Velškorgi - cardigan

O plemenu

Velškorgi cardigan patří mezi malá ovčácká plemena Britských ostrovů. Je o něco málo větší než pembroke, od kterého se odlišuje i dlouhým, "liščím" ocasem a širším spektrem zbarvení i typu srsti - srst může být krátká i středně dlouhá, barva blue-merle, žíhaná, červená, sobolí či trikolorní s žíhanými nebo červenými znaky. U všech barev se mohou vyskytovat typické bílé znaky na hlavě, končetinách, ocase a spodní části těla. 

Zařazení FCI: Skupina 1 - Ovčáčtí a honáčtí psi , Sekce 1 - Ovčáčtí psi, číslo standardu: 38

Chovatelské kluby

V České republice zastřešuje čistokrevný chov velškorgiů Welsh corgi a kelpie klub CZ.

Přednosti a nevýhody

Korgi má příjemnou povahu a střední temperament. I když je trochu rošťák, má dobráckou povahu a ke své rodině silně lne. Někdy může být trochu tvrdohlavý a až příliš samostatný, při troše snahy ho však bez problémů zvládne i začátečník. Je nadprůměrně inteligentní a rychle se učí - někdy i více, než by se vám hodilo. 

Slabinou korgiho je jeho velký apetit. Pokud tyto tendence nezarazíte hned v zárodku, může obtěžovat žebráním jídla nebo, což může být i nebezpečné, sbírat venku odpadky. 

Historie

Pembroke i Cardigan mají část nejstarší historie pravděpodobně společnou, velmi záhy se však jejich cesty oddělily a oba velškorgi se dále vyvíjeli samostatně. Chovatelé neměli potřebu je mezi sebou křížit. Jejich názvy jsou odvozeny od welšských hrabství, kde byli nejvíce chováni - v hrabství Pembroke a v hrabství Cardigan. Cardigani byli již tehdy větší, různobarevní a s dlouhým liščím ocasem, pembrokové menší, většinou rezaví, s vrozeně krátkým nebo kupírováním zkráceným ocáskem.

Dodnes se kynologové nemohou dohodnout, zda původ korgiho sahá do roku 1800 př.n.l. k Goidelům, nebo k Piktům, či snad ke Kymrům ve 4.století př.n.l.. Podle keltského názvu, pokud se přikloníme k myšlence, že se o keltský název jedná, lze soudit, že korgiho po Evropě "rozšířili" Keltové již roku 1200 před n.l.. Také můžete narazit na informaci, že se toto plemeno do Walesu dostalo "až" za vlády Jindřicha I. v roce 1107 s vlámskými tkalci, kteří si je přivezli ze své domoviny jako pastevecké psy. Samozřejmě kterýkoliv z názorů může být pravdivý, avšak kde je "opravdová historická pravda" se dnes, stejně jako u většiny jiných plemen, nikdy nedozvíme. 

Každopádně - velškorgi pembroke a velškorgi cardigan jsou bezpochyby prastará pastevecká plemena, která se však vyvíjela samostatně. K jejich vzájemnému křížení docházelo víceméně náhodně, a to až v 19.století. Asi poprvé se korgiové na veřejnosti objevili v roce 1892 na pasteveckých zkouškách ve Walesu, poté v r.1896 na zemědělské výstavě. Bohužel na obou akcích zůstali bez povšimnutí a na chvíli tak trochu upadli v zapomnění.

V současné době chovatelé těchto dvou plemen spolu úzce spolupracují, ale nebylo tomu tak vždy. Hrabství Pembroke se rozkládalo na jihu Walesu a Cardigan na jeho západním pobřeží. Chovatelé obou jmenovaných hrabství měli jinou představu o vzhledu velškorgiho (především co do délky ocasu), a nikdo nechtěl ustoupit ani hledat kompromis. Trvali na uznání dvou plemen, tedy i dvou samostatných standardů. Po osmi letech tahanic anglický Kennel Club uznal korgiho, jako dvě samostatná plemena. Tedy velškorgi-pembroke a velškorgi-cardigan. První jedinec velškorgi zaregistrovaný Kennel Clubem byla fena jménem Rose, která je zároveň považována za pramáti snad všech korgiů.

Ani název korgiho nezůstal ušetřen všemožným rozborům "slovaznalců". Tak například: "Cor" znamená trpasličí nebo skřítek (k velškorgimu se vztahuje krásná báje o minilidičkách, kde velškorgiové byli jejich minikoně), "Gi" je jednoduše pes. Dále "Cor" může znamenat něco hlídat, nebo také irsky ovce, dokonce i kravská stáj. Naproti tomu "Corgi" je také v překladu šibal (což snad nejvíce vystihuje jeho povahu). Velšské obyvatelstvo, (kde "začínal" a kde se vyskytoval v nejpočetnějším zastoupení) mu odpradávna říkalo "korgi". A to mu zůstalo dodnes. Také býval znám pod názvem "heeler", ale tento název již upadl takřka v zapomnění.

Chov v České republice

První jedinec plemene velškorgi cardigan byl do české republiky dovezen Ing. Ivanou Jakubcovou v r.1990. Jednalo se o fenu Morgan Egger Mokronog. První český vrh cardiganů, a to v barvě žíhané s bílými znaky byl odchován v roce 2000, Dr. Lenkou Černou z Dolních Kounic u Brna.

Vzhled

Cardigan je o něco málo vyšší než-li pembroke (za ideál je považováno 30,5 cm), ale také jeho tělo je delší. Přesto proporce a vzhled obou jsou velmi podobné. Nosní houba je černě zbarvená, uši mají vztyčené, široko nasazené, cardigan je má o něco větší, a také jejich vrcholky má více zakulacené. Oči korgiů jsou krásně jasné, velké, poměrně daleko od sebe posazené a pokud možno tmavé. Modrá nebo modře žíhaná barva duhovky je povolena pouze u jedinců zbarvených blue merle. Oční víčka musí být vždy tmavě pigmentovaná. 

Skus přichází v úvahu pouze nůžkový. Široká hruď a zdůrazněná hrudní kost jsou pro velškorgi velmi typické. Končetiny, krátké, silné a bez tzv.paspárků, tlapy lehce vytočené směrem ven. Hřbet rovný, v jehož úrovni má cardigan nasazen ocas, který se "podobá ocasu lišky", a je tak dlouhý, že se dotýká, nebo skoro dotýká země. Je-li pes v klidu, je spuštěn dolů, pohybuje-li se, je nesen výše nad hřbetem, ale nikdy nesmí být stočený nad zádí.

Srst s hustou podsadou je u obou plemen dokonale rovná (nikdy ne vlnitá), středně dlouhá, někdy kratší, a to zejména srst cardigana. Vždy spíše tvrdá, u cardigana vždy tvrdá, ale ani u jednoho drátovitá či naopak vyloženě měkká. Pro srovnání - barva srsti pembrokeho: červená ve všech odstínech, sobolí (s bílými znaky či bez nich), black and tan (nebo-li černá s pálením) a v neposlední řadě tricolor (černá, bílá, pálení). Cardigana můžeme vidět v barvě červené všech odstínů, sobolí (s bílými znaky či bez nich), tricolor, black and tan, blue merle (nebo-li mramorová) a dokonce i hnědá s žíháním (event. včetně bílých znaků). U cardigana rozsah bílých znaků může být, a většinou bývá větší, než-li u pembrokeho. Nikdy však nesmí bílá barva převládat.

Povaha

Jejich kuriózní vzhled připomínající spíše voříška či lišku, než-li nějaké luxusní plemeno, není důvodem proč si ho lidé kupují. Jeho největší předností je totiž výborná povaha. Je psíkem doslova veselým, který z celého srdce miluje a pečuje o svou rodinu, především o děti. Hodí se do jakkoliv velké rodiny, avšak za předpokladu, že si i na něj rodina udělá dost času a nebude ho mnohdy nechávat doma samotného. Také nenáročnost, bystrost, velká učenlivost a přítulnost z něj dělají ideálního rodinného psa. Je absolutně bez agrese i bez ustrašené bázlivosti. Mezi chovateli můžete zaslechnout v tom nejlepším slova smyslu oslovení corgiho "ušatá liška". Je doslova nenápadný a milý, ale také zvědavý. Cardigan je o něco klidnější než pembroke, jehož chování by se občas dalo nazvat spíše troufalým. 

Jejich mimořádná inteligence má za následek samostatné řešení mnohých problematických situací. Je neobyčejně trpělivý, což je další jeho velké plus. Dnes jsou převážně drženi jako psi společenští, ale kdo by chtěl využít jejich ohromující pastevecko-honácké vlastnosti, jistě nebude litovat. Velškorgi je i přes krátké nožky velmi mrštný, celkem rychlý a až neuvěřitelně vytrvalý. Vytrvalost, kondici a nasvalení je každopádně důležité podporovat. I tak je možné předcházet možným problémům se zády, které překrmeným či nedostatečně osvaleným jedincům mohou ve druhé polovině jejich života hrozit.

 

Inteligence a cvičitelnost

Cardigan má střední až klidnější temperament, přesto je velmi veselý, hravý a díky tomu i dobře učenlivý. Jediné co může výchovu trochu komplikovat, je sklon k tvrdohlavosti, přílišná samostatnost a občasná chuť svého majitele přechytračit. Vždy ale v dobrém, korgi je sice rošťák, ale není zlomyslný. Je milý a zvědavý, dokáže být velmi trpělivý. V zásadě je to dobře cvičitelný a ovladatelný pes, vhodný i pro začínajícího chovatele. 

Vztah k dětem

Lze mu důvěřovat i při kontaktu s malými dětmi, pro jistotu je však třeba, aby vždy dohlížela dospělá osoba (to ostatně platí u každého psa). Mějte také na paměti, že pes není plyšová hračka a není jeho povinností nechat si líbit úplně všechno. Děti úměrně věku vychováváme k ohleduplnosti ke psům a ke správnému zacházení s nimi. Není na místě budovat v nich strach, ale zdravý respekt není na škodu. Pokud jsou děti již dost odrostlé na to, aby dokázaly respektovat korgiho potřeby, najdou v něm vynikajícího parťáka pro dětské hry a skotačení. 

Výchova

I pohodově laděný korgi potřebuje správnou socializaci a důslednou výchovu, aby jasně a včas poznal, které místo v tzv. žebříčku hierarchie je jeho, neboť přestože se rychle všemu učí a má rád "své lidi", dokáže být pěkně tvrdohlavý, především co se postavení v rodině týče. Korgiové jsou k ostatním psům většinou snášenliví, i když u cardigana výjimečně může nějaký menší problém nastat. Proto (a ne jen proto) jim v období socializace poskytněte dostatek kontaktů a her s jinými psy.

Ve fázi růstu je nutné dobře zvažovat míru a náročnost pohybu. V mladém věku je potřeba šetřit klouby, šlachy a páteř, nenechávat psa běhat po schodech a nepodnikat dlouhé túry. Naopak v dospělosti je velmi vhodné pozvolna budovat svalovou hmotu a zaměstnávat jeho kreativní myšlení. Má rád pohyb, hry a zaměstnání. Korgi bude velmi rád spolupracovat, sportovat či pracovat. A možností je u tohoto psa mnoho. Je učenlivý, poměrně sportovně založený a rád plave. Chce a potřebuje jakkoli vybít přebytečnou energii. Je hravý, do všeho se hrne, oplývá vynalézavostí a je překvapivě energický.

Výcvik

I přes své krátké nožičky je rychlý a čiperný, proto je i výborným partnerem rekreačním jezdcům na koni, pro lehký jogging, nebo k turistům každého věku. Ale i bez aktivního sportování může být korgi šťastný. Rád se uvelebí v křesle u televize, nebo bude chodit na zdravotní procházky s babičkou. Protože korgiové mají velké sklony k tloustnutí, potřebují alespoň zmíněné procházky. Právě především obezita může způsobit stejně jako u basetů či jezevčíků, problémy s páteří. Proto bydlíte-li ve vyšším patře bez výtahu, toto plemeno nelze doporučit, neboť příliš častá chůze po schodech může vyvolat komplikace. Zkrátka poměrně dlouhá páteř není "stavěná" na skákání a časté zdolávání výškových rozdílů.

Kapitolou samo o sobě je pasení. Mají vlohy pro pasení a jsou v tom báječní. Samozřejmě jsou jiní než např. border kolie. Cardigan se této profesi věnuje častěji než pembroke. Každopádně jsou na ovládání příjemní a rádi spolupracují, jen je nutné mít vzájemný opravdový kamarádský vztah s touhou oboustranné spolupráce. U stáda musí být sebevědomý, ale i ovladatelný. Zpočátku stačí pracovat jen na krátkou vzdálenost a nic neuspěchávat. Pembrokové u stáda štěkají a jsou ostřejší více, cardiganové méně. Pokud jich je u stáda více, vzájemně si pomáhají. Jejich řeč těla je pro zvířata čitelná a většinou již ta stačí k poslušnosti stáda. Občas se během výcviku stane, že pastevecký pud přejde v lovecký. To však člověk musí zavčasu poznat a stopnout. Proto je velmi vhodné, aby si člověk, který se chce se svými korgii věnovat pasení, nechal poradit od lidí, kteří se s tímto plemenem také věnují pasení. Ideální pak je, když si lidé s tímto záměrem korgie kupují, aby si vybírali štěně z chovatelských stanic, které se pasení věnují.

Má krátké nohy a je si toho vědom. Předvídá a pracuje klidně, protože kdyby se mu stádo rozprchlo, ne zrovna snadno by se mu podařilo je sehnat v krátkém čase zase zpět. Zároveň však musí být dostatečně sebevědomý a dravý, aby si vybudoval respekt ovcí. Na svou velikost je velmi mrštný, rychlý a pohotový. Je energický a horlivý. Velmi rád pracuje a z pasení je nadšený.  Velškorgi není typickým přiháněčem ovcí, ale tzv. outrun. Tedy obíhání stáda a tím i jeho postupné posunování je schopen brzy pochopit a správně pracovat. Pastevecké a honácké pudy jsou i dnes v mnohých velškorgiích natolik silné, že i bez výcviku se ujmou pohánění a provokování do pohybu hospodářské zvířata. 

Péče

Velice důležitá je pravidelná kontrola a případně zastřižení drápků. Zvýšenou pozornost věnujte pátému prstu na předních nohách - jeho dráp není v kontaktu se zemí a tak se chůzí neobrušuje. Drápky častěji přerůstají psům na venkově, protože se pohybují po měkkém travnatém povrchu, který drápy tak neobrousí, jako městské chodníky. Pokud neumíte drápky zkrátit sami, navštivte veterináře. Vůbec se nestyďte přijít „jen na drápky“. 

Péče o srst

Péče o srst cardigana je vcelku nenáročná, jeho srst nemá sklony k plstnatění. Z tohoto pohledu postačí vyčesání jednou týdně. Nutno však podotknout, že kvůli husté podsadě korgíci poměrně silně línají. Pokud chcete snížit množství srsti v domácnosti, kartáčujte srst raději častěji. 

Krmení

Většina chovatelů menších a společensky vedených plemen krmí granulemi. Tento způsob je jednoduchý na skladování i přípravu krmné dávky a je vhodnou volbou pro začátečníka. Pokud zvolíte kvalitní produkt a dodržujete optimální krmné dávky, máte jistotu, že váš pes dostává vše potřebné. Zvolit ty správné granule však nemusí být jednoduché - na trhu je nepřeberné množství značek a produktových řad. 

Věnujte pozornost především složení krmiva, případně požádejte o radu zkušeného chovatele nebo dobrého veterinárního lékaře. I když vyšší cena neznamená automaticky kvalitu, nápadně levným granulím (orientačně pod 50 Kč/kg) se určitě vyhněte. V této cenové kategorii se krmení solidní kvality vyrobit, zabalit a distribuovat do prodejen zkrátka nedá. Mnoho majitelů pokračuje v té značce, na jakou byl jejich korgi naučený od chovatele.

Pokud preferujete domácí přípravu jídla, lze krmit jak vařenou, tak i syrovou (BARF) stravou. Negativem tohoto postupu je zvýšená náročnost přípravy krmné dávky a nutnost načerpat znalosti potřebné k sestavení vyváženého jídelníčku. Pozor na překrmování, korgi snadno tloustne, což zvyšuje riziko zdravotních komplikací. 

Zdraví / nemoci

Jako mnoho krátkonohých psů, také korgi má zvýšené riziko problémů s páteří. Dlouhé tělo na nízkých nohou není přizpůsobené přílišnému skákání ani častému zdolávání výškových rozdílů nebo rychlému kličkování. Nejběžnějším onemocněním páteře je poškození meziobratlových plotének. Druhým problémem, který může nastat při skákání z výšek a při přemáhání kloubů, jsou natržené kolenní vazy.

