Entlebušský salašnický pes

O plemenu

Středně velký, hladkosrstý „entlebuch“ je nejmenším ze čtyř plemen švýcarských salašnických psů.  

Od o málo většího Appenzellského salašnického psa ho na první pohled odlišuje poměr kohoutkové výšky ku délce těla, který je u entlebucha 8:10, zatímco appenzell je téměř kvadratický.  

Další výraznou odlišností je ocas, appenzell ho při pohybu nese stočený těsně nad záď, entlebuchovi naopak směřuje spíše dolů nebo je vrozeně  pahýlovitý.

Zařazení FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi, Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi, číslo standardu: 47

Historie

Společný předek všech čtyř švýcarských salašníků přišel do této oblasti pravděpodobně ve starověku spolu s římskými vojáky. Hornatá krajina byla po staletí příčinou izolace jednotlivých oblastí a tedy i odděleného vývoje různých typů salašnických psů.  

Entlebušský salašnický pes dostal své jméno podle údolí Entlebuch poblíž Luzernu. První popis plemene „Entlibucherhund“ byl zapsán roku 1889, přesto k oficiálnímu odlišení od podobného appenzellského salašnického psa došlo až roku 1913, kdy byl zásluhou profesora Alberta Heima entlebušský salašnický pes zanesen jako samostatné plemeno do švýcarské plemenné knihy psů.

Rozvoj plemene a jeho čistokrevného chovu však zbrzdila první světová válka. Teprve roku 1926 byl založen Švýcarský klub pro entlebušské salašnické psy a o rok později vznikl první standard plemene.

Povaha

Rodinně založený entlebuch potřebuje úzký kontakt se svou lidskou smečkou, na které doslova visí. K cizím lidem přistupuje obezřetně, dokáže se ale brzy skamarádit.  

I když je nekonfliktní a přátelsky založený, má silný hlídací pud.  Je známý tím, že na jím střežený prostor nevpustí cizí osobu, pokud jeho pán nedá svolení.  

Stejně jako ostatní švýcarští salašničtí psi, i on má výjimečně vřelý vztah k dětem a rád s nimi dovádí.  

S jinými psy vychází dobře a nevyhledává konflikty, při napadení se však dokáže bránit a stejně tak nedá dopustit na členy své rodiny.  

Není těžké zvyknout ho na soužití se zvířaty jiného druhu, jeho lovecký pud je minimální. Navzdory nízké potřebě lovit má výborný nos, dobře se uplatňuje při pachových pracích.

Výcvik

Úspěšná výchova se neobejde bez včasné a důkladné socializace. Zejména ve štěněcím věku se vyplatí seznámit entlebucha s co nejširším spektrem prostředí a situací, jaké ho mohou v životě potkat. Nedostatečná socializace nebo omezený kontakt s člověkem může hodně pokazit, náprava pak bývá zdlouhavá a s nejistým výsledkem.  

Výchova tohoto inteligentního psa má být důsledná a pevná, založená na vzájemné důvěře a silném vztahu. Zejména společné sportovní či pracovní aktivity velmi prospívají komunikaci mezi psem a jeho majitelem, také s nimi je vhodné začít co možná nejdříve.  

Entlebušský salašnický pes je inteligentní a učenlivý, při troše snahy zvládne jeho výchovu i začátečník.

Krmení

Pro stravování entlebušského salašnického psa platí obecné výživové zásady a pravidla.  Můžeme podávat doma připravované krmení, buď vařené, nebo zkusit dnes oblíbený BARF (syrovou stravu). Domácí kuchyně představuje pro majitele obtížnější způsob výživy psa, protože klade určité nároky na znalosti i čas na každodenní přípravu, na druhé straně ale máte dokonalý přehled, co psu dáváte.  

Chybí-li čas, znalosti nebo jen chuť, zlatým standardem zůstávají kvalitní granule pro střední plemena přiměřeného věku. Pokud se věnujete nějakému sportu nebo máte pracovního psa, lze zvolit také řadu určenou pro zvířata se zvýšenou fyzickou zátěží.

Srst a péče

Díky patrové srsti s hustou podsadou je entlebuch výborně chráněn před nepřízní počasí. Pesíky jsou krátké, tvrdé a lesklé, pevně přiléhající. Mírné zvlnění srsti na hřbetě se toleruje, ale není žádoucí.  

Všichni švýcarští salašničtí psi mají typické trikolorní zbarvení -černá v kombinaci s hnědou (tříslovou) a bílou.  

Hladká a krátká srst není příliš náročná na péči, pouze v období línání počítejte se zvýšenou potřebou kartáčování.

Zdraví / nemoci

Toto odolné a houževnaté plemeno si většinou zachovává dobrý zdravotní stav do vysokého věku.  

V chovu se sleduje především dysplazie kyčelního kloubu, zodpovědní chovatelé také provádějí genetické testy na oční onemocnění PRA (progresivní retinální atrofie sítnice), které může přenášet i klinicky naprosto zdravé zvíře.