoledne. Druhá v klidu leží, a teprve když se opravdu někdo přiblíží k plotu, běží k tomu místu a začne štěkat. Co k tomu říct, asi je to různé pes od psa. Již před nějakou dobou jsem si zvykla své psy nepaušalizovat. Jedna je sice typickým pastevcem, ale ta druhá? Od ní dostávám nové lekce téměř každý den.

Agresivita

Všechny živé bytosti mají v sobě více či méně vyvinutou agresivitu, otázkou je, jaký spouštěč tuto agresivitu spustí. U psů–hlídačů stád, mezi které patří i tornjak, je to bezesporu narušení jejich teritoria či ohrožení či napadení členů jejich „smečky/stáda“ (kam patří všechna zvířata a lidé žijící na jejich teritoriu).

A právě proto jsou to psi, kteří vyžadují důslednost ve výchově a autoritu majitele, protože agresivita dospělých psů přece jen vrozená. Opuštěných či špatně vychovaných psů je v dnešní době příliš a důvody můžeme vidět vždy v majiteli. Majitel vždy musí mít hlavní slovo a mít pevnou ruku, jinak hlavně psi–samci můžou být v dospělosti výrazně agresivní jak k lidem, tak k majiteli, ale i k ostatním psům. S těmito psy ale po zlém nevyjdete! V jejich případě vaše agresivita plodí jejich agresivitu. Jsou to psi s vlastním metrem na spravedlivost. Uznají vás, pouze pokud si to vy sami svým chováním zasloužíte! Stejně jako v případě psí smečky neuznají nikdy agresivního či „nespravedlivého“ vůdce smečky. Na druhou stranu je jisté, že tornjaci za vůdce smečky nikdy neuznají ani zbabělce a nejistého psa. Vůdce musí být silný, odvážný, rozhodný a k tomu inteligentní a psím způsobem čestný.

Je libo pastevce, anebo radši překvapení?

Pastevečtí psi nejsou sportovci, a tak nejsou vhodní pro majitele se sklonem k aktivnímu životnímu stylu, kteří by se ho chtěli účastnit i se svými psy. Štěňátka musí být od raného věku seznamována s jinými lidmi a s jinými psy a naučit se základům poslušnosti. Jsou to psi, kteří jsou spokojení na jednom místě – ve svém teritoriu. Nepotřebují nikoho, kdo by je měl zabavit. Dlouhé procházky budou akceptovat, ale většinou je nebudou sami vyhledávat, protože to znamená opustit své teritorium a to je proti pudům pasteveckých psů.

Jedna naše fenka opět neodpovídá všeobecnému popisu pastevců. Jak jinak. Každá příležitost jít ven, za plot, je u ní vítána. Nová místa, nové pachy jsou tak lákavé! Tato její zvědavost, neúnavná touha učit se novému a neustálé nadšení nás přivedly k tomu, že s ní cvičíme záchranařinu. Pastevec a vyhledávač lidí ze sutin … Ale štěstí je, že se na začátku vyhledávají lidé s jídlem, a protože tornjak miluje jídlo, najde ho i dva metry pod zemí! Byla jsem si vědoma, jakého psa si pořizuji při volbě pastevce, ale když vlastníte tornjaky, jsou překvapení skoro každodenní realita.

„Výcvik“ a výchova

Tornjak, stejně jako ostatní pastevecká plemena, je velmi inteligentní, schopný samostatného uvažování a rozhodování a rychle se učí. Nicméně jako typický představitel této skupiny se schopností samostatného uvažování bude většinou hluchý k povelům klasického výcviku, protože neuvidí potřebu tyto povely splnit. Tornjak není vhodný k standardnímu výcviku, který vyhovuje německým ovčákům, dobrmanům či boxerům. U tornjaků je třeba velké dávky něžné, ale pevné, trpělivé a soustavné výchovy plné lásky.

My používáme pozitivní motivaci – pochválit a odměnit pamlskem veškeré žádoucí chování. Naši psi jsou dostatečně potrestáni, pokud vidí, že jsme se od nich odvrátili a nechválíme je za jejich chování. Neříkám, že to stačí. Slovo „ne“ je na denním pořádku, ale pouze jako výraz nesouhlasu. A okamžitá pochvala, jakmile nežádoucí chování pomine. Žádné fyzické tresty. Máme v tom výbornou cvičitelku, bez které bychom pastevce sami nezvládli.

Běžné povely jako „ke mně“, „sedni“, „lehni“ a další (nemluvě o aportování) je často zanechají naprosto lhostejnými. Důvod nemůžeme vidět v tvrdohlavosti či v úmyslné neposlušnosti, ale v tom, že tito psi mají inteligenci posoudit, že tyto povely prostě nedávají smysl. Pokud ale jde „do tuhého“, jsou daleko od toho, aby neposlechli. Rychlost jejich reakce, s jakou jsou schopní ubránit teritorium, je impozantní, ale jsou to psi, kteří mají především, na rozdíl od ostatních, schopnost rozhodnout, zda zakročit, či ne. Škola, kterou hodláte navštěvovat, musí respektovat povahu a nároky tohoto plemene. V kvalitní škole vás především naučí, jak ke psu přistupovat, jak s ním pracovat, ale hlavní stále zůstává na majiteli psa – naučit se psí řeči. Těžko naučíte pasteveckého psa zůstat ležet na místě, pokud mu na jeho teritorium vstoupil nevítaný host. Také vás nebude slepě poslouchat. A proč byste to měli chtít – staletí, po která se od těchto psů vyžadovala nezávislost a samostatné rozhodování, aby vznikl jeden inteligentní a sebevědomý pes, by neměla smysl.

Tornjak je smečkový pes. Smečka ale funguje dobře, pokud všichni znají pravidla a pokud jsou pravidla jasná a jednoznačná. Tornjaci mají rádi pravidla, ale jen pokud jsou jim prezentována uvedeným způsobem. V jiných případech se každé pravidlo pokusí změnit ve svůj prospěch. Je tedy důležité se psem komunikovat srozumitelně, vždy vytrvat a každé porušení pravidel potrestat. Stačí opravdu jednou nedokončit povel a průšvih je na cestě.

Milují vodu

Pokud budeme mluvit o jejich lásce k vodě, blátu a ostatním zábavám v přírodě, tak si můžete být jistí, že tornjak nic z uvedeného neobejde. Jsou to skvělí plavci, pokud se seznámí s vodou v raném věku. Ze začátku kdykoliv venku pršelo, běžela jsem ven, abych své psy schovala (zvyklá na dlouholetou zkušenost se stafordšírským teriérem). Jaké bylo mé překvapení a pokaždé znova a zas, když jsem zjistila, že čvachtání v kalužích a pobíhání v dešti je přímo baví! S úzkostí jsem sledovala jejich promáčený a zablácený zjev, abych našla jejich podsadu naprosto suchou a zářivě bílou! Vše zůstává na povrchu. Ovšem množství vyčesané srsti na jaře vydá na pár svetrů!

Tornjak zahradníkem

Tornjaci jsou také skvělí zahrádkáři, naneštěstí svých majitelů a mé kdysi pěkné zahrady. Na každé zahradě, na které žije tornjak, musí být díra velikosti dospělého jedince. Nebojte, nemusíte ji kopat, tornjak si ji vždy s velkou chutí vykope sám. Na mé zahradě je hned několik děr. Jsou to místa, kde se v létě tornjaci s chutí chladí. Také pokud máte keře, žádné jarní či podzimní zkracování již plánovat nemusíte. Tornjak to udělá za vás. Tuto práci přece miluje! Občas se ovšem do práce ponoří tak hluboce, až se zapomene … Moje vistárie a mladé vrby již na zahradě nemáme. Mé borovice také nemají spodní větve. Ano, tornjak miluje zahradničení! Mé ponaučení: rozdělit zahradu. Většinu dostali tornjaci a já si zase na jaře budu moct zasadit pár keřů.

