Český strakatý pes - krůček za krůčkem

Letos uplynulo již desáté výročí od narození prvního vrhu v novodobé historii plemene Český strakatý pes. Právě před deseti lety, přesně 10. března 1993, spatřil světlo světa po dlouhé době první vrh pěti krásných štěňat a pro české strakaté psy znamenal naději na nový začátek.

Od svého vzniku v roce 1954 prošlo plemeno cestou trnitou a vpravdě dobrodružnou. Několikrát hrozil úplný zánik, dlouhá léta udržovalo odkaz někdejších Horákových laboratorních psů jen pár jedinců. Nejhůř bylo počátkem devadesátých let minulého století - v té době zbývalo naživu méně než 10 strakáčů. Právě v té době se několik nadšenců ze všech koutů republiky dalo dohromady a rozhodli se strakáčky uchovat i pro příští časy. Zorganizovali doslova pátrací akci po posledních zbytcích plemene, podávali inzeráty, psali články do chovatelských tiskovin (několik jich vyšlo například ve Fauně). Chodili s očima otevřenýma, sbírali informace o výskytu podobných psů, pátrali po všem, co mohlo připomínat již bezmála zašlou slávu českého strakatého psa. Začátky byly těžké, ale postupem času se podařilo odchovat štěňata. Zájemců o plemeno přibývalo a strakáči si opět začali razit cestu k lidem.

Kynologických výstav pořádaných koncem 80. let a počátkem let 90. let se účastnila jen hrstka lidí od strakáčů a s nimi průměrně 1 - 3 psi. Většinou ale na seznamu vystavovaných plemen nebyli strakáči žádní. Sami rozhodčí měli za to, že plemeno patří definitivně minulosti, nikdo se o strakáče nezajímal, laická veřejnost o jeho existenci neměla nejmenší ponětí. A přece jen někdo v jeho záchranu věřil. Nejen to. Hrstka lidí se pokusila plemeno, které se pomalu, ale jistě stávalo pouhou mlhavou vzpomínkou, zachránit. Pokus to byl krkolomný a odporující logice, ale podařilo se a počátkem roku 1993 mohli příznivci strakáčů slavit první úspěch.
Po narození prvních dvou vrhů (oba v roce 1993) začali být strakáči na výstavách opět více k vidění. Stále jich bylo zoufale málo, za vše hovoří tehdejší “rekordní” účast celkem 6 psů (z toho 2 mimo soutěž) na tehdejší Národní výstavě psů v Litoměřicích - v dubnu 1994. Ale jejich majitelé již znali svůj cíl a šli si za ním.
V průběhu 90.let strakáčů postupně přibývalo v domácnostech i na výstavách, o čemž svědčí stručný přehled klubových a speciálních výstav. Dle katalogu bylo tehdy přihlášeno:
20. 5. 1995 KV Praha - Chuchle: 7 psů
11. 11. 1995 KV: 13 psů
25.5. 1996 KV Nymburk: 9 psů
8. 9. 1996 1. SV neuznaných plemen v Ml. Boleslavi: do té doby nevídaných 26 ČSP
7. 9. 1997 NV plemen neuznaných FCI Ml. Boleslav: 20 psů
17. 5. 1998 KV Mladá Boleslav: 23 psů
25. 4. 1999 KV Mladá Boleslav: 20 psů
28. 8. 1999 SV Praha - Hagibor: 17 psů
21. 4. 2001 KV Mladá Boleslav: 23 psů
20. 4. 2002 KV Mladá Boleslav: 33 psů
22. 6. 2002 Výstava národních plemen Ml. Boleslav: 18 psů
5. 10. 2002 SV Ml. Boleslav: 23 psů

Všichni majitelé, kteří své psy na výstavách předvedli, případně nechali zbonitovat a chovně využít, zaslouží upřímné poděkování. První chovatelé navázali s novými majiteli mnohdy velmi přátelské vztahy a pomalu se podařilo vybudovat chovatelskou základnu. Vystavování ČSP (českého strakatého psa) se rozbíhalo pomalu a váhavě, ale záhy se počty psů přihlášených na klubové akce stabilizovaly a svou úroveň si drží doposud. Přejme si jen, aby jich v budoucnu bylo předváděno ještě více.
Podobně je to s odchovy štěňat. I počet registrovaných vrhů v posledních letech nadějně stoupá. Od roku 1993 do konce roku 2002 odchovalo štěňata 15 chovatelských stanic, k nimž v letošním roce přibudou další. Zde je přehled počtu vrhů, odchovaných v jednotlivých letech:
1993 - 2 vrhy ČSP
1994 - 2 vrhy
1995 - 1 vrh
1996 - 6 vrhů
1997 - 1 vrh, bohužel všechna štěňata záhy uhynula
1998 - 5 vrhů
1999 - 6 vrhů
2000 - 10 vrhů
2001 - 11 vrhů (včetně jednoho, který uhynul dříve, než byla vystavena č. zápisu)
2002 - 12 vrhů

Číslo zápisu prvního “nového” štěněte je 261, poslední zapsané štěně roku 2002 má č. 580. Od roku 1993 do konce roku 2002 bylo tedy registrováno 319 českých strakatých psů. Dle hrubého odhadu je v současné době z tohoto počtu pouze něco málo přes 20 fen uchovněných a přibližně stejný počet je chovných psů. Je to stále málo, protože při tak nízkém počtu zvířat, z nichž některá se v chovu možná ani neuplatní, je obtížné udržet genetické zdraví plemene. Nebezpečí přílišné příbuzenské plemenitby, zaviněné malým počtem zvířat využívaných k chovu, je u strakáčů stále aktuální.

Proto pokud tento článek budete číst vy, kteří strakáče doma máte a zatím jste se nerozhodli ukázat ho na výstavě, prosím moc - dejte o sobě vědět poradci chovu. Kontakt na něj vám určitě rád sdělí chovatel, od kterého vašeho strakáčka máte. Dejte celému plemeni dar v podobně potomků po vašem pejskovi nebo fence. Zvláště vzácná a ohrožená krev koluje v žilách psů a fen, kteří jsou potomky Cara Voděradský háj, Asty Prosmycký dvůr, Báry Prosmycký dvůr, Asky z Kraje krkavce. Pokud jste tak dosud neučinili, prosím, dejte o sobě vědět. Prokažte službu plemeni, jehož příslušník vám přináší radost do života. Abychom za čas nevídali strakáčky pouze na starých fotografiích.

Záchrana českého strakatého psa připomíná záchranu jakéhokoliv ohroženého živočišného druhu. Plemeno nejde zakonzervovat a uložit do muzea, kde by bez úhony přečkalo další staletí. O existenci plemene je třeba pečovat a neustále odchovávat nové a nové generace, tak, aby pokračovala dál jako sám život. V tom je to pravé kouzlo, tímto způsobem lze ve spolupráci s přírodou tvořit něco krásného, co přetrvá mnoho let a přinese stejnou radost i těm, kteří tu budou po nás.
Příští rok tomu bude přesně 50 let, co český strakatý pes existuje. V roce 1954 se narodil první vrh tehdejších Horákových laboratorních psů. Popřejme tedy našemu krásnému plemeni hodně zodpovědných majitelů a chovatelů a šťastné vykročení nejméně do další padesátky!