Holandský ovčák

Tohoto ovčáckého psa větší střední velikosti činí nezaměnitelným jeho žíhané zbarvení. Svou stavbou se holanďan řadí k příslušníkům evropských ovčáckých  a pasteveckých plemen -  je střední postavy, pevné kostry a dobrého, ne však přehnaného osvalení.

Tělesný rámec je zřetelně obdélníkový (délka ku výšce odpovídá ideálně 10:9), což dobře vyhovuje pohybu v lehkém klusu, jakým pes obíhá svěřená stáda.  

Hlava holandského ovčáka je lehce podlouhlá, shora i ze stran klínovitého tvaru, suchá a bez výrazných lícních kostí. Celkový výraz vyzařuje pohotovost, bystrost a inteligenci. 

Zařazení FCI: Skupina 1 - ovčáčtí a honáčtí psi, Sekce 1 - ovčáčtí psi, číslo standardu: 223

Historie

V Holandsku se tradičně chovala početná stáda ovcí, které střežili středně velcí ovčáci. Vedle obrany stád před predátory a zloději měli tito psi další úkol - ohlídat ovce tak, aby se nedostaly na úrodná pole sousedící s pastvinami. Bystří a pohotoví ovčáčtí psi tak bedlivě střežili hranici  mezi silnicí a polem a provázeli stádo cestou na pastviny a trhy.  

Velký kus práce zvládli také v hospodářství, kde pomáhali střežit stavení i dvůr a také tahali káry s menšími náklady.  

Roku 1898 byl v provincii Utrecht založen Klub nizozemského ovčáka, který upravoval podmínky čistokrevného chovu a především sepsal první oficiální plemenný standard. Důraz se kladl zejména na pracovní vlohy a otázka exteriéru byla druhořadá. Podobně jako v sousední Belgii tak existovalo naráz až 6 variant holandských ovčáků, lišících se především typem srsti. Roku 1914 došlo ke zpřesnění standardu, který nadále připouštěl pouze 3 typy srsti (krátkou, hrubou a dlouhou) a omezil i škálu povolených barev.  

Dnešní podoba standardu pochází až z 60. let 20. století, oproti předválečné verzi v ní chybí barvy „pepř a sůl“ a modrošedá. FCI uznává holandské ovčáky od roku 1960.

Povaha

Ačkoliv není mezi ozbrojenými složkami tolik oblíbený, jako německý ovčák nebo belgický malinois, přesto patří zejména v zemi svého původu mezi oblíbená pracovní plemena. 

Holanďan má učenlivou povahu, přirozeně lne ke svému psovodovi a nepostrádá ani přiměřenou ostrost. Vyniká dobrým čichem a fyzickou zdatností, proto ho zhusta využívají i záchranáři nebo nadšení sportovci. 

Je-li od mládí zvyklý na přítomnost dětí, nepředstavuje pro ně obvykle hrozbu, nepatří však mezi jejich milovníky. S ostatními psy vychází dobře, nevyhledává konflikty, i když v případě napadení či provokace reaguje poměrně razantně.

Výcvik

Holanďan potřebuje mnoho pohybu a zaměstnání, nehodí se pro úplné začátečníky. Potřebuje klidný a důsledný přístup, jeho slabou stránkou může být sklon k určité nervozitě a pří špatném zacházení se snadno „zkazí“ do bázlivosti či agresivity.  

Holanďan je hodně citlivý na chyby psovoda, avšak ve zkušených rukou doslova rozkvete ve všestranného psa. Vedle služební kynologie a záchranářského výcviku bravurně zvládne i celou řadu kynologických sportů, jako například mondioring, pachové práce, canicross, bikejöring nebo agility.

Krmení

Dobrá strava je zapotřebí po celý život, avšak nejvyšší nároky na kvalitu krmení má pes v období růstu. Škody může napáchat nejen nedostatek živin, ale i jejich nadbytek, proto se doporučuje s různými doplňky stravy spíše šetřit. Pro zdravý vývoj kostry je například klíčový vyrovnaný podíl vápníku a fosforu, krmíte-li kvalitními granulemi, nepodávejte tedy navíc žádné další doplňky ani domácí stravu (tvaroh s vejci atd.).

Pokud krmíte doma připravovanou stravu (stále více majitelů si oblíbilo BARF, tedy tepelně neupravené maso s přílohou), věnujte pečlivou pozornost tomu, aby každá krmná dávka obsahovala adekvátní množství živin a energie ve správném poměru. 

Srst a péče

Holandský ovčák se vyskytuje ve třech variantách srsti. Nejrozšířenější je krátkosrstá varianta, která má po celém těle pevně přiléhající, tvrdou srst s bohatou podsadou, límec, kalhoty a praporec na ocase jsou zřetelně naznačené.  

Dlouhosrstá varianta má rovněž přiléhavou srst, měla by být rovná a na dotek hrubá, rovněž s bohatou podsadou. Límec, kalhoty i praporec na ocase jsou dobře patrné.  

Hrubosrstí ovčáci jsou kryti hustou, tvrdou srstí rozcuchaného zevnějšku, ani jim nechybí bohatá podsada. Tlama má zřetelný knír a bradku, nad očima se ježí husté, ne však přehnané obočí.  

Typickou a od 60. let 20. století i jedinou povolenou barvou holandských ovčáků je tmavé žíhání na zlatém či stříbrném základu, upřednostňuje se černá maska.  

Péče o krátkosrstého a dlouhosrstého ovčáka zahrnuje pravidelné kartáčování, hrubosrstí psi se upravují trimováním. Občas je zapotřebí odstranit přerůstající srst ze zvukovodu a případně zkrátit drápy, nejsou-li dostatečně obroušeny. 

Zdraví / nemoci

Holanďan patří mezi zdravá a celkem dlouhověká plemena. V čistokrevném chovu se u psů i fen požadují rentgeny kyčelních a loketních kloubů, jako opatření k maximální eliminaci dysplazií.  

Zejména v pokročilejším věku mohou hrozit onemocnění očí, především PRA (progresivní retinální atrofie) a zákaly, vhodné je také screeningové kardiologické vyšetření kolem osmi let věku.