Parson Russell teriér

Parson Terrier je původní druh ve Velké Británii, kde byli původně chováni k práci společně s Foxhoundy. I když dnes jsou tito okouzlující psi spíše chováni jako společníci a rodinní mazlíčci díky své laskavé a věrné povaze. Mohou mít hrubou nebo hladkou srst a jsou proslulí svou bdělostí a živelností, nikdy nejsou šťastnější než venku, když sledují nový zápach. Z tohoto důvodu Parson Terrierové nejsou nejlepší volbou pro lidi žijící v bytech nebo vedoucí klidnější život, ale jsou velmi dobrou volbou pro ty, kteří žijí v venkovském prostředí s velkými bezpečnými zahradami, kde se mohou jejich psi volně pohybovat, kdykoli chtějí.

Parsonův teriér sdílí historii s dnešním Jackem Russellem, přičemž tuto rasu vyvinul reverend John Russell na začátku 19. století. Když studoval na Oxfordu, zakoupil psa od mlékárníka, kterého použil k vytvoření teriéra schopného běhu s loveckými psy, ale zároveň schopného vyhnat lišku, aniž by ji zabil, což bylo něco, co ostatní teriéři byli chováni k provádění.

Reverend pocházel z Dartmouthu, kde jeho otec, také duchovní, vlastnil smečku loveckých psů. V roce 1814 šel reverend na univerzitu v Oxfordu, kde byl po pěti letech vysvěcen na kněze. I nadále zůstával vášnivým myslivcem, když byl jmenován farářem v Devonu, ale právě během svého pobytu v Oxfordu objevil fenu teriéra jménem "Trump", kterou vlastnil mlékář, a byl tak ohromen tímto psem, že přesvědčil mlékáře, aby mu ho prodal. S sebou vzal "Trump" do Devona, kde se stala "základem" jeho snah o chov dokonalého loveckého teriéra.

Ačkoli přesný vývoj rasy zůstává trochu nejasný, ví se, že jak Parson Russell Teriér, tak Fox Teriér jsou potomky takzvaných "liščích teriérů", které existovaly na začátku 18. století. Ale s tím, co je známo, neexistují záznamy o chovatelských praktikách před rokem 1862. Jediné, co lze potvrdit, je, že reverend John Russell koupil "Trump" kolem roku 1818.

V roce 1862 měl další kněz jménem reverend Handly fenu teriéra jménem "Sting", která se stala zakladatelskou matkou první linie hladkosrstých fox teriérů nazvanou Rodina III. Byla křížena s teriérem jménem "Tartar" a spojením vznikla fena jménem "Grove Nettle". Sám reverend John Russell začal chovat teriéry a byl první, kdo vychoval fenu, která se stala zakladatelskou matkou hladkosrsté linie fox teriérů známé jako Rodina 1.

V průběhu následujících let reverend pokračoval ve svém chovatelském programu a v roce 1875 byl založen Fox Teriér Klub, kde reverend byl jedním z zakládajících členů. O rok později v roce 1876 byl stanoven standard pro fox teriéra, ale popisoval psa, který by si klub přál vyvinout, nikoli fox teriéra, jak existoval v té době. Během následujících let a ke konci 18. století začali fox teriéři připomínat psy, které známe dnes. Nicméně starší typy "liščích teriérů" stále existovaly v odlehlých oblastech země, a byli to tito "teriéři", kteří se stali zakladatelskými psy Parson Russell Teriéra.

Teprve po smrti reverenda Johna Russella založil vášnivý lovec a novinář jménem Arthur Heinemann klub, který byl původně známý jako Devon and Somerset Badger Club. Teprve později bylo jméno klubu změněno na Parson Jack Russell Terrier Club, a byl také zaregistrován spolu s dalšími 28 přidruženými kluby fox teriérů u Kennel Clubu. V té době popisoval chovatelský standard pro PRT tyto teriéry jako "veselé s živým vzhledem, s dobrou kostrou, ne příliš dlouhými ani krátkými nohami a teriérem, který se pyšní konformací podobnou dospělé lišce".

