Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Chesapeake bay retriever
Sdílet:

Chesapeake bay retriever

Psi
Druhy a plemena

Retrívři jako celek. Chesapeake bay retriever patří do skupiny dalších retrívrů, jakými je labradorský retrívr, zlatý retrívr, flat coated retrívr, curly coated retrívr a Nova Scotia Duck Tolling retrívr. Byť se jedná o jednu samostatnou skupinu, nemají stejnou vývojovou řadu, a dokonce si nejsou všichni vzájemně příbuzní. Proto zřejmě mnohé překvapí, že chesapeake nemá nic společného například s labradorským retrívrem. Chesapeake bay retrívr má původ v Americe, stejně jako Nova Scotia Duck Tolling retrívr. Ostatní retrívři jsou plemena anglická.

Romantické historky o Sailorovi a Canton

U málokterého plemene je známá přesná doba nebo průběh historie vzniku plemene. I když chesapeake je zastřen také několika nezodpovězenými otázkami a pouhými nepodloženými domněnkami během jeho vývoje, vznik plemene je jasně písemně doložen.

Počátek historie chesapeake se datuje na rok 1807. Byl to rok, kdy ztroskotala u břehů Marylandu anglická loď, jejíž posádku zachránila americká loď Canton. Loď se plavila z New Founlandu do Poole v Anglii.

Na loď se tak s anglickými námořníky dostala i dvě štěňata St. John Dogs z New Founlandu. Jedno hnědé a druhé černé. Hnědě zbarvený pes dostal jméno Sailor (námořník) a černě zbarvená fena zdědila jméno po lodi, která jí zachránila život – Canton. Podrobnosti o jejich záchraně a dalším vývoji zevrubně napsal v dopise 7. 1. 1845 Georgie Law, synovec majitele lodě Canton, který byl očitým svědkem a který od anglického kapitána potopené lodě štěňata za symbolickou cenu dvě guineje za oba, ještě než dojela do přístavu Baltimor, koupil. Následně je daroval do rukou věhlasných lovců, hnědého Sailora Johnu Mercerovi z West River a černou fenu doktoru Jamesi Stewartovi. Ti je pak použili ke křížení s místními americkými loveckými psy, zejména pro zvýšení temperamentu a lovecké vášně. Sailor a Canton vynikali svou láskou k vodě a v aportování zejména z vody. Znovu a znovu se vrhali pro zastřelené vodní ptactvo do ledové vody a i přes jejich ne příliš vysoký temperament nebyla na nich vidět únava z práce. Záměrným přikřížením dalších psů se dostával vznikající chesapeake do dnešní podoby.

Několikrát v různých písemnostech zazněly popisy těchto psů. Mimo jiné je uváděno, že měli paspárky, byli spíše střední velikosti, zato značně mohutní, s velmi silnou, hustou a spíše krátkou srstí a prazvláštníma „lehkýma“ očima.

Od poloviny 19. století začaly být v Americe velmi moderní litinové sochy zvířat v zahradách. Haywards & Barlett si vzali do svého symbolu podnikání právě psy Canton a Sailora a nechali vyrobit podle jejich vzoru sochy. Jedna socha byla umístěna na Light Street úřadu, ale posléze byla přestěhována k druhé soše v železárnách Scott & Pratt St. Bohužel, když došlo v roce 1899 k výstavbě nových kanceláří, byly sochy odvezeny na smetiště. Během několika měsíců se přestalo rapidním propadem firmě dařit a všichni nabyli přesvědčení, že za to může odstranění jejich maskotů na smetiště. Jako zázrakem se podařilo tyto sochy zachránit a ke vchodu do kanceláří byly opět původní sochy instalovány.

V jaké byly oblibě, dokazuje jejich „přítomnost“ v muzeu Chesapeake Bay Maritime, ve Westfield Memorial Hospital ve Westfieldu a dalších zajímavých místech Ameriky. Zrovna o psích sochách ve Westfieldu se traduje pověst, že tito „železní psi“ štěkali pokaždé, když zapískala hasičská píšťalka.

