Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Sibiřský husky
Sdílet:

Sibiřský husky

Psi
Druhy a plemena

Existence tohoto plemene, respektive jeho předků, se odhaduje na několik až desítek tisíc let a je považováno za původní. Jeho historie je spjata s původní etnickou skupinou paleoasijského původu, národem Čukčů. Tento národ je považován za první obyvatele severovýchodní Asie a je starý 30–40 tisíc let. Za místo vzniku tohoto plemene je považována Sibiř, ale vyšlechtění husky do plemene má na svědomí Severní Amerika. Přístup Čukčů ke psům v nehostinných krajinách byl sice „využít je naplno“, ale zároveň byli jejich přáteli, členy rodiny i topením v době spánku, což v kynologické historii ve vztahu pes a člověk není až tak běžné.

Kam až sahá historie tohoto plemene?

Údajně existují důkazy, že sibiřští husky byli používáni coby saňoví tažní psi již před 500 lety v severní Eurasii, když domorodci potřebovali pomoc s taháním saní s úlovkem, dřívím nebo s přemístěním osady. Museli pracovat v krušných podmínkách, na velmi nehostinném místě. Nebylo ničím neobvyklým, že když některý ze psů zahynul, ostatní ho snědli. Když měli hlad a lidé sami měli málo, museli si sami jídlo ulovit, jinak by zemřeli hladem. Vždy však byli vedeni k přítulnosti a vlídnosti k člověku. Tehdy severští tažní psi procházeli nemilosrdnou selekcí bez ohledu na exteriér, neboť pouze zdatní, spolehliví a nenároční psi zajišťovali lidem žijícím na Sibiři přežití. O rozmach využívání psů v zápřahu se postarali zejména Čukčové, dále Něnci, Jagukirové a další. Jedna rodina vlastnila v průměru 7–10 psů.

Jako „Huskies“ byla zpočátku označovaná veškerá „plemena“ saňových psů. Slovo „husky“ zřejmě vzniklo z hanlivého pojmenování přírodních národů, ale zároveň je to označení houževnatého a vytrvalého chlapíka. Je možné, že slovo husky“ vzniklo ze slangového označení pro Eskymáky.

Z nenápadného pracanta hvězdou severu

Počátek chovu sibiřského husky přišel až s 20. stoletím, kdy se tito poměrně malí saňoví psi dostali z východní Sibiře na Aljašku. V roce 1908 se uskutečnil první oficiální závod ve spřežení psů na Aljašce. Pravidla těchto závodů byla zpracována s notným přispěním Alberta Finka, který se stal prvním předsedou kynologického klubu zaměřeného na saňové psy, založeného v roce 1907 v None. Při druhém ročníku, tedy v roce 1909, se závodu All Alaska Sweepstake z None do Candle a zpět dlouhém 408 mil (652,8 km) zúčastnil mimo jiné i ruský obchodník s kožešinami Goosak Thurstop. Zapřahal devět sibiřských husky, které jiní závodníci hanlivě nazývali „krysy Sibiře“. Nikdo nevěřil, že by se tito malí a celkem nenápadní psi mohli dostat do cíle. Natož aby bojovali o první místa. Závodilo se o velké peníze. O neuvěřitelných 10 tisíc dolarů. Goosakovi sibiřští psi sice skončili na 3. místě, ale moc nechybělo, aby vyhráli. Udělali velký dojem a zasloužili si obdiv. Výkon, nadšení a vytrvalost sibiřských psů učarovaly Skotovi jménem Foxe Maule Ramsaye. Ten se hned vydal na Sibiř shánět podobné psy. Nakonec jich koupil 60 a v roce 1910 postavil na startovní čáru All Alaska Sweepstake hned tři spřežení. S jedním jel on sám a skončil na druhém místě. První do cíle dorazil John Jonson po 74 hodinách. Toto spřežení také patřilo Ram­sayovi a časový rekord si udržel až do roku 1983! Tímto výsledkem se husky dostali do povědomí široké veřejnosti a na tyto psy se začalo pohlížet s nefalšovaným obdivem.

