Tibetský teriér

Názvem se nenechejte zmást. Tibetský teriér patří mezi ovčáky. Jeho typická povaha, jako je živost, veselost a přátelskost jsou právě vlastnosti, kter...

Názvem se nenechejte zmást. Tibetský teriér patří mezi ovčáky. Jeho typická povaha, jako je živost, veselost a přátelskost jsou právě vlastnosti, které jej předurčují coby vynikajícího společníka.

Trocha historie
Pochází z Tibetu, jak napovídá název plemene. Nešťastné a zavádějící označení teriér dostal do vínku od Angličanů, a to pro jeho temperament, radost ze života, vysokou inteligenci a snad i trochu svéhlavost.
Dnes se řada odborníků přiklání k faktu, že je zakladatelem celé řady ovčáckých plemen od Tibetu na západ (např. Bobtaila, polského nížinného psa, bearded kolie, ale i např. briarda). Tuto skutečnost dokládají záznamy o jeho existenci již z dob Marca Pola (cestopis Milion), ale dokonce i v záznamech Aristotela je jeho vzhled popsán (jako Kříženec psa a tygra). Skutečně v Tibetu jsou tito psíci ztotožňováni se sněžnými lvy Sengee - a najdeme je tak i ve znaku Tibetu.
Do Evropy se dostali začátkem minulého století a díky ohleduplnosti chovatelů si dodnes zachoval své původní vlastnosti a vše, co činí tibetského teriéra tibetským teriérem.

Nic na něm není bezúčelné
Na tibetském teriérovi opravdu nebylo a není nic bezúčelné, a to právě pro nutnost přežití. Velké, kulaté tlapy s charakteristickým osrstěním napomáhají bezpečnosti při doskoku. Hustá srst spadající přes oči chrání před ostrými slunečními paprsky, nepřímému větru, dešti nebo hustému sněžení. Stočený ocas na zádi chrání citlivou ledvinovou část těla. Díky kvadratickému vyváženému tvaru těla s přestavěnou zádí má ideální postavu pro běh v horském terénu. Vyniká fantastickou mrštností. Náhlé změny směru běhu mu nečiní žádné potíže a ocásek v těch chvílích působí jako kormidlo.
Hustá podsada udržuje stálou teplotu a dlouhá krycí srst umožňuje, že kapky vody po ní snadno stékají. Srst má vysokou samočistící schopnost, i když v našich podmínkách průmyslových spadů je nutno jej pravidelně koupat. Díky tomu, že je srst suchá, nemá charakteristický psí pach. Na první pohled by se mohlo zdát, že srst vyžaduje náročnou údržbu. Postačí však pravidelné pročesávání srsti. Ovšem, chceme-li psa připravovat na výstavy, vyžaduje péče o srst mnohem více času a péče.
Barevností přímo hýří – od bílé, krémové, zlaté, šedé nebo kouřové až po černou, včetně jejich kombinací, dále pak od světle plavé po tmavě sobolí. K vidění je jak světle, tak tmavě šedá srst dvou či tříbarevná. Nejčastějším zbarvením je zmiňovaná černá a černá s bílými znaky. Není přípustná jen čokoládová a játrová.

