Basenji

Basenji
Basenji
Basenji
Basenji
Basenji
Basenji
Basenji
Basenji
Basenji
Obsah
  1. Egypt, nebo Kongo…
  2. Moderní chov
  3. Zvláštnosti v označení basenjiů
  4. Jak je to se štěkáním neštěkáním?
  5. Silný lovecký pud
  6. Osobitá povaha
  7. Basenji a cizí lidé
  8. Inteligentní, nebo hloupý?
  9. Pohyb a zase pohyb
  10. Basenji puštěný z vodítka
  11. Rozhodně patří do tepla
  12. Basenji v rodině
  13. Chov a péče o basenjiho
  14. Zdravý basenji

Zemí původu basenjiho je Afrika. Patronát nad tímto zajímavým plemenem převzala Velká Británie. V Anglii je basenji zařazen mezi teriéry, ale teriér rozhodně není. Teriéři pracují zejména pod zemí, basenji rozhodně ne. U FCI je zařazen mezi špice, ale ani s nimi nemá nic společného. Je spřízněn s polodivokými africkými párii.

Egypt, nebo Kongo…

Basenji vznikl ze šenziů, polodivokých psů, kteří žili s africkými kmeny, například Pygmeji v Kongu. Šenzi byl zdomácnělý u všech afrických kmenů. Patří do skupiny primitivních domestikovaných psů tropického pásma, kteří nemají žádnou lidskou péči, i o stravu se musí starat sami, přičemž žijí s lidmi a patří všem ve vesnici.

Bezesporu se jedná o jedno z nejpůvodnějších, dodnes existujících plemen. Říká se o něm, že je starý jako egyptské pyramidy. Tento pes vizuálně odpovídá kresbám na památkách starověkého Egypta z doby 4. dynastie, což je před 4 500 lety. Není sice možné jasně dokázat, že šlo výhradně o basenjiho, ale protože je basenji pes Afriky a podobnost tehdejšího a dnešního typu psa je značná, lze se domnívat, že se opravdu jedná o prapředky tohoto plemene. Rozhodně je basenji jedno z nejpůvodnějších a nejprimitivnějších dodnes existujících plemen.

Ve své domovině je uznávaným výborným loveckým pomocníkem. Psem, který jde za zvěří jak čichem, tak zrakem a dokáže pachovou stopu zvěře zachytit i na desítky metrů daleko.

V Africe, kde je k lovu Pygmeji používán dodnes, nosí na krku dřevěný zvonek, jinak řečeno chrastítko. Setkáme se i s názvem „klapačka“. Tento hlasitý obojek upozorňuje lovce, kde se pes se zvěří nachází, a zároveň zvuk zvěř nahání do připravených sítí.

Každý zvonek připevněný na obojku byl originál. Někdy byl vyrobený jen ze dřeva, jindy z pecek plodů nebo mohl obsahovat malou kost, která pomáhala vydávat zvuk. Tím bylo možné i na větší vzdálenost rozeznat, kde se který pes nachází.

O tyto psy se domorodci téměř nestarali. Jen je využívali jako pomocníky při lovu. Psi se tak živili tím, co kde našli, a díky své samostatnosti byli schopni přežít.

Moderní chov

Evropané objevili basenjiho v Africe v 19. století. Některé zdroje mluví o 17. století. Asi poprvé ho popsal německý přírodovědec Georg Schweinfurth na konci 19. století. Tehdy se s basenjim setkal u příslušníků Ňam Ňamů. Tyto psy popsal tak výstižně, že není pochyb o tom, že se jednalo právě o basenjiho.

Poprvé se na výstavě objevil v roce 1895, a to v Anglii na Cruftově výstavě. Jednalo se o psa pod označením Congo Terrier předvedeného majitelem W. R. Templem. Bohužel brzy nato uhynul na psinku.

Údajně se v roce 1897 nacházel basenji jménem Bosc v pařížské zoologické zahradě. Kolem roku 1908 se v Zoo Berlín prý narodil vrh konžských psů. Podle všeho to byli praví basenjiové. Avšak tehdy se tomu moc pozornosti nevěnovalo.

V roce 1923 bylo z Konga přivezeno šest psů Helen Nuttingovou. Bohužel i ti brzy zahynuli, ještě v karanténě, na následky očkování proti psince. Tedy na psinku.

Když v roce 1929 navštívila Kongo chovatelka hrubosrstých teriérů Olivia Bur­nová, zakoupila několik typově nejvyrovnanějších a silných jedinců plemene. Ti byli zapsáni do anglické plemenné knihy ještě v době karantény v Anglii. Bohužel i ti po očkování proti psince nemoc dostali a až na jednoho všichni zemřeli. V roce 1933 byl dovezen pes jménem Kilubu, který nakryl jedinou přeživší, již anglickou fenu basenjiho. Bohužel fena za tři týdny zemřela. O. Burnová se však nevzdala a opět se vydala do Konga pro další. Dovezla jednoho psa a dvě feny. Jedné z nich, Bokoto, se narodila štěňata ještě v karanténě. A právě tato štěňata se později postarala o značný rozruch na Cruftově výstavě, kde se davy chodily dívat na psy, co neumějí štěkat.

