Pyrenejský horský pes

O plemenu

Tento impozantní světlý pes, nazýván také „perla Francie“, v sobě spojuje velikost, sílu a houževnatost s hbitostí a elegancí.  

Proporce jeho mírně obdélníkového těla jsou dokonale harmonické, nesmí působit „medvědím“ dojmem, ale ani příliš subtilně. Celkový výraz vyzařuje klidné sebevědomí, pozornost a bystrost.  

Pyrenejský horský pes má také svou literární a posléze i filmovou celebritu - fenku Bellu, hrdinku románu spisovatelky Cécile Aubryové, Bella a Sebastián.

Zařazení FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi,  Sekce 2.2 - Molossové horského typu, číslo standardu: 137

Historie

Podobní mohutní horští psi se v Pyrenejích chovali již hluboko v minulosti a jejich hlavním úkolem byla ostraha důležitých staveb a stád dobytka.  

Gaston Phoebus, hrabě z Foix zmiňuje již ve 14. století tyto horské psy ve své knize „ Livre de chasse“ (Kniha lovu) a i v následujících staletích zůstal pyrenejský horský pes součástí smeček bohatých aristokratů.  

Jeho obliba dosáhla vrcholu na přelomu 17. a 18. století, kdy se tato majestátní zvířata stala společníky na dvoře samotného Ludvíka XIV., krále Slunce.  

První klub pro chovatele pyrenejských horských psů byl založen ve Francii roku 1907 a o šest let později byl SCC ( Société Centrale Canine de France) předložen první plemenný standard, který se do dnešních dnů změnil pouze v maličkostech.  

Dvě světové války, které v první polovině 20. století zachvátily Evropu, znamenaly pro chov pyrenejských horských psů období úpadku, ovšem po roce 1945 se začal počet chovatelských stanic i psů opět zvyšovat a pyrenejský horský pes se rozšířil i mimo evropský kontinent. 

Povaha

Pyrenejský horský pes má klidnou, laskavou a mírnou povahu. Ačkoliv je spolehlivým hlídačem a v případě nutnosti i ochráncem, nebývá sám od sebe agresivní. Naopak, pro jeho trpělivost a shovívavost  ho lze doporučit i do rodin s malými dětmi, samozřejmě za předpokladu, že majitel uváží jeho velikost a pro jistotu ho nebude ponechávat s dětmi bez dozoru.  

Podobně nekonfliktní je horský pes i k ostatním zvířatům, avšak pokud si na něho jiný pes dovoluje, dokáže se účinně ohradit. 

Výcvik

V moderní době plní většina pyrenejských horských psů funkci spíše rodinného společníka a domácího hlídače. Jsou ideálním plemenem k domku se zahradou, zvládnou i celoroční pobyt venku za předpokladu, že mají dostatek pohybu i kontaktu se svými lidmi.  

Výcvik pyrenejského horského psa sice není zvláště obtížný, avšak aspoň základní zkušenost se psy se bude dozajista hodit. Ideální je výchova stavěná na pečlivé socializaci a pozitivní motivaci spolu s důsledností.  

Jak již bylo zmíněno, je toto plemeno dosti náročné na pohyb. Ideální jsou dlouhé procházky či běh v přírodě, někteří psi také tahají vozíky či nosí menší břemena. 

Krmení

Stále více chovatelů zejména středních a  velkých plemen si oblíbilo krmeni metodou BARF (syrové maso a příloha), která představuje přiblížení k přirozené potravě původních psů a vlků. Tento způsob krmení se však hodí spíše pro zkušené chovatele, kteří dokáží sestavit a zajistit vyvážený jídelníček.  

Pro ostatní zůstávají zlatým standardem granule pro velké a obří psy, značku i typ volte s rozmyslem, protože kvalita se značně různí. 

Srst a péče

Drsné horské podnebí si vyžádalo velmi hustou patrovou srst (tj. krycí srst a podsadu). Na omak je hladká a poměrně pružná, střední délky. Nejdelší chlupy najdeme na ocase a krku, kde je povoleno lehké zvlnění. V zadní části těla pak hustá srst tvoří „kalhoty“, které svou strukturou připomínají vlnu.  

Pyrenejský horský pes je vždy světlý, buď čistě bílý nebo bílý s šedými, žlutými či narezlými skvrnami na hlavě, uších a ocasu, případně jinde na těle.  

Nutné je pravidelné kartáčování, mimo období  línání postačí zhruba 2x týdně. Dále je vhodná pravidelná kontrola stavu a čistoty uší, očí a zubů, případně zkrácení příliš dlouhých drápů.

Zdraví / nemoci

Jako snad všichni velcí psi, také pyrenejci jsou náchylní k dysplaziím kyčelních či loketních kloubů, důležitá je také prevence torze žaludku - podávání navlhčených granulí, vyvýšené misky a především klidový režim asi 2h po jídle.  

Z dalších onemocnění se mohou vyskytnout abnormality očních víček a oční zákaly, zvláštností pyrenejců je také zvýšená citlivost na některé léky, zejména anestetika.