Jak ho znají chovatelé
Jaký vlastně tibetský teriér je? Ve většině atlasů se dočtete, že jde o středně velkého psíka s dlouhou srstí, ne nepodobnou lidským vlasům. Temperamentní, bystrý, ne divoch nebo rváč. V kostce tato charakteristika odpovídá, ale blíže si toto plemeno lze podle ní stěží představit.
Tito psíci nevelkého vzrůstu se ve své domovině původně proháněli kolem stád tibetských jaků, koz a ovcí. Nikoliv pro zábavu, ale pro to, aby co nejrychleji stádo přešlo v náročném horském terénu a bezpečně za šťavnatou zelení. Šlo o psíky skromné, oddané svému pánovi, kterému navíc museli být i partnerem. Přes den tvrdě pracovali kolem stáda, v noci sdíleli společné lože svého pána, zahřívajíce ho svým tělem.
Pokud je správně veden od mládí, jde povahově o absolutně bezproblémového psa. Pro svou velkou samostatnost (která byla v jeho původní domovině vyžadována) a vysokou inteligenci, je nutné při výchově dbát na důslednost. Avšak nespravedlivá nebo tvrdá výchova je neodpustitelným prohřeškem a psa poznamenává na celý život. Ideální je, pokud majitel přistoupí na vzájemné partnerství se psem v postavení „Já pán – Ty pán“ s vymezenými mantinely. Od útlého mládí psa je nutný vzájemný kontakt, vlídnost, láska. V žádném případě to není plemeno vhodné pro chov v kotci. Nemožnost být se svým pánem má za následek psychické strádání, jež může vést až k úhynu zvířete. Pochopí, že každý den chodí rodina do zaměstnání, ale nepochopí, že má bydlet „jinde“. Je to prostě pes s velkým srdcem, které denně rozdává. Jako málokteré plemeno má obdivuhodnou schopnost vcítit se do nálady svého pána a přizpůsobit se jí.
Je výborným společníkem na túry přírodou. Pobyt v přírodě je pro něj přímo vášeň: z panelákového psa se najednou stane neohrožený hlídač, který oznamuje vše, co se kolem děje různou intonací a barevností hlasu. Teprve pak se projevuje jeho temperament, vášeň pro běh a skákání v plné kráse. Běh doplněn rozevlátou srstí působí velmi elegantně.
Příjemnou vlastností tibetského teriéra je nekonfliktnost. Není útočný ani rváč nebo přehnaný divoch. Díky své inteligenci velice rychle odhadne situaci a dokáže se správně rozhodnout. Otevřený konflikt nevyhledává, pouze je-li napaden, pak se brání. Dává přednost řešení konfliktu jinou cestou, cestou smíru.
Rezervovanost k cizím lidem není přehnaná. Nechávají si však čas na vyhodnocení situace a odhadnutí úmyslu příchozího. Je dobrým kamarádem dětí. Zvláště, prohánějí-li se s ním při výcviku agility. Pokud má tibeťan vedle sebe parťáka, není hloupost, na které by se nehodlal podílet, pokud sám ještě nevymyslí další. Malému miminku se dokáže stát ochráncem s ohromnou láskou a trpělivostí.
Miluje svého pána z celého svého srdce, dokáže rozdávat neutuchající radost ze života, pohodu a dobrou náladu. Miluje vyjasněné kompetence v rodině. Bez obtíží si zvykne i na domácí zvířectvo.

Tibetský teriér v Čechách
V letošním roce čeští chovatelé oslavují 30 let od narození prvního vrhu tibetských teriérů u nás. Stalo se tak v chovatelské stanici Al-Erak manželů Karelových z Golčova Jeníkova. Ti také dovezli prvního tibetského teriéra do naší republiky z Rakouska a fenka Punn von Geigenbuhel byla zapsána v plemenné knize pod číslem 1. Prvního odchovu se chovatelé dočkali v roce 1974 po dalším dovezeném páru, a to psovi z Dánska Sjelebros Dykhor a německé fence Etawa Ma-Do-Meh.
V posledních letech kvalita chovu těchto nádherných psů ze „Střechy světa“ (jak je Tibet nazýván) u nás výrazně vzrostla, což bylo oceněno v loňském roce na Evropské výstavě psů v Bratislavě. Na této výstavě se sešla konkurence z Finska, Maďarska, Německa, Švýcarska, Rakouska, Itálie, Slovenska, Belgie a Chorvatska. Vavříny úspěchu si odvezla fena z České republiky – ve třídě mladých získala titul Evropská vítězka mladých 2003 – Jomo Lhar-ri Tashi Bodjul chovatelky a majitelky Evy Pravdové. Dalším významným úspěchem bylo umístění psa H´Arana Horpa Tashi Bodjul (chov. Eva Pravdová, maj. Jan a Jana Pravdovi) ve třídě otevřené – V1, CAC a psa Djigme Khyi Tashi (chov. I. Lancová, maj. B. Blažejová) ve třídě šampionů získal V2, res CAC, res. CACIB.
I přes tyto úspěchy je stále tibetský teriér v naší republice poměrně vzácné plemeno, na rozdíl od sousedních států, kde je velmi oblíben. U nás se jeho majitelé, chovatelé a příznivci sdružují v Tibetan Terrier Clubu ČR, který byl založen v roce 1990. Sdružuje i chovatele a majitele ze zahraničí (Slovensko, Německo, Finsko, Polsko, ad).
Každým rokem pořádá TTC ČR klubovou výstavu při OV v Soběslavi. Na tuto výstavu pak navazuje odpolední program pro všechny přátele TTC klubu. Večerní posezení u grilovaných kuřat se pak zpravidla protáhne dlouho do noci. Je stále o čem si povídat. Letos se tato výstava koná 19. 6. 2004. Na málokteré výstavě u nás v republice je vidět tolik tibetských teriérů v různých věkových kategoriích, jako zde. Přijeďte se přesvědčit.
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Dagmar Hrdinová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře