Maďarský ohař

O plemenu

Maďarský ohař patří mezi elegantní krátkosrsté ohaře s všestrannou upotřebitelností a ceněnými povahovými vlastnostmi.
Má atletické tělo lehké stavby, avšak s dobrým osvalením, délka trupu jen mírně převyšuje kohoutkovou výšku. Suchá a ušlechtile modelovaná je také hlava, jejíž obličejová část vyniká výmluvnou mimikou. 
Existuje také drátosrstá verze s vlastním standardem (pod číslem FCI 239), na rozdíl od populárního „kraťase“ se však vyskytuje poměrně vzácně. 
FCI Skupina VII -  Ohaři (stavěcí psi), Sekce 1.1 - kontinentální ohaři typu braky
Číslo standardu FCI:   57

Historie

Kočovné kmeny, které se ještě na počátku středověku potulovaly dnešním Maďarskem, používaly k lovu středně velké hbité psy. Nejstarší dochované vyobrazení a písemný popis plemene však pocházejí až ze 14. století. 
Období slávy loveckých ohařů a zároveň období rozvoje „vyžly“ začalo v 18. století, kdy se zdokonalily střelné zbraně, což umožnilo změnu z kontaktního lovu s kopím, sítěmi a tesákem na lov s účinnými puškami. Zatímco pro starý způsob se více hodili statní psi typu býkohryzů a vlkodavů, nové postupy si žádaly psy zcela jiného typu - hbitá, rychlá a velmi inteligentní zvířata schopná všestranné práce v rozmanitém terénu. 
O století později se již v Uhrách, jak se tedy Maďarsko nazývalo, pořádaly soutěže ohařů, na kterých vynikali žemlově zbarvení hladkosrstí ohaři.
Čistokrevný chov v dnešním slova smyslu se zrodil po první světové válce a roku 1936 byl maďarský ohař uznán  FCI jako samostatné plemeno.
Ve 30. letech 20. století vznikl zkřížením maďarského krátkosrstého ohaře s německým drátosrstým ohařem maďarský drátosrstý ohař, který však nedosáhl takového rozšíření, jako hladkosrstá „vyžla“. Základní znaky má společné se svým krátkosrstým příbuzným, pouze má o něco mohutnější stavbu těla, mírnější temperament, avšak ostřejší lovecký pud. 

Povaha

Příjemná povaha a všestranné sportovní nadání dělají z maďarských ohařů nejen výborné lovecké psy, ale i vyhledávané rodinné společníky. 
Na své rodině vyžly velice lpí a potřebují strávit co nejvíce času poblíž svého pána. Doslova srší energií a až do vysokého věku si rádi hrají. Děti milují, protože v nich mají ideální parťáky pro hry a běhání venku, avšak lépe se hodí až ke školákům, menší dítě by v zápalu hry mohli povalit a nechtěně zranit. 
Maďarští ohaři obvykle také rádi a dobře plavou, někteří psi s úspěchem absolvují i výcvik vodních záchranářů. 
Kontakt s jinými psy je obvykle bezproblémový, maďaři nepatří mezi konfliktní či přehnaně dominantní plemena. Opatrnost je na místě při soužití se zvířaty jiného druhu, zejména s kočkami a drobnými hlodavci. 

Výcvik

Maďarští ohaři jsou inteligentní a učenliví, bez sklonu k agresivitě či nervozitě. Vzhledem k jejich temperamentu a nárokům na pohyb a zaměstnání se však nehodí pro naprosté začátečníky.
Výchova musí být založena na včasné socializaci a dále vedena především pomocí pozitivních motivačních metod, bez křiku a pokud možno i bez fyzických trestů. 
Vedle myslivosti se vyžly uplatňují v široké paletě sportů, od canicrossu přes agility až po pachové práce. 

Krmení

Temperamentní a pracovití ohaři potřebují vyváženou stravu bohatou na energii, aby si uchovali zdraví a správný exteriér až do vysokého věku. 
Jsou- li respektovány a naplněny jejich výživové potřeby, je lhostejné, zda budete podávat granule (odpovídající kvality a typu) nebo doma připravovanou stravu včetně BARFu.  
Maďarský ohař má hluboký hrudník a dlouhé nohy, je tedy ve zvýšeném riziku torze žaludku - akutní břišní příhody projevující se náhlým zvětšením v krajině břišní, sliněním, zástavou odchodu plynů, apatií a bolestivostí. Bez urgentní operace končívá smrtí, proto v případě podezření na torzi neotálejte s návštěvou veteriny - lépe vyjet zbytečně, než promeškat čas potřebný k záchraně. Důsledně dodržujte preventivní opatření - rozdělení krmení do dvou denních dávek, podávání namočených granulí a především klidový režim minimálně hodinu a půl po jídle. 

Srst a péče

Krátkosrstý maďarský ohař má krátkou, přiléhající srst bez podsady, břicho je méně osrstěné, naopak o něco delší srst se nachází na spodní straně ocasu. 
Drátosrstý maďarský ohař má drsnou, silnou a matnou srst dlouhou 2-3cm, s hustou vodu odpuzující podsadou.

Obě varianty se vyskytují výlučně v odstínech žemlové barvy, povolen je tmavší tón na ušních boltcích, toleruje se bílá skvrna na předhrudí či krku, pokud nepřekračuje 5 cm v průměru, přípustné jsou i bílé znaky na prstech. Naopak nežádoucí je vybledlé zbarvení nebo příliš červené či naopak hnědé.

Péče o krátkosrstého ohaře je zcela nenáročná, pouze je zapotřebí pamatovat, že není stavěný pro příliš chladné povětrnostní podmínky. Naopak drátosrstý ohař je proti rozmarům počasí lépe chráněn, avšak péče o jeho zevnějšek zabere o něco více času. Vedle častějšího kartáčování se pravděpodobně nevyhnete ani úpravě trimováním. 

Zdraví / nemoci

Maďarský ohař patří mezi zdravá plemena bez významných genetických dispozic k chorobám. 
Vyskytnout se mohou dědičné oční vady, jako PRA (progresivní retinální atrofie) či katarakta, dále onemocnění štítné žlázy nebo epilepsie. 
Z ortopedických problémů stojí za zmínku dysplazie kyčelních či loketních kloubů, zejména ve vyšším věku může hrozit také výskyt spondylózy (srůstů obratlů).