Pražský krysařík

Malý psík téměř kvadratického tělesného rámce, s čilým pohledem a živým výrazem je jedním z mála ryze českých plemen s dlouhou historií, které se těší stále větší oblibě. Je to elegantní společenský pes s jemnou, suchou hlavou hruškovitého tvaru, bystrý a veselý.

Zařazení FCI: Skupina 9 - společenská plemena,  Sekce 9 - kontinentální malí španělé, ruští toy a pražští krysaříci, číslo standardu: 363

Chovatelské kluby

V České republice zastřešuje čistokrevných krysaříků Klub přátel psů pražských krysaříků. 

Přednosti a nevýhody

Lze říci, že výhody a nevýhody krysaříků jsou do značné míry subjektivní. Někdo spatřuje výhody v jejich „kapesní“ velikosti, jiný zase tvrdí, že jsou až příliš malí a křehcí. Většina krysaříků má příjemný temperament a na svou velikost odvážnou a neohroženou povahu. Někdy mohou být problémy s nervozitou a napadáním větších psů, což je ovšem do značné míry věcí správné socializace a výchovy. 

Ratlík. Toto lidové označení pražského krysaříka dnes vnímáme trochu hanlivě, ve svém původu ale nebylo míněno nijak zle. Vychází totiž z počeštělého výrazu „Rattler“, v němčině označující krysaře.

Původním posláním pražského krysaříka skutečně bylo hubení hlodavců, kteří obtěžovali středověkou šlechtu a měšťanstvo. Malý a odvážný psík se pohyboval po kuchyních, hodovních sálech i vznešených ložnicích a chránil sídla svých majitelů před početnou populací těchto škůdců. 

Předkové dnešního krysaříka měli své stálé místo v psích smečkách držených na dvorech českých panovníků, v budoárech urozených dam i ve psincích šlechty. Svědectví o oblibě „prakrysaříků“ dokládají četná dobová vyobrazení a dokonce i záznamy kronikářů. Ty hovoří o mírném, nekonfliktním psíkovi s příchylnou a jemnou povahou. Zároveň ho chválí jako hbitého a ostrého lovce myší a krys. Díky své velikosti a povaze byl častým obyvatelem také dětských komnat a pokojíků. 

Nejstarší písemná zmínka o krysaříkovi pochází z konce 8. století, kdy byl jedním takovýmto psíkem obdarován sám císař Karel Veliký. Patrně jako dar od českých panovníků a velmožů získali krysaříky i další významní vládci, jako třeba polský král Boleslav Smělý nebo francouzský král Karel V. 

Také u nás se krysaříci pohybovali v nejvyšších kruzích. Český král Václav IV. si, vedle velkých dogovitých psů, oblíbil i několik krysaříků. Psi ho všude doprovázeli - nejen do jeho soukromých komnat, ale dokonce i do kostela, za což byl církevními představiteli opakovaně kárán. Kdyby si aspoň bral do ložnice pouze krysaříky, mohla se jeho první žena Johanna vyhnout děsivému konci - podle dobových zpráv ji o silvestrovské noci prokousl hrdlo jeden z Václavových oblíbených molossů. Prý ji pes napadl, když v noci vstala z lůžka a způsobila hluk, podle jiných zpráv na ni psa poštval sám prchlivý král. Někteří historici však zadávení psem jako příčinu smrti královny Johanny zpochybňují. 

Mezi urozené chovatele krysaříků patřil i excentrický Habsburk, císař Rudolf II., v jehož psinci se nacházely dokonce téměř dvě desítky „ratlíků“. Těmto malým společníkům se dařilo i na jihočeských panstvích Rožmberků, pomalu si však hledali cestu i do nižších společenských vrstev. Na chuť krysaříkům přicházeli měšťané - především obchodníci, kterým krysaříci pomáhali chránit bohaté zásoby. To bylo pro plemeno štěstí, protože v bouřlivých dobách po bitvě na Bílé hoře to bylo právě měšťanstvo, kdo udržel populaci „ratlíků“ v přijatelném počtu. 