Vývoj plemene do dnešní podoby

Celé 19. století trvalo, než se Chesapeake Bay retrívr dostal k dnešnímu exteriéru. K jeho šlechtění docházelo zejména ve státě Maryland v USA, na skalistém pobřeží Chesapeake v Atlantském zálivu. Překlad názvu zní „retrívr ze zátoky Chesapeake“. Zátoka Chesapeake je dlouhá přes 300 kilometrů. Tomuto zajímavému retrívrovi se říká čespík, česepík nebo také chessie.

Uvádí se, že jeden pes byl schopen aportovat z vody až na 200 kachen. Kdy a s přesně jakými plemeny či psy se pokračovalo v chovu, nám dnes asi už nikdo neřekne, ale nejpravděpodobnější je, že původní psi ze ztroskotané lodi byli kříženi se žlutými a žlutě hnědými coonhoundy (mývalí lovečtí psi). Dalším plemenem, kterému koluje v krvi chesapeake, je zřejmě otterhound (Vydrař), jistou pozdější spojitost lze zřejmě vidět také s flatem a curlym coated retrívrem a americkým vodním španělem (původem z britských ostrovů). Křížencům s vodními španěli se říkalo Red Chester nebo i Brown Winchester. V jednom starším článku bylo uvedeno, že se jedná o „anglického vodního pudla“. S tímto psem však chesapeake nemá nic společného.

V roce 1877 se setkali psi tohoto plemene na společném setkání retrívrů. Zde byli označováni tito psi jako Chesapeake Bay Ducking Dog. V kynologické literatuře se však poprvé objevil jeho popis až v roce 1909 a to v knize J. H. Walshe. Přesto už v roce 1885 byl ustáleným plemenem a dnešnímu chesapeakovi byl velmi podobný. Nacházel se po celé zátoce Chesapeake a byl vyšlechtěn jako specialista na práci ve vodě, především na práci s divokými kachnami.

První chesapeake bay retrívr byl v americké plemenné knize zaregistrován již v roce 1878 a první standard byl sepsán v roce 1885. O několik let později, přesněji v roce 1918, vznikl v Minnesotě Americký Chesapeake Bay retriever Club. Zakládajících členů prvního klubu bylo 14. V roce 1964 byl chesapeake prohlášen za státní symbol státu Maryland a do dnešních dnů zůstal maskotem University of Maryland v Baltimore County.

Tento lovecký pes je rozšířený především v USA a Kanadě, avšak v malých počtech se vyskytuje ve všech evropských zemích. Chov v České republice patří k těm výraznějším a početnějším chovům Evropy. K nám byl poprvé dovezen v roce 1997.

Práce je jeho životním stylem

Je to především velký pracant, který se do vody vrhá až skoro bezhlavě. Byl vždy veden k houževnatosti a vytrvalosti. Vydrží velmi dlouho plavat. Od počátku musel zvládnout přinést z ledové vody, cokoliv je schopen unést, a to i za předpokladu velkých vln nebo rozrážení ledu před sebou. Nejen jeho povaha tedy byla směrována do silné osobnosti, ale i exteriér musel být těmto náročným klimatickým podmínkám přizpůsoben. Chessie je velice otužilý, jeho srst drží teplo a dlouho sucho na těle a následně velice rychle schne.

V Evropě je pro něj málo práce, v Americe je však hodně rozšířen coby dobrý lovecký pes. Aby byl dobrým společníkem, potřebuje hodně pohybu. Nejvíce upřednostní lovecký výcvik s častým využitím či loveckým tréninkem. Má výborný čich. K zařazení do chovu potřebuje pracovní (loveckou) zkoušku. Pokud tato možnost není, měla by se jeho náplň života skládat z delších procházek, plavání a aportování. Je výborným aportérem z vody i na souši. Dostatek volného pohybu pro něj musí být samozřejmostí. Nevylučuje se ani sport jiného charakteru, jako například agility, záchranářský výcvik nebo obedience. Ovšem toto jsou sporty v případě chessie jen druhořadého charakteru a ne každý jedinec je uvítá s nadšením. Každopádně nečinnost ho ničí.

Co od chessie čekat?

Je nutné zdůraznit, že slovo retrívr znamená jen skupinu psů stejného pracovního využití a povahy. Neznamená to, že jsou kromě vzhledu stejní. Povahy retrívrů se více či méně mezi sebou liší a např. povahový rozdíl mezi zlatým retrívrem a chesapeake bay retrívrem je značný.

Výcvik chesapeaka k poslušnosti rozhodně není snadný. Většinou je to pes tvrdohlavý, hůř se učí, do poslouchání není zrovna horlivý. Navíc je v mládí neskutečně skotačivý. Přesto vedení k poslušnosti, tedy výchova, je nutné od nejútlejšího štěněčího věku, neboť i s ohledem na jeho rychle stoupající hmotnost a umíněnost je následně výchova a výcvik stále složitější a náročnější. Jednotlivé cviky je schopný pochopit poměrně rychle, ale není ochotný je dělat vždy, když si to přeje jeho majitel. Jeho bouřlivé dospívání a s tím související nevyrovnaná výkonnost trvá většinou dlouho, protože dospívá později, až kolem 2 až 3 let života. Feny jsou zpravidla poddajnější a na výchovu jednodušší.

Je považován za nejdominantnějšího, nejtvrdšího, nejhouževnatějšího, ale také nejpaličatějšího ze všech retrívrů. Je velice samostatný, a třebaže ostatní retrívři spoléhají na svého pána, česepík klidně bude spoléhat jen sám na sebe.

Je výborný pracant, miluje loveckou práci, ale spolehlivé poslušnosti se učí opravdu pomalu. Nehodí se pro člověka, který chce rychle se učícího psa a chce brzy vidět výsledky svého snažení. Je tak trochu těžkopádný ve výcviku. Je nutné zachovat nejvyšší možnou trpělivost a počítat s velmi pozvolnými kroky ve výchově a výcviku. Jen tak z chesapeaka v dospělosti uděláte poslušného a bezproblémového psího partnera.

Poměrně brzy se u něj začne projevovat výrazná osobnost, silný charakter a nezřídka potřebuje tlak – pevnější ruku. Zásadní je správná komunikace mezi psem a jeho pánem. Chessie příliš netoleruje chyby člověka. Není psem pro začátečníka ani benevolentní povahu. Potřebuje mít nad sebou opravdovou autoritu, rozhodného, přísného, ale velmi spravedlivého člověka. Ve výchově se chesapeakovi nesmí ponechat moc velká volnost samostatného výběru, co se může a co ne. Potřebuje jasná pravidla a hranice, rád totiž využije nepozornosti a poddajné povahy majitele ke svému prospěchu, který rozhodně ne často bude korespondovat s tím, co je z lidského pohledu správné. Někteří jedinci, zejména samci, mají tendence k dominanci. S tím je třeba již při kupování chesapeaka počítat a při výchově dát pozor, aby jeho chování nebylo mimo přijatelnou mez. Celkově se však jedná o charakterní plemeno nabité energií, veselé, ale zároveň i klidné, pokud to situace a prostředí vyžaduje.

Někteří jedinci bývají hlasití – štěkají, když mají z něčeho radost. Jiní svou dobrou náladu a veselost dávají najevo „úsměvem“, kdy vycení přední zuby v podivném úsměvu a s líbeznou mimikou v obličeji. Toto vycenění zubů rozhodně není myšleno jako hrozba, což lze vyčíst právě z ostatní mimiky obličeje a těla.

Jak se bude v dospělosti chovat k dalším zvířatům, velmi záleží na socializaci. Přesto se stále jedná o lovecké plemeno, u kterého lovení je jedním z nejzákladnějších pudů, proto je nutné být celoživotně ve střehu při styku s jinými zvířaty, jako jsou kočky, papoušci, králíci... Nejmenší problémy jsou s kočkou, která je v domácnosti dříve, než do ní přijde štěně chesapeaka. Ostatní zvířata a cizí kočky pak znamenají zpravidla problém.