Klub nadále prosperoval až do začátku druhé světové války, ale pak byl uzavřen. Teprve po válce, s obnovujícím se zájmem o myslivost, začala popularita teriérů opět stoupat. V té době byli všichni tito malí teriéři nazýváni Jack Russelly. Teprve v první polovině 80. let začali nadšenci Parson Russell Teriéra podporovat rasu s cílem získat uznání Kennel Clubu, a tak byl založen nový klub Parson Jack Russell. Nicméně první žádost klubu nebyla úspěšná, až do roku 1990, kdy byl Parson Jack Russell Terrier konečně uznán Kennel Clubem jako "typ nebo varianta" fox teriéra.

Nakonec v roce 1999 Kennel Club souhlasil s změnou názvu plemene na Parson Russell Terrier a v roce 1997 byl plemenným klubem udělen status CC, přičemž Parson Russell Terrier se stal prvním šampionem v roce 1997. Dnes jsou tyto okouzlující malé psy stále oblíbenou volbou lidí jak jako pracovní psi, tak jako společníci díky sv

ým bdělým a živým povahám a okouzlujícímu vzhledu.

Zajímavé fakty o plemeni:

• Původně byli známi jako Jack Parson Russell Teriéři.
• Parson Teriéři jsou vytrvalí a snadno nevzdávají, jakmile spatří a pronásledují svou kořist.
• Jsou mimořádně energičtí a bdělí přirozeně, s velmi nízkým práh nudy.
• Jsou známi tím, že jsou velmi šikovnými specialisty na únik.
• Parson Teriér je známý jako velmi náklonný terapeutický pes.

Výška v kohoutku: Samečci 36 cm Samičky 33 cm

Průměrná váha: Samečci 5 - 8 kg Samičky 5 - 8 kg

Parson Terrier je malý kompaktní pes s velmi bdělým a živým vzhledem. Jejich hlavy jsou klínovité, s pesy mající středně široký plochý lebku, která se postupně zužuje směrem k očím. Mají mělký zářez a uklizený čenich s černým nosem. Oči jsou mandlovité a tmavé barvy, vždy s inteligentním, bdělým výrazem. Uši jsou pěkně proporcionální k hlavě psa a ve tvaru V. Padají dopředu, přičemž samotný konec uší sahá až k očím psa.

Parson Terrier má silnou čelist s dokonalým skusákem, kde se horní zuby čistě překrývají s dolními. Jejich krky jsou svalnaté a čisté, mají pěknou délku a rozšiřují se u dlouhých skloněných a dobře položených ramen psa. Přední nohy jsou dobře posazené pod tělem psa, rovné a silné.

Jsou to kompaktní psi s mírně hlubokým hrudníkem a žebry, která jsou dobře posazena vzadu. Jejich hřbety jsou rovné, silné a velmi pružné, s těmito teriéry majícími silně mírně prohnuté bedra, což přidává k celkovému vyváženému vzhledu psa. Zadní nohy jsou dobře osvalené, silné s pěkně vyvinutými stehny.

Jejich tlapky jsou kompaktní, s psy majícími mírně prohnuté prsty a pevné polštářky. Ocas je středně dlouhý, který psi drží rovně, což opět přidává k vyváženému vzhledu těchto teriérů. Ocas je silnější u kořene, ale směrem k špičce se zužuje a je nastavený dost vysoko, což psi drží vysoko, když jsou vzrušení nebo bdělí, ale nižší, když jsou v klidu nebo uvolnění.

Pokud jde o srst, Parson Terrier může mít drsnou nebo hladkou srst, ale obě jsou přirozeně hrubé na dotek a těsně leží u těla psa. Mají hustší a blíže tělu ležící podsadu, která poskytuje hodně ochrany proti povětrnostním vlivům. Přijaté barvy plemene pro registraci v Kennel Clubu jsou následující:

• Černá a bílá
• Citronová a bílá
• Citronově hnědá a bílá
• Hnědá a bílá
• Tříbarevná
• Bílá
• Bílá a hnědá
• Bílá černá a hnědá

Chůze/pohyb

Když Parson Russell Terrier chodí, dělají to volně a pokrývají přitom hodně prostoru. Nemělo by být žádné přehánění ve kroku PRT a psi by měli ukazovat hodně síly ve svých zadních čtvrtinách. Mají pěkně vyvážený pohyb, projevující se rovným pohybem jak vpředu, tak vzadu.

Vady

Kennel Club nesouhlasí s žádnými přeháněními nebo odchylkami od standardu plemene a hodnotí vady podle toho, jak ovlivňují celkové zdraví a pohodu psa, stejně jako jeho schopnost vykonávat svou práci.

Samečci by měli mít obě varlata plně sestouplá do šourku, a stojí za zmínku, že pes může být o něco lehčí nebo těžší, stejně jako trochu vyšší nebo nižší než je uvedeno v normě plemene Kennel Clubu, která slouží pouze jako směrnice.

Kněz je živý, otevřený, vysoko inteligentní teriér a jako takový potřebuje denně dostatek fyzického cvičení, které musí být doplněno o spoustu duševní stimulace, aby byl opravdu šťastný, vyvážený a poslušný. Pro ně je důležité být v blízkosti lidí a nesnášejí, když jsou dlouho sami. Pokud je kněz ponechán sám sobě, brzy se nudí, což může vést k různým chovatelským problémům, včetně nadměrného štěkání a separační úzkosti. Jsou skvělou volbou pro rodiny, kde někdo obvykle zůstává doma, když je všichni ostatní pryč.

Jejich lovecké instinkty jsou stále velmi ostré, a pokud může kněz pobíhat po zahradě, oplocení musí být extrémně bezpečné, protože pokud najdou slabiny, tito teriéři by se brzy dostali ven na průzkum. Jsou také skvělí kopáči, což znamená, že kněz je schopen vykopat si cestu ven z zahrady nebo ohrady, pokud je v náladě. Kněz je také známý svým štěkáním, zejména pokud je dlouho sám.

Jsou velmi vhodní pro začínající majitele, protože rádi vyhovují a díky své inteligenci jsou snadno vycvičitelní a milují nic víc než jednotlivý kontakt během tréninkového sezení. S tím řečeno, nejsou nejlepší volbou pro lidi, kteří vedou spíše sedavý životní styl, protože kněz je poměrně náročný na pohybovou aktivitu.

Knězi jsou známí jako skvělí terapeutičtí psi, kteří navštěvují nemocnice, domovy seniorů a domovy s pečovatelskou péčí se svými majiteli, což pacientům skutečně prospívá díky jejich hravým a láskyplným povahám.

Jsou dobrým výběrem pro majitele psa poprvé?

Knězi jsou skvělou volbou pro majitele psa poprvé, protože jsou tak vstřícní a orientovaní na lidi, že milují nic víc než potěšit a zabavit své rodiny. Jsou zejména vhodní pro malé děti a starší lidi, i když hraní se může občas stát trochu bouřlivým. Jsou však lépe přizpůsobeni rodinám, kde jedna osoba zůstává doma, aby nikdy nestrávili příliš mnoho času sami.

Co se týče loveckého instinktu?

Knězi mají velmi vysoký lovecký pud a budou pronásledovat cokoli, co se pohybuje, kdykoli dostanou šanci. Vždy by se mělo dbát na to, kde a kdy může pes běhat volně, zejména pokud jsou kolem divoká zvířata, dobytek nebo další psi.

Co se týče hravosti?

Knězi mají velmi hravou stránku své povahy a milují bavit se a být baveni. Milují interaktivní hry a jsou zejména dobří ve všech druzích psích sportů, včetně agility. Jsou známi tím, že jsou trochu zvědaví, a díky své chytrosti rychle pochopí, co potěší majitele a jak daleko mohou jít, aby zjistili, kolik si mohou dovolit.

Co se týče přizpůsobivosti?

Knězi jsou velmi přizpůsobiví psi a pokud dostanou dostatek denní fyzické aktivity spolu s dostatečnou mentální stimulací, aby předešli nudě, mohou žít i v bytě. Jsou však mnohem lépe přizpůsobeni venkovskému životu, kde mohou být co nejvíce venku, aby mohli vynaložit veškerou nahromaděnou energii.

Co se týče separační úzkosti?

Knězi vytvářejí silné vazby se svými rodinami a psi nikdy nejsou příliš šťastní, když se najdou sami po delší dobu. Jsou vhodnější pro lidi, kteří buď pracují z domova, nebo v domácnostech, kde jedna osoba zůstává doma, když je všichni ostatní pryč, aby nikdy nebyli sami po delší dobu, což by mohlo vést k separační úzkosti a destruktivním chováním.

Co se týče nadměrného štěkání?

Někteří knězi mají rádi zvuk vlastního hlasu až příliš, což je něco, co je třeba jemně potlačit, když je pes stále mladý, a zároveň se ho nesmí zastrašovat. Jiní budou ště

kat pouze, když jsou kolem cizí lidé nebo když se něco nelíbí v jejich okolí. Rádi štěkají také, když najdou hlodavce nebo jiná malá zvířata, která "zalezla do země".

Mají rádi vodu?

Někteří knězi milují plavání a skočí do vody, kdykoli to jde, zejména když je horko. Pokud však někdo vlastní psa, který nemá rád vodu, neměl by je nikdy nutit jít do vody, protože by je to jen vyděsilo. S tím řečeno by vždy měla být zachována opatrnost při volném venčení kněze poblíž nebezpečnějších vodních toků, pokud by pes rozhodl o skoku do vody a pak potřeboval záchranu, protože sám nemůže ven z vody.

Jsou Parson Russell Teriéři dobrými strážci?

Knězi jsou dobrými strážci a vždy rychle upozorní majitele, když jsou kolem cizí lidé. Málokdy by však kněz projevil nějakou formu agresivity vůči lidem, které nezná, raději si udržují odstup a štěkají jako způsob upozornění majitele na situaci.

Parson Terriery jsou velmi inteligentní a vynikají ve všech druzích psích sportů, včetně mini agility, ale jako mnoho jiných plemen teriérů mohou mít v sobě trochu tvrdohlavosti. Jejich sociabilizace a výcvik musí začít brzy, s tím, že psi jsou představeni novým situacím, lidem, zvířatům a jiným domácím mazlíčkům, jakmile jsou plně očkovaní. Další aktivity, které Parson Terriery důkladně užívají, protože jim pomáhají se zbavit všech nahromaděných energií, zahrnují například flyball.

Jejich výcvik a vzdělávání musí být důsledné a vždy spravedlivé, protože tito malí teriéři dobře reagují na učení nových věcí s pevnou, ale jemnou rukou. Nereagují dobře na žádný druh tvrdé korekce nebo hrubého výcviku. S tím řečeno majitelé musí věnovat pozornost povolacímu rozkazu, protože Parson Terriery jsou známy tím, že se udělají neslyšící, pokud zachytí zajímavější vůni, když mohou utéct ze svých vodítek.

Klíčem k úspěšnému výcviku Parson Terriera je zajistit, aby věci zůstaly zajímavé, protože jsou známy svou velmi nízkou tolerancí k nudě a jsou nezávislí myslitelé přírodou, což znamená, že jsou rychle rozptylováni tím, co se kolem nich děje. Dobře vycvičený Parson Terrier je radost mít kolem sebe a dokonce se ho lze vidět soutěžit v poslušnosti.

Stejně jako všechny štěňata, i Parson Terrier je roztomilý, když je mladý, a je příliš snadné jim dovolit uniknout s věcmi. Nicméně majitelé musí začít tak, jak mají v úmyslu pokračovat, protože zkazit PRT může udělat psa obtížnějším k životu, když zestárne. Štěňata musí být jemně naučena svému místu ve smečce a co je přijatelné chování a co není. S tímto úmyslem by štěně mělo být co nejdříve naučeno následující příkazy:

• Přijď
• Sedni
• Zůstaň
• Ticho
• Odejdi
• Lehni
• Postel

Parson Teriéři jsou známi tím, že se dobře chovají kolem dětí, zejména pokud spolu vyrůstají. Nicméně veškerá interakce mezi dětmi a psem by měla vždy být dohlížena dospělým, aby se zajistilo, že hraní nebude příliš bouřlivé, což by mohlo vést k tomu, že dítě by bylo nechtěně zraněno nebo vyděšeno.

Musí být vyvinuto opatrnost, když se Parson setká s jinými malými zvířaty a domácími mazlíčky, kvůli jejich vysokému loveckému instinktu. Dokonce i když byli od mládí dobře socializováni, teriér v Parsonovi má tendenci být nade všemi, když se setká s malými domácími mazlíčky a jinými zvířaty. Mohou být trochu dominantní vůči jiným psům a zejména když se setkávají s jinými teriéry, je třeba být opatrný při procházce na veřejném místě.

Průměrná délka života Parson Terriera se pohybuje mezi 9 a 15 lety, pokud jsou správně ošetřeni a dostávají vhodnou kvalitní stravu odpovídající jejich věku.

Parson je známý jako zdravé plemeno, a proto je považován za plemeno kategorie jedna v rámci programu sledování plemen Kennel Club, který stanoví, že nejsou známy žádné zdravotní problémy ovlivňující Parson Russell Terriera. S tím řečeno jsou nejčastější zdravotní problémy, které mohou ovlivnit PRT, následující:

• Dědičná hluchota - DNA test dostupný prostřednictvím Animal Health Trust
• Primární luxace čočky - DNA test dostupný prostřednictvím Animal Health Trust
• Onemocnění ataxie s pozdním nástupem (LOA) - DNA test dostupný prostřednictvím Animal Health Trust
• Spinocerebellární ataxie (SCA) - DNA test dostupný prostřednictvím Animal Health Trust
• Močové kameny (HUU/Canine hyperuricosuria) - DNA test dostupný prostřednictvím Animal Health Trust

Co se týče očkování?

Štěňata Parson Russell Terriera by měla dostat svá první očkování před prodejem, ale je na nových majitelích, aby se postarali o další očkování včas podle harmonogramu očkování pro štěňata:

Ve věku 10-12 týdnů, s vědomím, že štěně by nemělo mít okamžitou plnou ochranu, ale bude plně chráněno 2 týdny po druhém očkování.

Probíhá mnoho diskusí o potřebě pro psy očkování. Proto je nejlepší konzultovat s veterinářem před konečným rozhodnutím o tom, zda by měl pes pokračovat v ročních očkováních, která jsou známa jako boostery.

Co se týče kastrace a sterilizace?

Mnoho veterinářů dnes doporučuje počkat, dokud psi nebudou trochu starší, než je sterilizují, což znamená, že jsou zralší před chirurgickými zákroky. Doporučuje se kastrace samců a sterilizace samic ve věku 6 až 9 měsíců a někdy i ve věku 12 měsíců.

Jiní veterináři doporučují kastraci a sterilizaci psů ve věku 6 měsíců, ale nikdy dříve než z důvodu zdravotních důvodů. S tím řečeno jsou různá plemena odlišná, a vždy je vhodné se poradit s veterinářem a pak následovat jeho rady ohledně toho, kdy by měl pes být kastrát nebo sterilizován.

Co se týče problémů s obezitou?

Někteří Parson Terriéři nabírají váhu po kastraci nebo sterilizaci, a je důležité sledovat pas psa, abyste si byli jisti. Pokud pes začne nabírat váhu, je důležité upravit jeho denní příjem kalorií a zvýšit množství cvičení. I starší psi jsou náchylnější k naberání váhy, a je také důležité je krmit a cvičit podle potřeby, protože obezita může zkrátit život psa o několik let. To proto, že klade na vnitřní orgány psa, včetně srdce, mnoho navíc zátěže, což může být osudové.

Co se týče alergií?

Občas může Parson vyvinout alergii, a je důležité, aby pes co nejdříve navštívil veterináře, pokud se objeví. Alergie mohou být notoricky obtížné vyléčit a hledání spouštěčů může být náročné. S tím řečeno by veterinář mohl udělat pesi s alergií život pohodlnějším, zatímco se snaží zjistit spouštěče, které mohou zahrnovat následující:

• Určité krmivo pro zvířata obsahující vysoké množství obilí a jiných cereálních plniv
• Pyl z ovzduší
• Klíšťata a blechy
• Chemikálie obsažené v běžných čisticích prostředcích pro domácnost

Účast na zdravotních programech

Všichni zodpovědní chovatelé Parson Russell Terriera by zajistili, aby byli jejich plemenští psi testováni na známé dědičné a vrozené zdravotní problémy ovlivňující plemeno, a to prostřednictvím následujících programů:

• BAER test na hluchotu prostřednictvím Animal Health Trust
• DNA test na primární luxaci čočky (PLL) prostřednictvím Animal Health Trust
• DNA test na onemocnění ataxie s pozdním nástupem (LOA) prostředictvím Animal Health Trust
• DNA test na spinocerebellární ataxii (SCA) prostřednictvím Animal Health Trust
• DNA test na močové kameny (HUU/Canine hyperuricosuria) prostřednictvím Animal Health Trust (AHT)

Co se týče plemenných specifických omezení chovu?

Kromě standardních omezení chovu stanovených pro všechna plemena registrovaná v Kennel Clubu nejsou pro Parson Terriera stanovena žádná další specifická omezení chovu.

Co se týče požadavků na záruční chovatele?

Pro všechny záruční chovatele je povinné používat následující testy u svých plemenštích psů, a Kennel Club silně doporučuje, aby i ostatní chovatelé následovali jejich příklad:

• DNA test - PLL - prostřednictvím AHT
• DNA test - LOA - prostřednictvím AHT
• DNA test - SCA - prostřednictvím AHT

Kennel Club také doporučuje, aby všichni chovatelé využívali následující programy u plemenitých zvířat:

• Oční vyšetření

The translation of the text to Czech is as follows:

Parson Terrier má hustou dvojitou srst, avšak pokud jde o udržování vzhledu srsti, jsou nízko nároční, což platí zejména u krátkosrstých psů. Psi s hrubou srstí potřebují trochu více péče o srst, což zahrnuje několikrát ročně ruční vytrhávání srsti, což je úkol nejlépe svěřený psím kadeřníkům. To výrazně usnadňuje majitelům udržování srsti psa v pořádku mezi návštěvami v salonu pro úpravu srsti.

Oba typy srsti, hladkosrstí i hrubosrstí psi, línají po celý rok, ale nejvíce v období jara a opět na podzim, kdy je obvykle potřebné častější kartáčování. V jiných obdobích stačí týdenní kartáčování k odstranění vyplavených a odumřelých chloupků ze srsti psa.

Je také důležité pravidelně kontrolovat uši psa a čistit je podle potřeby. Pokud se v uších psa hromadí příliš mnoho ušního mazu, může dojít k bolestivé infekci, kterou je těžké vyléčit. Shrnutě lze říci, že prevence je často snazší než léčba, pokud jde o infekce uší.

Parson Terriéři jsou malí psi s vysokou energií a jako takoví potřebují dostávat minimálně 60 minut cvičení denně. Kratší procházka ráno by byla v pořádku, ale delší a zajímavější odpolední procházka je nezbytná. Tito psi také rádi pobíhají po zahradě, jak nejčastěji to jde, aby si mohli pořádně vybít energii. Ovšem oplocení musí být extrémně bezpečné, aby udrželo tyto živé a energické terriéry uvnitř, protože pokud najdou slabé místo ve plotu, brzy z něj vypadnou a dostanou se do různých potíží. Parson je odborným kopáčem a miluje nic víc než vykopávat zahradu, kdykoliv se nudí, což majitelé musí mít na paměti, když pustí Parsona na volno na zahradě.

S tímto řečeno, štěňata Parsona by neměla být příliš přetěžována cvičením, protože jejich klouby a kosti ještě rostou a přílišný tlak na ně by mohl způsobit problémy později v životě psa. Nemělo by se jim dovolit skákat nahoru nebo dolů z nábytku, a nemělo by se jim dovolit běhat po schodech, protože to jsou činnosti, které klade velký tlak na jejich křehké a rostoucí klouby.

Pokud si pořídíte štěně plemene Parson od chovatele, dostanete od něj plán krmení a je důležité se držet stejného režimu krmení a podávat mu stejné štěněčí krmivo, abyste předešli možným problémům s trávením. Můžete změnit stravu štěněte, ale musíte to dělat velmi postupně, vždy se ujišťujte, že se neobjeví žádné trávicí potíže. Pokud se objeví, je nejlepší vrátit se k původní stravě a před pokusem o změnu se poradit s veterinářem.

Starší psi nejsou známi tím, že by byli vybíraví nebo vybíraví při jídle, ale to neznamená, že byste jim mohli podávat nižší kvalitu stravy. Je nejlepší krmit dospělého psa dvakrát denně, jednou ráno a podruhé večer, s jídlem odpovídající kvality, které splňuje všechny jejich nutriční požadavky. Je také důležité, aby psi dostávali správné množství pohybu, aby spálili přebytečné kalorie, jinak by mohli nabrat příliš mnoho váhy, což může vést k různým zdravotním problémům. Obezita může zkrátit život psa o několik let, takže je důležité dávat pozor na jejich postavu od samého začátku.

Průvodce krmením pro štěně Parson Russell Teriéra

Štěňata potřebují být krmena vysoce nutriční stravou dobré kvality, aby se mohla správně vyvíjet a růst. Přibližně štěně Parson Russell Teriéra by mělo být krmeno následujícími množstvími každý den, zajistíte-li, že jejich jídla jsou rovnoměrně rozložena během dne, a je nejlepší krmit je 3 nebo 4krát denně:

• 2 měsíce - 92g až 125g v závislosti na stavbě štěněte
• 3 měsíce - 108g až 150g v závislosti na stavbě štěněte
• 4 měsíce - 114g až 161g v závislosti na stavbě štěněte
• 5 měsíců - 115g až 164g v závislosti na stavbě štěněte
• 6 měsíců - 114g až 163g v závislosti na stavbě štěněte
• 7 měsíců - 102g až 146g v závislosti na stavbě štěněte
• 9 měsíců - 90g až 128g v závislosti na stavbě štěněte
• 10 měsíců - 78g až 112g v závislosti na stavbě štěněte

Jakmile štěně dosáhne 11 měsíců, může mu být podáváno krmivo pro dospělé psy.

Průvodce krmením pro dospělého Parson Russell Teriéra

Jakmile je plně dospělý, musí být Parson Russell Teriér krmen kvalitní stravou, aby se zajistila jeho trvalá dobrá kondice. Přibližně dospělému PRT může být podáváno následující množství každý den:

• Psi vážící 5 kg mohou dostávat 80g až 93g v závislosti na aktivitě
• Psi vážící 6 kg mohou dostávat 92g až 106g v závislosti na aktivitě
• Psi vážící 7 kg mohou dostávat 103g až 119g v závislosti na aktivitě
• Psi vážící 8 kg mohou dostávat 114g až 132g v závislosti na aktivitě

Pokud si chcete koupit Parson Russell teriéra, budete muset zaplatit od 10000 Kč do více než 20000 Kč za dobře vychované štěně s rodokmenem.