Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Americký buldok
Sdílet:

Americký buldok

Psi
Druhy a plemena

Americký buldok zastává unikátní místo v análech čistokrevných psů. Většina lidí stále není obeznámena s jeho existencí a proto je považován za novou rasu.

Starodávné plemeno

Ve skutečnosti je americký buldok plemeno velmi starodávné (byl považován dokonce za druh vymřelý). Je to plemeno původně nazvané bulldog - předchůdce mnoha dnes populárních plemen.

Když se milovník psů podívá na staré malby a rytiny z doby kolem roku 1850 (nebo ještě dříve), uvidí na obrázcích amerického buldoka. Jestliže historie ostatních ras zmiňují buldoka jako jednoho ze svých předků, většinou mluví o americkém buldokovi.

První z otázek, která nás napadne, když uvažujeme o americkém buldokovi, je jeho jméno. Jestliže je tato rasa opravdu tak stará, jak dostal pes jméno americký buldok místo jednoduchého buldok?

Anglie ve středověku

Anglie byla ve středověku nesnadným místem pro život - jako většina tehdejšího světa. Pracující třída měla málo času pro rozvoj svých koníčků a většinou držela psy jenom když prokázali svoji užitečnost při každodenní práci. Pěstitelé dobytka a řezníci chovali psy, aby jim pomohli hlídat a udržovat stáda. Na každém místě, kde se rozvíjel dobytkářský průmysl, byli chováni psi právě pro tento účel - hlídání dobytka. V Anglii pojmenovali tohoto psa jako bulldoga (bull - býk). Jedna věc, kterou měli všichni tito psi společnou (kromě Anglie, jako místa kde se vyvinuli) byla, že všichni vypadají jako by měli původ v mastifovi a váží více než 50 kg.

Organizace pro "sport" - štvaní býků, zahájila pravděpodobně v roce 1204 vědomý chov buldoků s cílem vyšlechtit co nejvhodnějšího psa pro tento sport. Psi, kteří byli do této doby pouze "pracovní pomůckou" začali, se zvyšující se atraktivitou tohoto "sportu", získávat extra hodnotu. Lidé předpokládali, že když se zavedou nejen boje mezi psy a býky, ale také mezi psy samotnými, jejich finanční hodnota poroste.

Dále se očekávalo, že štěňata dobře bojujících psů budou mít větší cenu. Po pravdě řečeno, jakákoliv hodnota by byla zlepšením v době, kdy obchod se psy vlastně neexistoval. Buldoci byli tedy chováni s tím, že pravděpodobně vydělají nějaké peníze. Teorie chovu sice neměly vědecké základy, ale přece jenom tu existovaly určité myšlenky a snahy chovat psy lépe než se dělo dříve.

Když hovoříme o všem těchto faktech, nesmíme si myslet, že život buldoků se změnil jako mávnutí kouzelného proutku. Hodnota buldoků byla přímo závislá na jejich bojových schopnostech (nejen proti býkům, ale i větším zvířatům - medvědům, lvům) a na jejich schopnosti a ochotě snášet bolest. Vzhledem k tomu byli také často týráni, aby se tato schopnost demonstrovala. Představení většinou končila smrtí psa, ale hodnota jeho štěňat tím stoupla.

Kdo přežije, vyhraje

Nutno říci, že lékařská péče v té době byla téměř neznámá i pro lidi a proto pes, který byl zraněn se buď uzdravil sám od sebe nebo zemřel. Buldok který přežil, byl ceněn mnohem více. Během několika století společnost tímto způsobem vypěstovala psa, jehož železná konstituce se stala téměř legendární.

Křížení pokračovalo podle již zmíněných pravidel do počátku 19. stol. Svět se v té době stával více civilizovaným a také více soucitným k utrpení zvířat. Boje s býky, stejně jako psí zápasy byly postaveny mimo zákon. Pro tento "sport" už byli ale stejně určitou dobu používáni psi, kteří lépe vyhovovali - kříženci mezi buldokem a několika agresivními teriéry a bulteriérem.

Protože buldoci ztratili legitimní uplatnění brzy upadli v zapomnění a v krátké době nebyli ve své rodné zemi nikde k nalezení. Stejně, jako klesal zájem lidí o zakázané psí zápasy, vzrůstala popularita výstav psů a jejich účast v různých programech a psi byli nadále chováni za tím účelem, aby byli schopni takovéto soutěže vyhrávat. Některá plemena, jako např. Irský vlkodav nebo skotský honící pes byla oblíbená mezi šlechtou a opředená romantickými historkami. Jiná, např. irští setři byli oblíbenými sportovními plemeny, zejména mezi vlastníky půdy, kteří je chovali pro zábavu.

Buldok nebyl tak populární. Byl to pes pro nižší pracující vrstvy, vhodný pro těžké a krvavé práce např. na jatkách. Speciálně pro psí výstavy byl vyšlechtěn tzv. show - bulldog, křížením tehdejšího buldoka s mopslíkem. K tomuto křížení docházelo v rozmezí let 1835 až 1865. Výsledkem byl dokonalý buldok pro výstavy. Jeho vzrůst byl stejný jako původně, ale byl mnohem více působivý se svým zvýrazněným rozpětím a šíří, kombinovaný s nižším profilem a širší hlavou. Také jeho temperament a agresivita byly mnohem mírnější. Tento buldok již přitahoval zástupy nadšenců a nakonec se stal anglickým národním plemenem. Již nikdy nebyl použit jako aktér krvavých sportů a stal se pro celý svět symbolem britské soudržnosti. Původní buldok upadl ve své rodné zemi v zapomnění. Kdyby nebylo vystěhovalců do kolonií, kteří si s sebou vzali některé psy, jeho příběh by skončil.

Osidlování Ameriky

Počátkem 17. století procházelo světové hospodářství těžkou krizí. Vězení byla přeplněna lidmi, kteří nebyli schopni platit své dluhy. Objevil se nový plán - některým dlužníkům budou dluhy odpuštěny a budou propuštěni z vězení, pokud se vystěhují do kolonií v Georgii. Postupně byly osidlovány i další kolonie a to především příslušníky pracující třídy, kteří měli problémy s přežitím v Anglii a chopili se možnosti nového života v Americe. Mnozí z těchto osadníků si s sebou přivezli celý svůj majetek včetně psů. A mnozí z těchto psů byli původní buldoci z doby, kdy nedošlo k vzestupu psích výstav a k úpadku bojů s býky, přivezení psi byli obyčejní, původní buldoci.

Buldok z jihu Ameriky

Život na jihu Ameriky byl náročný a vyčerpávající, zem musela být vyčištěna a uchráněna před nájezdy indiánů, Francouzů a Španělů. Lidé, kteří si převezli buldoky je měli pro jejich užitečnost, pro nic jiného. V době, kdy se i v Americe začaly pořádat psí výstavy a kdy byl vytvořen Americký kynologický svaz (AKG), procházela Amerika občanskou válkou. New York, Boston, Philadelphia a Chicago byly centry obchodu a kultury, jih byl nazýván jako ubohý, nevzdělaný a zpátečnický. Jižané byli považováni za shluk mravenců.

Buldok z jihu Ameriky byl nazýván nejrůznějšími jmény, podle jednotlivých typů: původní buldog, pracovní buldog, bojový buldog, pit-buldog. A protože v záznamech AKC už existoval pes jménem buldog (anglický), muselo být pro tyto psy nalezeno další jméno, aby veřejnost nebyla zmatená. A tak se zrodil Americký buldok.

Americký buldok se stal známým díky Jihu, ale nikdy nebyl považován za módní plemeno a také se nikdy neobjevily snahy organizovat jejich chov. Pouze velmi málo lidí se mohlo prohlásit za skutečné chovatele. Americký buldok většinou není agresivní, ale je od přírody sebevědomý a rád zaujímá dominantní pozici a nesnese, aby některý pes tuto pozici ohrožoval.

Teorie křížení tří plemen

Buldoci jsou často chováni pohromadě s jinými psy, většina městských lidí si drží pouze jednoho buldoka. Někteří chovají párek, psa a fenu, jiní si nechají štěně od stárnoucí feny, ale pouze málo lidí se snažilo chovat dva psy nebo dvě feny. Buldoky si během let pořizovali hlavně lidi, kteří potřebovali jejich služby a líbil se jim jejich charakter. Soused přes silnici mohl vidět co dobrý buldok dovede a rozhodnout se pořídit štěně, popřípadě fenu a prodávat štěňata dalším sousedům. Neexistovaly ale smečky ani chov psů tak, jak to známe dnes.

Další teorie o vzniku amerického buldoka tvrdí, že tento pes je nově vytvořenou rasou, získanou křížením tří plemen - anglický buldok, bulmastiff a pitbulteriér. Na papíře vypadá tato teorie docela pravděpodobně, ale propadá se společně se zjištěním, že již na přelomu století existovali psi absolutně identičtí s americkým buldokem.

Jestliže americký buldok není rasa nově vytvořená, objevují se názory, že toto plemeno bylo "obohaceno". Nejčastějším názorem je, že někteří velcí američtí buldoci jsou výsledkem křížení s bulmastifem. Opět to zní logicky, ale ne pravděpodobně. Každý kdo se někdy zapojil do nějakého chovného programu totiž ví, jak obtížné je vnést nové charakteristické rysy do určitého plemene a zajistit jejich reprodukci. Také ví, že vedle těchto vysněných znaků získají mnoho jiných, nežádoucích. Snaha o vymazání těchto znaků za současného zachování ostatních je téměř, pokud ne úplně, nemožná.

Autor textu: Manželé Hudcovi
Autor fotografií zdroj: Pixabay
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru