Pudl

Obsah
  1. Stále blíž k srdci
  2. Jaký je pudl doopravdy?
  3. Povaha podle barvy?
  4. K dětem nebo k lidem v letech?
  5. Duší přírodní pes
  6. Při zvolení správné velikosti – pes pro všechno
  7. Zdraví pudlů
  8. A jak by měl podle standardu FCI vypadat?

Pudlové bývali téměř ryze „pánští psi“, když se v éře svého počátku věnovali jen lovu. Když už přestávali nacházet uplatnění z důvodu vzniku stále nových a nových loveckých plemen a úbytku lovené zvěře, vzaly chov pudlů do rukou převážně ženy. Nikdy jej nechovaly jen ženy, ale začalo se dbát především na jejich vzhled a ostatní šlo poměrně rychle stranou, jakmile toto plemeno přišlo do módy.

Stále blíž k srdci

Na zničení povahy i vzhledu díky nesmyslnému křížení jen z důvodu pokrytí poptávky, tedy z tržního ekonomického hlediska, nejvíc doplatili trpasličí pudlové. Dnes, kdy jsou obětními beránky módy jiná plemena, je situace jiná. Pudlové se dostali opět do rukou těch správných lidí a jsou nejen krásní, ale také charakterově vyrovnaní.

Kdo pozná pudla jinak než coby kolemjdoucího na procházce nebo psa ve výstavním kruhu, zjistí, že je velice těžké tohoto psa nepolidšťovat. Má neuvěřitelně mnoho dobrých vlastností, které lidé oceňují.

Neustále chce svého pána vítat, i když ho viděl před malou chvilkou. Je živý, veselý, miluje zábavu i hraní. Velmi často a sami od sebe panáčkují – zvedají se a stojí na zadních nohách, a to zejména při hře. Při hře také mají tendenci běhat stále dokola. Především obíhat svého parťáka na hraní a provokovat ho ke hře. Poskakuje, je bezmezně energický a má rád hry s míčem všech velikostí. V pohybu, ať už klusu nebo cvalu, je velice elegantní a upoutá pozornost. Je velice rád středem pozornosti. Také je vytrvalý, rád běhá, chodí a skáče. Jeho skoky jsou neuvěřitelně pružné a plné lehké síly.

Jaký je pudl doopravdy?

Pudl je neustále dobře naladěný. Chce tu být pro svého pána a všechno chce dělat jen pro něho. Ne pro sebe. Je velice citlivý na náladu a domácí atmosféru a podle toho se i chová. Je něžný, chápající a má rád lidskou pozornost. Zároveň je přítulný, milý, ale snad v žádném ohledu není přecitlivělý. Rozhodně to není namyšlený a ješitný pes. To tak možná vypadá díky úpravě, jakou jim lidé předurčili. V dnešní době rozhodně už nemusí být terčem posměchu pro jeho úpravu srsti. Každý si může „vytvořit“ pudla takového, jaký je jim nejmilejší.

Pravdou je, že nerad zůstává sám. Na to je potřeba myslet hned od začátku a psa učit samostatnosti a klidnému chování v době nepřítomnosti rodiny již ve štěněčím věku. Kromě období výměny zubů nepatří k destrukčním plemenům, která ničí domácnost, ale nelze opomíjet fakt, že svůj nesouhlas zůstat o samotě mohou začít projevovat štěkotem. Čím menší varianta, tím větší má potenciál ke štěkání. Není to sice charakteristický znak plemene, ale někteří jedinci si mohou osvojit tento zlozvyk poměrně brzy. Protože je pudl velice tvárné plemeno, dobrou výchovou je možné zbytečné štěkání odnaučit nebo ještě lépe nenechat rozvinout. Tento pes se opravdu dá dobře vychovat k obrazu svému. Záleží jen na majiteli, jeho důslednosti a benevolenci k jednotlivému chování psa.

A právě majitelé jsou většinou vinni za malého uštěkaného pudla. Toto chování se velmi často objevuje u mnohých malých plemen a bývá nezřídka z důvodu špatných reakcí jeho člověka na okolí. Psi se zpravidla nerodí s hysterií. K ní jsou ti nejmenší často nevědomky vedeni. Z pochopitelných důvodů se o své malé psíky majitelé bojí, a kdykoliv se přiblíží jiný, zejména velký pes, své toy či trpasličí pudly páníček ihned bere na ruky. Tím však znemožní kontakt štěněte s velkými psy, čímž snadno vzniká nevraživost, až hysterie pudlíků k ostatním psům v pozdějším věku. I u malinkého toy i trpasličího pudla je nutné vyhledávat hodné a vhodné psy všech velikostí a dovolit jim si spolu hrát a mít k sobě přístup. Jen tak, společně s vhodnou výchovou se z něj může stát zcela bezproblémový, okolí neobtěžující a příjemný společník. Jinak je to pes, který nemívá problémy s ostatními psy. Nemá tendence vyvolávat rvačky, ani být výrazněji dominantní.

Je potřeba myslet také na jeho lovecký pud. Je schopen a ochoten jej začít využívat, jakmile vycítí, že je to po něm žádáno nebo očekáváno. Proto je potřeba i při jeho dobré ovladatelnosti na to myslet, kdykoli je na volno puštěný v terénu. I když je to lovec, chápe, že domácí zvířata se neloví a nejí. K ostatním domácím zvířatům je kamarádský, snadno se sblíží s kočkou či s králíkem. Může žít prakticky s jakýmkoliv zvířetem i dalším psem, jen hodně ovlivňuje výchova, jak se k nim bude chovat.

Povaha podle barvy?

Mnoho lidí je přesvědčeno, že různě barevní jedinci pudlů mají různé vlastnosti více či méně výrazné než jedinci jiných barev, jak je to známo např. zejména u anglických kokršpanělů. U pudlů to však není tak jednoznačné. Důvodem je nejen velká variace barev a někdy i různobarevnost v jednom vrhu, ale také čtyři velikostní rázy, které nemusely ani vzniknout ze stejného základu. Navíc povahový rozdíl mezi toy pudlem a velkým pudlem je nepřehlédnutelný, a to bez ohledu na barvu. Přesto existují výzkumy a vypracované tabulky, kde se dozvídáme, do jakého průměru jaké konkrétní vlastnosti jednotlivých pudlů dle barev spadají. Tak například za nejhravější, ale zároveň i nejenergičtější jsou považováni černě zbarvení pudlové. Naopak za zbytečně spontánní a o malinko hůře cvičitelné jsou považováni aprikot varianty. Přesto velikost v chování pudlů znamená víc. Velký a střední pudl zpravidla nedělá ukvapené závěry. Dále jsou považováni za nejlépe cvičitelné, snadno motivačně naladitelné a nejvšestranněji využitelné pudly. Čím menší varianta pudla, tím potřebuje více socializace a chytré výchovy, aby nabral sebevědomí a choval se klidně. Asi nejsnadněji se dá rozladit či vyprovokovat trpasličí a Toy pudl. Zároveň však platí pravidlo, že čím menší jedinec, tím menší nároky na množství pohybu. Toy a trpasličí pudlové jsou „skladní“ a prakticky se hodí do jakéhokoliv bytu. Toy pudlové jsou dokonce doporučováni i majitelům s omezenou pohyblivostí. Přesto, i když je toy pudl ze čtveřice pudlů nejmenší, je to pes se vším všudy. Rozhodně při alespoň malé snaze o výchovu pudl nikoho nezklame.

K dětem nebo k lidem v letech?

Pudl je vhodný jak pro starší či osamělé lidi, tak do rodin s dětmi. Zároveň je výborným společníkem pro aktivní lidi. Jak je možné, že se hodí do klidného i živého prostředí současně? Protože pudl je neuvěřitelně přizpůsobivý nárokům a chování jednotlivých rodin, ve kterých žije. V dospělosti je energický tak, jak jeho pán potřebuje.

Milují celou svou rodinu a nemají tendence doma škodit. K dětem jsou kamarádští, rádi si s nimi hrají, ale k těm menším dětem jsou lepší střední či velcí pudlové. Pudlové, kteří nevyrůstají s dětmi, mohou být v dospělosti překvapeni jejich hlučností a nevypočitatelnými pohyby. Proto je dobré, aby štěně přicházelo do styku s malými dětmi, i když v rodině malé děti nejsou. Děti má rád, ale jak dítě, tak pes se musí od základu učit, jak se k sobě vzájemně chovat, co je dovoleno a co zakázáno.

Trpasličí a toy pudlové mají výraznější vazbu na dospělého pána než na děti. Svému pánovi naprosto věří. Každopádně všichni pudlové svou pozornost chtějí věnovat jen své rodině. Čekají na vyzvání, kdy pozornost přijde k němu sama. Někdy jsou to gesta, jindy stereotypní chování (uchopení vodítka ze skříně), co přiměje pudla ihned správně reagovat a radovat se. Samo soužití s pudlem je jedna velká radost.

Duší přírodní pes

I když to tak možná nevypadá, pudlům bývá jedno, jestli svítí sluníčko nebo prší. Milují sport a procházky v jakémkoli počasí. Mnozí dokonce mají rádi běhání v dešti. Jejich velká láska k vodě je pověstná. Mají-li příležitost, rádi půjdou plavat, nebo jen tak skotačit v řece. A ještě když budou mít možnost přinášet aporty z vody, snadno se rozpomenou na své původní poslání loveckého vodního psa.

John Suter vycvičil spřežení velkých pudlů a účastnil se s nimi mnoha závodů, přičemž velmi často stál na stupních vítězů. Troufl si dokonce na nejdelší a nejtěžší závod pro spřežení, který měří 1 900 km a vede z Anchorage do Nome. Kromě něj a jeho ženy snad nikdo nevěřil, že by pudlové takového výkonu byli schopni. A byli. Závod dojeli a nechali za sebou polovinu dalších závodníků z řad uznávaných saňových plemen. Jak Suter sám řekl, na saňovém sportu je nejtěžší motivovat psa k tahání. To mu není až tak vrozené. Ale když pochopí, že tím udělá radost a ještě se proběhne, pak je svolný i k těmto namáhavým sportovním hrátkám.

Pudl je sportovně založený pes, dobře obratný, mrštný a houževnatý. Má vtipné nápady a doslova z něj čiší radost ze života. Poměrně dobře se vyrovnává se změnou prostředí i vzniklou situací. I ve starším věku je stále čiperný, hravý a rozhodně ne žádný mrzout. Je nebojácný, v hlídání sebevědomý a ostražitý. Návštěvu ohlásí štěkotem, avšak u tohoto většinou skončí. Přesto zejména někteří velcí pudlové můžou brát obranu svého pána velmi vážně.

Při zvolení správné velikosti – pes pro všechno

Charakter psa velmi ovlivňuje výchova. Přesto jistá osobnost je psovi dána, ať se ji snažíme zkazit či vylepšit sebevíc. Pudlové rádi něco nosí, aportují a hrdě (až královsky) tuto věc přenášejí. Dokonce je i schopen uchopit nějaký předmět a lákat s ním druhou bytost ke hrám a běhání.

Může být výborným průvodcem jezdcům na koni, stejně tak partnerem při joggingu či bruslení. Je až k neuvěření, jak jsou vytrvalí.

Je neobyčejně učenlivý, vnímavý a je schopen bez větších problémů dlouho udržet pozornost, a tedy i fixaci na svého pána. Důležitá je motivace, důvěra ve spolehlivost a pocit psa, že něco pro člověka může udělat. Je schopen naučit se až téměř 80 různých cviků! Vedle Border kolie, Německého ovčáka, zlatého a labradorského retrívra je považován za nejchytřejší a nejlépe se učící plemeno.

Velice dobře se vychovává a má výbornou paměť. Chyb člověka nezneužívá. Je citlivý na intonaci hlasu, a tedy se výchova obejde bez jakékoliv hrubosti. Stačí se k němu chovat srozumitelně a znát postupy, jak co psovi vysvětlit. Mnohé si domyslí pozorováním a napodobovací metodou. Díky své vnímavosti i v tomto vyniká.

Ochotně až s nadšením se učí díky pamlskům, někteří i díky aportíkům. Každopádně brzy je přejde chuť spolupracovat jen kvůli pamlskům a začnou mít radost ze samotné radosti svého pána. Záhy je dobře ovladatelný i bez vodítka. Kdo nemůže se psem sportovat, měl by mu dopřát alespoň delší procházky, aby se nenudil a udržel si nějakou tu fyzičku. Je sice rád v těsné blízkosti svého člověka, ale zároveň má rád i pohyb. Je vcelku temperamentní.

Zejména muži mají velký odstup od spolupráce s pudlem pro jeho vzhled. Ale nutno upozornit, že právě spolupráce muže a pudla ve sportech neuvěřitelně funguje. Ať už se podíváme na agility, čtyřboj, přespolní běh, záchranařinu…

Pudl je opravdu vhodný pro většinu sportů. Ať už je to agility, frisbee, flyball, obedience (tu milují) či různé závody v poslušnosti. Vedle talentu na všemožné cviky poslušnosti má také výborný čich a mnozí střední a velcí pudlové vynikají na stopách, či jsou dokonce schopni cvičit všestrannost (stopu, poslušnost, i příp. obranu). Dobrá poslušnost a čich jsou důležité také pro záchranářský výcvik, a to jak vodní, tak „pozemní“ v sutinách. I dnes by zastal práci schopného loveckého psa přinašeče, zejména ve spojitosti s vodní hladinou. Především v zahraničí se velcí pudlové používají jako psi pro nevidomé a psi asistenční. Je to plemeno, které se umí vcítit do konkrétního problému. Takoví jedinci musí být ke všem absolutně neagresivní a také klidní. Dokonce nesmí být přecitlivělí na nevhodné pohlazení. To vše většina velkých pudlů dokáže. K překvapení mnohých jsou pudlové, co zvládnou pastevecký výcvik a následně práci se stádem ovcí. A aby toho nebylo málo, např. ve Francii se pudlové využívají i k vyhledávání drog či výbušnin. Rozhodně tedy je z čeho vybírat, pokud se rozhodnete s pudlem něco dělat. Vynikají snad ve všem, co dělají.

A nakonec zajímavost: jednou ročně, každé září, se běhá pudlí dostih v Riffersweillu. Pudlové nehoní žádný střapec, jen po rozdělení na psy a feny a podle velikosti běží, seč jen můžou, po dostihové dráze k cíli – ke svému majiteli.

Zdraví pudlů

Tak jako u každého plemene, i u pudla dobrý chov dělá jeho zdraví, respektive míra genetického zatížení. A kupodivu, i když má pudl za sebou léta módnosti a neuváženého krytí některými chovateli (množiteli), a to ve velkém měřítku, rozhodně se nevymyká z průměru dědičných onemocnění počítaných u mnohem méně známých plemen, která nikdy nepodlehla módním trendům, a na svůj vývoj měla klid. Lidé se u pudlů v době jeho největší slávy zaměřili na srst, a tak tělesné partie zůstaly zdravě přírodní, neznetvořené abnormalitami.

Určitá onemocnění se zpravidla objevují u menších variant a jiná u větších. Tak například u velkého pudla je potřeba myslet na možné problémy s kyčelními klouby, s torzí žaludku, může se také objevit onemocnění mazových žláz či neonatální encefalopatie. U středních pudlů je největším problémem možnost šedého zákalu. Trpasličí a toy varianta mají prakticky problémy společné. Těmi mohou být von Perthesův syndrom, tj. nedostatečné prokrvování kyčelních kloubů během růstu, dále kolaps průdušnice, zelený zákal a často i luxace čéšky (pately). Proto je více než vhodné i u jedinců, kteří nemíří do chovu, nechat udělat vyšetření kolenních vazů. Vykloubení čéšky je dědičná polygenová nemoc, přesto jedinci s tímto postižením se mohou objevit v chovu.

Další onemocnění jsou více či méně společná pro všechny pudly. Ať už to je PRA (progresivní atropie sítnice), Von Willebrandova nemoc – onemocnění krve, přičemž správně nefunguje srážlivost krve, entropium, distichiáza (chlupy vyrůstající nevhodně na víčkách a dráždící oko), záněty zvukovodu, epilepsie, juvenilní katarakta a zánět tlustého střeva. Kožní problémy jsou méně časté.

U pudlů se často objevují problémy se zubním kamenem již v poměrně mladém věku. Tento fakt je nutné nepodceňovat a udržovat zuby bez přílišného nánosu zubního kamene, aby nedošlo k předčasné ztrátě zubů. Pudlové se dožívají v psí populaci nejvyššího průměru let, i 16 až 18 let, o to důležitější je, aby zůstali fit co nejdelší možnou dobu.

K běžné péči ještě patří zkracování drápků, které pudlům rostou velmi rychle, a někteří pudlové mají problémy s výtoky z očí, které také nelze podceňovat.

A jak by měl podle standardu FCI vypadat?

Hlava je úměrná velikosti těla. Je dobře modelovaná, nesmí být těžká ani masivní, ale ani přehnaně jemná. Při pohledu shora se jeví oválná, z profilu je lehce konvexní. Čelní rýha je široká mezi očima, lehce se zužující směrem k silně vyjádřenému týlnímu hrbolu. U trpasličích pudlů může být týlní hrbol poněkud méně vyjádřen. Stop je také velmi málo vyjádřen. Nosní houba stejně jako pigment víček a pysků je u černých, bílých a stříbrných pudlů černá, u hnědých jedinců hnědá, u pudlů se zbarvením aprikot a červenoplavých je hnědá nebo černá. U pudlů je vyžadován nůžkový skus. Oči jsou posazeny v úrovni stopu, lehce šikmo a mají mandlový tvar. Je požadována co nejtmavší barva duhovky, i když u hnědých jedinců může být barva očí tmavě jantarová. Uši má pudl dosti dlouhé a volně spadající podél lící. Jsou ploché, pod nasazením širší, na špičkách zaoblené, pokryté velmi dlouhou zvlněnou srstí.

Krk je silný, středně dlouhý, šíje za zátylkem lehce klenutá. Hlava je nesena vysoko a hrdě. Lalok se netvoří. Délka trupu je lehce větší než kohoutková výška. Hřbet je krátký a hřbetní linie je pevná. Záď je zaoblená, nikoliv však spáditá. Hrudní koš dosahuje až k loktům. Břicho a slabiny jsou vtažené, ale nikoliv přehnaně. Ocas má pudl nasazený dosti vysoko, v úrovni beder. Může být ponechán přirozeně nebo kupírován na 1/3 nebo o 1/2 délky. V pohybu je šikmo zvednutý.

Pudl má lehký a pružný krok. Je to harmonicky stavěný pes, elegantního a hrdého zjevu. Hrudní končetiny jsou zcela rovné a rovnoběžně postavené. Stehna jsou dobře osvalená a silná. Pudl nesmí mít při narození na pánevních končetinách paspárky. Tlapy všech čtyř končetin spíše malé, pevné, tvořící krátký ovál. Prsty jsou dobře klenuté, těsně přiléhající. Drápy jsou u černých a stříbrných pudlů černé, u hnědých jsou černé nebo hnědé. U bílých pudlů mohou být drápy zbarveny v celé škále odstínů od rohoviny až po černou. U aprikot a červenoplavých pudlů jsou drápy hnědé nebo černé.

Pigmentace kůže černých, hnědých, stříbrných pudlů a pudlů zbarvení aprikot nebo červenoplavého musí být v souladu s barvou srsti. U bílých pudlů je žádoucí stříbřitá pigmentace kůže. Srst je buď kadeřavá, přičemž je bohatá, hustá, jemná, s texturou odpovídající vlně, velmi zkadeřená, pružná a odolávající tlaku ruky. Nebo může být šňůrová. Ta je také bohatá a textury podobající se vlně, ovšem tvoří charakteristické šňůry, dlouhé alespoň 20 cm. Pudl se vyskytuje v jednotné – jednobarevné paletě barev. Těmi může být čistě bílá, černá, poměrně tmavě hnědá (béžová a její světlejší odstíny nejsou přípustné), stříbřitě šedá (barevné odstíny nesmějí přecházet do černé ani do bílé), oranžovoplavá známá jako zbarvení aprikot (barevné odstíny nesmějí přecházet do plavé, krémové nebo červenoplavé) a červenoplavá (nesmí přecházet do oranžovoplavé).

Existují čtyři velikostní varianty:

Velký pudl: nad 45 až do 60 cm, s tolerancí +2 cm. Velký pudl musí představovat zvětšenou a vyvinutou obdobu středního pudla a musí si zachovat jeho typické znaky.

střední pudl: nad 35 až do 45 cm.

Trpasličí pudl: nad 28 až do 35 cm. Trpasličí pudl musí představovat zmenšeného středního pudla a musí si pokud možno zachovat stejné proporce; nesmí vykazovat znaky zakrslosti (nanismu).

toy pudl: nad 24 cm až do 28 cm (žádoucí ideální typ je 25 cm, s tolerancí -1 cm). Toy pudl si v celkovém vzhledu zachovává vlastnosti trpasličího pudla a stejné proporce, které jsou v souladu se standardem. Všechny znaky zakrslosti (nanismu) jsou vyloučeny, jedině týlní hrbol může být méně vyjádřen.

Uznávané výstavní střihy, které jsou uvedeny v dodatku ke standardu, jsou:

Lví střih: Pudl s kadeřavou i šňůrovou srstí je vzadu ostříhán až k žebrům. Rovněž je třeba ostříhat: tlamu, obličejovou část nad spodními víčky a pod nimi; líce; hrudní a pánevní končetiny s výjimkou manžet nebo náramků a libovolných motivů na zádi; ocas s výjimkou kulaté nebo podlouhlé koncové bambulky. Pro všechny jedince je předepsán knír. Je dovoleno ponechat srst na hrudních končetinách (tzv. kalhotky).

Moderní střih: Na pánevních a na hrudních končetinách je povoleno ponechat srst za bezpodmínečného dodržení následujících předpokladů:

1. Ostříhat je třeba: tlapky hrudních končetin od drápů k drápu na karpálním prstu a dolní část pánevních končetin až do výšky odpovídající výšce střihu na hrudních končetinách. Pomocí strojku je povoleno ostříhat pouze srst na prstech. Dále pak hlavu a ocas podle výše popsaných pravidel. U tohoto střihu se výjimečně připouští: krátký vous na dolní čelisti, který by neměl být delší než 1 cm. Dolní linie se zastřihuje rovnoběžně s dolní čelistí. Vous v podobě „kozí brady“ není dovolen. Bambulka na ocasu může být vynechána.

2. Zkrátit je třeba: Srst na trupu tak, aby na hřbetě bylo patrné delší či kratší moaré v délce nejméně 1 cm. Délka srsti se postupně prodlužuje kolem žeber a nahoře na končetinách.

3. Upravené osrstění:

a) na hlavě, kde zůstává koruna (topknot) přiměřené výšky, podobně jako na krku, kde přechází vzadu ke kohoutku a vpředu bez přerušení v lehce šikmé linii od horní části předhrudí až k ostříhané části tlapy. V místě nasazení uší nanejvýš do jedné třetiny jejich délky se může srst zkrátit nůžkami nebo strojkem ve směru růstu srsti. Dolní část ucha zůstává pokrytá srstí, jejíž délka se směrem dolů postupně prodlužuje. Srst končí třásněmi, které lze zarovnat nůžkami.

b) na končetinách, kde „kalhotky“ tvoří zřetelný přechod k vystříhané části tlapek. Směrem nahoru se srst postupně prodlužuje, takže na plecích a na stehnech dosahuje (při natažení chlupů) délky 4 až 7 cm. Délka srsti musí být v poměru k velikosti psa; nesmí působit dojmem nadměrné objemnosti. „Kalhotky“ pánevních končetin musí podtrhovat typické zaúhlení končetin pudla. Jakýkoliv jiný střih, který neodpovídá výše uvedeným zásadám, vede k diskvalifikaci psa z posuzování. Nezávisle na použitém střihu nesmí střih nijak ovlivňovat hodnocení na výstavě. Všichni vystavovaní pudlové přihlášení do stejné třídy se posuzují a hodnotí společně.

Anglický střih: U tohoto střihu se ke lvímu střihu doplňují a modelují motivy – například náramky nebo manžety na pánevních končetinách nebo na hlavě koruna (topknot). U tohoto střihu není pevně předepsán knír. Absence ostrých prostřihů v srsti na pánevních končetinách se toleruje. Koruna (topknot) není pevně předepsána (je zakázáno používat lak nebo jinou látku k udržení koruny na místě).

Pudli, kteří nejsou ostříháni v souladu se standardem, nesmějí být posuzováni na výstavách nebo oficiálních akcích (dokud střih přetrvává), nejsou však vyřazeni z chovu.

Standard platný v ČR vydaný zemí původu pudla není totožný s každým standardem ve světě, což může mást nejen kynologickou veřejnost, ale i mnohé začínající chovatele.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (4x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

2.3.2016 09:18

Pokud uvažujete o tom, že by do vaší rodiny měl přibýt královský pudl, doporučuji chovatelskou stanici amans regina : http//:www.amans-regina.cz