Někdy se stává, že psi – samci bývají dominantnější k jiným psům. S tímto se nedá mnoho udělat, jen správně směrovat socializaci a docházet od štěněčího věku do skupiny vyrovnaných psů k hrám a v dospělosti se snažit o dobrou ovladatelnost – poslušnost, tedy i přivolání od problémových psů. Každopádně díky jeho vlastnostem může být náročnější výcvik ve skupině dalších psů.

Chessie má rád děti a chová se k nim hezky. V rodině je přítulný, milý a je jí plně oddán. Rozhodně však není vhodný jako běžný rodinný pes. Potřebuje aktivního pána a práci. Pokud se nudí, může ničit věci a mohou se u něj rozvinout nevhodné a nepříjemné vlastnosti.

Přestože může být celoročně ubytován venku a i sám chladno vyhledává, neobejde se bez častého kontaktu s celou svou rodinou. Oproti ostatním retrívrům je chesapeake bay retriever výborným hlídačem. Je ostražitý a nic mu neunikne. Nerozpakuje se i tvrdě bránit svého pána. Je ostrý, odvážný, ale nikoli agresivní.

Cizí lidi ve společnosti toleruje, ale zpravidla nemá potřebu s někým navazovat přátelský vztah. Najdou se však jedinci, kteří s cizími lidmi hned kamarádí, či naopak takoví, kteří jsou k cizím rezervovaní až nedůvěřiví – udržují si od nich odstup.

I u chesapeaka se objevují dědičná onemocnění

U chessie se může objevit onemocnění očí končící slepotou, označující se zkratkou PRA. Toto onemocnění zdědí v případě, že jsou jím postiženi (či nesou příslušné geny) oba rodiče. Obvykle se projevuje u chesapeaka ve věku od čtyř do sedmi let. U tohoto plemene se také může vyskytovat degenerativní myelopatie, což je progresivní neurologické onemocnění a znamená zničení určité tkáně v míše. To následně způsobuje ztrácení mobility pánevních končetin a v konečném stadiu ochrnutí. Občas se může objevit šedý zákal, von Willebrandova choroba, a jak jinak – i dysplazie kyčelních kloubů.

Průzkum Kennel Clubu ukázal, že průměrná délka života chessie je 10,75 roku, průzkum US klubu 9,4 let a UK 9,48 let. Tedy lze určit, že chesapeake se většinou dožije 9–10 let.

Snadná běžná péče

Péče o chessie není nikterak náročná. Spočívá v občasném překontrolování čistoty ušních boltců a délky drápů.

Aby srst zůstala zachována v té nejlepší kvalitě, paradoxně potřebuje co nejméně péče. Neměla by se příliš často šamponovat. Doporučuje se jen jednou za 3 až 4 měsíce a to s kvalitními šampony určenými pro drsnou srst. Případně co nejméně agresivními šampony – bez různých změkčujících a vysušujících/odmašťujících účinků. Může se tak však stát, že takto málo opečovávaná srst může začít zapáchat pižmovým nádechem.

Ani česat či kartáčovat by se neměla příliš často, neboť pak má tendence ztrácet na tvrdosti, a začne dokonce i plstnatět. V době línání je však nutné častější pročesání, aby se co nejdříve odstranila uvolněná podsada.

Povídání o srsti a jejích barvách

Srst pokrývající tělo chesapeaka je patrového charakteru, přičemž je tvořena hustou podsadou a krycí srstí. Krycí srst je tvrdá a hustá, poněkud vlnitější pouze na plecích, krku, hřbetě a bedrech, na ostatních místech těla ještě je velmi krátká a přiléhající. Nikde nesmí přesahovat délkou 4 cm. Kučeravá srst je vylučující vadou. Střední praporce na zadní straně pánevních končetin a na ocasu jsou přípustné. Podsada je hustá, jemná, také vlnitá a je prosycena značným množstvím přirozeného tuku, aby plnila funkci maximální možné izolace psa v ledové vodě a při nevlídném počasí. Srst musí být takové kvality, aby dobře odolávala vodě, a aby když pes vyjde z vody a otřepe se, jeho srst zůstala spíše jen vlhká. Kvalitě srsti se věnuje při posuzování psa největší pozornost.

Barva chesapeake bay retrívra se musí co nejvíce blížit barvě jeho pracovního prostředí. Přípustný je jakýkoliv odstín hnědé. Oblíbená je pak barva uschlé trávy či starého suchého listí. Přesto by nikdy neměla být dávána přednost jedné barvě před jinou. Upřednostňuje se pouze jednobarevnost. Bílé skvrny na hrudi, břichu, prstech nebo zadní straně končetin (bezprostředně nad velkým polštářkem tlap) jsou povoleny, ale čím menší skvrny, tím lépe, a přednost se pak dává psům bez bílých skvrn. Existují tři základní barvy, které jsou obvykle v chovu k vidění: Brown (hnědá), která zahrnuje všechny odstíny od světlé barvy kakaa (stříbřitě hnědá) po barvu hluboko hořkou čokoládu. Dále ostřice, která se pohybuje od načervenalé žluté přes zářivě červenou s kaštanovými odstíny. Poslední ze tří základních je tzv. deadgrass, která vystihuje všechny odstíny od barvy vybledlé trávy po temně slámové barvy. Historické záznamy ukazují, že některé z deadgrass odstínů mohou mít velmi lehký, téměř bílý vzhled, zatímco tmavší barvy deadgrass mohou obsahovat zředěný odstín hnědé nazvaný ash, které vypadají jako buď šedá, nebo tmavošedá. Téměř bílé a popelavě šedé (taupe) odstíny nejsou běžně k vidění, ale jsou přijatelné. Rozdíl mezi ostřice a deadgrass zbarvení je v tom, že deadgrass odstíny neobsahují žádné množství červené barvy, zatímco ostřice odstíny naopak červenou vždy obsahují. Textura srsti hraje velkou roli ve vnímání barev.

 

A jak by měl vypadat typický představitel plemene?

Hlava chesapeake bay retrívra je široká a kulatá se středně vyjádřeným stopem. Pysky má tenké a nepřevislé, což znamená, že by měly odpadat problémy se slintáním. Dává se přednost nůžkovému skusu, ale klešťový skus je považován za přijatelný. Oči jsou středně velké, nažloutlé nebo jantarově zbarvené, široko od sebe posazené. Uši musí být malé, vysoko na hlavě posazené, volně visící a středně silné.

Krk je střední délky, silně svalnatého vzhledu a plynule přecházející do plecí. Tělesnou stavbou je chesapeake bay retrívr silný, harmonicky vyvážený, robustně stavěný pes. Velikost a hmotnost psa nesmí být přehnané, protože jde o pracovního retrívra aktivní povahy, což vždy musí být upřednostňováno. Záď musí být na stejné úrovni jako plece, nebo o maličko vyšší. Dalo by se říci, že bývá mírně přestavěný. Hřbet je krátký, kompaktní a silný. Výška od horního okraje lopatky k zemi musí být poněkud nižší než celková délka těla měřená od hrudní kosti k vrcholům sedací kosti. Hloubka hrudníku, který je široký a silný, by měla dosahovat nejméně k lokti. Slabiny jsou dobře vtažené. Přední i zadní končetiny musí být při pohledu zepředu a zezadu rovné. Paspárky na předních končetinách mohou být odstraněny. Zadní končetiny musí být zvlášť silné, aby poskytovaly dostatečný hybný moment při plavání. Při pohledu zezadu nesmí zadní končetiny jevit známky kravského postoje. Paspárky na zadních končetinách musí být odstraněny. Tlapy mají zaječí tvar. Ocas je středně silný u kořene, musí být nesen rovně nebo mírně zatočený, ale nikdy nesmí být zatočený nad hřbet ani nesen zkroucený ke straně. O srsti jste se již dočetli výše.

Výška psa je 58–66 cm a feny 53–61 cm. Psi musí vážit od 29,5 do 36,5 kg a feny od 25 do 32 kg.

Autor textu: Eva Nohelová
Autor fotografií zdroj: Eva Nohelová
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru