iFaunaiFauna

Norský losí pes

Délka života12-14 let
HmotnostSamci:20-23 kgSamice:18-22 kg
VýškaSamci:47-52 cmSamice:44-49 cm
Uznáno FCIAno
Jiné názvyElghund, Elkhound
Charakteristika
Velikost
Nároky na pohyb
Cvičitelnost
Množství chlupů v domácnosti
Náročnost na péči
Hodí se k dětem
Zdraví plemene
Náklady na chov
Snáší samotu
Inteligence
Chystáte se koupit plemeno Norský losí pes?Podívejte se na aktuální inzeráty nebo sdílejte tento článek s přáteli!

Norský losí pes se představuje

O plemenu

V České republice vzácně chované severské lovecké plemeno. Vzhledem je to typický špic - bohatě osrstěný ocas těsně zatočený nad hřbetem, malé špičaté uši, hladká srst v obličejové partii hlavy atd. 

Stavba těla je kompaktní, kvadratického rámce (délka trupu odpovídá kohoutkové výšce). 

Existují dvě varianty - norský losí pes černý a norský losí pes šedý. Oba jsou vedeni jako samostatná plemena s vlastními standardy. Norský losí pes šedý je také v průměru o 2 cm vyšší, jinak jsou si obě plemena velmi podobná.

Zařazení FCI: Skupina 5 - Špicové a tzv. primitivní plemena, Sekce 2 - Severští lovečtí psi, číslo standardu: černý 268 a šedý 242

Historie

Již dávno před naším letopočtem chovali obyvatelé Skandinávského poloostrova podobné psy - univerzální hlídače, lovce a pomocníky. 

Jak napovídá název, hlavním úkolem elghundů byl lov na velké kopytníky - losy. Využívali se však také při honech na medvědy, vlky a další šelmy. 

Jejich úkolem bylo zvěř vyhledat, nahnat na vhodné místo a tam, ideálně z dostatečné vzdálenosti, kořist udržet do příchodu lovců. Vedle loveckého využití se dnes používá i jako všestranný pes při hospodářství, příležitostně také jako tahoun.

Počátky moderního chovu a vytvoření standardu spadají do druhé poloviny 19. století, na rozvoji plemene se podílí především Norský kynologický klub. 

Po druhé světové válce se elghundi dostali také do zámoří, kde se dále chovají pod záštitou United Kennel Clubu. 

FCI plemeno definitivně uznala roku 1963, do České republiky přišli první psi tohoto plemene až po roce 2000. Chov je u nás veden pod taktovkou Klubu chovatelů honičů. 

Povaha

Norský losí pes je velmi bystrý a chápavý, avšak kvůli jeho někdy až příliš samostatné povaze se nehodí pro naprostého začátečníka. 

Jeho silnou stránkou je vyrovnanost a rozvaha, obvykle nereaguje nepřiměřeně a nebývá agresivní. I když je dobrým hlídačem, jeho funkce je spíše ohlašovací, vůči lidem bývá přátelský a nekonfliktní. 

Většinou dobře vychází i s ostatními psy, zvířata jiného druhu toleruje, je-li na jejich přítomnost od mládí socializován. 

Výcvik

Základem úspěchu je klidný a laskavý přístup, avšak také důslednost a pevné vymezení hranic a místa v rodině. 

Elghund dobře reaguje na pozitivní výcvikové metody, naopak špatně snáší křik, hrubost a jakoukoliv nespravedlnost. Cítí-li se ukřivděně, může odmítat spolupracovat nebo i dělat naschvály. 

Je velice inteligentní a citlivě vnímá náladu v rodině. 

Může být příjemným společníkem pro aktivní rodinu, lze s ním provozovat i mnohé kynologické sporty, i když obvykle nedosahuje vrcholových výkonů.

Lze vycvičit i k výkonu myslivosti (v severských zemích jsou u chovných psů povinné zkoušky z výkonu), ale vzhledem k jeho málopočetnosti není jeho využití mezi českými myslivci známo.

Krmení

Norský losí pes sice vydrží i o skromné stravě, avšak má-li příležitost, rád se dobře nají a poměrně snadno tloustne. 

Ať už tedy krmíte granulemi, BARFem nebo vařenou stravou, vždy dbejte na adekvátní velikost porcí a psa nepřekrmujte. 

I když jsou pamlsky vhodnou odměnou během výcviku, neplýtvejte jimi a volte co možná dietní varianty (kolečka mrkve, granule, libové maso).

V každém případě dbejte také na kvalitu - u granulí věnujte pozornost složení nebo se poraďte se zkušeným chovatelem. Líbivá reklama nebo nízká cena není vhodným kritériem pro výběr potravy. 

Dáváte-li přednost domácí stravě, založte ji na čerstvém mase a vhodných přílohách (zelenina, ovesné vločky, bylinky atd.). V žádném případě neskrmujte zkažené suroviny nebo zbytky z kuchyně.

Srst a péče

Srst elghunda je patrová, střední délky. Krycí srst je hrubá a bohatá, podsada jemná a hustá. Na hlavě a přední straně končetin jsou chlupy krátké, přiléhající. Naopak nejdelší srst najdeme na krku, stehnech, zadní straně končetin a ocasu. 

Zbarvení šedých psů se pohybuje v různých odstínech šedé, konečky chlupů jsou zbarvené černě. Světlejší srst je na spodní straně těla, na končetinách, spodní straně ocasu, a na tzv. postrojovém znaku. Postrojový znak je asi 5 cm široký pruh táhnoucí se od kohoutku k lokti. Světlejší zbarvení je způsobeno absencí tmavých konečků srsti. Žádoucí je tmavá maska
Černí losí psi musí mít plnou a zářivě černou barvu po celém těle, tolerují se pouze stopy bílé na hrudi či tlapkách. 

Péče o norského losího psa není příliš náročná, pouze v období línání počítejte s častějším kartáčováním. 

Zdraví / nemoci

Norský losí pes je zdravé a odolné plemeno bez významných genetických dispozic. 

Vyskytnout se může dysplazie kyčelního kloubu, luxace pately nebo jiná ortopedická onemocnění. Nejedná se však o zvýšeně rizikové plemeno. 

Mezi osmým a desátým rokem věku je vhodné provést podrobnější interní vyšetření včetně rozboru krve, zaměřené na včasný záchyt onemocnění souvisejících s věkem.