Německý špic

O plemenu

Velikostní rázy špiců se mohou do určité míry překrývat, jejich rozdělení se může lišit i v závislosti na kynologické organizaci, pod kterou se chová a posuzuje.

Špic má nádhernou hustou srst odstávající od těla díky mimořádně bohaté podsadě, pouze obličej je krytý kratičkou a přiléhající srstí. Celkový výraz hlavy s úzkým čenichem a špičatýma ušima připomíná roztomilou lištičku. 

Zařazení FCI: Skupina 5 - Špicové a tzv. primitivní plemena, Sekce 4 - Evropští špicové, číslo standardu: 97

Velikostní rázy špiců

Vlčí špic/Keshond: 49 cm ± 6 cm
Velký špic: 45 cm ± 5 cm
Střední špic: 35 cm ± 5 cm
Malý  špic: 27 cm ± 3 cm
Trpasličí špic/Pomeranian: 21 cm ± 3 cm

Historie

Již v době kamenné se po Evropě pohyboval předek dnešních špiců - pes rašelinný (Canis Familaris palustris). Dochované pozůstatky ukazují na typické rysy špiců, jako je klínovitá hlava nebo trojúhelníkovité uši a také výrazný, na hřbetě nesený ocas.

Potomkem tohoto prastarého typu jsou také pozdější špicové z tzv. kolových staveb, proto lze špice docela dobře označit za nejstarší domestikovaný typ psa a patrně i za nejstarší plemeno ve Střední Evropě.  
Od špiců byla odvozena řada dalších plemen, z nichž u některých dosud nepanuje mezi jednotlivými kynologickými organizacemi shoda, zda je to již samostatné plemeno, či varieta nějakého z typů špice. To se týká zejména pomeranianů, u kterých chovatelé v ČR stále usilují o odlišení od trpasličích špiců, a keeshondů, u nás oficiálně nerozlišovaných od vlčích špiců. (FCI / ČMKU). 
První chovatelský klub špiců vznikl v Německu na sklonku 19. století,  počátkem století dvacátého došlo k ustálení barevných a velikostních rázů.

Povaha

Malý špic zůstává veselým, hravým a aktivním psem až do pokročilého stáří. Velmi dobře hlídá, nevýhodou však může být jeho hlučnost. Špic štěká rád, hodně a z mnoha příčin - když vítá návštěvu, zahání vetřelce, když má radost a někdy také, když se bojí. 

Při správné výchově se výborně hodí k dětem, se kterými si rád hraje, je k nim něžný a trpělivý. Pozor při kontaktu s velmi malými dětmi, aby ho omylem nešetrnou manipulací neporanily, či ho nadměrně neobtěžovaly. S ostatními psy vychází většinou bez problémů, pouze při nedokonalé socializaci se může projevovat nejistota a strach při setkání s velkým psem, nebo naopak přehnaná dominance a konfliktnost.

Střední špic v sobě spojuje hravost a přítulnost se schopností ostře a účinně hlídat. Podobně jako jeho menší příbuzný, také on může komplikovat sousedské vztahy nadměrným štěkotem a jinými hlučnými projevy, proto je zapotřebí od útlého věku jeho hlasové projevy usměrňovat. 
Tento špic má vyrovnanou povahu, dobře vychází jak s ostatními psy, tak i s dětmi. Je ideálním společníkem pro odrostlejší děti, které dokáže i poslouchat a je pro ně výborným parťákem pro hry a výlety do přírody. 
Zvířata jiného druhu obvykle ignoruje, nepatří ani mezi pronásledovatele lesní zvěře. Někteří špicové však rádi hrabou, někdy až přespříliš. 

Výcvik

Špic je sebevědomý pes s vlastním názorem a paličatou povahou, proto jeho výcvik vyžaduje pevnost a důslednost, které je schopen málokterý začátečník. Je zapotřebí vždy trvat na splnění povelu a striktně dodržovat zákazy a omezení,  na kterých se rodina domluví. Pokud se objeví „slabý článek“, špic toho dokáže obratně využít. Je tedy nutné, aby celá rodina vychovávala jednotně. 

Špic se dobře hodí pro sporty vyžadující hbitost, šikovnost a rychlost. Má výborné předpoklady pro agility a flyball, zvláště menší rázy jsou oblíbené také mezi cvičiteli tance se psem - dogdancingu. 

Krmení

Toto staré a odolné plemeno nepatří k náročným jedlíkům, přesto však potřebuje krmivo adekvátní kvality. 
Základní volbou každého chovatele je, zda krmit granulemi, nebo domácí stravou. Oboje má své výhody a své zastánce i kritiky.
V každém případě však dbejte buď na vhodné složení suché stravy (pokud sami výživovým údajům na obalu nerozumíte, poraďte se se zkušeným chovatelem), nebo na čerstvé a hodnotné suroviny pro domácí přípravu. 
Zbytky z kuchyně nebo levné granule plné obilovin a solí nejsou vhodným krmivem pro žádného psa. 

Srst a péče

Všichni němečtí špicové mají dvojitou (patrovou) srst s dlouhými, rovnými pesíky podepřenými krátkou a hustou podsadou. Výjimkou je hlava, uši a přední strana končetin, které kryje krátká sametová srst.  
Standard požaduje po celém těle osrstění rovné, ne kadeřavé nebo chundelaté, na hřbetě se nesmí tvořit pěšinka. Typickým znakem je límec, praporce na nohách a zvláště bohatá srst na ocase. 
Špic se může vyskytovat v jednobarevné černé, hnědé, bílé nebo oranžové barvě, standard uvádí také vícebarevné kombinace, jako vlkošedou, krémovou, creme-sable, orange-sable, black-and-tan či strakoš, pouze vlčí špic je vždy vlkošedý.
Péče o srst obnáší především pravidelné kartáčování, je nezbytné pročesat srst až ke kůži, aby nebyla upravená pouze na povrchu a dole neplstnatěla. Vhodná je také pravidelná kontrola drápků, případně jejich zkrácení.

Zdraví / nemoci

Špicové patří ke zdravým a dlouho žijícím psům. Achillovou patou jinak zdravého plemene bývají zuby, které jsou náchylné k tvorbě kamene a následně zánětu dásní až paradontózy. 
Vyskytnout se mohou také  potravinové alergie, nejčastěji s kožními projevy, zaznamenána byla také dysplazie loketních kloubů a vzácněji také epilepsie.