Americký stafordšírský teriér

Americký stafordšírský teriér Nejedná se o prastaré plemeno, jak by se každý domníval. Oba jeho předchůdci se objevili kolem roku 1870. By...

Nejedná se o prastaré plemeno, jak by se každý domníval. Oba jeho předchůdci se objevili kolem roku 1870. Byli jimi Anglický buldok a bílý teriér. V tu dobu byl anglický buldok silný, tvrdohlavý, odvážný, nekompromisní pes s neobyčejnými čelistmi a byl chován pro „zábavu“, pro boj s býky. Bílý teriér byl oproti buldokovi mrštný, velmi pohyblivý, útočný a také nesmírně ostrý. Křížencům těchto psů se říkalo bul and teriér, nebo také bul a teriér, kteří se začali používat v arénách na boj proti protivníkům nejen svého plemene. Již v roce 1835 byly zápasy psů zakázány. Snad i proto se spousta psů s cestovali, ale především s přistěhovalci dostala do Ameriky, kde boje v arénách mohly pokračovat. V Americe však do jejich krve byla přimíchávána krev dalších „hodících“ se plemen. A tento bojový pes začal získávat od tamních obyvatel nejrůznější názvy. Nejčastějšími byly „Staffordshire Terrier“, „American Bull Terrier“ či „Pit Bull Terrier“.

Až v roce 1972 se podařilo vyřešit problém s názvem a rozdělením dnes známých plemen: stafordšírský Bulteriér, americký stafordšírský teriér (dále AST) a pit bul teriér. Z malé části byl AST pozměněn standard AST.

K nám byli první, vlastně hned tři AST dovezeni v roce 1988. Jednalo se o feny dovezené z bývalé Jugoslávie.

Štěňátko by již mělo působit mohutně, ne nohatě. Nemělo by mít nafouklé bříško - to mluví o začervení, i když to nemusí být pravda, pokud bylo štěňátko právě nakrmeno. U amstafů je až zarážející, kolik agresivity je mezi sestrami a bratry ve 4.-8. týdnech. Hry štěňat nám určitě budou připadat až nadmíru surové. V očividně agresivních hrách by měl však chovatel zasáhnout, i když se jedná o několikatýdenní štěňata. To platí i u novopečeného majitele. Koupě odrostlého, nebo dospělého amstafa je pro začátečníka krajně nevhodná. Tuto skutečnost je nutné nepodceňovat. Dospělý pes má vžité určité nešvary a bývalý majitel je s největší pravděpodobností nesdělí. Opravdu mizivé procento psovodů prodává vyrovnaného, neagresivního dospělého staforda, bez nepříjemných zlozvyků. Většinou to je právě naopak a nezkušený psovod si tímto navodí mnoho nepříjemností a starostí.

Amstaf si musí neustále být jist svého postavení (umístění v žebříčku hierarchie) v rodině. Vždy je také připraven vzít „vedení“ rodiny do svých rukou, k čemuž má větší sklony než mnohá plemena. Zajisté by to bylo velmi nebezpečné pro všechny členy rodiny. Aby se nestal tyranem rodiny, nikdy nesmí k tomuto dostat příležitost.

Ubytování amstafa v bytě lze vřele doporučit. Je to pes, který chce být neustále uprostřed rodinného dění a nejraději na gauči, hned vedle kteréhokoliv člena rodiny, ještě lépe - ve vlastním křesle. (Na společný gauč - pro všechny členy rodiny, by si mohl časem dělat nároky a nevybíravým způsobem by to mohl dávat najevo! Proto je vhodnější určit mu jedno „jeho“ místo a na ostatní může jít pouze po vyslovení souhlasu rodiny. Nepřehlížejte ani štěněčí zavrčení. Zde je nutná důslednost!!!). Mohl-li by si amstaf vybrat, zajisté by zvolil klidné místečko v domě. Musí-li však být umístěn mimo byt, není to vyloučeno. Je však nutné velmi dobře zateplit boudu, v lepším případě psa v zimě umístit v chodbě domu. Neměl by být zavírán po delší dobu v kotci ani sám v bytě. Velmi tím strádá a může začít demolovat byt či kotec. AST jsou velmi vynalézaví, mrštní a dobří skokani! Proto kotec a zahrada by měli být k tomuto připravovány.

V každém případě je nutné si uvědomit, že to není jednoduchý pes a je znám svou tvrdohlavostí. Je to dáno jeho minulostí, kdy se musel rozhodovat sám a být zcela samostatný. Tato schopnost mu zůstala do současné doby a nám to připadá, že je to pes, který neposlouchá a dělá si co chce. Ze strany psovoda proto musí být více trpělivosti a odpovědnosti, ale také neústupnosti než je zvykem u jiných plemen. Přílišný tlak a spěch vede k zatvrzení psa a psovod s ním jen velmi těžko kdy ještě pohne. Je to pes, který perfektně dovede těžit ze slabosti a nedůslednosti psovoda. To je zapotřebí mít stále na mysli. Rád si z psovoda dělá srandu, snad nejraději za přítomnosti diváků, proto by psovod měl být vybaven notnou dávkou humoru, nikoliv vztekem. Velmi rád svého pána označkuje tlapkami, což také velmi málo nátur přejde bez povšimnutí. Vyznačuje se nadměrným temperamentem a obratností, což krásně dokazuje nejen v oddíle poslušnosti, i v obraně, ale i na vycházkách, či při vítání, kdy obratně vyskočí a majiteli oblízne obličej. Odnaučit tyto i jiné vrozené čertovské kousky amstafa, je takřka nemožné. Je odvážný, plný sebedůvěry, ale nesmí být agresivní! I amstafa, jako každé jiné plemeno si může pořídit i začátečník. Avšak musí mít jisté povahové rysy: především důslednost, pevné nervy, chuť trávit se psem co nejvíce času, zodpovědnost, zdravý rozum a zvídavost co se všeobecné kynologie týče. Je vhodný jak pro muže, tak ženy, ale nelze jej v žádném případě doporučit mládeži mladší než cca 15 let a také důchodcům - začátečníkům! Amstafa musí chtít celá rodina. Je-li někdo proti jeho koupi, je vhodnější zvolit jiné plemeno. Staford nevůli některého z členů rodiny rozpozná a také umí to dát najevo.

Asi mnohé překvapí, že toto plemeno rádo uvítá každou návštěvu a vnucuje jim své hry. Avšak většina amstafů jsou i výborní hlídači. Že to nedává smysl? Snad každý vyrovnaný staford bezpečně pozná přátelskou návštěvu od nezvaného hosta, či nepřítele. V tom případě neohroženě zakročí. Je však vhodné, je-li cvičen. V každém případě má amstaf lidi rád. Vždyť ještě donedávna byl k tomu veden. Nesměl v aréně napadnout žádného člověka, ať už šlo o majitele, nebo někoho jiného. Z tohoto však vyplývá zásadní kámen úrazu u staforda. Tím je vyslovená „chuť zakousnout se do zvířat jeho rodu vlastních“. Jde vlastně o vlastnost několik desítek let vyzdvihovanou, tudíž i jaksi zakódovanou. Na tuto skutečnost by měl psovod myslet již od štěněcího věku psa a chuť agresivně bojovat, v něm vehementně potlačovat. Tím samozřejmě není myšleno, zakazovat mu hry s ostatními psy, které velmi prožívá. Naopak. Těch by mu mělo být poskytnuto dostatek, avšak je nutné na tyto hry dohlížet a při sebemenším náznaku agresivity, takové „hry“ psovi ihned a striktně zatrhnout. Je na místě vybírat si štěně od takového chovatele, který má fenu vyrovnanou a na psy neútočnou, tím lépe, je-li výcvikově vedena. To stejné platí o krycím psovi - otci štěňat. Může se však stát, že i při nejlepší snaze psovoda se po dosažení dospělosti (asi od 18 měsíců) stane z amstafa opravdu pes útočný na všechny psy, bez ohledu na pohlaví i věk. Tato poměrně nepříjemná věc se může přihodit i v kterémkoli věku, po útoku jiného psa. Tehdy se v amstafovi může „probudit“ jeho minulost. I na tuto skutečnost musí být majitel, nebo potencionální majitel připraven. Feny většinou nejsou tak tvrdohlavé jako psi, i když nemusí tomu tak být vždy. Přesto pro začátečníky obecně lze doporučit raději fenku. Jsou většinou poddajnější, přítulnější, s menší tendencí útočit na jiné psy. Také se tolik nesnaží vydobýt si co nejvyšší příčku v hierarchii rodiny. Toto plemeno je poměrně dobře známo svou láskou k dětem. Tuto skutečnost by však rodiče neměli podceňovat a při přítomnosti psů s dětmi (jako u všech plemen), dohlédnout na jejich vzájemné chování, tolerování a hry. Každopádně je vhodnější, přijde-li amstaf do rodiny, kde již děti jsou a ne naopak. Jen pro zajímavost: v USA i jiných státech jsou právě stafordi jedni z mála plemen, využíváni jako terapeuti postižených dětí.

Na soužití s jinými psy a i domácími zvířaty je nutné amstafy postupně zvykat a učit správnému chování. Přesto nikdy to nebude 100%. Lepší situace je, dovedeme-li štěně do domácnosti, kde domácí zvířata již jsou. Pokud chceme mít více jak jednoho psa, je lepší pořídit si jiné plemeno než amstafa. Pokud na stafordovi trváte, je vhodnější jej pořídit až jako psa druhého. Přesto to možnost nemilé situace v žádném případě nevylučuje.

Všichni psi by měli být dostatečně ovladatelní, aby se předešlo možným komplikacím. Takové splnění zkoušky je dobrým začátkem v soužití psa a člověka. Postačí, zvládne-li základní cviky poslušnosti, ale je možné s amstafem zvládnout víc. Mnohem víc. Mají především výborný čich. V poslušnosti jim někdy dělá problém donášení - aportování věcí, míčku, aportu. S míčky si rádi hrají, ale přinášení a odevzdání ho psovodovi staford nijak neuznává. Někdy může činit problémy přivolání. Ale ne proto, že to neumí, ale proto, že si zrovna teď chce z psovoda udělat srandu. Samozřejmě, že i správným přístupem při výcviku obranářských prací z nich může být i excelentní obranář. Avšak, aby technické provedení zákusu bylo správné, vyžaduje to mnoho času, trpělivosti a v neposlední řadě i zkušenosti psovoda a hlavně figuranta s tímto plemenem. Nikdy nesmí dojít k situaci, aby amstaf bral figuranta jako „bojovníka v aréně“. Jako výborná hra je například Flaybal nebo skoky pro létací talíř. Lze však využít i síly staforda. Například na tahání břemen a saní. Nebo se může zúčastnit soutěží v tahání břemen na vzdálenost 10 m (v USA utáhl staford břemeno o váze 2400 kg!), či v páru tahat pána na upraveném vozítku. Rádi se zakousnou a visí na pešku přivázaném na stromu. Využití staforda je mnoho. A vůbec se nemusí jednat o hlídání či kousání do ochranného rukávu. Staford konec konců nemusí sportovat, ale jen se válet na gauči také nemůže. Nutné jsou alespoň delší vycházky. Nezapomeňte, že rádi plavou a běhají. Třeba i vedle kola (pokud se to naučí).

Údržba srsti je minimální. Koupání psa často ani při obývání bytu není zapotřebí. Postačí občasné překartáčování kartáčem s krátkými žíněmi, nebo speciální rukavicí na psy.

Barva srsti může být jakákoliv, kromě celobílých jedinců a jedinců s výskytem bílé víc jen v 80 %.

Nejčastěji trpí nejrůznějšími kožními onemocněními, dysplazií kyčelních kloubů, nejrůznějšími alergiemi, demodikózou. Většina z jmenovaných nemocí je vrozená a také dědičná! Větší skony ke kožním onemocněním mají černě a modře zbarvení jedinci.

Výška: (cca) pes - 46-48 cm, fena 43-46 cm

Váha: cca od 25-35 kg

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (5x):

1
2
3
4
5

Autor textu Eva Nohelová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře