Bobtail

O plemenu

Bobtail je podsaditý, svalnatý ovčácký pes kvadratického tělesného rámce.

Typickým znakem plemene je mírně stoupající hřbet (při pohledu z boku je nejvyšším bodem trupu záď) a houpavý „medvědí“ krok.

U některých jedinců se vyskytuje pahýlovitý ocas, podle kterého má plemeno svůj název a v minulosti se ocasy i kupírovaly. Někteří autoři zdůvodňují zavedení kupírování ocasů snahou o profylaxi před vzteklinou, jiní zase uvádějí, že se takto označovali pracovní pastevečtí psi.

Historie

Kořeny bobtailů je třeba hledat na evropském kontinentě, konkrétně mezi starými ovčáky typu Owtcharka či Bergamasco,  kteří byli užíváni také ve Velké Británii.  

Po dlouhou dobu se bobtail vyvíjel vedle kolií, se kterými poněkud splýval,  protože důraz se po generace kladl na pracovní upotřebitelnost a nikoliv exteriér.

Počátky moderního chovu spadají do druhé poloviny 19. století, první staroanglický ovčák byl předveden roku 1865 na výstavě v Islingtonu, plemeno se však nadále formovalo.  

Vůdčí osobností chovu bobtailů byl Dr. Edward Keer, který přepracoval starší plemenný standard do podoby, v jaké byl roku 1890 uznán anglickým Kennel clubem. 

Povaha

Jakožto původně ovčácké plemeno je bobtail učenlivý a ovladatelný. Vyniká inteligencí a hravostí, která ho neopouští ani v pokročilém věku. V minulosti se objevovali agresivní jedinci, ale důslednými šlechtitelskými zásahy se podařilo tento nešvar z čistokrevného chovu zcela eliminovat.

Výborně se hodí k dětem, které velmi miluje a je vůči nim tolerantní a laskavý. Vzhledem k jeho velikosti je však vhodné, aby pro jistotu kontaktu psa a dítěte vždy přihlížel dospělý člověk.  

Bobtail lpí na své rodině a absolutně se nehodí pro ubytování venku v kotci. Bez svých lidí strádá,  v důsledku separační úzkosti se dokonce mohou rozvinout poruchy chování.  

K jiným psům se chová mírně, rád si hraje a nevyhledává konflikty. Ostatní zvířata toleruje, pokud je na soužití s nimi od mládí zvykán. 

Výcvik

Bobtail je snaživý a chápavý, proto ho zvládne i začínající chovatel.  

Klíčem k úspěchu je klidný a laskavý přístup a učení formou hry, ovšem také důslednost spolu s pevným vymezením hranic a psího místa v hierarchii rodiny.  

Většina bobtailů dnes plní roli rodinných a společenských psů, s úspěchem se mohou věnovat také celé řadě kynologických disciplín, například obedience, agility, canicrossu či bikejöringu.

Krmení

Bobtail není náročný strávník, dobře prospívá jak na granulích, tak i na domácí stravě (vařené „klasice“ i BARFu - syrovém mase s přílohou).  

U obou způsobů krmení jsou klíčové kvalitní suroviny a vyvážený poměr jednotlivých živin, proto je zapotřebí buď pečlivě a s rozmyslem zvolit značku a typ suchého krmiva, nebo věnovat nemalou péči každodenní domácí přípravě krmné dávky.  

Srst bobtaila je bohatá, hrubé textury a s hustou, vodu nepropouštějící podsadou.  Na rozdíl od dlouhosrsté kolie kryjí dlouhé chlupy i obličejovou část hlavy a celé končetiny.  

Zbarvení uváděné standardem zahrnuje různé odstíny šedé, grošované (grizzle) nebo modré. Tělo, záď a pánevní končetiny jsou jednobarevné, případně s bílými ponožkami. Bíle zbarvené musí být také hlava, krk, hrudní končetiny a podbřišek.  

Každodenní vyčesávání dlouhé srsti je nutností, aby nedocházelo k plstnatění a následnému zapaření a zánětu kůže. Kartáčujte opravdu pečlivě, pokud pouze uhladíte horní vrstvu, bude srst u kůže plstnatět a nakonec vám nezbude, než psa ostříhat strojkem. 

Zdraví / nemoci

Bobtailové nepatří mezi plemena se zvýšenou nemocností, přesto se může vyskytnout dysplazie kyčelních, případně loketních kloubů.  

Dlouhá srst také zvyšuje riziko podráždění a zánětu uší a očí, proto je zapotřebí odstraňovat přebytečnou srst ze zvukovodu a udržovat oči i uši v čistotě. Mnoho majitelů bobtailů jim také vyvazuje srst nad očima, aby předešli dráždění očí a zhoršenému výhledu.  

Z interních onemocnění stojí za zmínku ještě snížená funkce štítné žlázy (hypotyreóza) a zejména ve vyšším věku stoupající výskyt nádorových onemocnění.  

Zvláště v letních měsících může hrozit přehřátí organismu, proto omezte fyzickou aktivitu a dbejte, aby měl pes k dispozici stinné místo a stálý přístup k vodě.