Leonard Seppala, který se po příjezdu na Aljašku pustil do chovu těchto psů s vidinou ustálení exteriéru, se svými psy zvítězil v tomto těžkém závodě 3× za sebou, a to v letech 1915, 1916 a 1917. V roce 1925 zachránil mnoho obyvatel městečka None, když se tam vydal se svým spřežením z Nenany (Anchorage) s lékem proti záškrtu. Po cestě se vystřídal i s jinými mushery a jejich spřežením, ale přesto největší část absolvoval sám. Tehdy tito zachránci podali heroický výkon. Trasu, která by trvala 20–25 dní, urazili za neuvěřitelných 5 dní s nasazením všech sil. Zachránil tak mnoho životů, které by kvůli epidemii vyhasly. Od roku 1973 se tak každoročně konají z Anchorage do None závody psích spřežení, přičemž z větší částí tato trať vede po původní trase zachránců. Trasa závodu měří přes 1 000 mil a první ročník tohoto opravdu velmi náročného závodu vítěz ujel za 20 dní. Až v roce 1994 se vítěz Iditarodu (název závodu) dostal k výsledku ujetí trasy za 10 dnů. Jak vidno, pětidenní sprint maraton byl opravdu výjimečný.

A jak šel čas…

V roce 1963 bylo ukončeno pravidelné rozvážení pošty v Americe na těžko dostupných místech psím spřežením se sibiřskými husky na ostrově St. Lawrence. Spřežení bylo nahrazeno leteckou službou. Přesto musheři zůstali v záloze pro případ, že by počasí rozhodlo o doručení pošty opět za pomoci psího spřežení.

Sibiřského husky zpopularizovalo mnoho kynologů. Za „legendy začínajícího saňového sportu“ jsou mimo jiné považováni L. Seppala, R. Lombard, G. Attl a další. Ale také R. Amundsen, který jako první za pomoci psího spřežení dosáhl jižního pólu. Sibiřského husky zviditelnili i Eva a Milton Seeleyovi, kteří je cvičili ve 2. světové válce pro pátrací a záchranné jednotky. A třeba A. Walden napsal knihu o využití psů pro tahání nákladů na Aljašce. Ti všichni a mnoho dalších udělali sibiřským husky dobrou službu, aby je ukázali světu. Především díky L. Seppalovi a manželům Seeleyovým byl v roce 1930 sibiřský husky oficiálně uznán American Kennel Clubem.

Z Ameriky a Aljašky se do Evropy dostali první husky nejdříve do Švýcarska a Německa, a to v 50. a 60. letech 20. století. Bohužel se sem dostalo mnoho netypických husky, bez typických pracovních vloh, a tak dlouho trvalo, než se pracovní kvalita husky chovaných v Evropě dostala na úroveň amerických psů. První Klub severských psů v Evropě byl založen v roce 1959 ve Švýcarsku. Asi nejznámějším závodem v Evropě je Alpirod, dlouhý přes 700 km, přičemž vede přes Rakousko, Francii, Itálii a Švýcarsko. První ročník se konal v roce 1988. Nejdelší závodní trať na světě měří 1 920 km, je jí legendární „Iditarod Trail International Championship Sled Dog Race“. Zajímavých a věhlasných závodů různé délky a náročnosti je však po celé Evropě i v Americe mnoho.

Změnou v pravidlech, kdy bylo povoleno startování na závodech psích spřežení i psím křížencům a psům bez průkazu původu, dostali šanci i aljašští husky či evropský saňový pes, kteří byli přímo vyšlechtěni jen pro závody ve spřežení. To však znamenalo velké snížení zájmu o sibiřského husky a další známá saňová plemena s dlouhou historií.

Husky v České republice

U nás se stali zakladateli chovu sibiřského husky fena Black Blanket of Adirondack dovezená z Německa a pes Husky v. Zillergut z USA. První vrh u nás o počtu sedmi štěňat se narodil 20. 9. 1981, v chovné stanici Arcis A. Císlera. Mezi první chovatele sibiřských husky v ČR patří např. manželé Dolejšovi, kteří se chovu věnují dodnes. Za výborné pracovní psy v počátcích chovu u nás jsou považovaní Popow v. d. Foxhill ranch, Kaila´s Mr Peper, Action Arow of Hells Gate, Rockj Chucky…, po exteriérové stránce vynikali např. Zadar Yaguaral, Nicky T. De Los Ventisqueros, Des Mars Sunny, Tai–Mir of Wolf Gold Gorbi a další.

Pro koho se hodí

Rozhodně to není pes pro každého. Má své dobré, ale i ne zcela jednoduché povahové vlastnosti. Krása ani v tomto případě není všechno. Jeho koupi je nutné předem dobře zvážit, aby nakonec z jeho vlastnictví nebyl člověk smutný, a pes proto nešťastný.

Jeho vzhled je poutavý, coby štěně je neodolatelný a snad i pro jeho často modré oči se stal nejen nejznámějším saňovým psem, ale i často psem kupovaným do nevhodných podmínek. Toto krásné a okouzlující plemeno má nevšední nároky na držení (zejména co se pohybu týče) a v žádném případě není plemenem vhodným pro každého. Nutně potřebuje hodně pohybu a vhodné zaměstnání, pokud mu jeho majitel nemůže poskytnout dostatečné zaměstnání formou zápřahu. Výborně se hodí i pro ty, jež v letních měsících holdují dálkovým běhům či turistice a v zimních měsících běžkám. Bude nadšený i z dlouhých výletů. Potřebuje alespoň jednu hodinu aktivního pohybu denně, lépe více. Bez vydatného pohybu bude tento pes nešťastný.

Jaký je sibiřský husky?

V době dospívání můžeme narazit na problém, že i jinak klidný a vyrovnaný jedinec bude mít snahu se prosadit v žebříčku hierarchie lidsko–psí smečky se snahou získat vyšší pozici. Tuto určitou dominanci je potřeba zvládnout a včas potlačit. Jasně psovi vysvětlit, která příčka v žebříčku hierarchie je jeho, a tak bude nastolen klid a dál bude probíhat spolupráce díky jasně daným funkcím v této smíšené smečce. Má silně vyvinutý smysl pro hierarchii smečky. Proto pokud má místo ve smečce jasné, zcela respektuje svého vůdce.

Sibiřský husky není psem jednoho pána. Má rád všechny lidi skoro stejně. Loajalita k jednomu člověku u tohoto plemene chybí. I proto není husky zrovna dobrý hlídač. Naopak, snad z každé návštěvy má radost. Znamená to, že ani změna majitele, pokud jde do lepších podmínek, pro něj neznamená duševní trápení. Výborně ovládá „řeč těla“ a svým chováním je celkově vyloženě „přírodním“ plemenem. Má rád pevný řád. Dokáže i klidně ležet a odpočívat. Ale nevydrží to příliš dlouho.

Velmi se zajímá, co se děje kolem. Je to zvědavý průzkumník a bohužel i útěkář. Nemá nejmenší problém se vydat mimo své území za zábavou. Tudíž dobrý plot je základem pro ubytování husky venku. Je ochoten hledat i sebemenší skulinku v plotě či pod ním a využít ji k prozkoumávání širokého okolí. A když to nejde spodem, občas to může vzít i horem. To však znamená velký problém, protože snadno může přijít v silničním provozu o život – nebo soused o slepice.

Má výbornou orientaci v prostoru a neomylnou paměť na cestu. Když ji jednou projde, nikdy nezapomene, kudy šel. S dětmi si rozumí a má je rád, ale umí za jejich přispění vymyslet nemalé lumpárny, i se nenápadně vytratit. Je možné ho označit za „volnomyšlenkáře“.

Nekonečné kilometry nejsou pro něj problém

Je doslova horlivý a velmi ochotný do práce. Je velmi energický a zbožňuje pohyb, kterého nemá nikdy dost. Pokud má opravdový nedostatek pohybu, umí to dát svému člověku dostatečně najevo. A to nejen předěláním interiéru bytu, ale i překopáním zahrádky. Má rád chladno a pobyt venku, kde si dokáže vykopat neuvěřitelně hlubokou noclehárnu. K demolování a ničení mají sklony především v době dospívání, ale pokud se nudí, je schopný se tímto způsobem zabavit i v dospělosti. Je ho možné zaměstnat běháním vedle kola, canicrossem nebo může doprovázet člověka na kolečkových bruslích. Je odolný, rád plave a skáče. Ne­jeden husky má rád hrabání, rýpání a „myškování“ v poli a na zahradě.

Husky milují nekonečné utíkání do dáli a hltání nekončících kilometrů. Chuť pracovat v zápřahu má vrozenou. I sám zvládne táhnout lehčí náklad na velkou vzdálenost. Přesto v zápřahu velmi uvítá dalšího partnera.

Je to pes ideální pro dlouhé toulky přírodou nebo jak jinak, do zápřahu. Je nejmenším ze saňových psů. Je skoro o polovinu lehčí než aljašský malamut. Nejsou to však sprinteři, jak by se snad mohlo zdát, ale vytrvalci. To je nutné si uvědomit při výběru vhodného zaměstnání a využití. Je ho možné považovat za jednoho z největších vytrvalců psí říše. Zvládne i delší hladovění a přitom stále pracovat. Dokáže v zápřahu pracovat až do –50 °C.

Hodí se pro všechny sporty provozované s tažnými psy. Miluje pohyb a práci. Svou práci bere vážně, a co se týče práce ve spřežení, je učiněný workoholik. Zpravidla se zapřahají po dvou vedle sebe (v párech), přičemž vepředu je jeden vedoucí pes. Existuje mnoho různých typů zápřahů: „tandemový“ – psi běží za sebou mezi dvěma lany, „vějířovitý“ – každý pes je k saním přivázán na samostatném laně, „Doppel–Nomestyle“, kdy psi běží v párech za sebou. Stejně tak existuje spousta kategorií, závislá nejen na počtu psů v zápřahu a délce trati, ale také na způsobu následování psů musherem (na saních, lyžích, běžkách za „pulkou“ – saně ve tvaru člunu…).

Jak je na tom s poslušností

Velmi důležitá je dobrá socializace, která dělá polovinu výchovy. Jeho výchova a případný výcvik v poslušnosti jsou jen o nekonečné důslednosti a trpělivosti. S husky je potřeba navázat vztah, jinak bude nekontrolovanou střelou, která si za všech okolností dělá, co chce. Dril a tresty nepomáhají, spíše naopak, zničí každé kamarádství a vzájemné pouto. Ani neustálé opakování cviku není cesta k úspěchu.

Husky je značně paličatý, nezávislý, ale i zvídavý a veselý. Jeho výchova v žádném případě není jednoduchá. Poslouchá pouze tehdy, je-li o užitečnosti a výhodnosti uposlechnutí povelu sám přesvědčen. Je sebevědomý a jen velmi nerad se podřizuje, pokud má pocit, že rozhodnutí člověka je chybné. Jeho povaha je značně nezávislá a husky rozhodně nepatří mezi snadno cvičitelná plemena.

I když se o něm říká, že je hloupý, rozhodně to není pravda. Je schopen se naučit celou řadu povelů a zároveň si umí sám poradit. Problém tkví v tom, že se jedná o přírodní plemeno, které upřednostňuje své instinkty před povely člověka. Když cítí nebezpečí nebo má pocit, že je potřeba řešit nějaký problém, zachová se pudově. Jeho přírodní chování a pudy jej však ovládají natolik, že v něm ve velké míře zůstal i lovecký instinkt a instinkt „přežít“. Díky tomu všemu je jeho ovladatelnost poněkud problematická, zejména v případech, kdy je z jeho pohledu momentální běžný život něčím narušený nebo příliš nudný.

Základní poslušnost je důležitá u každého psa, huskyho nevyjímaje. Bohužel, husky při výcviku poslušnosti rozhodně nehledí na svého člověka dychtivě, co bude následovat. Opravdu nikdy nedělá, co svému člověku na očích vidí. Jsou dny, kdy se mu poslouchat nechce a nejde s ním hnout, ať se člověk snaží sebevíc. Najít tak vhodnou motivaci není snadné. U mnohých jedinců doslova nemožné. Zpravidla se ho nedá uplatit ani hrou, ani jídlem, ani hračkou. Pak nezbývá než ho přesvědčit, že to, co po něm člověk chce, vlastně chce i husky. Přivolání je však opravdovým oříškem. Proto je běžné, že tito psi na procházkách tráví téměř veškerý čas na vodítku.

Husky a psi

Je to jednoznačně pes smečkový, tudíž upřednostní život mezi ostatními psy, nejlépe stejného plemene nebo alespoň stejného myšlení. Je-li sám, má sklony k vytí a hledání psího porozumění v okolí. Na severu v jeho dávné minulosti nikdo nikdy nechoval jen jednoho psa. Nechce se cítit osaměle. Nutně potřebuje nějakou společnost. Výborně se hodí do smečky, a pokud si můžete dovolit opatřit více husky, bude vskutku šťastný. Žití zcela o samotě je pro něj opravdové utrpení.

Se psy vychází zpravidla dobře. Jak se psy ve smečce, tak se psy cizími. Je hravý a nekonfliktní, nejčastěji nevšímavý, se snahou o spolupráci, je-li zapotřebí. Ovšem pokud se do něj nějaký pes pustí, začne si, husky jde tvrdě do boje a nic si nenechá líbit. Ke psům nebývá agresivní, ale najdou se i výjimky. Záleží samozřejmě na osobnosti a na výchově.

Je to rozhodně i lovec

Nehodí se k domu, kde jsou chováni králíci a jakákoliv drůbež. Jejich vztah bude vždycky velký problém. Husky v těchto živých tvorech pokaždé uvidí kořist. Jeho lovecký pud je velmi silně zakořeněn a je nutné s tím dopředu počítat.

Jít s ním do přírody bez vodítka je velmi odvážné. Zvěř je schopen pronásledovat dlouhé kilometry a šance na odvolání je nulová. Někdy má dokonce tendenci štěkat, když zpozoruje zvěř, ve které vidí kořist. Lákadlem pro něj nejsou jen zajíci, ale i ptactvo, a až na výjimky veškerá divoká zvěř a drobná hospodářská zvířata. Snad jeho nejoblíbenější kořistí jsou slepice. Na kočku je většina jedinců schopna si zvyknout, ale pouze za předpokladu cíleného přivykání ve štěněcím věku, kdy bude kočku považovat za člena smečky. Kromě momentu probuzení loveckého instinktu je to pes mírný, bez sklonu ke konfliktům s kýmkoli.

Hlídače v něm nehledejte

Husky není dobrá volba, pokud člověk potřebuje hlídače. Snad žádný jedinec tohoto krásného plemene opravdu neohlídá dům. Nevykazuje kvality hlídacího psa, není přehnaně podezíravý k cizím lidem. Má přátelskou povahu a je přesvědčen, že lidé nemají špatné úmysly.

V dospělosti je nejčastěji k lidem nevšímavý či rezervovaný. Někteří jedinci jsou i vysloveně přátelští. Nikdy však nesmí být agresivní nebo plachý. Je to opravdu nehlídací plemeno, které velmi málo štěká. Na lidi zcela ojediněle.

Péče a zdraví

To, že na léto vylíná veškerá podsada, znamená, že všude, kudy projde, je hromada chlupů, ale zároveň to znamená, že mu není v horkých dnech takové teplo, jak si mnozí lidé myslí. Rozhodně mu není tepleji než většině jiným plemen. Jestli je to pes vhodný i do bytu, protože samota mu nesvědčí, nebo jen na zahradu, nebo naopak je vhodné jej uzavřít do prostorného kotce, se chovatelé a majitelé asi nikdy neshodnou. Každopádně nepotřebuje zateplenou ani nijak zvlášť upravenou boudu. Je neuvěřitelně otužilý, sníh, déšť ani vítr příliš neřeší. Je přizpůsobený i těm nej­drsnějším klimatickým podmínkám. Je-li držen celoročně venku, srst je kvalitnější a líná pouze „nárazově“, 2× za rok.

Péče o srst, pokud ji nechcete česat častěji, postačí pouze během línání. Jeho srst je na rozčesávání velmi snadná. Celková péče o husky je minimální, pokud počítáme s tím, že chlupy jsou všude.

Jedná se o zdravé plemeno, ale i u něj se mohou vyskytnout některé dědičné defekty, jakými jsou například korneální dystrofie, šedý zákal či generalizovaná progresivní retinální atrofie, snížená funkce štítné žlázy nebo von Willebrandova nemoc. Jako většina větších plemen může mít problémy s dysplazií loketního a kyčelního kloubu.

Na množství potravy je opravdu nenáročný, ale je zapotřebí složení potravy přizpůsobit míře zátěže. Protože je do vysokého stáří velmi aktivní, v některých případech se mohou v pozdějším věku objevit problémy s artrózou či revmatismem.

Některým psům, zejména s „tvrdým“ pelíškem, se mohou na loktech tvořit mozoly – otlačeniny, které spíše výjimečně mohou psa bolet. V těchto případech je vhodné poskytnout psovi jiný typ podložky (měkčí) na ležení.

Výstavní a pracovní husky

Je nutné si uvědomit ještě před koupí štěněte, zda chce člověk se psem závodit a aktivně běhat či jezdit, nebo jestli chce především společníka, tudíž typ poněkud klidnější. A podle toho pak hledat vhodnou chovatelskou stanici a vhodné spojení rodičů budoucího štěněte. Chovatelské stanice se zaměřují buď na exteriér a klidnější povahu, nebo na výkon a preferují zvířata, která jsou tělem a duší sportovní a pracovní dříči. Psi z vyloženě výstavního spojení jsou zpravidla méně nároční na zaměstnání a míru pohybu. Jsou i lépe ovladatelní a celkově klidnější.

Svou původní práci v postroji vykonává efektivně. Jako saňový pes vždy měl za úkol převážet lehčí břemena na velké vzdálenosti střední rychlostí. Sibiřský husky je středně velký pracovní pes, rychlý, s volným a elegantním pohybem. Jeho mírně kompaktní a dobře osrstěné tělo, vztyčené uši a huňatý ocas připomínají jeho severský původ. Typický pohyb husky je plynulý a očividně bez námahy. Jeho tělesné poměry a rámec odrážejí tuto základní rovnováhu síly, rychlosti a vytrvalosti.

Typický pohyb sibiřského huskyho je plynulý a zjevně bez námahy. Pohyb je lehký a rychlý. Výborný pohyb je pro toto pro práci využitelné plemeno zásadní. Ve výstavním kruhu by měl být prezentován na volném vodítku ve středně rychlém klusu, který dovolí ukázat dobrý předkrok hrudních končetin a dobrý posun pánevních končetin. Při pohledu zpředu dozadu při chůzi sibiřský husky nedrží jednu stopu, ale při postupném zvyšování rychlosti se stopy nohou přesouvají dovnitř, až tlapky sledují jednu střední linii, která vede pod podélnou osou těla. Hrudní i pánevní končetiny směřují při pohybu přímo vpřed, přičemž se ani lokty, ani kolena nevytáčejí dovnitř ani ven. Každá pánevní končetina se pohybuje v linii hrudní končetiny na stejné straně. V pohybu zůstává hřbetní linie pevná a rovná.

Nejdůležitějšími charakteristikami plemene sibiřský husky jsou střední velikost, přiměřeně silná kostra, vyvážené proporce, volnost a lehkost pohybu, správná srst, hezká hlava a uši, správný ocas a dobrá povaha. Příliš mohutná kostra nebo přílišná nadváha, omezený nebo těžkopádný pohyb nebo dlouhá hrubá srst musí být penalizovány. Sibiřský husky nikdy nevypadá tak těžce a hrubě, aby se podobal psovi pro nošení nákladů, ale nevypadá také ani tak lehce, aby připomínal honicího psa. Obě pohlaví mají vzhled velmi vytrvalých zvířat. Kromě již vyjmenovaných vad jsou nežádoucí zřejmé vady ve stavbě těla, stejně jako u ostatních plemen, i když zde nejsou konkrétně jmenovány.

Jak by měl vypadat ideální představitel plemene?

Jeho hlava je mírně zaoblená nahoře a zužující se od nejširšího bodu k očím. Stop je dobře zřetelný. Nosní houba je černá u šedých, pálených nebo černých psů, játrová u měděně zbarvených psů, může být masově zbarvená u čistě bílých psů. Růžově žíhaný „sněhový nos“ je přijatelný. Tlama je střední délky a střední šířky, postupně se zužující k nosní houbě, špička tlamy není ani zašpičatělá, ani kvadratická. Pysky jsou dobře pigmentované a těsně přiléhající.

Skus je nůžkový. Oči mají mandlový tvar a jsou posazené trochu šikmo. Oči mohou být hnědé nebo modré barvy, přijatelné je každé oko jiné barvy nebo vícebarevné oko. Výraz je nadšený, přátelský, plný zájmu, dokonce nezbedný. Uši jsou středně velké, trojúhelníkového tvaru, blízko u sebe a nasazené vysoko na hlavě. Jsou pevné, dobře osrstěné, mírně klenuté na zadní straně a pevně vztyčené, s lehce zaoblenými špičkami směřujícími přímo vzhůru. Krk je střední délky, klenutý a v postoji nesený hrdě vztyčený. Hřbet je rovný a silný, záď je spáditá, ale není tak strmá, aby omezovala posun pánevních končetin. Hrudník je hluboký a silný, ale ne příliš široký, přičemž nejhlubší bod leží přímo vzadu a v úrovni loktů. Ocas je dobře osrstěný a je liščího typu. Je nasazen lehce pod hřbetní linií a je v afektu obvykle nesen nad hřbetem v elegantním šavlovitém oblouku. Když je nesen vzhůru, nestáčí se ocas k žádné straně těla ani neleží ploše na hřbetě. V klidu je ocas většinou svěšený. Srst na ocasu je střední délky a má zhruba stejnou délku na vrchní části, stranách a spodní části, výsledkem čehož je vzhled kulatého kartáče. Končetiny v postoji při pohledu zpředu jsou přiměřeně od sebe vzdálené, rovnoběžné a rovné. Kostra je silná, ale ne těžká. Délka končetiny od lokte k zemi je o trochu větší než vzdálenost od lokte ke kohoutku. Tlapky jsou střední velikosti, oválného tvaru, kompaktní a dobře osrstěné mezi prsty a polštářky. Polštářky jsou tuhé a dobře vyklenuté. Srst sibiřského huskyho má podsadu. Krycí srst je středně dlouhá a bohatá, ale nikdy není tak dlouhá, aby rušila obrys psa. Podsada je měkká a hustá, dostatečné délky, aby podpírala krycí srst. Delší chlupy krycí srsti jsou rovné a poněkud hladce ležící, nejsou však hrubé ani přímo odstávající od těla. V průběhu období línání je absence podsady obvyklá. Trimování vousů a srsti mezi prsty a v okolí tlapek k dosažení jemnějšího vzhledu je povoleno. Trimování srsti v jakékoliv jiné části těla nesmí být promíjeno a musí být silně penalizováno. Povolené jsou všechny barvy srsti od černé k čistě bílé. Běžné jsou různé typy znaků na hlavě včetně mnoha vzorů, které se u jiných plemen nevyskytují.

Výška v kohoutku: psi 53,5 až 60 cm a feny 50,5 až 56 cm.

Hmotnost: psi 20,5 až 28 kg a feny 15,5 až 23 kg.

Autor textu: Eva Nohelová
Autor fotografií zdroj: Pixabay
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru