Australský honácký pes
Sháníte australského honáckého psa nebo máte štěňata australského honáckého psa na prodej?
Základní informace
| FCI | Skupina I - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká, Sekce 2 - honácká plemena, Číslo standardu FCI: 287 |
|---|---|
| Velikostní zařazení | Střední plemena |
| Země původu | Austrálie |
| Kohoutková výška | 43-51 cm |
| Hmotnost v dospělosti | 16-25 kg |
| Věk | 12-13 let |
| Typ srsti | krátká, rovná |
| Náročnost na výchovu | střední |
| Povaha | samostatná, odvážná, ostražitá |
Charakteristika plemene
O plemenu
Toto pracovní plemeno s krví polodivokých dingů má kompaktní stavbu těla s mohutným osvalením, zachovává si však i rychlost a hbitost.
Široká hlava klínovitého tvaru má silné čelisti, postavené uši jí dodávají ostražitý a pozorný výraz.
Ocas je středně dlouhý, nesený směrem dolů. Existuje ještě jedno příbuzné plemeno, lišící se vytáhlejším tělem a především právě ocasem, který nepřesahuje 10cm délky - australský honácký pes s krátkým ocasem. Toto plemeno se však mimo Austrálii téměř nechová.
Historie
Angličané, kteří v 18. a 19. století kolonizovali Austrálii si s sebou přivezli své ovčácké psy, kteří se však záhy ukázali jako nevhodní pro australské podmínky. Byli výborní do britských dešťů, chladu a větru, ale vysoké teploty australské krajiny snášeli špatně, navíc byli zvyklí na krotký evropský skot. Stáda australského ne zcela ochočeného dobytka často nedokázali bezpečně ovládat a docházelo k častým zraněním.
Začaly tedy pokusy o vyšlechtění psa, který by se hodil pro odlišné klima i divočejší skot. Základem bylo využití dingů, kteří jsou tiší, ostražití a ke „kořisti“ přistupují instinktivně zezadu.
První úspěch měl až polovině 19. století Thomas Hall, který dinga spojil s merlovanými koliemi a položil tak základ plemene nazývaného „heelers“ - v překladu „pataři“, podle charakteristického stylu práce, kdy pes usměrňuje dobytek tak, že předními zuby štípe do jeho zadních nohou. K heelerům byl později přikřížen ještě dalmatin, pro lepší spolupráci s jezdci (dalmatin má ke koním i k lidem výborný vztah), k upevnění žádoucích pracovních vlastností byla využita také australská kelpie.
Roku 1902 vytvořil Robert Kaleski první plemenný standard, ale plemeno zůstávalo dlouhou dobu ryze australskou specialitou. Například k nám do České republiky byl první australský honácký pes dovezen až roku 1997.
Povaha
Australský honácký pes vyniká samostatností, odvahou a činorodostí. Je to pracovní plemeno každým coulem, má velké nároky na pohyb a zaměstnání, jinak se mohou objevit problémy v chování, jako nezvladatelnost či předrážděnost.
I když pracuje samostatně, svému majiteli je oddaný, všude ho následuje a také výborně a obětavě hlídá. K cizím lidem je nedůvěřivý a rezervovaný, ne však agresivní. K malým dětem se příliš nehodí, s těmi většími si může rozumět, pokud je na ně od mládí zvykán a celkově prošel dobrou socializací. Děti však musí být poučeny, jak se ke psu správně chovat a respektovat jeho potřeby.
Výcvik
Australský honácký pes se chodí pro zkušeného chovatele, který má pro něho dostatek práce, adekvátní prostor a poskytne mu důslednou výchovu.
Honák je inteligentní a učenlivý, vedle práce s dobytkem se zejména v USA používá také pro pachové práce, především policií a armádou (vyhledávání drog, výbušnin). Může se uplatnit také v agility a jiných sportech, oblíbený je také pro westernové soutěže a představení.
Zdraví / nemoci
Australský honácký pes nepatří ke zvýšeně nemocným plemenům, i když ve vyšším věku stoupá výskyt nádorových onemocnění, které mohou až za třetinu všech úhynů.
Chovatelé sledují také výskyt dysplazie kyčelních a loketních kloubů, vyšetřuje se také sluch a oční pozadí.
Krmení
Odolný honák nepotřebuje nijak specifickou výživu, pouze je na místě sledovat, zda má přiměřenou kondici a nenechat ho tloustnout, zejména v zimním období, kdy často nemá tolik práce a fyzické aktivity.
Je vcelku lhostejné, zda krmíte granulemi, či domácí stravou, pokud je množství a složení potravy odpovídající věku, zdravotnímu stavu a intenzitě zátěže.