Návrat na výsluní se krysaříkovi podařil až na přelomu 18. a 19. století, zásluhou arcivévodkyně Marie Terezie (vnučky stejnojmenné císařovny). 

V moderní historii se pravou zlatou érou krysaříků stala první republika, kdy „ratlíci“ tvořili častý doprovod dam z vyšší společnosti. O jejich slávu se zasloužila herečka Růžena Šlemrová, kterou psi z její chovatelské stanice provázeli i v několika filmových rolích, čímž se plemeno stalo známým a moderním. 

Slibný rozvoj plemene zbrzdila druhá světová válka a následná komunistická éra, takže moderní standard plemene byl ustanoven až roku 1980. O deset let později byl v Praze založen Klub přátel psů pražských krysaříků, díky jehož práci bylo plemeno roku 2019 uznáno FCI. 

Zkrácený standard: 

Malý hladkosrstý nebo polodlouhosrstý pes, téměř kvadratické, kompaktní tělesné stavby. Vzdor svému malému vzrůstu dobře pohyblivý, vytrvalý, čilý a temperamentní. Dobrý pohlavní výraz psa i feny.

Důležité proporce: 

Poměr kohoutkové výšky k délce těla má být 1:1.05 – u feny může být tělo o něco delší. Hloubka hrudníku tvoří v ideálním případě polovinu kohoutkové výšky. Šířka lebky je identická s délkou lebky. Nesmí být širší než delší. Délka nosního hřbetu činí třetinu až do méně než jedné poloviny délky hlavy. Tyto míry a proporce je třeba chápat jako optimální směrné hodnoty, důležitý je vždy celkový vzhled psa.

Hlava: 

Lebka: je zakulacená se znatelným čelním žlábkem, týlní kost viditelná. Oči jsou umístěny daleko od sebe. Kůže na lebce je hladká, dobře osrstěná, bez záhybů. 
Stop: je výrazný.
Nosní houba: je plně pigmentovaná. Barva a sytost pigmentu odpovídá základnímu zbarvení srsti.
Pysky: Pysky jsou přiléhavé, pevné a mají uzavřené koutky. Okraje pysků jsou v celém rozsahu pigmentované. Pigment odpovídá základnímu zbarvení srsti.
Čelisti / Chrup: Obě čelisti jsou pevné a sbíhají se k čenichu. Pravidelný nůžkový skus. Předností je plnochrupost.

Oči: Tmavé, odpovídající zbarvení srsti. Jsou střední velikosti, kulaté, mírně vystouplé, dosti vzdálené od sebe. Víčka jsou přilehlá a dobře pigmentovaná.

Uši: Nasazené na zadní části hlavy, trojúhelníkového tvaru, pevné, přirozeně vztyčené, neseny v mírném úhlu do stran odchýlené.

Krk:
Je suchý, bez volné kůže, ušlechtile klenutý, dostatečně dlouhý, ve správném souladu s tělem a hlavou.

Tělo:
Horní linie: Je pevná a rovná.
Kohoutek: Je nevýrazný.
Hřbet: Krátký, rovný, pevný.
Bedra: Krátká, pevně navazující na hřbet, plynule přecházející k zádi.
Záď: Mírně skloněná, dostatečně dlouhá.
Hrudník: V průřezu oválný. Dosahuje 45 – 50 % kohoutkové výšky.
Spodní linie a břicho: Břicho je mírně vtažené, mezi břichem a bederní krajinou je jasně zřetelný přechod do vtažené slabiny.

Ocas:
Je nasazený v rovině hřbetu, v zemi původu výjimečně kupírovaný. Nekupírovaný dosahuje nejvýše k hleznům. U kořene je silný a ke špičce se zužuje. Je rovný od poloviny mírně ohnutý směrem vzhůru. Při pohybu je nesený výše, může být stočený v půlkruhu nad hřbet.

Hrudní končetiny:
Celkový vzhled: Při pohledu zepředu rovné a souběžné, ne příliš široce postavené.
Lopatky: Dobře osvalené, ke hrudníku pevně přiléhající.
Nadloktí: rovné, svalnaté.
Lokty: Dobře přiléhající k tělu, ani vybočené ani vtočené.
Předloktí: přiměřeně silné, rovné.
Nadprstí: Při pohledu zepředu přímé jako plynulé pokračování předloktí. Při pohledu ze strany mírně skloněné, pevné.
Přední tlapky: Jsou zaoblené, kulaté, tvořené přiléhajícími dobře klenutými prsty. Drápy jsou tmavé.

Pánevní končetiny:

Celkový vzhled: dobře osvalené, při pohledu ze strany dobře zaúhlené. Při pohledu zezadu je postoj pevný, ne příliš široký, končetiny paralelní.
Stehno: přiměřeně osvalené.
Koleno: dobře úhlené.
Lýtko: úměrně osvalené.
Hlezenní kloub: dobře zaúhlený.
Nadprstí: silné, rovné.
Zadní tlapky: mírně oválné, pevné, prsty těsně přiléhající dobře klenuté, tmavé drápy.

Pohyb:
Vybalancované úhlení obou párů končetin produkuje vydatný, rovnoběžný, pružný, lehký a hbitý pohyb. Tlapky se při pohybu nesmějí otírat o zem (tzv. šouravý pohyb). Prostorný pohyb.

Kůže:
Je dostatečně silná, pevná a pružná. Pevně přiléhá k tělu. Pigmentace kůže odpovídá zbarvení srsti.

Srst:
1) Krátká, lesklá, přiléhavá, hustá bez lysých míst. Na hlavě je srst obvykle řidší a kratší než na těle.

2) Polodlouhá s praporci delšími než srst těla na uších, končetinách, ocase, mírně otevřená na hrudi.

Zbarvení:
Černá, hnědá nebo modrá se znaky a jejich zesvětlené varianty (ve všech odstínech, od světlé do syté). Žlutá recesivní barva (se světlým pigmentem) a červená v sytých odstínech. Tyto dvě jsou bez pálení. Černá s pálením merle, hnědá s pálením merle a jejich zesvětlené varianty. Pálení je nejžádanější tmavočervené, kromě modrých variant, kdy je bledší v závislosti na genetickém základu. Vyskytuje se nad očima, na tvářích, na předhrudí, na záprstí a tlapách, na vnitřní straně zadních běhů a pod kořenem ocasu. Na předhrudí tvoří dva stejnoměrné, navzájem oddělené trojúhelníky. Pigment nosu, okraje pysků a víček je v souladu s barvou srsti, ale sytější pigmentace je předností.

Výška a hmotnost:

Kohoutková výška: psy a feny: 21 až 23 cm (+/- 1 cm). 

Hmotnost: optimální váha pro psy i feny je cca 2.60 kg.

Při správné výchově a dobré socializaci mívá krysařík příjemnou povahu, jaká je žádoucí u společenských plemen. Je veselý, činorodý a aktivní, nikoliv však zbrklý nebo vtíravý. Navzdory svému křehce působícímu tělíčku je krysařík rychlý běžec a vcelku zdatný chodec, který bez problémů zvládne běžné rodinné výlety. Lne ke svému pánovi, se členy rodiny se rád mazlí, k cizím bývá zpočátku nedůvěřivý. Někteří psi mohou mít sklony k nervozitě nebo k nadměrnému štěkotu. Vhodnou výchovou však lze těmto nešvarům předcházet. 

Miniaturní velikost krysaříka může svádět k podcenění výchovy a výcviku. To je však velká chyba, za jakou se obvykle dříve či později platí. Výchova krysaříka začíná již v nejútlejším věku (tedy již u chovatele) pečlivou a pozvolnou socializací. Pejsek se zvolna seznamuje s okolím a s běžnými ruchy domácnosti tak, aby pro něj v budoucnu nepředstavovala problém jízda výtahem nebo setkání s jiným psem. 

Když si štěně přivezete domů, po pár klidnějších dnech na rozkoukání ho postupně seznamujte se všemi podněty, které bude během života potkávat. Štěňata jsou od přírody zvídavá a jejich touha zkoumat výrazně pomáhá překonávat strach. Socializaci samozřejmě nesmíte uspěchat, aby toho nebylo na štěně příliš. Stejně tak je třeba přizpůsobit nové podněty zdravotnímu stavu pejska a dalším podmínkám (vakcinace, počasí, míra vytíženosti MHD). 

Velmi vhodný je také návyk na běžnou manipulaci - otevření tlamky, kontrola uší a drápků, přetočení na záda… Budou-li tyto úkony pro psa samozřejmostí, hodně si usnadníte život, bude-li v budoucnu třeba podat krysaříkovi léky, zvýšeně se starat o chrup nebo ho přidržet během veterinárního vyšetření. Máte-li výstavní ambice, budete tyto návyky potřebovat dvojnásob. 

Krysařík je přirozeně inteligentní a zvídavý. Jak již bylo zmíněno, může ho dobře zvládnout i začátečník, pokud mu poskytne dostatek pohybu a podnětů, aby se krysařík mohl rozvíjet žádoucím směrem. 

I když nebývá příliš dominantní nebo svéhlavý, přece jen může tu a tam „vystrčit růžky“ a zkoušet vaši důslednost. Klíčem k úspěchu je klidný a laskavý přístup spojený s pevným a skutečně důsledným vedením. Krysařík velmi špatně snáší jakoukoliv hrubost, na druhé straně však není možné dovolit mu, aby si sám posouval hranice, které mu určíte. Pokud ho chcete usměrnit, vystačíte si s rázným „ne“ nebo „fuj“. Můžete trochu zvednout hlas, abyste dali najevo nelibost a povelu dodali na důrazu, neměli byste ale sklouznout ke křiku. 

Co se týká pokročilého výcviku, krysařík nepatří mezi sportovní plemena, nicméně základní zkoušky ovladatelnosti je s ním při troše snahy možné složit. Na rekreační úrovni se také hodí pro celou řadu sportů - agility, flyball, dogdancing nebo třeba pro obedienci. 

Děti krysařík obvykle snáší dobře, je však vhodné, aby si na ně zvykal od štěněcího věku. Starší psi, setkají-li se s malými dětmi poprvé, mohou být vyvedeni z míry jejich hlučností a dalšími batolecími projevy. Také je na místě opatrnost, aby dítě nešetrným zacházením drobnému psíkovi neublížilo. 

Ideálním parťákem pro krysaříka jsou odrostlejší děti, které se již dokáží k pejskům patřičně chovat. Děti ve věku kolem osmi let již mohou krysaříka i samostatně venčit.

Pražský krysařík patří mezi zdravá a dlouhověká plemena, většina zdravotních potíží je spojená s malým vzrůstem, tedy typicky luxace pately, stomatologické potíže (zubní kámen, chudozubost, záněty dásní). Většinu z nich se daří v chovech omezovat, zejména díky pozitivnímu chovatelskému trendu, který nepřeje přílišné miniaturizaci a u chovných psů sleduje jak stav čéšek, tak i počty zubů. 

K uchovnění krysaříka je povinné vyšetření kolenních kloubů na luxaci patel. Nejhorší akceptovatelný výsledek vyšetření je 2/2. Na některé další zdravotní aspekty (neuzavřená fontanela, závažnější stomatologické vady atd.) pak pamatuje přímo plemenný standard. 

Pražský krysařík nemá žádné zvláštní predispozice k chorobám, mezi doporučená vyšetření patří genetické testy na von Willebrandovu chorobu a na maligní hypertermii. Tato dvě onemocnění však nejsou specifická pro krysaříky, vyskytují se u celé řady plemen. 

Maligní hypertermie je farmakogenetická choroba kosterního svalstva, při které dochází k vzestupu koncentrace oxidu uhličitého v krvi, k poruchám srdečního rytmu a k prudkému vzestupu tělesné teploty (odtud také název onemocnění). Spouštěčem bývají anestetika, typicky při operačním zákroku v narkóze. Bez rychlé léčby a především bez okamžitého ukončení anestezie může psa ohrozit na životě. Vyšetření se proto hodí i pro nechovné jedince - víme-li předem, že je pes nositelem této choroby, může operace, je-li nezbytná, proběhnout ve zvláštním režimu a s použitím speciálních léků. Dědičnost onemocnění je autozomálně dominantní, postižení tedy bývají stejnou měrou psi i feny a neexistují zdraví přenašeči - i zvíře s jednou mutovanou kopií genu rozvine chorobu, setká-li se se spouštěčem - anestezií. 

Velmi důležité je pravidelné zastřihování drápků, kvůli nízké váze se krysaříkovi při pohybu dostatečně neobrušují. Přerostlé drápky stěžují chůzi, časem mohou vést i k deformitám prstů, navíc hrozí i bolestivé zatržení. 

Zvýšenou péči potřebují také oči. U malého psíka jsou velmi nízko nad zemí, navíc jsou poměrně velké a tedy náchylné k náletu prachu a dalších nečistot. Oči je zapotřebí kontrolovat a dle potřeby čistit.

Péče o srst rozšířenější krátkosrsté formy je velmi nenáročná - postačí kartáčování jednou až dvakrát týdně (čím častěji, tím méně chlupů budete nacházet na nábytku a oblečení). Výborným pomocníkem je vyčesávací rukavice nebo gumové hřeblo, které zároveň masíruje kůži. Dlouhosrstá forma není o mnoho náročnější, delší praporce navíc pročesávejte plastovým hřebenem, případně kartáčem. 

Krysařík je bystrý a učenlivý pejsek. Má tvárnou povahu a s trochu snahy ho dobře zvládne i začínající chovatel. Vedle základní poslušnosti se bez větších problémů naučí i něco navíc - veselé kousky a triky nebo nějaký ten sport (agility, flyball, obedience nebo třeba tanec se psem). I když jen těžko dosahuje vrcholových výkonů, na zájmové a rekreační úrovní se může věnovat pestré paletě sportů a kynologických disciplín. Stále oblíbenější jsou i nejrůznější hlavolamy pro psy, které rozvíjejí motoriku, čich a kognitivní schopnosti psa. 

Většina malých společenských plemen dobře prospívá na kvalitních granulích pro malá a miniaturní plemena, případně na kapsičkách a konzervách. Díky jejich malé velikosti a nízké spotřebě krmiva je jejich výživa i při krmení superprémiovými značkami finančně únosná pro každého. Je to drobná investice, která se vzhledem k významnému podílu stravy na zdravotním stavu zcela určitě vyplatí. 

Nejste-li si jisti volbou konkrétního produktu, konzultujte krmení se zkušeným chovatelem nebo u spolehlivého veterináře. Aspoň zpočátku je také vhodné pokračovat se stravou, jakou mělo štěně zavedeno u chovatele, nezapomeňte se proto patřičně informovat. 

Starší jedinci mohou být náchylní ke stomatologickým problémům a ztrátě zubů. Pokud již tlamka zeje prázdnotou, lze podávat granule předem namočené v teplé vodě nebo přejít na měkké krmivo (kapsičky atd.). Toto opatření však nezavádějte preventivně nebo při ztrátě několika málo zubů - zpracovávání tvrdší potravy pomáhá odstraňovat zubní kámen a udržovat zdravé čelisti. 

Alternativou, u malých společenských plemen ne často využívanou, je i krmení metodou BARF - tedy podávání tepelně nezpracovaného jídla (maso, zelenina, některé rostliny a ovoce, kosti). 

Chov krysaříka nebývá příliš finančně náročný. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

V sezóně klíšťat budete potřebovat antiparazitárními přípravky (obojky, pipety, případně tablety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 100 - 350 Kč, podle zvoleného přípravku.

Krysaříci jsou miniaturní plemeno, jejich spotřeba krmení je proto také maličká. Díky tomu jsou pro většinu chovatelů dobře finančně dostupné i superprémiové granule. Ryze orientační náklady na krmení se pohybují v rozmezí 200-500 Kč měsíčně, podle zvoleného produktu. 

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu nebo zbytečný papír pro snoby. 

Poskytuje vám záruku, že oba rodiče vašeho štěněte mají nejen průkaz původu, ale především byli uznáni jako chovní jedinci. Znamená to, že odpovídají svým exteriérem i povahou standardu plemene, a mají za sebou povinná zdravotní vyšetření.

Chovatelskou stanici vybírejte pečlivě, přečtěte si recenze nebo dejte na osobní doporučení, máte-li ve svém okolí někoho zkušeného. Máte-li výstavní ambice, zjistěte si, jak si vedou psi z dané chovatelské stanice, ideálně i předchozí potomci feny, z jejíhož vrhu štěně kupujete. Nezapomeňte také na otce štěňat a na výsledky jeho potomků. Jde-li o opakované spojení stejného psa a feny, můžete si dohledat i starší sourozence vašeho budoucího štěněte. Avšak pozor - příliš často opakovaná spojení nejsou z chovatelského pohledu vhodná. 

Časté dotazy

Co vás zajímá o krysařících

Jaká je průměrná cena? 

Štěně s průkazem původu obvykle pořídíte  v ceně kolem 18-25 tisíc korun. 
Hlouběji do peněženky sáhnete při pořízení potomků vyhlášených výstavních šampionů nebo štěňat ze zahraničních spojení. Dražší může být i štěně vzácnějšího typu a zbarvení, větší sumu také zpravidla zaplatíte za fenku než za psa, zvláště má-li potenciál do chovu. 
Chcete-li naopak ušetřit a nemáte výstavní a chovatelské ambice, můžete sehnat štěně s drobnou exteriérovou chybou (zbarvení srsti nebo očí, tvar a nesení ocasu, postavení uší atd.), která však nemá vliv na povahu a zdraví zvířete. 

Pro koho se hodí?

Krysařík je společenské plemeno, z čehož vyplývá, že se nehodí pro příliš vytížené lidi, kteří nemají na psíka dostatek času. Na druhé straně, pokud máte možnost brát vašeho krysaříka do zaměstnání, dokáže se nevtíravě přitulit nebo se i uvelebit v pelíšku a nebude vás při práci rušit. Zkrátka jen nechce být příliš dlouho sám. 
V ostatních ohledech je to přizpůsobivé plemeno, které se naladí na životní tempo mladé rodiny, stejně jako na život po boku staršího člověka. Rozumět si nebude snad jen s příliš aktivním sportovcem, i když na druhé straně - delší tůry nebo cyklistické výlety krysařík docela dobře zvládá v tašce nebo nosiči. 

Kde bude spokojený?

Vzhledem k jeho miniaturní velikosti je asi jasné, že krysařík není pes vhodný do kotce, ani k celoročnímu ubytování na zahradě. 
Jinak mu bude vyhovovat prakticky jakékoliv ubytování, od malého bytu až po venkovský domek. Pro majitele domu se zahradou se nabízí ještě jedna výhoda jeho malého vzrůstu. Drobný krysařík se snadno může naučit používat kočičí dvířka a v případě potřeby se i sám vyvenčit. Dbejte však na to, aby zahrada byla řádně oplocená a nenacházely se na ní nebezpečné předměty a jiné nástrahy (přístupný bazén, jedovaté látky atd.).

Jak se snáší s ostatními zvířaty?

S většinou domácích zvířat si krysařík vcelku rozumí, byť jejich společnost příliš nevyhledává. Při kontaktu s drobným hlodavcem se ale někteří krysaříci rozpomínají na své původní uplatnění a může se v nich probudit dřímající lovecký pud. 

Jak se snáší s jinými psy?

Již malé štěně musíme bezpodmínečně začít zvykat na to, že ve svém životě bude potkávat psy, z nichž drtivá většina bude výrazně většího vzrůstu. Izolace od ostatních psů nebo přehnaně ochranitelské chování majitele (zvedání do náruče, viditelná nervozita v přítomnosti jiného psa) vede k asociálním uštěkaným krysaříkům, kteří hystericky rafají kolem sebe. 
Dobře socializovaný krysařík si rád pohraje s jiným malým plemenem, s určitou opatrností je možné navázat přátelství i s velkým psem. Zde je však bezpodmínečně nutné, aby větší protějšek měl mírnou povahu a nebyl příliš temperamentní, aby krysaříka (třeba neúmyslně) nezranil. 

Jaké jsou vhodné aktivity pro krysaříka?

Krysaříci jsou čilí a hbití psi, nemají však fyzické předpoklady pro vrcholový sport.
Na rekreační úrovní si rádi vyzkouší různé disciplíny, od agility přes flyball až po tanec se psem. Stále oblíbenější jsou i nejrůznější hlavolamy pro psy, které rozvíjejí motoriku, čich a kognitivní schopnosti psa.  

Jak sehnat štěně?

Nemáte-li ověřený tip na konkrétní chovatelskou stanici, budete nejspíše hledat v inzeci. Je však třeba být opravdu opatrný a inzerát si důkladně prověřit - aby šlo opravdu o štěňata s průkazem původu (viz dále) nebo abyste nenaletěli podvodníkům, kteří žádné psy na prodej ani nemají. Na vzestupu jsou také sociální sítě. Příznivci jednotlivých plemen zde často zakládají skupiny a stránky, které jsou opravdovou studnicí informací a kontaktů. I zde se však vyplatí případnou nabídku štěňat důkladně ověřit. 

Zejména při spojení výstavních šampionů nebo při krytí importovaným jedincem se může stát, že si někteří zájemci rezervují štěně dokonce před jejich narozením. Mnoho štěňat také bývá zamluveno i krátce po narození, kdy ještě nejsou připravená k odběru. Chovatele proto kontaktujte včas. 

Proč štěně s PP?

- Zmenšíte riziko, že koupíte nemocného jedince.
- Máte vysokou pravděpodobnost, váš krysařík bude povahou i exteriérem typickým představitelem plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez dokladů o původu.
- Nepodporujete množitele, jejichž hlavním cílem je zisk. Chovají proto větší množství zvířat bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality, navíc velmi často v nevyhovujících podmínkách.
- Na rozdíl od množitele, chovatel čistokrevných psů se neschová v anonymitě. Jeho vrhy jsou dohledatelné i mnoho let zpětně, zjistit lze i zkušenosti majitelů ostatních štěňat z jeho odchovů, případně zdravotní stav či výstavní úspěchy psů a fen pocházejících z dané chovatelské stanice. 

Dlouhosrstý krysařík

Pražský krysařík se vyskytuje  dvou variantách srsti.  Mnohem rozšířenější je krátkosrstá varianta, existují ale i dlouhosrstí jedinci. Uznáno je několik barev, nejčastěji se setkáváme s variantou černý základ s tříslovým pálením. 

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 
 - není uveden název chovatelské stanice
 - cena štěněte je podezřele nízká
 - absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte  či jeho nestandardním  exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo  ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.
- Chovatel, který neumožní návštěvu feny a štěňat a neukáže vám, kde zvířata žila má patrně co skrývat. V žádném případě nepřistupujte na „já vám pejska přivezu“ nebo „předáme si ho na půl cesty“.

Vedle neseriozních chovatelů a množitelů zvířat bez průkazu původu se můžete setkat také s podvodníky, kteří žádná štěňata ve skutečnosti vůbec nemají. 
Vystupují obvykle jako zahraniční chovatelé, často přidají i více či méně věrohodnou historku, proč je štěně k dispozici levně nebo proč je třeba najít mu rychle nový domov. 
Pokud už na podvodný inzerát odpovíte, obvykle následuje výzva k platbě větší nebo menší částky na účet (obvykle zahraniční). Požadavek je obvykle zdůvodněn buď veterinárními náklady nebo třeba cenou dopravy zvířete ze zahraničí. Po zaplacení částky se pak „prodejce“ odmlčí...
Krysařík patří mezi množiteli často zneužívaná plemena, buďte proto obezřetní a při jakýchkoliv pochybnostech se neváhejte obrátit na jeden ze zastřešujících chovatelských klubů. 

Vhodné jméno 

Štěně s průkazem původu přichází z chovné stanice již s přiděleným jménem, pod kterým je registrované v plemenné knize a které je uvedeno v rodokmenu. To však samozřejmě nemusíte používat a můžete si vybrat jiné, podle svého vkusu. 
Někteří chovatelé umožňují nadcházejícím majitelům i volbu oficiálního jména. Je však nutná brzká závazná rezervace štěněte a bývá dané počáteční písmeno podle pořadí vrhu (vrh A, vrh F atd.). 
Malému krysaříkovi sluší jména podtrhující jeho roztomilost a eleganci - Lucky, Mimmi, Blackie. Lidé se smyslem pro recesi někdy volí pojmenování Rambo, Goliáš, nebo třeba Gucci. 

Vhodné doplňky

Vzhledem k drobné tělesné konstituci krysaříka je vhodné vyměnit obojek za hrudní postroj, který nezatěžuje krční páteř a snižuje tak riziko jejího onemocnění či zranění. Postroj musí psovi především dobře sedět, zejména pak nesmí omezovat ramenní klouby v pohybu, což je bohužel nešvar jednoduchých tzv. step in postrojů a postrojů norského typu. 
Na delší výlety nebo pro staršího psa pak oceníte i tašku či přepravku určenou k nošení na zádech nebo přes rameno. 
Velmi vhodná je i řádně zajištěná přepravka do auta případně speciální postroj. Přepravování psa volně na sedadle či dokonce na klíně spolujezdce může být nebezpečné pro zvíře i posádku vozidla. 

Oblečky 

Jakožto miniaturní plemeno s ne příliš izolující srstí je krysařík náchylný k prostydnutí. V zimě proto oceníte vhodný obleček. Ten by měl v prvé řadě chránit před větrem a vodou, roztomilé pletené svetříky proto nejsou vhodné. Nemůžete-li jim odolat, volte aspoň ty s tkanou podšívkou a používejte je pouze v suchém prostředí.
Obleček musí psovi dobře sedět, krýt hrudní koš, většinu břicha a sahat až přes kořen ocasu. Zároveň nesmí omezovat v pohybu a samozřejmě musí umožňovat komfortní a hygienické vyprazdňování. 
Je-li chladno, nikdy, ani v sebelepším oblečku, psa nenechávejte venku příliš dlouho a zvláště ne jen tak postávat. Pomalé popocházení po nákupech představuje větší riziko prochladnutí, než svižná procházka zimní přírodou. 
Základním opatřením proto vždy zůstávají častější krátké procházky ve svižném tempu. Stará nebo nemocná zvířata při nepřízni počasí klidně venčíme pouze na nezbytné vyprázdnění. 

Další zajímavosti

Vedle standardem zmiňovaných barev se v minulosti vyskytovali i tzv. harlekýni - černobílí nebo hnědobílí strakoši. O jejich obnovu se nezávisle na sobě pokoušelo několik chovatelů a výsledkem jejich snažení byl turský harlekýn. Více o harlekýnech najdete také v tomto článku.

Odlišnosti od podobných plemen?

Nejčastěji může docházet k záměně s trpasličím pinčem. Krysařík je však ještě o něco menší, a má typický hruškovitý tvar hlavy. Trpasličí pinč se vyskytuje pouze ve dvou barevných variantách (černá s pálením a jednobarevná červená), zatímco krysaříky můžeme potkávat v mnohem pestřejší paletě zbarvení. Krysařík má uši vždy vztyčené, u trpasličích pinčů standard povoluje i uši poloklopené.