Zdraví

Pokud jde o zdraví tohoto plemene, je zatím relativně málo informací o předcích a dědičných nemocech. V roce 2004 bylo v Chorvatsku registrováno 1 600 tornjaků a v Bosně asi stejný počet. Bohužel se tedy jedná o velmi úzký genetický materiál. Uvedu dvě dědičné nemoci u tornjaka, které jsou zatím známé. Naštěstí nejsou nějak zvlášť rozšířené, protože takto postižení psi se většinou nedávají dále do chovu, ale jsou v genetickém fondu tornjaka přítomny. Tím spíše se musí opravdu důsledně vyřazovat jedinci vykazující jakoukoliv dědičnou genetickou vadu. Jedná se o dysplazie kyčelního kloubu a vchlípení a odchlípnutí očního víčka.

Chtěla bych tady uvést, že nejen dědičné nemoci můžou ohrozit vaše štěňátko. Při svém hledání jsem se e–mailem dotazovala na zdraví psů jednoho chovatele z Bosny. Odpovědí bylo – a to opravdu nepřeháním, e-mail jsem si v němém úžasu schovala – že je vůbec neočkuje, protože přece ani toulavé psy nikdo neočkuje, a jsou tak zdraví! Jiný kraj, jiný mrav …

Má smůla byla o to větší, že jsem (sice od jiného chovatele) dovezla fenečku, která po asi šesti mučivých dnech zemřela na virózu a nepomohla jí ani jedna z nejlepších veterinárních klinik v Česku. V tomto případě za to chovatel nemohl, v těchto zemích je proočkovaných psů velmi málo, a tak jsou viry na každém kroku. Prostě za to mohla neopatrná návštěva a nejspíše dáreček našemu štěňátku, a to zrovna před tím, než jsme si ho vyzvedli … Všechna ostatní štěňata z vrhu se šťastně prohání se svými majiteli. Chovatel se postavil k situaci čelem, vrátil peníze a nabídnul jiné štěně zcela zdarma. Takové chování se málokdy vidí i tady v České republice. V současné době odebírám štěňata nejdříve ve stáří 11 týdnů, kdy už mají všechna očkování za sebou. Chovatel změnil hygienické podmínky pro návštěvníky svých štěňátek.

Tornjak v Česku

Vzhledem k tomu, že zatím vlastníme jediné psy tohoto plemene, na výstavách jsme v kruhu sami. Rozhodčí se na nás učí a stává se, že mají i standard přímo na stolečku a recitují z něj. Kolemjdoucí lidé se zájmem hádají, co že by to mohlo být za plemeno. Dříve jsme byli štěňata Bernardýna i moskevského psa, pak jsme byli i jiné cíleně vytvořené plemeno, vzniklé křížením různých plemen, vždy dle představivosti kolemjdoucích. Ale stává se, že si nás lidé i cíleně vyhledají a staví se podívat, jak že to tornjak vypadá a jakou by měl mít povahu. Při vstupu do kruhu BIS nevědí, jaké plemeno mají představit.

Ale vše to jsou úskalí počátků chovu nového plemene a mohu jen doufat, že více lidí pozná, jaká jsou to kouzelná stvoření, brzy nás ve výstavním kruhu bude více a při nástupu do BIG či BIS kruhu nás poznají. Můžu vám potvrdit, že se do tornjaka zamilujete i za pouhé tři dny …

Majitelem tornjaka

Pokud jste tím správným majitelem pro tornjaka, prosím, uvědomte si, že tento milující obr má velké srdce, které bude navždy tlouct jen pro vás! Je to pes jednoho pána. Může být pouze a jedině váš. Pořiďte si ho s vědomím toho, že s ním strávíte minimálně 10 let svého života. Nebude to rozhodně jednoduché. Jeho výchova vás bude stát mnoho úsilí a času, svůj vztek budete muset skrývat a vybít si ho jinde. Vaše zahrada nebude zahradou snů a granule budete kupovat v opravdu velkých pytlích.

Ale to, co dostanete, je oddaný společník, který vás bude obdivovat, milovat a který za vás kdykoliv položí i svůj vlastní život. A jak to vím? Stačí mi podívat se do tmavých očí svých psů. Vidím tam celou jejich čistou duši, odhalenou a odevzdanou, a pokaždé si říkám: „Zasloužím si to vůbec? Zaslouží si vůbec kterýkoliv člověk tolik nepokryté, nesobecké a naprosto nekonečné lásky?“ Já tomu jednoduše říkám „psí láska“.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře