Kavkazský pastevecký pes

O plemenu

Velký horský pes medvědího zevnějšku s robustní kostrou a silným osvalením vzbuzuje na první pohled respekt. Měl by mít vyvážené proporce, tělo velmi mírně obdélníkového formátu (délka těla přesahuje kohoutkovou výšku o 3-8%).

Jako u většiny horských molossů, také u kavkazana je výrazný rozdíl mezi samcem a samicí. Feny jsou drobnější a jemnější kostry, mají méně vyvinutý kohoutek a delší tělo. Také jejich hlava je v poměru k tělu menší a na krku nemívají tak výraznou hřívu jako psi.

Zařazení FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi,  Sekce 2.2 -  Molossové horského typu, číslo standardu: 328

Historie

Hornatá krajina jihozápadní Asie byla již ve starověku domovem velkých, mohutných psů, kteří zdejším pastevcům pomáhali shánět a chránit stáda i obydlí, pravděpodobně se používali také k přepravě nákladů.  

Díky vysokým horám, které oblast oddělovaly od okolního světa, se vytvořila místní varianta pasteveckého psa, lišící se od ostatních středoasijských horských molossů.

Jejich protivníky byli nejen vlci a medvědi, ale také tygři, což si vyžadovalo specifické fyzické i psychické vlastnosti, díky kterým brzy našla využití pro tyto velké molossy také armáda. Dochované záznamy z 1. století před naším letopočtem hovoří o neobyčejně vzrostlých psech, působících ve vojsku arménského vládce Tigrana II.  

Systematické šlechtění plemene započalo krátce po komunistickém převratu a pádu carského Ruska. Šlechtěni byli hlavně armádou a využívali se především k ostraze objektů.  Období armádní služby ještě zostřilo jejich povahu, protože se podporovala ostrost a rychlý, tvrdý zákrok vůči jakémukoliv vetřelci. 

Povaha

Teritoriální kavkazan je vynikajícím strážcem a ochráncem. Asijští horští molossové mají výjimečně vyvinutý hlídací instinkt a své území si střeží tvrdě a nekompromisně. Příliš neštěkají, protože jejich úkolem nebylo vetřelce ohlásit, ale rovnou odehnat či zneškodnit.

Kavkazan lpí na své rodině, zejména na jednom majiteli, kterého ctí jako „alfa samce“. Domácím dětem neublíží, přesto je na místě obezřetnost.

Výcvik

Kavkazan je vhodný pouze pro velmi zkušeného chovatele, který již má zkušenosti s podobným typem plemene. V některých zemích je jeho chov dokonce regulován jakýmsi „zbrojním průkazem na psa“.  

Výcvik je zapotřebí soustředit na precizní socializaci a získání vazby na členy své rodiny (s vědomím toho, že „alfa“ bude jen jeden). Inteligentní kavkazan sice poměrně snadno chápe a má dobrou paměť, pokud však s povelem zcela nesouhlasí, úplně klidně ho bude ignorovat nebo ho provede po svém.  

Na klasický výcvik tedy můžete zapomenout, kavkazan se necítí být zcela podřízeným, ani nemá potřebu se majiteli zavděčit, proto dril a učebnicovou poslušnost od něj nečekejte. Co ale můžete získat je věrný a oddaný přítel, který s vámi bude spolupracovat a bude ochoten položit život při vaší obraně.

Krmení

Základní rozhodnutí je, zda krmit granulemi či doma připravovanou stravou.

Většina chovatelů stále volí suchá krmiva pro jejich snadné skladování i časovou nenáročnost přípravy denní krmné dávky.  Pokud zvolíte kvalitní značku a vhodný produkt, máte jistotu, že pes denně dostává potřebné živiny v přiměřeném množství.  

Na popularitě získává také krmení syrovým masem s přílohou, tzv. BARFem. Tento způsob výživy představuje návrat k přírodnímu stravování, avšak klade výrazně větší nároky na chovatelovy znalosti o výživě a je náročnější na skladování i každodenní přípravu. 

Srst a péče

Před rozmary počasí je kavkazan chráněn rovnou odstávající srstí hrubé struktury s hustou podsadou. Délka srsti se může lišit, v závislosti na původu (stepní a horský typ), neměla by však být kratší než 5 cm.

Standard uznává jakékoliv jednobarevné zbarvení s výjimkou černé, modré a játrově hnědé. Povoleny jsou také vícebarevné varianty, strakatá nebo skvrnitá.  

Vedle pravidelného kartáčování nevyžaduje kavkazan mnoho péče, patří k velmi nenáročným plemenům.

Zdraví / nemoci

Kavkazský pastevecký pes si zpravidla udržuje zdraví a vitalitu až do stáří, které u něj nastává okolo 10. roku věku.  

V chovu se sleduje výskyt dysplazie kyčelního kloubu, vhodné je též vyšetření loktů a kolen.  

Důležitý je klidový režim 2 hodiny po jídle, jako prevence torze žaludku.