Pointer

O plemenu

Pointer je staré lovecké plemeno typické svým aristokratickým zevnějškem - štíhlou, avšak dobře osvalenou postavou, ušlechtilou hlavou s výrazným stopem a hladce přiléhající srstí.  

V angličtině „to point“ znamená mířit, ukazovat, „pointer“ tak můžeme přeložit jako „ukazatel“. Pointer patří mezi stavěcí psi, kteří lovci ukazují pozici lovené zvěře tak, že nehlučně strnou v typickém postoji, tzv. vystavují kořist. Zatímco setři vystavují vleže, pointer zaujímá nezaměnitelný postoj s nataženým nosem, zvednutou přední tlapou a ocasem drženým v prodloužení zádi. 

Zařazení FCI: Skupina 7 - Ohaři, Sekce 2.1 - Britští a irští ohaři, pointer, číslo standardu: 1 

Historie

Anglické způsoby lovu se od těch kontinentálních vždy poněkud lišily, což mělo za následek také odlišné požadavky na lovecké psy. Zatímco na kontinentu kralovali všestranní ohaři, Britové dávali přednost lovu s různými plemeny mnoha specializací - jiný pes zvěř vyhledal, jiný přinášel kořist či sledoval pobarvenou stopu (zraněné zvíře). 

Předkové pointerů, tzv. ohaři navarro, se do Anglie dostali pravděpodobně z území dnešního Španělska. Plemeno se následně vyvíjelo a přizpůsobovalo britským podmínkám a požadavkům tamních lovců. První pointery coby hladkosrsté psy cvičené k bezhlučnému označování úkrytu kořisti, nejčastěji ptáků, zmiňují listiny a kresby již z počátku 18. století, což pointery staví mezi nejstarší ohaře vůbec. 

První veřejná prezentace plemene proběhla roku 1859 na výstavě v Newcastlu a od té doby patří pointeři mezi stále oblíbené lovecké psy. 

Povaha

Pointer je typický lovecký ohař i svou povahou. Klidný, vůči ostatním psům i lidem tolerantní a bez přehnané dominance. Díky vlídné povaze bez sklonu k agresivitě ho lze doporučit i do rodiny s malými dětmi, avšak je třeba mít na paměti, že nezbytně potřebuje adekvátní zaměstnání a pohybovou aktivitu.  

Nemáte-li zájem o myslivost a lovecký výcvik, mějte předem promyšleny náhradní aktivity, které můžete pointerovi nabídnout. Bez vhodného vytížení může mít sklon k destruktivnímu chování či nadměrnému štěkotu. 

Výcvik

I když má mírnou a laskavou povahu, ideálních výsledků s ním dosáhne spíše chovatel s aspoň základní zkušeností s výcvikem psů.

Základní podmínkou je dostatek fyzické aktivity, ať už dlouhých procházek v přírodě, společného běhu či jízdy na kole. Z kynologických sportů pointerům svědčí pachové práce, agility nebo frisbee. Někteří pointeři úspěšně absolvují i canisterapeutický výcvik a zkoušky. 

Krmení

Kvalitní a vyvážená strava představuje základní předpoklad pro dlouhý a zdravý život, dobré pracovní či sportovní výkony a správně vyjádřené plemenné znaky. Zejména u psů v růstu může nesprávná výživa napáchat škody, které se pak nedaří napravit po zbytek života.  

Volbě krmení se proto vyplatí věnovat patřičnou pozornost, ať už výběru správných granulí, nebo studiu a přípravě vhodného jídelníčku pro domácí stravu.  

Mimo sportovní či loveckou sezónu se vyplatí bedlivěji sledovat výživový stav psa a případně včas snížit krmné dávky, aby nedocházelo k nežádoucímu nárůstu hmotnosti. 

Srst a péče

Elegantní vzhled pointera dokresluje jemná, krátká, dokonale hladká srst. Měla by být také lesklá a na omak tvrdá, důležité je rovnoměrné pokrytí celého těla, bez náznaku praporců či naopak lysin a řídce osrstěných míst.  

Pointeři se nejčastěji vyskytují v bikolorní barvě - citronová s bílou, oranžová s bílou, játrově hnědá s bílou nebo černá s bílou. Méně časté, ale zcela korektní, je také jednobarevné či tříbarevné zbarvení v kombinacích výše uvedených barev (trikolorní vždy s bílou).

Pokud jde o péči, hladkosrstého pointera stačí zhruba jednou týdně vykartáčovat, aby se odstranily odumřelé chlupy. Ideální nástroj představuje gumový kartáč, který zároveň jemně promasíruje kůži a aktivuje kožní žlázky, které srst vyživují. 

Zdraví / nemoci

I u poměrně zdravých pointerů bez zvýšeného rizika dědičných onemocnění se vyskytují dispozice k dysplazii kyčelních a loketních kloubů či PRA (progresivní retinální atrofie sítnice oka).  

Dalšími častěji pozorovanými diagnózami jsou epilepsie, alergie a Addisonova choroba (porucha v kůře nadledvin, řídící produkci některých hormonů).  

U zvířat s velkým podílem bílé barvy se může objevit vrozená porucha sluchu až hluchota, případně chronické kožní problémy.