Lvíček

O plemenu

Jak napovídá název, toto společenské plemeno na pohled připomíná malého lvíčka. Velký podíl na jeho lvím zevnějšku má typický střih, podobný pracovní úpravě vodních psů - dlouhá srst na hlavě, kohoutku a plecích v kontrastu s kratičce ostříhanou zadní částí těla. 

Jinak je to malý, avšak robustně stavěný psík kvadratického tělesného rámce (délka těla odpovídá kohoutkové výšce). Hlava je hrdě nesená, pohyby úsporné, na malé plemeno rázné a sebejisté. 

Srst nesmí zakrývat výraz tváře, ten by měl být živý a pozorný. 

Historie

V úvodu byla zmíněná podobnost mezi sestřihem lvíčků a pracovních vodních psů. Původně ryze praktický sestřih těchto loveckých psů se patrně zalíbil středověkým dámám, které nejčastěji nacházely zalíbení ve společnosti drobných psů typu bišonků (budoucí bišonci, maltézáčci, cotoni…). Dlouhá a hustá srst lvíčka se k této úpravě výborně hodila a tak již ve 13. století tvořili lvíčci oblíbený doprovod šlechty a bohatého měšťanstva. 

Kupříkladu ve středověké katedrále v Amiensu můžeme spatřit reliéf dvou lvíčků, kteří již vypadají jako typičtí představitelé plemene. 

Zvláště často můžeme lvíčky spatřit na tapiseriích, které zdobily interiéry zámožných sídel. Největší oblibě se toto společenské plemeno těšilo na dvoře burgundského vévody. 

O první vědecky pojatý popis lvíčka se postaral v 18. století francouzský šlechtic a nadšený přírodovědec Georges Louis Leclerc de Buffon. Zmiňuje ho rovněž Buffonův kolega a profesní rival, švédský vědec Carl Linné, zakladatel systematické nomenklatury zvířat i rostlin.

Ačkoliv má lvíček takto dlouhou historii, na vlastní chovatelský klub si počkal poměrně dlouho - Francouzský chovatelský klub byl založen 18. listopadu 1947, FCI lvíčky plně uznala roku 1961.

Povaha

Lvíček je veselý a přizpůsobivý psík s vyrovnanou a laskavou povahou. Jako společník se dokáže přizpůsobit i méně aktivním majitelům, aspoň kratší procházky však potřebuje denně. Většinou rád aportuje, házení balonku je proto výbornou možností, jak nechat lvíčka „vybít energii“. 

Ideálním prostředím pro lvíčka je středně aktivní domácnost. Ocení kratší a středně dlouhé procházky přírodou, sport na rekreační úrovni. 

Je-li na zátěž postupně zvykán, může zvládat i poměrně náročné tůry, jeho velikost navíc umožňuje ho v případě potřeby vcelku pohodlně nést v tašce či batohu. 

Lvíček není konfliktní k ostatním psům, rovněž zvířata jiného druhu snáší obvykle bez problémů, nemá lovecký pud.

Lpí na své rodině a potřebuje úzký kontakt se svou „smečkou“, delší a častou samotu špatně snáší. Dobře si rozumí i s dětmi, jen je třeba dbát, aby mu neopatrností neublížily. 

Výcvik

Toto učenlivé plemeno lze doporučit i začátečníkům. Díky klidné, veselé povaze patří jeho výchova k těm snadnějším, další výhodou je absence loveckého pudu. 

Jak bylo zmíněno, lvíček se dobře hodí pro různé sporty (agility, frisbee, dogdancing…). Zejména v disciplínách kombinujících rychlost a hbitost však obvykle bišonkovití psi nedosahují výkonu malých pudlů či teriérů. Nemáte-li však velké soutěžní ambice, můžete spolu provozovat krásný koníček.

Lvíček je učenlivý a snadno se motivuje ke spolupráci. Rychle chápe a vedle pamlsků ho lze motivovat i pochvalou nebo oblíbenou hračkou. 

Krmení

Obvyklou stravu malých společenských plemen tvoří granule a kapsičky. Výhodou drobných psíků je malá spotřeba krmiva, díky čemuž nepředstavují velkou zátěž pro rodinný rozpočet ani špičkové produkty. 

Pozor, dražší však neznamená automaticky lepší, proto nespoléhejte jen na cenu a známou značku. Nevyznáte-li se ve složení psí stravy, konzultujte svou volbu se zkušeným chovatelem, případně u důvěryhodného veterináře.

Dnes již méně časté je podávání doma vařených jídel, i BARFovat (krmit syrovou stravou) samozřejmě také lze, ale u společenských plemen je to méně obvyklé. Domácí příprava krmné dávky vyžaduje určité znalosti o výživě psů a o nutričních hodnotách jednotlivých surovin.

Typickým znakem a ozdobou lvíčků je jejich dlouhá, hedvábná srst. Lvíčci nemají podsadu, proto v podstatě nelínají, tedy nezanechávají chlupy na oblečení a vybavení domácnosti. Ačkoliv neexistuje plemeno, které by bylo zcela nealergizující, lvíček je jedním z nejméně dráždivých plemen.

Povoleny jsou všechny přirozené barvy a jejich kombinace.

Pro výstavy je povinný typický lví sestřih, kdy se dlouhosrsté partie ponechávají v plné délce. Čistě rodinní psi jsou však často upravováni na kratší sestřih.

Pravidelně je třeba srst důkladně rozčesat, s jedním kartáčem si v tomto případě nevystačíte. 

Zdraví / nemoci

Podobně jako u většiny malých psů, také u lvíčků se může vyskytnout luxace pately (vykloubení čéšky - drobné kůstky v koleni). Lehčí formy lze řešit konzervativně, u těžších nastupuje moderní chirurgie.

Zvýšenou péči věnujeme i tlamičce - nepodceňujte pravidelné stomatologické prohlídky a především domácí čištění zubů. Představují důležitou prevenci zubního kamene a zánětu dásní. Tyto potíže mohou vyústit nejen ve ztrátu zubů, ale ohrožují i srdce a ledviny.