I když jde o malé plemeno, tu a tam se u korgiho vyskytne také dysplazie kyčelního kloubu, která je jinak typickým neduhem větších a obřích plemen. Objevit se mohou také oční onemocnění, především dědičná progresivní atrofie sítnice (PRA). Na toto onemocnění jsou naštěstí dostupné genetické testy. Vyplatí se tedy pořídit štěně po negativně testovaných rodičích. Z dalších chorob oka korgiho postihuje dislokace čočky nebo vředy na rohovce. Vředy na rohovce se zpravidla objevují ve středním věku. Průběh je chronický a stav pomalu se zhoršující. Nepigmentované třetí víčko může vést k zánětům očí kvůli slunečnímu záření. U velškorgiů se také může objevit vrozená forma šedého zákalu.

U obou korgi se bohužel často vyskytují problémy při porodu, pravděpodobně související s relativně velkou hlavou. Ostatně nevyvážené proporce hlavy a těla jsou v chovu jedním ze sledovaných problémů. 

K uchovnění velškorgiho nejsou stanovena žádná povinná zdravotní vyšetření.

Laboratoř Genomia doporučuje pro korgiho tato nepovinná genetické vyšetření:

- Vyšetření CDPA / CDDY (IVDD), zaměřené na identifikaci predispozic k degeneraci meziobratlových plotének. Tento stav se projevuje bolestivostí, poruchami hybnosti a koordinace. V případě velkého výhřezu ploténky do páteřního kanálu může vést i k trvalému ochrnutí zvířete. 

Vzhledem ke komplexním (multifaktoriálním) příčinám onemocnění páteře však není možné tato onemocnění z chovu zcela eliminovat. 

- Vyšetření na výše zmíněné dědičné onemocnění oční sítnice - PRA. 

- Vyšetření na degenerativní myelopatii (DM). Zákeřnost tohoto významně život zkracujícího onemocnění je v tom, že k rozvoji onemocnění se musejí potkat dva zdraví přenašeči mutovaného genu (dědičnost je autozomálně recesivní). Z jejich potomstva pak bude v průměru ¼ zcela zdravá, ½ klinicky zdraví přenašeči a ¼ postižená. Testování chovných psů zabrání připuštění dvou přenašečů a narození postižených štěňat.

- Vyšetření na jednu z dědičných forem epilepsie - epilepsii typu Lafora.

- Testy na maligní hypertermii - farmakogenetickou chorobu kosterního svalstva, při které dochází k vzestupu koncentrace oxidu uhličitého v krvi, k poruchám srdečního rytmu a k prudkému vzestupu tělesné teploty. Spouštěčem bývají anestetika, typicky při operačním zákroku. Bez rychlé léčby může psa ohrozit na životě. Ačkoliv se dědí dominantně (neexistují zdraví přenašeči), její zákeřnost je ve specifickém spouštěči (anestezii). Dokud se pes nesetká se spouštěčem, nebývá choroba diagnostikována a zvíře ji tak může skrytě předávat do dalších generací. 

Průměrné náklady na chov

Chov korgiho je průměrně finančně náročný. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 100 - 350 Kč, podle zvoleného přípravku. Jakožto menší střední plemeno nemá cardigan příliš velkou spotřebu krmiva. Díky tomu jsou pro většinu chovatelů dobře finančně dostupné i superprémiové granule. Ryze orientační náklady na krmení se pohybují v rozmezí 300-600 Kč měsíčně, podle zvoleného produktu. 

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy jedincích průkazem původu, kteří splnili patřičné zdravotní, povahové i exteriérové podmínky). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu - poskytuje mnohem větší záruky co do exteriéru, zdraví i povahy zvířete. I když i v čistokrevném chovu se občas vyskytne černá ovce, riziko pořízení zanedbaného či nemocného štěněte je nesrovnatelně menší. 

Máte také jistotu, že oba rodiče mají nejen průkaz původu, ale především byli uznáni jako chovní jedinci. Znamená to, že odpovídají svým exteriérem i povahou standardu plemene, většina chovatelů také nechává provést doporučované genetické testy, proto není problém vybrat si štěně po testovaných rodičích. 

Vhodné také je zvolit chovatelskou stanici s ohledem na její zaměření (pasení, rodinní psi či výstavní šampioni). Chovatel vám také dokáže poradit, které štěně se projevuje spíše průbojně a aktivně (pracovní a sportovní pes) a ze kterého nejspíše bude rodinný pohodář. 

Knihy o plemenu

Korgi není příliš rozšířené plemeno, proto se s ním setkáme spíše v rámci větších encyklopedií o psech. Velký prostor je oběma korgim věnován třeba v knize Michala Císařovského.