V roce 1938 zakoupila v Súdánu Veronica Tudor–Wil­liamsová fenku, která však ještě před odjezdem nešťastnou náhodou onemocněla vzteklinou a zemřela. Veroniku Tudor–Willi­am­sovou to neodradilo a hned následující rok importovala psa a fenu. Bohužel jejich exteriér neodpovídal v dospělosti představám ideálních představitelů plemene. Následoval tak další import a Veronica Tudor–Wil­liamsová konečně v roce 1941 odchovala první vrh na feně jménem Amatangazi, která byla dovezena ze Súdánu. A právě Veronica Tu­dor–Williamsová je chovatelka, které basenji vděčí za to, že existuje i ve vyspělém světě.

Již v roce 1939 vznikl v Anglii chovatelský klub basenjiů a byl vytvořen první standard. Do USA se dostal v roce 1937. V roce 1942 i tam byl založen speciální chovatelský klub a v roce 1943 schválen standard plemene, který je shodný s anglickým.

Zvláštnosti v označení basenjiů

Těmto psům se říkalo různě: „Bonga Dog“, „African Barkless Dog“, „Zande Dog“, „Congo Dog“ (konžský pes) a podobně. Domorodci je nazýván „M’bwa M’kubwa M’bwa Wanwitu“. V překladu je to doslova „pes, který skáče nahoru a dolů“. Zpočátku byli na Cruftových výstavách označováni jako „afričtí pralesní psi“. Ještě na začátku 21. století bylo občas používáno označení „konžský pes“.

Překlad slova basenji není jednoznačný. Můžeme se setkat s volným překladem „lesní bytost“ (údajně v jazyku obyvatel Konga), ale také „zrozen v buši“, „malá věc do buše“ nebo „neochočená divoká zvěř“.

Jak je to se štěkáním neštěkáním?

Je znám pod označením „pes, který neštěká“. Neštěká, ale není němý. Ano, neštěkají, ale jinak je jejich zvuková zásoba dosti rozmanitá. Umí výt, kňučet, zpívat, smát se nahlas, vydávat zvuky podobné jódlování nebo „štěkotu“ lišky. Pouze když se lekne, může vydat zvuk vysokého tónu nejvíce se přibližující zvuku štěknutí. Někteří jedinci jsou schopni vydat zvuk podobný štěknutí, ale není jich mnoho. Domorodci v Africe o basenjim říkají, že mluví.

Tento pes vydává svůj osobitý zvuk. A každý basenji má jiný zvukový repertoár. Jedna chovatelka při popisu, jaké basenji vydává zvuky, uvedla, že je to směsice zvuků různých zvířat, jako je ovce, papoušek, opice, kočka a prase.

Basenji má hrtanový prostor menší ve srovnání s jinými domácími psy – to je pravděpodobně důvod, proč není štěkání schopen. Divoce žijící šelmy psovité, dokonce ani dingo, neštěkají. A basenji patří k této neštěkavé skupině zvířat. Zato umí až nepříjemně dlouho výt.

Silný lovecký pud

V Africe jsou dodnes chováni jako lovečtí psi. Je to jejich mnoho století rozvíjená vlastnost, a tak je jeho lovecký pud velmi silný. K lovu ho vyprovokuje pohyb čehokoli. Má velkou potřebu lovit. Automaticky se vrhá po všem, co se pohne a působí zajímavě, jako možná kořist. Při lovu se řídí především zrakem. Má výborný čich, ale i nezvykle dobrý zrak. Zpravidla dokáže vystavovat zvěř, nadhánět ji, někteří jedinci ji i přinášejí.

Po celý jeho život je nutné myslet na to, že je to lovecké plemeno s výrazným loveckým pudem. Zakazovat mu cokoli lovit je nemožné. Je však možné dostat tento pud pod kontrolu. Přesměrovat ho na něco, co basenjimu udělá ohromnou radost – jeho lovecká vášeň bude ukojena a pes přitom zůstane pod kontrolou, aniž by se mu něco stalo nebo někomu něco provedl. Touto kouzelnou věcí je sport v přírodě zvaný coursing nebo psí dostihy na dostihovém oválu. Basenjiové kombinaci hromadného lovu a závodění doslova milují. Ale naučit je jisté disciplíně na dostihové dráze není vůbec nic jednoduchého a může to trvat i roky.

 

1 / 3
Pokračovat na stranu č. 2