Japan chin

O plemenu

Chin je drobný elegán s kvadratickou stavbou těla (délka trupu přibližně odpovídá kohoutkové výšce).  

Kulaté hlavě s výrazným stopem a krátkou čenichovou partií dominují velké, daleko od sebe posazené oči velmi tmavé barvy a živého výrazu. Širokou tvář rámují delší svěšené uši s dlouhou, hedvábnou srstí, podobně bohaté praporce zdobí i nad hřbetem nesený ocas. 

Historie

Japonský chin má pravděpodobně společné kořeny s pekingským palácovým psíkem, nicméně jejich cesty se rozdělily již v raném středověku.  

Předkové japan china byli dovezeni k japonskému císařskému dvoru v 8. století, pravděpodobně jako dar vladařů z Koreje. Rovněž se dochovaly záznamy z 8.-10. století, které popisují dovoz podobných psíků z území staré Číny, přesný původ předchůdců dnešních chinů je tedy nejasný.  

Velké popularity plemeno dosáhlo v 17. století, během vlády šóguna jménem Cunajoši Tokugawa, který choval několik těchto psíků ve svém paláci v Edu.  

V témže století byli první chinové dovezeni do Anglie, jako dar královně Kateřině Portugalské, manželce Karla II. Stuarta.  

Výraznější rozvoj chovu plemene v Evropě však přineslo až 19. století, kdy se z japonských chinů stali oblíbení společníci  šlechty a zámožného měšťanstva, mezi jejich majitele patřila i milovnice psů královna Viktorie, nebo německá císařovna Augusta.  

V Československu se první chinové objevili v 60. letech 20. století  a i když se řadí mezi ne příliš hojně chovaná plemena, mají u nás od té doby svou pevnou chovatelskou základnu. 

Povaha

Chin vyniká empatií, proto do značné míry zrcadlí duševní rozpoložení svého pána. Je jemný, bystrý a učenlivý, rád si hraje.  

Zajímavostí je, že chování „japončíka“ má některé kočičí rysy - je tichý, rád sedává na vyvýšených místech a olizuje si tlapky typicky kočičím způsobem.  

China lze doporučit i začínajícím chovatelům nebo odrostlejším dětem, pokud se k němu budou chovat dostatečně jemně - chin je spíše klidné povahy, na divoké honičky ho neužije.  

Většina „japončíků“ je nejspokojenější ve dvou a více členné smečce, dobře vycházejí i se zvířaty jiného druhu včetně koček. 

Výcvik

Výcvik china nepatří k obtížným, psík rychle chápe a je přirozeně poslušný, pouze občas může trochu pozlobit a projevit paličatost.  

I když zrovna neposlechl podle vašich představ, zapomeňte na křik nebo hrubost, chin má jemnou povahu a nepřiměřené tresty mohou napáchat nedozírné škody (bázlivost, nervozita, kousavost).  

Ačkoliv nevyžaduje mnoho pohybu, na běžném rodinném výletě udrží krok a na rekreační úrovni ho baví i běhání a prolézačky, lze ho naučit i dogdancing.

Krmení

Malá společenská plemena jsou nejčastěji krmena suchým krmivem či masovými kapsičkami. Trh nabízí velké množství produktů rozdělených podle velikosti a věku psa, případně pak krmiva přizpůsobená specifickým potřebám zvířat s alergiemi, chorobami jater či ledvin, po kastraci nebo se sklonem k obezitě.  

Správná volba krmiva je klíčová pro dobrý zdravotní stav vašeho psa, proto věnujte výběru patřičnou pozornost. Nevyznáte-li se ve složení a ingrediencích, požádejte o radu veterináře nebo zkušeného chovatele. 

Srst a péče

Ozdobou japonského china je dlouhá, hedvábná a rovná srst, zvláště bohatá na uších, krku, zadní části stehen a ocase.  

Nejtypičtější barvou chinů je bílá s černými znaky, standard však povoluje také variantu bílá s červenou. Důležité je rovnoměrné rozložení znaků  a velmi žádoucí je široká bílá lysinka táhnoucí se od čenichu až k temeni hlavy.  

I když má „japončík“ poměrně dlouhou srst, příliš se nezacuchává, proto postačí vyčesávání zhruba 2x týdně. Dále je vhodná péče o zuby (čištění kartáčkem, speciální pamlsky) a uši (odstranění chlupů ze zvukovodu, udržování v čistotě).  

Drobnému psíkovi také často přerůstají drápky, protože se tolik neobrušují při chůzi. Pravidelně kontrolujte jejich délku a případně je zastřihněte, nebo tento úkon svěřte odborníkům. 

Zdraví / nemoci

Na svou malou velikost se chinové nedožívají nijak rekordního věku. Zvláště starší psy mohou je ohrožovat onemocnění srdce a cév či choroby ledvin, proto je velmi vhodné rozsáhlejší preventivní vyšetření kolem osmého roku věku.  

V chovu se sleduje také výskyt PRA (progresivní retinální atrofie sítnice oka) a luxace pately.