SHIH–TZU

Překrásná chundelatá kulička s hedvábnou srstí, culíčkem na hlavě, velkýma radostnýma očima a vesele neseným ocáskem. To je šicinka, ši–cu nebo ta...


Překrásná chundelatá kulička s hedvábnou srstí, culíčkem na hlavě, velkýma radostnýma očima a vesele neseným ocáskem. To je šicinka, ši–cu nebo také „po staru“ lví psík. Pes plný života, nadšení, ale především věčný přítel, snůška skutečné lásky, „chryzantéma z východu“.

Jedna z pradávných pověr říká, že duše tibetského mnicha, který ve svém životě zhřešil, se po jeho smrti vtělila do malinkého pejska. V Tibetu a Číně pak byli považováni tito psíci za něco posvátného. Podle jiné z legend cestoval sám velký Budha s takovýmto psíčkem, který se mohl podle jeho přání proměnit ve lva. Sám pak mohl ujíždět na jeho hřbetě. Odtud pak pocházel dřívější název plemene „lví psík“. Zajímavé je především to, že lev je posvátným zvířetem budhismu, i když nežije na území Tibetu ani Číny.

Přestože se jedná o prastaré plemeno čítající historii mnohých století opředenou legendami, nebylo až donedávna ve světě téměř rozšířené. To, že psi plemene Shih–Tzu nepřekročili po dlouhá staletí hranice Tibetu a Číny, lze bezpochyby přičíst skutečnosti, že Tibeťané nikdy své psy neprodávali. Občas je darovali velmi vzácným hostům, jako projev hluboké úcty, ale vždy jen štěňata. Mnozí takto darovaní psi byli odcizeni novému majiteli dříve, než stihli překročit hranici Tibetu. Uvádí se, že Shih–Tzu doprovázeli karavany cestující do Číny. Museli být velmi silní, neboť taková cesta trvala až 10 měsíců. Tehdy se však jednalo o mohutnější a pevnější jedince, zatímco psíci darovaní čínským vládcům byli podstatně drobnější. Snad proto i dnes existují šicky velmi rozdílné velikosti.
V roce 1908 daroval Dalajlama, jako symbol uznání a vděčnosti, pár lvích psíků ovdovělé čínské imperátorce, která si jich značně považovala a začala se věnovat jejich chovu. Vždy preferovala psy zlaté barvy se symetrickými znaky. Bílý znak na čele považovala za známku vyšší kvality, udělenou samotným Budhou. Po smrti imperátorky začal chov upadat. Podle všeho Číňané časem změnili malého tibeťáčka podle svých představ. Docházelo ke zkracování čenichové partie a končetin, rozšíření hlavy, prodloužení srsti. Je více než možné, že docházelo ke křížení s pekingskými psíky, čínskými mopsy, maltézáčky a dalšími malými psy, přivezenými do Číny z Persie, Turecka a Ruska.
Na začátku 30. let se v Pekingu a Šanghaji začaly konat výstavy psů a „lví psík“ se stal populárním výstavním plemenem. Poslední úder byl plemeni Shih–Tzu zasazen v roce 1949, když Komunistická strana Číny přikázala vyhubení všech psů.

Na Západě se stal tento okouzlující malinký psík známým až na začátku 20. století. Jednotlivé exempláře podobných psů však přivezli Evropané z Východu již dříve.
V současné době se stává toto plemeno stále populárnějším. Snad proto, že Shih– –Tzu okouzlí svým vzhledem a povahou každého milovníka malých plemen na první pohled. Culíček na hlavičce, dlouhé vousy a uši i fascinující rovná či mírně vlnitá srst sahající až na zem, vlasatý ocásek dosahující na hřbet, to vše společně s velkými tmavými kukadly vyzařujícími radost ze života, vás skutečně dostane. Nejdůležitější, co tito překrásní psíci s povýšeným postojem mohou nabídnout, je ukryto v jejich charakteru. Jsou velmi oddaní, ale i přesto silně nezávislí, milují společnost všech obyvatel domu, nejsou psem jednoho pána, ale celé rodiny. Rádi se přátelí s jinými psy, a to i větších plemen. Tato přátelství však mohou končit úrazem. „Naše čtyřletá fenka hlídá v pěkném počasí společně s fenami středoasijského pasteveckého a Bernského salašnického psa venku na dvoře a rozhodně se nenechá nijak odstrkovat. Když si naši velcí psi hrají, dělá jim „sekundanta“, poskakuje okolo nich a poštěkává. Chová se velmi sebevědomě a příchod hostů nám vždy dává na vědomí hlasitým štěkotem. Jen myslím, že má slabý pud sebezáchovy, protože je schopná vlézt středoasiatce až do misky se žrádlem, jestli tam náhodou nemá něco lepšího než ona. Musím zmínit také její nadšení a důslednost, s jakou pečuje o svá štěňátka. Lepší mámu skutečně neznám.“

Psíci Shih–Tzu nemají rádi samotu, ale pokud je to nutné, budou na vás čekat u dveří, dokud se nevrátíte. Nic nedevastují a pokud se tak náhodou stane, ztráty jsou díky jejich malé tlamičce minimální. Návrat domů vám zpestří hlasitým radostným poštěkáváním a tančením kolem vás. Z jejich chování je jasné, jak moc vás milují a chtějí se vám zavděčit.

Pokud si své šicinky delší dobu nevšímáte, sedne si a v úplné tichosti vás sleduje. Dívá se svýma jasnýma očima, dokud nezaujme vaši pozornost.

Abych jen nechválila, je nutno říct, že představitelé plemene Shih–Tzu jsou občas pěkně nafoukaní a drzí a jejich manýry chování hraničí s vyzývavostí. Umí se taky pěkně urazit a v takovém případě s vámi nekomunikují i několik dní. Dokáží předstírat, že absolutně nechápou, za co jim nadáváte a tváří se přitom nevinně a moc mile.

Shih–Tzu nepatří ke konfliktním plemenům, přestože jsou vskutku velmi odvážní. „Když byla naše dcera ještě v kočárku, chodili jsme společně s šicinkou na procházky. Jednou jsem potřebovala do obchodu a nechala jsem je chvilku samotné. Když jsem se za okamžik vrátila, Amálka dávala cizí paní najevo, že se do našeho kočárku bez mého svolení nepodívá. Taky doma je malé dcerce stále v patách, hraje si s ní bez sebemenšího náznaku agresivity. Vydrží ji celé hodiny sledovat a čekat, až si jí dcera všimne, pohladí ji nebo se s ní začne honit. Vždy se chová velmi ohleduplně, aby malé slečně neublížila.
Shih–Tzu na rozdíl od jiných plemen přímo vyhledává společnost a to i u hostů. Nechá se hladit a hýčkat a je jí jedno kým, pokud je poklidná atmosféra. V opačném případě zbystří a sleduje, co se bude dít.

Mohlo by se zdát, že šicinky jsou pokojoví pejsci, ale není to pravda. Jelikož mají svůj původ v nehostinném kraji Tibetu, jsou velmi dobře přizpůsobení na pobyt venku. Jejich srst je hezky dlouhá a hustá s bohatou podsadou. Může mít libovolné zbarvení. Je však nutné se o ni řádně starat, proto by si neměli Shih–Tzu pořizovat lidé s nedostatkem času. Pokud se srsti dostatečně nevěnujete, zacuchá se, zplstnatí a pak je jediným východiskem psa ostříhat. Ale pokud nechcete chodit po výstavách, tak i sportovní střih šicinkám sluší. Mimo pravidelné vyčesávání a občasné koupání je nutné sem tam umýt tlamičku, rozčesat srst na bradě, uších a také kolem očí, aby oči neslzely. Většina šicek bude vaši pozornost a péči milovat, pokud je k tomu povedete od štěněcího věku.

Shih–Tzu patří k plemenům, které se snadno přizpůsobí vašemu stylu života. Ať už to znamená delší procházky či válení se na gauči. Pokud se budete svému pejskovi řádně věnovat již od štěňátka, nepodceníte důslednou výchovu ani péči, získáte na oplátku bezkonkurenčního malého přítele s velikým srdcem.
 
text: Eva Němcová, e.ne@centrum.cz
foto: archiv Bohemia Acro, www.bohemia-acro.com
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře