Malý münsterlandský ohař

Malý münsterlandský ohař je středně velký všestranný lovecký pes elegantního zevnějšku. Jeho noblesní vzhled podtrhuje delší lesklá srst tvořící bohaté praporce na nohou, uších a ocase.

Celkově působí dojmem vyrovnané kombinace síly, rychlosti a vytrvalosti. Tělesný rámec je velmi mírně obdélníkový - kohoutková výška by měla být vůči délce těla  v poměru 1 : 1,1.

Příbuzným plemenem s vlastním standardem je velký münsterlandský ohař. Velikostně se liší v průměru o 10 cm v kohoutku, na první pohled je spolehlivě rozlišíte spíše podle zbarvení (velký je bílo-černý či černý, malý bílo-hnědý).

Zařazení FCI: Skupina 7 - Ohaři, Sekce 1.2 - Kontinentální ohaři typu španěla, číslo standardu: 102

Historie

Nejstarší historie malého münsterlandera je spojená s historií jeho velkého příbuzného, který je pokládán za vývojově původnějšího. Jejich společným předkem byli středověcí „ptačí psi“, specializovaní na lov ve spolupráci se sokolem. 

K rozdělení münsterlandských ohařů začalo docházet na přelomu 19. a 20. století, kdy se chovatelé začali snažit o vymezení typických rysů jednotlivých typů ohařů a o jejich upevnění. 

Z domoviny münsterlanderů, německé provincie Münster, však máme doložený chov malých dlouhosrstých ohařů již z roku 1870. 

Ještě před první světovou válkou, v roce 1912, bylo v Německu založeno „Sdružení pro malé münsterlandské ohaře (vřesovištní křepeláky/Heidewachtelhunde)“ a o devět let později byl sepsán první plemenný standard. Jeho autorem byl nadšený kynolog, dr. Friedrich Jungklaus, který je jednou z klíčových osobností vzniku tohoto všestranného plemene.

Povaha

Jako většina ohařů, také münsterlander vyniká přátelskou a učelivou povahou, která pomáhá zvládnout jeho temperament i lovecký pud. 

Vzhledem k jeho výjimečně přátelskému vztahu k lidem se absolutně nehodí k hlídání či dokonce k ostraze domu či pozemku, za to se dobře uplatní jako společník v rodinách s dětmi. 

I když je velmi tolerantní, jeho dobrosrdečnost by neměla být zneužívána, protože přeci jen nemusí být nevyčerpatelná. Děti by měly být, úměrně věku, poučovány o správném chování ke zvířatům a korigovány dospělými tak, aby psa nadměrně neobtěžovaly či mu nezpůsobily bolest.

Přestože příjemná povaha dělá z malého münsterlandského ohaře lákavého společníka, je nezbytné počítat s jeho velkými nároky na pohyb. Potřebuje denně několik hodin skutečně intenzivní aktivity (dlouhá procházka, sport…), pouhé vypuštění na pozemek či zahradu rozhodně nestačí.

Výcvik

Malý münsterlander je vhodným plemenem pro začátečníka, pokud je splněna podmínka dostatečného pohybového vyžití. 

Je přirozeně inteligentní, spolupracující a učenlivý. Problém může představovat pouze ukočírování loveckého pudu, aby pes neutíkal v přírodě nebo nepronásledoval rychle se pohybující lidi nebo zvířata. 

Při výcviku proto klademe důraz na spolehlivé přivolání, případně v rizikových oblastech psa jistíme dlouhým vodítkem (stopovačkou).

Výchova münsterlandera by měly být založena na klidné důslednosti a pozitivní motivaci. Pozor na projevy netrpělivosti, nervozity nebo na nepřiměřené tresty, jako mnoho ohařů, také malý münsterlander má poměrně citlivou povahu. 

Vedle mysliveckého využití je tento pes vhodný například pro agility, canicross nebo bikejöring. Mívá také kladný vztah k vodě.

Krmení

Oproti svému většímu „bratranci“ má malý münsterlandský ohař výraznější sklony k nadváze. 

Ať už tedy krmíte granulemi, BARFem nebo vařenou stravou, vždy dbejte na adekvátní velikost porcí a psa nepřekrmujte.

Pozor na pamlsky používané při výcviku. Na jednu stranu psa dobře motivují, na straně druhé mohou představovat výrazný příjem kalorií. 

Krmíte-li granulemi, odeberte na odměny z denní krmné dávky. Dáváte-li přednost domácí stravě, volte co možná dietní varianty odměn (kolečka mrkve, borůvky, libové maso) a rovněž je započítávejte do denního příjmu potravy.

Srst a péče

Srst malého münsterlandského ohaře je hustá, střední délky. Hladká či mírně zvlněná, přiléhavá a dobře chránící před vodou a vlhkem. Typické jsou velmi bohaté praporce na nohou, uších a ocase, na zadních nohou jsou navíc „kalhotky“. 

Zbarvení je vždy kombinace hnědé s bílou, bělouš s hnědými plotnami nebo pláštěm, může být i stříkaný. Přípustná je lysinka na hlavě a standard povoluje i plavé znaky na tlamě a čenichu, na uších, nad očima, na nohou a v podocasní oblasti.

Péče o zevnějšek tohoto malého ohaře obnáší zejména vyčesávání a kartáčování, vhodná je také zvýšená péče o hygienu uší a občasná kontrola drápů.

Zdraví / nemoci

Malý münsterlandský ohař je poměrně zdravé a odolné plemeno. Platí tedy všeobecné zásady preventivní medicíny - pravidelná vakcinace, odčervování a mezi 8. a 10. rokem věku rozsáhlejší zdravotní prohlídka (podrobné vyšetření krve, kardiologické vyšetření, sono břicha - dle doporučení lékaře).