Americký buldok

Býval symbolem britské odvahy a povahového rázu této země, zdatný zápasník v arénách celé Anglie. Dnes je především pracovním psem jihoamerických...

Býval symbolem britské odvahy a povahového rázu této země, zdatný zápasník v arénách celé Anglie. Dnes je především pracovním psem jihoamerických farmářů, který vyniká jak v ostraze, tak i při práci na farmě či ve sportovních disciplínách.
Pes ohromné síly a odvahy, schopný bojovník ohnivého temperamentu. Pes, který dokáže samostatně myslet a řešit nejrůznější situace. Pes, jehož krátká hladká srst dává skvěle vyniknou fantastickému osvalení jeho atletického těla.
Na historii tohoto plemene lze pohlédnout z více pohledů. Jedním z nich může být původ buldoků, který má bezpochyby své kořeny u pradávných mastifů. Ti byli odjakživa využíváni při lovu velkých nebezpečných zvířat (medvědů, tygrů, divokých kanců apod.). Téměř před třemi tisíci lety přivezli féničtí obchodníci první psy – mastify – také do Anglie. Keltské kmeny je používaly k lovu divokého skotu a prasat. Takto využívaní mastifové, převážně hnědé a žíhané barvy, se stali prvními buldoky. Okolo roku 400 se objevila další vlna velmi odolných a tvrdých mastifů, ti však byli bílé barvy a vlastnili je především farmáři a řezníci. Přestože se k mastifům řadilo více psů, skutečného buldoka odlišovala jeho jedinečná vlastnost, tzv. „uzamčení čelistí při stisku“. Jako jediní z tehdejších plemen psů dokázali pouze buldoci chytit např. býka či koně za nozdry, pysky nebo ucho a nepustit ho, ani když s sebou ze všech sil házel ze strany na stranu. Buldok se nepustil a tvrdě bojoval, dokud se zvíře pokořeně nevzdalo. Dodnes mají psi typu „Bull“ zřejmě nejtvrdší a nejpevnější zákus a to především proto, že se u nich vyvinul podstatně dříve než u jiných plemen. Jelikož byli buldoci ve středověku často chováni pro zápasy v arénách (s medvědy, lvy a jinými divokými šelmami), byly mnohdy svými majiteli týraní, aby podávali co nejlepší výkon a vítězili. Jen vítězové a následně jejich štěňata měli alespoň nějakou cenu. Tyto tvrdé podmínky se zcela jistě zapsaly do povahových vlastností bulldogů a bezpochyby přetrvaly dodnes.
V 19. století, kdy byly tyto zápasy v Anglii zakázány, počet buldoků prudce klesl. Díky kolonizaci se mnozí pracovní buldoci dostali do Ameriky, kde přežili s původními kvalitami dodnes. V Anglii byli totiž později přešlechtěni pro výstavní účely a ztratili na svých původních, vysoce ceněných pracovních vlastnostech. První zmínky o buldokovi v Americe sahají až do 16. století, kdy jeden z nich zachránil svého pána ze spárů obrovské pumy u osady v Georgii. Ve 30. letech 20. století započal J. D. Johnson hledat psy patřící k starým anglickým bulldokům, aby tuto původní pracovní rasu zachránil před vymizením. V 60. letech se pak k němu přidal A. Scott. Společně procházeli zapadlá zákoutí venkovského jihu a sbírali materiál potřebný pro obnovu tohoto starobylého plemene. Povedlo se a plemeno získalo roku 1984 nové jméno „Americký buldok“.
Tito buldoci jsou dodnes využíváni k lovu divokých prasat na jihu a západě USA. Mnohem častěji jsou však chováni jako všestranní pracovní psi, nebojácní a vytrvalí rodinní ochránci a věrní společníci.

Pokud pohlédneme na buldoka srovnávacím okem, není svou konstitucí přizpůsoben pro práci jako např. Německý ovčák, který je charakteristický svou středně silnou kostrou, rovnoměrným osvalením a dlouhou obličejovou částí lebky.
Na rozdíl od něj má americký buldok mohutnou kostru s velmi výrazně osvalenou přední i zadní částí těla s méně výrazným středem, s velkou hranatou hlavou, jiným zaúhlením končetin.
„Správný buldok musí mít pořádnou palici, krátký nos, silnou kostru a široký hrudník. Musí stát opravdu ze široka, jako buldok“, jak říká pan Hamala.
Pokud vezmeme v úvahu kratší mordu, jsou buldoci při pachových pracích srovnatelní s německými ovčáky. Výborní jsou také při zákusu, který je díky skvělému osvalení čelistí velmi silný a díky tvaru lebky a čelistí velmi široký, takže zasáhne podstatně větší plochu. Problém s krátkým nosem vzniká, až když srovnáváme vytrvalostní výkony, kdy německý ovčák vítězí. Buldoci pro svůj krátký nos hůře snáší horko a jejich srst je zase naopak neochrání dlouhodobě před extrémně nízkými teplotami. I přes tyto exteriérové „nedostatky“, se kterými musí každý vlastník amerického buldoka vždy počítat, aby se mu pes ve velkých vedrech doslova „neuvařil“ nebo naopak při větších mrazech neumrzl, jsou představitelé tohoto plemene výbornými pracovními psy, což dokazují také při skládání zkoušek. Velmi dobře a rádi se učí novým věcem, jsou houževnatí a pracovití.

Původní buldok byl a dodnes je, i když pod jiným názvem, vždy pracovním plemenem a nepodlehl šlechtění za účelem větší módnosti či lepších výstavních úspěchů.
Vše, ať už tělesná konstituce či povahové vlastnosti, určovalo toto plemeno pro tvrdou práci v drsném prostředí. Například díky své neskutečné mrštnosti dokáže, po zákusu do citlivého místa na dobytku, zvíře rozkývat, narušit tak jeho stabilitu a porazit ho na zem. A o síle čelistí amerických buldoků se pějí doslova ódy.
„Z pracovního hlediska není dobré, aby měl americký buldok nůžkový skus (standard plemene připouští nůžky až předkus). Tito psi byli po staletí používaní k hlídání skotu, a aby buldok chytil býka za mulec nebo za pysk, musí být jeho čelisti tak postaveny, že umožní pořádný zákus, kterým se na zvířeti udrží. Buldoci mají úžasně silné čelistní svaly a jejich zuby v případě nůžkového skusu tkáň jakoby ustřihnou, takže pes býka na místě neudrží, jen mu ublíží.

Snaha, aby buldok pracoval s jiným plemenem nedopadne dobře, neboť nesnese, aby jeho dominantní postavení ve smečce někdo zpochybňoval. Většina chovatelů proto používá buldoka jako nahaněče a ochránce stáda v jedné roli. Pokud se snaží smečka buldoků zadržet velkého býka, naskytne se pohled opravdu ojedinělý. Jeden pes je zavěšen na mulci, druhý na uchu a třetí je zakouslý do jazyka rozzuřeného zvířete. Podle slov amerických farmářů se většinou takto zpacifikovaný dobytek drží uprostřed stáda, aby se vyhnul dalšímu incidentu s ochráncem stáda“, uvádí ve svém časopise The Czech and Slovak Bulldogger pan Sobek, známý chovatel.

Z amerického buldoka si můžeme vytvořit psa „k obrazu svému,“ je však nutné, stejně jako u jiných plemen, zvolit ten správný přístup. Aby byl skutečně vyrovnaným pracovním psem a také rodinným přítelem, potřebuje včasnou socializaci a základní výcvik poslušnosti, častý kontakt se svým majitelem, jeho lásku, ale také pevnou ruku. Z nesprávně drženého či zanedbaného buldoka může být nadměrně agresivní nebo naopak nejistý ustrašený pes, který kouše ze strachu. S takovým je pak velmi těžké pořízení a zvládnout ho může jen zkušený profesionální cvičitel.
Americký buldok je mohutný silný pes, se kterým musíme být vždy ve střehu, přestože sám bezdůvodně nikoho nenapadá. Pokud se ale dostane do problémové situace, neváhá se samostatně zapojit a to především, jde-li o ohrožení jeho lidské smečky nebo svěřeného majetku.

Dnes už neuvidíte buldoka ani v zápasnické aréně, ani při lovu medvědů či jiných nebezpečných šelem, jako tomu bylo kdysi. U nás nachází své uplatnění v ostraze osob a majetku, ale samozřejmě nejen zde. (Buldok, vážící okolo 50 kg má při útoku větší razanci než jiná, při ostraze využívaná, plemena a proto je vhodný pro zadržení narušitele, kdy nejde o to, člověka pokousat, ale srazit ho k zemi.) V neposlední řadě musím zmínit jeho sportovní uplatnění, kde je vynikajícím soupeřem například v Weight-pullingu (tahání zátěže) či v Tug-of-War (přetahování lanem).
A co říci závěrem? Dejte buldokovi to, co potřebuje pro svůj i váš spokojený život a najdete v něm bezpochyby spolehlivého bojovného ochránce, oddaného přítele s duší i srdcem dobráka.
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Autoři textu Evžen Němec , Eva Němcová
Autor fotografií Tom Sobek

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře