Pomeranian/Trpasličí špic

O plemenu

Pomeranian je Americkým Kennel Clubem (AKC) i Kanadským Kennel Clubem (CKC) uznáván jako samostatné plemeno. FCI ho nerozlišuje od trpasličího špice, jakkoliv tu jsou nepřehlédnutelné odlišnosti.

Hlavní rozlišovací znaky pomeraniana jsou kratší a silnější končetiny, statnější stavba těla a kulatější hlava s kratším čenichem.  Velký rozdíl je také v osrstění, u pomeraniana převládá bohatá a nadýchaná podsada, která se upravuje střihem, zatímco špic má srst méně „plyšovou“, s větším množstvím tvrdších pesíků krycí srsti. 

Zařazení FCI: Skupina 5 - Špicové a tzv. primitivní plemena, Sekce 4 - Evropští špicové, číslo standardu: 97

Historie

V Pomořansku, oblasti ležící na pomezí Polska a Německa, používali vesničané k hlídání svého živého i neživého majetku středně velkého špicovitého psa vlkošedé barvy. Jeho poutavý vzhled a veselá povaha ho postupně dovedly až do šlechtických salonů jako příjemného společníka.  

V 18. století se první „psi z Pomořanska“ dostali do Anglie jako dar královně Charlottě. O další rozvoj chovu pomeranianů v Anglii a také o zmenšení jejich velikosti se zasloužila o sto let později královna Viktorie a malý oranžový špic, kterého přivezla z Itálie.  

Rokem 1888 začíná chov pomeranianů v USA, o čtyři roky později sklidil pes Dick velký úspěch na výstavě psů v New Yorku. Již roku 1909 bylo plemeno uznáno AKC a rychle se stalo i jedním ze nejoblíbenějších.  

Vlivem rozdílných šlechtitelských snah v různých národních klubech můžeme vypozorovat určité vzhledové odlišnosti. Hlavní dva typy pomeraniana jsou - anglický (více podobný špicovi, drobnější kostry) a americký (podsaditější psík více připomínající plyšového medvídka).  

V zemích FCI se někteří chovatelé pomeranianů snaží o jejich oddělení od německých trpasličích špiců, v zámoří naopak dochází k zařazování trpasličích špiců mezi pomeraniany, protože tamní kluby uznávají pouze větší velikostní rázy špiců. Otázka rozlišování těchto podobných plemen tak zůstává nedořešená.

Povaha

Pomeranian má přátelskou a hravou povahu, je bystrý a učenlivý. Potřebuje zaměstnat a poskytnout dostatek podnětů a pozornosti, cítí-li se opomíjen, může si o projevy zájmu říkat nevhodným způsobem (poštěkávání, „zlobení“, v krajním případě i agresivní projevy).

Má rozvinutý hlídací pud a smysl pro obranu svého teritoria. Patří mezi hlučnější plemena, což může komplikovat soužití v bytových domech. 

Výcvik

Díky přirozené inteligenci se dobře cvičí, rychle chápe a výborně reaguje na pozitivní výchovné metody. Je jako stvořený pro výcvik metodou shapingu, kdy trik či povel vzniká při aktivní spolupráci člověka a psa, klikrem psovod odměňuje žádoucí chování. Název metody pochází z anglického „shape“, česky „tvar“).  

Pomeranian se hodí také pro rekreační sport a jiné zájmové aktivity, díky své obratnosti a líbivému vzhledu je populární zejména v dogdancingu. 

Krmení

Většina chovatelů krmí kvalitními granulemi určenými pro malá společenská plemena, pro zpestření je možné tu a tam naservírovat masové kapsičky nebo drobné pamlsky.  

Pozor na překrmování, pro takto malého psíka představuje i jedna tyčinka významný příjem kalorií.  

Výhodou pomeraniana je, že při pravidelném kartáčování líná minimálně a nezanechává tak příliš mnoho chlupů na nábytku a vybavení domácnosti. Vyskytuje se v široké paletě barev, může být jak jednobarevný (černý, hnědý, červený, oranžový, krémový, modrý, sable), tak i vícebarevný(black and tan, brown and tan, strakoš nebo s tečkami či žíháním). Novinkou v chovu je zbarvení merle.  

Srst a péče

Péče o srst obnáší především pravidelné kartáčování, důležité je pročesat srst až ke kůži, aby spodní vrstvy neplstnatěly. Bohatá srst s převládající jemnou podsadou se upravuje střihem, který podtrhuje charakteristický tvar těla.  

Zdraví / nemoci

Pomeraniani nebývají příliš nemocní, přesto i u nich se některé potíže vyskytují častěji, než u jiných plemen.  

Jako většina malých plemen, také pomeranian je náchylný k luxaci pately a zvýšené tvorbě zubního plaku a kamene. Dále se u něj objevuje alopecie (ztráta srsti) různého původu a hyperpigmentace kůže, nepříjemným suchým kašlem až dušností se projevuje tzv. kolabující trachea (zúžení průdušnice).