Tibetský španěl

O plemenu

Malý čilý psík na první pohled zaujme sebevědomým vystupováním a výrazným, na záď překlopeným ocasem s praporci bohaté srsti. Hlava je středně dlouhá a lehce klenutá, tlama přiměřené délky s mírným předkusem, který umocňuje široká brada. Oči tibetského španěla jsou vždy tmavě hnědé, výrazné a umístěné daleko od sebe. Kratší krk zdobí hříva či šál z delší srsti, u samců je tento znak výraznější. 

Zařazení FCI: Skupina 9 - společenská a toy plemena, Sekce 5 - tibetská plemena, číslo standardu: 231

Historie

Tibetský španěl je dalším z řady drobných psů, kteří hlídali obydlí prostých vesničanů i kláštery tibetských mnichů již před mnoha sty lety. Podle nejčastěji citované teorie má společné předky s pekingským palácovým psíkem a lhasa apso.

Prvního psa tohoto typu údajně přivezl roku 1895 do Anglie jakýsi námořník, jiné prameny posouvají příchod tibetského španěla do Evropy až do prvních let 20. století. Angličanům také vděčí za své jméno, které neodpovídá jeho orientálnímu původu - se španěly totiž společnou historii nemá, název dostal patrně kvůli vizuální podobnosti s oblíbenými malými španěly (např. Kavalír King Charles španěl).

První standard plemene vznikl v Anglii roku 1934 a právě Velká Británie drží nad tibetským španělem patronát. FCI plemeno uznala roku 1961, americký AKC až o více než dvacet let později. 

Povaha

Tibetský španěl je vlídný a přítulný ke své rodině, k cizím lidem je rezervovaný a nedůvěřivý. Jeho výhodou je, že se dokáže pružně přizpůsobit životnímu tempu své rodiny. Ačkoliv na běžných výletech bez problémů udrží tempo, stejně ochotně stráví většinu dne na gauči či v křesle. Ostatně tato vyvýšená místa s dobrým rozhledem má rád, možná jako dědictví po hlídacích předcích.

Velmi dobře vychází s dětmi, rád si s nimi hraje a pokud se cítí být jejich pozorností obtěžován, nereaguje agresivně, ale prostě odejde z dosahu. Ve vztahu k ostatním psům je nekonfliktní, nenechá si však líbit agresivní nebo příliš imponující chování, pokud si druhý pes „začne“, tibetský španěl se dokáže na svou velikost překvapivě účinně bránit. 

Výcvik

Výchova tvrdohlavého tibeťáčka vyžaduje aspoň základní zkušenost s výcvikem psů, případně spolupráci se zkušeným chovatelem. Jako všechna orientální plemena je tibetský španěl samostatně myslící pes s výraznou osobností a i když je velmi inteligentní a chápavý, většinou neposlouchá na slovo.

Výchova by měla být důsledná, ale bez zbytečné tvrdosti nebo hrubosti. K vrcholovému sportu se tibeťáček příliš nehodí, na rekreační úrovni si však užije širokou paletu sportů vhodných pro malá plemena (agility, flyball, dogdancing atd.)

Krmení

Drobná společenská plemena se obvykle krmí suchým krmivem či konzervami a kapsičkami pro malá plemena. Jejich malá velikost a tedy i nízká spotřeba potravy s sebou nese tu pozitivní stránku, že si naprostá většina chovatelů může dovolit dopřát svému mazlíčkovi superprémiové krmivo.

Krmení doma připravovanou stravou je možné, avšak náročnější na přípravu, skladování surovin i znalosti chovatele.

Srst a péče

Krycí srst má hedvábnou strukturu, kromě hladkého obličeje a přední strany končetin je středně dlouhá, poměrně dobře přiléhající. Jemná a bohatá podsada tvoří účinnou izolační vrstvu, psí „kabátek“ budete potřebovat pouze v opravdové zimě.

Osrstění by mělo být přiměřené, nikoliv přehnané - „koule chlupů“ je nežádoucí. Z barev jsou povoleny všechny barvy a jejich kombinace, nejčastější jsou různé sobolí odstíny, stříbřitá, plavá, krémová, ale i mahagonová či červená.

Srst má dobrou samočistící schopnost, nepotřebuje tedy časté koupání. Vyčesávání stačí obvykle jednou až dvakrát týdně, pouze v období línání je třeba každodenní péče, aby se odstranila odumřelá srst. 

Zdraví / nemoci

Tibetský španěl patří k původním, málo šlechtěným plemenům, proto se těší pevnému zdraví. Jako ostatní malá plemena, také jeho  často trápí stomatologické obtíže, zejména zubní kámen a záněty dásní, které mohou vyústit až ve ztrátu zubů. Vedle péče o srst tedy věnujte čas i hygieně zubů a dásní - čištění zubním gelem či pastou pro psy nebo aspoň podávejte speciální žvýkací pamlsky.

Z ortopedických onemocnění se nejčastěji vyskytuje luxace pately, převislé ušní boltce zase mohou způsobovat sklon k podráždění a infekci zvukovodu.